2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní + Rok stromu + Rozkvetlá okna + Strom roku

4. Soutěž "Kolčava říčka aneb Od Kůstrého ke Kůstrému"


(k.ú. Strašín, Soběšice, Strašice, Zvotoky, Škůdra, Tažovice, Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice)

„Život učitelského chlapce se v ničem nelišil od života ostatních venkovských dětí. I v jeho kapsách by jste nalezli provázek s udicí, přichystanou pro lov okounů v potoce Kolčavce, jako ony pociťoval trnutí strachu při večerních výpravách za lusky. Později vodil své hosty údolím Kolčavky a ukazoval jim vrchy a lesy se starobylými jmény: Vraník, Kůstrý, Na Lipici, Boží kámen…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.105)

3. Soutěž "Cehnický potok aneb Kdož sú boží bojovníci"


(k.ú. Skály, Kváskovice, Paračov, Cehnice, Mladějovice, Sudoměř)

„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti. Mračna, ještě plna březnového sněhu, valí se nízko nad zemí ze všech stran, jako by chtěla zavalit i nečetný zástup, který se zde mlčky zastavil…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293

2. Soutěž "Březový potok aneb Ecce homo"


(k.ú. Pačejov, Jetenovice, Velký Bor, Svéradice, Babín, Horažďovice, Střelské Hoštice, Dolní Poříčí, Katovice)

„Bohumil (Bohumil Ullrych /1893-1948/ významný jihočeský malíř, přítel L. Stehlíka) chodíval nejraději s panem učitelem na lov ryb a raků do potoka Rachače pod Kátouckou horu. Tehdy ještě zněla vesnice písní cepů dlouho do vánoc a z chalup voníval chléb. Od dětství poznával tak důvěrně celý barvitý život staré vsi, její zvyklosti a ustálený řád, který se v jádře neměnil do první světové války.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.108)

1. Soutěž "Brložský potok aneb Nemelem, nemelem"


(k.ú. Záboří, Bratronice, Nahošín, Doubravice, Lažany, Sedlice, Rojice, Velká Turná, Malá Turná, Petrovice, Podolí, Brusy, Dobev, Kestřany)

„Pod kůrkovou střechou bývalého mlýnu Kabelíku tušíme nápověď renesančního sgrafita a na štítové zdi zašlý, rumělkou psaný nápis, jehož význam říká: Cokoli konáš, konej dobře a mysli na konec. A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 85)

12. Soutěž "Zámecká (Panská) zahrada, Dubovec"


V jedenácti návštěvách jsme prošli Strakonicemi a nejbližším okolím a po všelikém putování skončíme v srdci města, u nově upravovaného hradu, národní kulturní památky, u něhož se skrývají poslední přírodní krásy. Původně vznikl na přelomu 12. – 13. století pro potřeby a reprezentaci mocných Bavorů ze Strakonic, později přešel do majetku řádu johanitů jako centrum celého panství a s nimi absolvoval téměř sedmisetletou anabázi, během níž dorostlo město do dnešní krásy.

11. Soutěž "Srpská a Velká Kakada"


Nenalezneme v katastru Strakonic větší lesní komplex než Srpskou, vypínající se vrcholem Velká Kakada jihovýchodně nad městem do výšky 564 m nad mořem. „Kakada“, případně „kakadu“ je starý i současný název pro vyčesané vlasy čili jakousi chocholku a je možné, že poněkud zvláštní název vrcholu se odvozuje odsud, protože při pohledu z okolí opravdu připomíná čupřinu, vyčesanou z krajiny.

10. Soutěž "V Holi, rybníky Křemenný, Zlý, Velkoholský, Páleniny"


Romantikou zní slova turistického průvodce z roku 1924, nabízející vycházku z města směrem západním „..do lesa Holi, kde jest uprostřed lesa několik malebných zákoutí s lesklou hladinou rybníků. Tam i zpět pohodlně na dvě hodiny…“. Reklama určitě nelhala, neboť uplynulo osmdesát let a během nich spojilo město s lesem Holí několik chatových a zahrádkářských osad milovníků přírody.

9. Soutěž "Bažantnice u Pracejovic"


Aniž jsme museli opustit území města, přebrodili jsme zdárně řeky, slepá ramena a rybníky, vystoupali na kopce i skály a hledali zlatá zrnka na vřesovištích bývalých sejpů. Ale z pohledu 3.467 „strakonických katastrálních hektarů“ to stále ještě není všechno. Na samém západním okraji totiž skrývají místo téměř neznámé, tajemné a nepřístupné, zkrátka pralesovité, ačkoli název Bažantnice nezní příliš tajemně a s přídavkem „u Pracejovic“ dokonce ani ne strakonicky. Rozložena po pravém břehu řeky Otavy, jen pár metrů přes vodu proti Novému Dražejovu, pohltí však návštěvníka jako opravdový prales, k čemuž ji opravňuje „certifikát“ vycházející z odborného posudku.

8. Soutěž "Kuřidlo, Holý vrch, Šibeniční vrch"


Kuřidlo (546 m n.m), Holý vrch (510 m n.m.) a Šibeniční vrch (510 m n.m.), po vojensku by se dalo říci druhá obranná zóna severozápadu Strakonic, mající před sebou ještě vrchy Ryšovou a Hliničnou. Již jsme mluvili o této „Strakonické dvoupásé vysočině“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd a v třetihorách šlo hraniční vrchy rozlehlého sladkovodního jezera Třeboňské a Českobudějovické pánve.

7. Soutěž "Řeka Volyňka a Blatský rybník"


Celých 46 kilometrů, stále severním směrem, putuje řeka Volyňka, aby se ve Strakonicích setkala s Otavou. Pod dohledem původně vodního hradu mocného rodu Bavorů (bavor znamená přeneseně staročesky mohutný, hromotlucký člověk) na skalnatém ostrohu, dnes národní kulturní památky, si podávají ruce rozvážná, zlatem a perlami ozdobená matinka Otava, s rozvernou, trochu potřeštěnou dceruškou Volyňkou, krásnou jen svou přirozeností a odlesky vln. Jejím rodištěm je udržovaný pramen na úbočí Světlé hory (1123 m n. m.) za Vimperkem, vytvářející nejprve malou Světlohorskou nádrž, dříve využívanou pro plavení dříví. Odtud řeka postupně přenáší šumavské světlo přes Vimperk, Čkyni, Malenice a Volyni až do Strakonic.

6. Soutěž "Častavín, Kání vrch a slepé rameno Otavy "


Ze všech světových stran jsou Strakonice obklopeny zajímavými přírodními lokalitami a jedna z nich je dokonce schována přímo v průmyslové zóně města. I když schována není to správné slovo, neboť Kání vrch (407 m n. m.) je výrazný, poměrně prudký skalnatý svah s výchozem vápenců na okraji údolní nivy řeky Otavy, mezi budovami nového Fezka a železnicí na Blatnou. Jde o nejvýznamnější geologickou zajímavost města a jako taková se ocitla i v tzv. územním systému ekologické stability (ÚSES) Strakonic v kategorii interakční prvek.

5. Soutěž "Tůně u Hajské"


Návrat do starých dobrých zlatých časů připomíná vycházka ze Strakonic po rybářské stezce pravého břehu řeky Otavy směrem východním, k obci Hajská. Zatímco o dobrých časech se dá různě diskutovat, o časech zlatých nikoli. Miliony let vymývala voda zlatá zrnka daleko na Šumavě z křemenných žil rulového podloží kolem Kašperských Hor a v písčitých náplavech je snášela stále níž a níž po proudu, dávajíce tím řece přívlastek „zlatonosná“. Nepřekvapí tedy, že pozůstatky prvního osídlení strakonické kotliny kolem Otavy lidem tzv. knovízské kultury z doby bronzové spadají už do 9. století před.n.l. a rozhodně není náhodné. Zlatá zrnka vždycky měly a stále mají své zvláštní čarovné kouzlo kdekoli na světě . . .

4. Soutěž "Městský park Rennerovy sady"


Město Strakonice se dočkalo hradeb až v roce 1529. Kamenná zeď z lomového kamene, před níž široký příkop naplněný vodou a val a tři bašty. Po třech stoletích vše dosloužilo, příkop byl zasypán, val zarovnán a vyvstala otázka co s nově vzniklým prostorem.

3. Soutěž "Ryšovy a Hliničná nad Strakonicemi"


Ve dvou pásech, od západu k východu, se táhne soustava vrchů, chránící od severozápadu strakonickou kotlinu. První pás tvoří Kuřidlo, Holý vrch a Šibeniční vrch, druhý pak nízká Hliničná (500 m nad m.) a Ryšová. Známá je i pod jménem Ryšovy a hned po Kuřidle (546 m nad m.) je s výškou 527 m nad mořem druhým nejvyšším vrchem celé, s nadsázkou „Strakonické dvoupásé vysočiny“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd.

2. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Podskalí a Kalvárie ve Strakonicích


Pražáci kdysi se slzou v očích zpívali a občas ještě zpívají tklivou písničku „Když bývalo na Vltavě staré Podskalí . . .“ A stačilo by Vltavu zaměnit za Otavu a se stejnými pocity by ji mohli zpívat i Strakoňáci. Romantické údolí Podskalí při levém břehu řeky nad jezem, spojující město s osadou Dražejov, totiž patří ke Strakonicím stejně neodmyslitelně jako třeba dudy nebo dříve motorky. Však tudy vede zatím jediná značená stezka v katastru města, vybudovaná ochránci přírody z místního gymnázia v roce 1992, která na necelých dvou kilometrech prozradí zvídavému turistovi víc než lecjaká turistická brožura.

1. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Řeka Otava ve Strakonicích

Délka od Čeňkovy Pily k soutoku s Vltavou pod Zvíkovem : 113 km
Plocha povodí : 3 787 km2
Průměrný průtok ve Strakonicích : asi 26 m3/sec při hloubce od 0,50 do 1 m
Průtok při povodni 2002 ve Strakonicích : asi 400 m3/sec a hloubce 4,65 m

Syndikovat obsah