Putování filmovou krajinou

Nekonečně inspirativní jihočeská krajina…Slavní čeští romanopisci, básníci, malíři i dramatici ji vzali za svou a zobrazili ve svých dílech, ke kterým se neustále vracíme a čerpáme z nich poučení do dnešního komplikovaného života. Posledním a nejmladším uměleckým žánrem, svým způsobem zobrazující rodný kraj se stal film. Završuje uměleckou cestu, protože dokáže spojit příběh, poezii, obraz i drama v jeden celek. Přitom je zároveň dokumentem doby. V deseti letošních putováních se proto vydáme krajinou Prácheňska, filmovou kamerou zachytit krásu jihočeské krajiny ve filmových i seriálových dílech minulosti a současnosti. S nejvýznamnějšími českými herci a režiséry nahlédneme do pohádek, příběhů červené knihovny, vesnických sporů, historických dramat, ale i budovatelských příběhů a současných osudů.Čekají nás putování plná překvapení a nečekaných souvislostí. Filmová opona se právě otevírá…

7. Volyňsko selsko barokní aneb Filmové dějiny jézédé…


Jan Cimbura 1941
Usměvavá země 1951
Přicházejí ze tmy 1953
Tři chlapi na cestách 1973
Drahé tety a já 1976
Páni Edisoni 1987
Raftˇáci, 2006

„Vidíte-li někde zbarokisovaný štít se sloupky a stylisovaným zednickým smrčkem - nebo jiný s božím okem ve vrcholu, dejte si pozor na legendu s letopočtem, z níž se dozvíte nejen jméno stavebníkovo, ale leckde si přečtete i jméno Jakuba Bursy. Nevadí, že neuměl kreslit plány: jeho stavby jsou jistě bytelné, účelné a osobité. Plastickou vyzdobu řezal do malty na místě, vlastní rukou, bez předloh i nákresů, svěřuje se zcela jenom své obraznosti. U Dudáků v Libotyni vyzdobil štít reliéfem Umučení Kristova, Boškovu živnost v Jiřeticích andělíčky s kalichem. S jeho umem se setkáme nejen ve Dvorech a v Bušanovicích, v Předslavicích a Černěticích, ale v končinách ještě vzdálenějších Vlachova Březí.“ (Ladislav Stehlík Země zamyšlená I, 1985, s.233)

6. Vím jedno údolí, vím já pěknej mlejn… aneb Třikrát je tak akorát…


Princezna ze mlejna 1994
Tři životy 2007
Boží pole s.r.o., 2014
Dva na koni jeden na oslu, 1986
O zatoulané princezně, 1988
Anička s lískovými oříšky, 1993
O bílé paní, 2008
Dešťová víla, 2010

„Bílá věž gotického chrámu nanebevzetí Panny Marie i celá stavba se odráží od temného pozadí vodňanských hor a působí nad skromnými střechami městečka opravdu majestátně. Tato rožmberská architektura z konce století čtrnáctého je takové krásy, že se nad ní tají dech, poněvadž je málokde vídína a v tomto venkovském městečku nečekaná.Mnoho motivů z okolí Bavorova namaloval Miloslav Holý, který se v třicátých letech ubytoval v domě na náměstí. Už tehdy objevil barevnou krásu Čichtic, které se staly malířským rájem jinému krajináři, Františku Zikmundovi.“
(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená 2, 1985, str. 75 a 77)

5. Helfenburk a Arabela aneb Smutná padesátá, nová šedesátá, pohádková sedmdesátá…


Přicházejí ze tmy 1954
Bloudění 1965
Hlídač 1970
Arabela 1979

„Dominantu této strany kraje tvoří zříceniny hradu Helfenburku, založeného v polovině čtrnáctého století Rožmberky, který však už byl roku 1592 zcela pustý. Svůj největší význam měl ve válkách husitských, kdy jeho posádka ovládala celé okolí a purkrabí ve jménu pánově spravoval rožmberské poddané. Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 77 )

4. Od černokněžníka k ďáblu… aneb Kdo zvedne můj štít…


Tři chlapi na cestách 1973
Kouzelní galoše 1986
O zapomnětlivém černokněžníkovi 1991
Hurá na medvěda, 2000, Jabloňová panna 2000 Rok ďábla 2002, Doblba 2005, Tři životy, 2007

„Ten jednonohý husopas, belhající se s psíkem na sejpech pod Rábím, nepřimotal se do obrazu jenom tak. Patří do krajiny a vyjadřuje kus jednoho sociálního údělu. Přišel o nohu při úrazu ve vápencových lomech, nikoho už nemá a proto si s tou němou tváří náramně dobře rozumí… Kolik malířů už malovalo hrad Rábí, ale nikdo z nich si nevybral pohled od starého židovského hřbitova, kde šeď omšelých náhrobků tak citlivěkoresponduje se siluetou melancholických zdí a vysoké thuje tento dojem jen zdůrazňují…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 113 )

3. Bylo, nebylo, dávno tomu... aneb Romeo a Julie po Československu


Markéta Lazarová 1967
Údolí včel 1967
Radůz a Mahulena1970
Božská Ema 1979

„Lehounkým modrem se vždycky nějak zamýšlíš, údolí Otavino, a postříbříš pasáčka na sejpu, obrys topolu i provázek slin u kraví huby. Jako zjevení zahlédl jsem vápencový lom u Hydčic a teprve polední slunce zdůraznilo bílou majestátnost hradu Rábí, zdviženou nad borovým lesem, úplnou slepotou zaplatil Jan Žižka za jeho ztečení a každé dítě zná už z čítanky tento známý příběh. Tyto rozvaliny jsou ještě dnes schopny podnítiti romantický sen a sama hradní studně nás rozechvěje svou nápovědí a hlubokostí.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 20 )

2. Filmové Blatensko podruhé Domů k nám, kde vítr zpívá diviznám… aneb Třeba do konce života…


Čest a sláva, 1968
Šíleně smutná princezna, 1968
Hvězda padá vzhůru,1975
Princezna na hrášku, 1976
Křišťálek meč, 2007
Nejkrásnější hádanka, 2008

„Architekt Karel Fiala, známý svou podnětnou prací v průzkumu starých částí Pražského hradu, objevil zdivo románské svatyňky, skryté pod pískem blatenského zámeckého nádvoří…Na hřbitůvku kolem románského kostelíka svaté Voršily, stojícího osaměle nad oujezdeckou návsí, zalévají děti v sobotní podvečer oranžové trsy měsíčků a z blízkých selských zahrádek voní balšán. Láska a smrt osloví tě tu obě najednou. A přece: necítíš tu opuštěnost odlehlou - i když je tak daleko odtud do světa. Přijd sem třeba za padesát let a nalezneš kraj, jaký byl: veverku na lísce, pod břízou hřib křemenáč a z chrastavce nevrle zabručí čmelák jako struna staré rozladěné basy.“
(Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I., 1986, str. 63 a 51)

1.Filmové Blatensko poprvé aneb Na růžích ustláno…

Dvě matky, 1919
Na růžích ustláno, 1934
Proti všem, 1956
Bílá paní, 1964

„Blatenský zámku, nejkouzelnější svode mých dětských očí, tolikrát se mi zdálo o tvých arkýřích a renesančních komínech z doby pana Lva a nejednou usínal můj dobrodružný sen na medvědí kůži, kterou jsem zde zahlédl zavěsenou nad nábytkem z paroží daňčího. Stával tam na schodišti i rytíř v brnění se spuštěným hledím, ale toho jsem se bál víc než samotného pana fortnýře, střeživšího vstup do tohoto ráje, nám klukům zapovězeného a málokdy dostupného. Léta tohoto města, voníte vodou a růžemi. Růže, královno květin, tady bylo tvé panování, kam oko dohlédlo, a nic mu nebránily sychravé mlhy zdejších podzimů. Do celého světa roznášelas jeho jméno a vůni - i nabádavý příklad české houževnatosti, kterou v míře jinde nevídané projevil tvůj služebník a milenec Jan Böhm.“ (Ladislav Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. )

Syndikovat obsah