5. Potok Peklov aneb Elce pelce, do pekelce…

Nadmořská výška pramene (Pod Korytským u Zálesí): 750 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Němětice, ústí): 428 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 322 m
Délka: 18,3 km
Průměrný průtok: 360 l/sec
Plocha povodí: 80,5 km2

k.ú. Vacov, Zálesí, Chvalšovice, Dřešín, Čestice, Střídka, Nihošovice, Němětice

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219

4. Zorkovický potok aneb Bylo nebylo, dávno tomu…

Nadmořská výška pramene (za Čihadlem nad Stříteží): 600 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Čejeticemi): 378 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 222 m
Délka: 16,5 km
Plocha povodí: 34,3 km2
Průtok ústí: 130l/s
k.ú. Milejovice, Kuřimany, Sudkovice, Třešovice, Zorkovice, Jinín, Čejetice

„„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým“. (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.219)

3. Cehnický potok aneb Kdož sú boží bojovníci…


Nadmořská výška pramene (nad rybníčkem v lese nad Skalami): 560 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Sudoměří): 374 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 186 m
Délka: 12,5 km
Plocha povodí: 34 km2
Průměrný průtok: 120 l/s
k.ú.: Skály, Kváskovice, Paračov, Cehnice, Mladějovice, Sudoměř

„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti. Mračna, ještě plna březnového sněhu, valí se nízko nad zemí ze všech stran, jako by chtěla zavalit i nečetný zástup, který se zde mlčky zastavil před vaším vnitřním zrakem…Kraj náhle probuzený z dum se rozpomíná a mluví……“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293)

2. Březový potok aneb „Ecce homo pošumavský…“

Nadmořská výška pramene (ryb. Blejskota u Pačejova): 498 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Kněží horou u Katovic): 401 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 97 m
Délka: 21,5 km
Plocha povodí: 116 km2 (v Babíně 50 km2)
Průměrný průtok: 160 l/s
(k.ú.: Strážejov, Pačejov, Jetenovice, Velký Bor, Svéradice, Babín, Horažďovice, Střelské Hoštice, Dolní Poříčí, Katovice)

„Bohumil (Bohumil Ullrych /1893-1948/ jihočeský malíř, přítel L. Stehlíka) chodíval nejraději s panem učitelem na lov ryb a raků do potoka Rachače pod Kátouckou horu. Tehdy ještě zněla vesnice písní cepů dlouho do vánoc a z chalup voníval chléb. Od dětství poznával tak důvěrně celý barvitý život staré vsi, její zvykosloví a ustálený řád, který se v jádře neměnil do první světové války. A všichni pejskové na březích vod z jeho pozdějších obrazů jsou vlastně vzpomínkou na Alíka a Bohumilova láska k zvířatům se datuje z těch dob“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.108)

1. Brložský potok aneb „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn…“

Nadmořská výška pramene (velký rybník pod Zábořím): 550 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Chotěbořice): 368 m n.m
Délka: 28 km
Plocha povodí (v Dobevi): 104 km2 v Rojicích 21 km2
Průměrný průtok: 380 l/s v Dobevi v Rojicích 80 l/s
(k.ú. Záboří, Bratronice, Nahošín, Doubravice, Lažany, Sedlice, Rojice, Velká Turná, Malá Turná, Petrovice, Podolí, Brusy, Dobev, Kestřany)

„Pod kůrkovou střechou bývalého mlýnu Kabelíku tušíme nápověď renesančního sgrafita a na štítové zdi zašlý, rumělkou psaný nápis, jehož význam říká:Cokoli konáš, konej dobře a mysli na konec. Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn. Pípání racků jako by naříkalo ještě dnes nad zmizevším životem uprostřed této tišiny. A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn“.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 85)

0. Brány vodníkova říčního a potočního království se poprvé otevírají…

Nekonečně inspirativní jihočeská krajina…Slavní čeští romanopisci, básníci, malíři, dramatici, filmaři i vědci ji vzali za svou a zobrazili ve svých dílech, ke kterým se neustále vracíme a snažíme se z nich čerpat poučení do dnešního složitého života, ze kterého odešla dlouhá koronavirová pandemie, aby ji vystřídaly nesmyslné války…

11. Závěrečné vyhodnocení

Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:

10.1. Slavnostní odhalení kalendářní desky pražského orloje proběhlo 18.8. 1866 a motiv rybníka najdeme v měsíci dubnu, kdy hospodář uvazuje stromek a rybník je v pozadí..
10.2. Do české literatury přivedl malíř Stanislav Lolek obrazově lišku Bystroušku v roce 1920, takže malíři Mikuláši Alšovi, který žil v letech 1852 – 1913 se nemohla nijak líbit ani nelíbit.

10. Rybníky umělecké aneb Paleta s bahnem i kalnou vodou…


„Malíř, malující na hrázi Podškalského rybníka známou krajinu, stal se postavou, na niž přenesl všechen svůj údiv a uctívání. S obdivem pozoroval i náčiní, s kterým je možno konat takové divy. Nejvíc ho lákala rozevřená malířská skříňka plná tub. … A což paleta, na okraji plná barevných kopečků, jež namíchány nějakým zázrakem se na plátně proměnily v nebe, čejku, strom s rybničnou hládí! Voněl z nich terpentýn nějakou omamnou exotickou vůní. Hlava se ze všeho točila…“ L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .89)

9. Rybníky zkázonosné aneb „Nemelem , nemelem, sebrala nám voda mlejn…“


„Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn... A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn..“,. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dále zahřmělo, osika na hrázi se prudce rozšuměla a vlny kymácejí loďkou, přivázanou u břehu pod rozložitou lípou.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .81)

8. Rybníky válečné a jinak osudové aneb Ozvěny velké historie malých rybníků…


„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu ? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti…Od Štěkně k Přeborovicům se těžce sune „lid polní“, už přebrodil Otavu, prošel Sudoměří, zastavuje se na hrázi dělící rybník Škaredý od Markovce a šikuje vozovou hradbu. Těsně. Kolo na kolo. Řetězy řinčí, skřípe kolo, koně se vzpínají. Ženy snímají z hlav svoje zavití i pleny a zaplétají je narychlo mezi suché rákosí a studené bahno. „ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .293,294)

7. Rybníky pracovité aneb „Pod rybníky ať se mlýny zřizují…“


„Snad zaběhl s chlapci i k rybníku Huteckému, tam už železné hutě přestavovali v dnešní mlýn. Jen hromady strusek a litý náhrobek s německým nápisem, jejž dali pozůstalí postavit na bělčickém hřbitově poslednímu majiteli hutí, pražskému měšťanu Václavu Čáslavskému, jsou svědky zaniklého průmyslového podnikání v našem okolí...Stará dubová alej na blatenské silnici musela ustoupit novodobému utilitarismu, v dřevěné hajnici na Hodáni se však nezměnilo pranic. Pod hajnicí je ještě vidět zarostlá strhaná hráz bývalého rybníka. Za pánů z Rožmitálu měl čerpací kolo na způsob zdviže „páternoster“, jímž byla čerpána voda do stoky k výše položenému rybníku Vdovečku.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 59

6. Rybníky v ochraně přírody aneb Nejen za troubením popelavých jeřábů…


„Procházím lesem k Novému rybníku, známému ornitologům pod jménem Ostrov racků, který je jejich největším soustředištěm. Toto kamenité a bažinaté místo hostí kromě racků i některé druhy kachen a malých roháčů, o nichž je známo, že svá nápadně bílá vajíčka přikrývají trávou před blížícím se nebezpečím. Racčí pípání tu můžeme slyšet už v polovině března a netrvá dlouho, kdy hnízdo vedle hnízda se se hemží malinkými racky, jimž stačí den života, aby se mohli samostatně pustit na vodu. Jednou ročně zde provádějí pracovníci ornitologického oddělení Národního muzea kroužkování racků.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41

5. Rybníky městské, hradní, zámecké… aneb Nejen na tom Bošileckym mostku…


„Z radčických kopců se k jihu sklánějí svahy bývalých vinic do široké kotliny rozsvícené hladinami rybníků pod modrou hradbou šumavských hor, kde pod vysokým nebem mezi vodami, loukami a oranicemi vztyčilo vznosnou kolmici věže staré městečko, nazývané odpradávna podle rozlehlých vod Vodňany. U říčního přechodu na Zlaté stezce povstalo z osady, kterou čeští Přemyslovci dali obehnat příkopem, parkány, hradbami s baštami jako pevnost moci královské proti úkladům šlechty, z níž Rožmberkové na blízkém Helfenburku byli sousedy nejméně příjemnými…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 60)

4. Cokoli konáš, konej dobře a mysli na konec… aneb „Rybníky „Nomero uno“, „Number one“…“

Ty Labuti, největší z nich, stále budu slyšet výsknutí křídlovky z tvé hráze, kdykoli si vzpomenu na tvé rybolovy-Na západě se stříbří v jitřním oparu hladina velkého rybníka Rojického, za ní stoupá dým nad střechou mlýna Kabelíku a zjemňuje temně modré obrysy zalesněných Hradců… Pod bílými oblaky pospíchal jsem kolem Dřemlinského rybníka, kde hnědá cigára orobince a nafialovělé laty rákosu přetínaly obzor Skočické hory, v blízkosti rybníka Strpského se bělaly chalupy stejnojmenné vsi… (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 11, s.279 a Země zamyšlená II, 1986, s. 73)

3. Cukr, ovce, pšenice, rybám vadí nejvíce… aneb „Rybníky zůstávající…“

„Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního, má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybářské mluvy, ještě dnes užívané. A tradice rybářská – toť schrána zkušeností, střádaných mnoha a mnoha pokoleními…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16)

Syndikovat obsah