Soutěž Strakonice kvetou 2016

Město Strakonice vyhlašuje 1. 4. 2016 soutěž Strakonice kvetou.

Jedním z důvodů proč byla soutěž vyhlášena je přání, aby byly procházky městem příjemnější, voňavější a romantičtější. Potěšit by měla zejména naše občany. Sezonní návštěvníci by pak měli postřehnout, že projíždí nebo prochází městem, kde lidé o své okolí pečují. Květiny a zeleň do městského prostoru přirozeně patří. Proč nepokračovat v nastaveném novodobém trendu Strakonic jako barevného kvetoucího města, ale tentokráte nejen za péče pracovníků věnujících se městské zeleni, ale také za přispění vás, občanů.

Soutěž putování dramatickou krajinou


„Hledaje stopy starého zámeckého dřevěného divadla, vzpomněl jsem i Vaší veliké křížové cesty, Josefe Kajetáne Tyle. Povíme si o ní jinde a víc. Já chci jen připomenout, že jedno z jejich posledních zastavení bylo tady v Blatné. Přijel jste sem roztřásán horečkou na kodrcajícím voze odněkud z Vodňan a ještě jste se šel podívat na staré divadlo v zámeckém parku, kde jste před lety hrál. Bylo zřízeno právě v roce vašeho narození...“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.72).

9. Světovým prezidentem loutek … aneb Dávám Ti do vínku, můj milý Hurvínku…

Josef SKUPA (16. ledna 1892 Strakonice – 8. ledna 1957 Praha)

„Málokdo si uvědomuje, že Strakonice jsou rodištěm národního umělce Josefa Skupy, loutkáře, jenž se svým Spejblem a Hurvínkem obveseloval dětské diváctvo po celém světě… Dojeli jsme sem od Mladějovic, vsi s renesanční tvrzí a přízemní školou, kde strávil několikeré prázdniny svých mladých let národní umělec Josef Skupa.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 270 a 287 )

8. Ten punč platím já!!! aneb Dramaturg, kterého skoro nikdo neměl rád…

Ladislav STROUPEŽNICKÝ (1850 Cerhonice – 1892)

Jindřich MOŠNA (1837 Chrudim-1911 Praha)

„Rodné prostředí má jistě podíl i na Stroupežnického nejživotnějších postavách, ať jsou to figury i figurky z jeho povídek venkovských a díla dramatického, nebo drobná šlechta ze zdejších zámečků, tak živě vystupující v některých jeho historických divadelních hrách. Mají svůj nerv, osobitost, paličáctví i jadrný krajový humor blízký Alšovi...Na sklonku devadesátých let pozvali si samotného Jindřicha Mošnu, aby si s místními ochotníky zahrál hlavní úlohu v Štechově veseloherní satiře Ohnivá země. Představení se vydařilo, Mošna byl štědře odměněn a ani na nepřítomného autora hry nebylo zapomenuto.“(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 19 a s.68 )

7. Architekti z Pošumaví a Národní divadlo aneb Nevděk světem vládne…


Josef NIKLAS (1817 Volyně – 1877 Praha)

Josef ZÍTEK (1832 Praha– 1909 Praha)

„Josef Niklas, rodák volyňský a absolvent pražské techniky. Vystavěl dřevěné Novoměstské divadlo a ve volyňském okolí je od něho kaple Anděla strážce a zámeček v Dubu. Zúčastnil se jako vážný soupeř Zítkův soutěže na stavbu Národního divadla…Jako kolega Zítkův na technice, uvedl tohoto slavného architekta do kraje, kde se usadil v lčovickém zámečku… V rohu, při kostelní zdi stojí bysta sochaře Josefa Hanzíka nad hrobem Josefa Zítka, stavitele národního divadla. Je to překvapivé setkání. Poslední léta svého života prožil v zámeckých komnatách sousedních Lčovic jako zámecký pán a zůstal už v tomto kraji navždycky.“(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 218 a s.222 )

6. Poslední cesta Josefa Kajetána aneb Blatenští následovníci…

Eliška KRÁSNOHORSKÁ
(1847 Praha – 1926 Praha )

František SIMANDL
(1840 Blatná – 1912 Vídeň )

„Hledaje stopy starého zámeckého dřevěného divadla, vzpomněl jsem i Vaší veliké křížové cesty, Josefe Kajetáne Tyle. Povíme si o ní jinde a víc. Já chci jen připomenout, že jedno z jejich posledních zastavení bylo tady v Blatné. Přijel jste sem roztřásán horečkou na kodrcajícím voze odněkud z Vodňan a ještě jste se šel podívat na staré divadlo v zámeckém parku, kde jste před lety hrál. Bylo zřízeno právě v roce vašeho narození...“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.72).

5. Zakazovaná, obávaná, vítězná aneb Zpívající právníci…

Josef Krasoslav CHMELENSKÝ
(1800 Bavorov – 1839 Praha)
Josef Kajetán TYL
(1808 Kutná Hora – 1856 Plzeň)
František ŠKROUP
(1801 Osice – 1862 Rotterdam)
Karel STRAKATÝ
(1804 Blatná – 1868 Praha)

„Jako učitelský syn se narodil v Bavorově 7. srpna 1800 Josef Krasoslav Chmelenský, doktor práva a dvorský místosudí v Praze, probuzenecký básník a kritik, budějovický spolužák Čelakovského. Tento idylik jemného hudebního sluchu a zpěvného verše, jehož mnohé písně znárodněly, napsal text k první české opeře... Možná, že v jasnějších chvílích jste si připomněl jméno Karla Strakatého, prvního zpěváka vaší písně „Kde domov můj“, jenž se tu narodil. I jeho syn, známý deklarant, byl vyhraněnou osobností a důležitým činitelem v pražské Umělecké besedě. „ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 75 a I, 1986, s. 72)

4. Divadlem za vlast… aneb Strakonický dudák

Josef Kajetán TYL (1808 Kutná Hora – 1856 Plzeň)

„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 271)

3. Velebený Velebín aneb Studentova prvotínka…

Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK (1783 Chrudim-1844 Praha)
Augustin JEDLIČKA (1795 Kasejovice – 1869 Záboří)
Jindřich JINDŘICH (1876 Klenčí pod Čerchovem – 1967 Domažlice)

„Úvozy polních cest, pastviště, sosnové lesíky, rybníčky a písčitá políčka plná kamení, pahorků a lísek, to je krajinné předznamenání pro Záboří, alšovsky starosvětskou ves, stulenou v údolí pod bílou zvonicí kostelíčka a kamenným zdivem staré vladyčí tvrze. Patří k ní ještě fara, kde v minulém století žil vlastenecký farář Augustin Jedlička, literárním jménem Velebín Třemšínský, který je autorem rytířské činohry o Mečislavu a Blance i mnohých loveckých písní, z nichž některé znárodněly.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 43 )

2. Komedianti a principálové slova českého aneb Kašpárek je nejlepší…

Matěj KOPECKÝ (1775 Libčany– 1847 Koloděje nad Lužnicí)
Ernestina Karolina KOPECKÁ-Krügrová (1842 Mirotice– 1914 Březnice)
Rod LAGRONŮ (Lakronů)

„Jednou zastavil před školou v Novosedlech principál Kopecký se svou maringotkou a dřevěnými pimprlaty. Pod vozem leželo bílé štěňátko. Děvčata se do něho zamilovala, nosila ho v náručí do školy, škemrala a škemrala, aby jim je tatínek koupil…Stal se z něho houzír. Toulal se po polích k mrzutosti všech domácích střelců. Jednou v noci utekl až do Volenic na studentskou zábavu. V sále právě hráli valčík, tanečníci roztáčeli svoje tanečnice, když cosi v kole zatahalo Boženku řídících za sukně. Ohlédne se uděšeně – a on to Alík.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 109 )

1. Mistři kompozic aneb Vesničtí kantoři a jejich žáci…


Benedikt Emanuel ŽÁK (SCHACK) (1758 Mirotice - 1826 Mnichov)
Jan Jakub RYBA (1765 Přeštice – 1815 Rožmitál pod Třemšínem)

„Vchod do zámecké zahrady připomene svým zanedbaným altánkem a vchodem s amorety i holubičkami kus rokoka. Nenacházíme je jen v lidové ornamentice lidových štítů na starých staveních, v kaligrafických rozvilinách některých písemností Alšova otce-písaře, zde však vyvrcholilo v jedné postavě ze světa hudby, kterou si spojujeme se samotným Mozartem. V té době přála mirotická vrchnost hlavně hudbě, zejména kostelní a zřídila pro mirotického učitele zvláštní nadání, aby vedle školního vyučování vedl a řídil v Miroticích hudební školu….“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 20 )

Syndikovat obsah