Soutěž putování malovanou krajinou


„Malíř, malující na hrázi rybníka známou krajinu, stal se postavou, na niž přenesl všechen svůj údiv a uctívání. S obdivem pozoroval i náčiní, s kterým je možno konat takové divy. Nejvíc ho lákala rozevřená malířská skříňka plná tub, na nichž byla vtištěna podivná jména: puzuola, umbra, caput mortuum a kadmium, z kterých ani jediné nebylo na spodu vlastních školních barviček. A což paleta, na okraji plná barevných kopečků, jež namíchány nějakým zázrakem se na plátně proměnily v nebe, čejku, strom s rybničnou hládí...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 89 - 90).

11. Závěrečné vyhodnocení


Teoretické „školní“ soutěžní putování malovanou krajinou právě skončilo. Jako nesoutěžní a praktické pokračuje dál na úrovni obcí. Na dvaceti místech, kterými jsme se toulali, jsou zřizována pamětní zastavení. S lavičkou, informačním kamenem a s výsadbou původních druhů jabloní. Na připomínku bohaté kulturní a přírodní rozmanitosti jihočeské krajiny.

10. Malířský domácí trojlístek… aneb Učitelská dítka a kantoři

Bohumil ULLRYCH (1893 Velký Bor-1948 Praha)
Alois MORAVEC (1899 Chyšky-1987 Praha)
Ladislav STEHLÍK (1908 Bělčice – 1987 Praha)

„Pouť mladých nadšenců skončila na Střele, kde Moravec, zvídavý sběratel pověstí, mohl hledat dvanáct zlatých sošek apoštolů, které čekají v hradní studni svého objevitele. Nezískal ani světské bohatství, ale na Střele se začalo jeho věrné přátelství s Ullrychem, jež vyvážilo leckteré poklady tohoto obmyslného světa…Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch i Tisovík s jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku. Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1985, str.110 a 112)

9. Československofrancouzští malíři aneb Kouzelník, který uměl namalovat duši….

Martin BENKA (1888 Kripolec-1971 Malacky)
Jan HÁLA (1890 Blatná – 1959 Važec)
Karel HILDPRANDT (1894 Blatná-1975 Škvořetice)
Jan ZRZAVÝ (1890 Vadín-1977 Praha)

„Malíř se záhy odstěhoval do podtatranské dědiny, vrostl tam do života Važce stejně hluboko jako každý z jeho rodáků, tam zakotvil lidsky i umělecky, a chlapec ho dlouhá léta neviděl. Jan Hála celá desetiletí žil pod oblohou jiné krajiny, milován a uctíván slovenským lidem, a snad si nad některým svým skicákem vzpomněl někdy i na Blatnou… V kapličce svaté Anny jsem si všiml obrazu světice, o němž místní tradice tvrdí, že je dílem národního umělce Martina Benky a zpodobňuje jeho tehdejší hostitelku na zdejším dvoře paní Klenkovou…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1985, str. 94 a 286)

8. Malíři rybníků, Šumavy a Pošumaví aneb Zapomenuté Strakonice J.D.Š….

Jan KOJAN (1886 Kojákovice-1951 České Budějovice)
Josef HODEK (1888 Hořehledy-1973 Plzeň)
Jaroslav DVOŘÁK (1887 Strakonice-1964)
Josef VÁCHAL (1884 Milavče-1969 Studeňany)

„Za okupace přijel do kraje jiný malíř, Jan Kojan, který se tehdy obíral zamýšlenými ilustracemi k Holečkovým Našim a jeho přípravná důkladnost k této práci ho tu zdržela jistě delší dobu. Miloval Holečkovo dílo opravdově, nejen pro jméno jedné z ústředních postav této jihočeské selské ságy, svého jmenovce, ale i z prosté vděčnosti za cestu, kterou mu jihočeský epik objevil k vlastnímu malířskému dílu…Od Lnářského Malkova se krajina svažuje k lukám, mezi nimiž se leskne hladina Velké Kuše, malířské eldorádo Josefa Hodka, který ji několikrát maloval z hráze plné lískových oříšků, dubů a osik“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1985, str. 7 a 42)

7. Malíři, který se ztratili … aneb Já jsem je všechny znala osobně…

Rudolf BÉM (1874 Rabiň u Vodňan – 1955 Sušice)
Viktor STRETTI (1878 Plasy – 1957 Praha)
Josef KOČÍ (1880 Praha – 1961 Praha)
Otakar KUBÍN (1883 Boskovice-1969 Marseille)

„V témže dvoře se narodil schwarzenberskému úředníku Bémovi synek Rudolf, který se stal malířem a rodný kraj zpodobil v mnoha rozměrných plátnech. Jeho maminka se jmenovala Kateřina Hlavová, pocházela z Netolic a odvozovala svůj původ od husitského zemana Hlavy z Vrbice u Husince. Proto její syn později podpisoval své obrazy jménem Vratislav Hlava. Po první světové válce jezdil na léto do Stožic a Stožičtí jej právem zvolili svým čestným občanem, poněvadž jejich ves i krajinu uvedl na svých pražských výstavách mezi kraje malířsky oslavované…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1985, str. 62)

6. Mušketýři z Moravy aneb Od Babičky k Bystroušce…

Maxmilián PIRNER (1854 Sušice-1924 Praha)
Stanislav LOLEK (1873 Palonín-1936 Uh.Hradiště)
Alois KALVODA (1875 Šlapanice-1934 Běhařov)
Adolf KAŠPAR (1877 Bludov-1934 Železná Ruda)

„Stanislav Lolek v tištěné vzpomínce na Adolfa Kašpara se rozmarně zmiňuje i o úkolu namalovat divadelní oponu pro lnářský spolek divadelních ochotníků. Přáli si mít na oponě zobrazen pohled na Lnáře a tady vůdčí úlohu převzal Lolek, zatímco ilustrátor se ujal malování drapérií, což mu při nezvyklé velikosti plochy nešlo od ruky, jak by si přál. Malíři se při práci i trochu poškorpili, ale dokončili svůj úkol k spokojenosti objednavatelů. Lnářští ochotníci se mohli právem chlubit, že na jejich oponě spolupracoval i slavný ilustrátor Babičky.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 39)

5. Žáci profesora Mařáka aneb Takový domácí impresionismus…

Václav JANSA (1859 Rovné pod Řípem-1913 Černošice)
Ludvík KUBA (1863 Poděbrady - 1956 Praha)
Antonín SLAVÍČEK (1870 Praha - 1910 Praha)
Ota BUBENÍČEK (1871 Uhříněves - 1962 M.Vožice)
Jaroslav PANUŠKA (1872 Hořovice - 1958 Kochánov)

„Stmívavé zelené šero, plné kapradí a ptačího zpěvu, se rozsvětlí až v lukách u Lhotky. Je to samota s rybníčkem, na jehož hrázi stojí rozložitá lípa, kolem mlýna se pasou krávy a zelená rovina se rozprostírá až k blatenskému zámku. V mlýně, kde bývala zároveň hospoda, bydlil jedno léto krajinář Václav Jansa. Některé Jansovy rybníky pocházejí z té doby od nás…Malíř Antonín Slavíček, chtěl sám vidět Chelčického rodnou ves. Slavný impresionista si namaloval skicu kostelíka s okolím, ale náčrt se ztratil a objevil se až na jeho poslední souborné výstavě. Slavíček hledal ještě druhý den u Chelčic nový motiv, ale už nemaloval a odjel do Husince“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 47 a II, 1986, s. 69/70 )

4. Okřídlená paleta Národního divadla aneb Malíř od střevlíka po Sasíka…


František ŽENÍŠEK (1849 Praha – 1916 Praha)
Karel LIEBSCHER (1851 Praha – 1906 Praha)
Mikoláš ALEŠ (1852 Mirotice- 1913 Praha)
Josef BOSÁČEK (1857 Příbram – 1934 Příbram)

„Na závišínské hrázi stojí dosud planá hrušeň se soškou Mariinou v zasklené skříňce. Kolem ní chodíval s tatínkem na posvícení k strýci mlynáři vlasatý chlapec z Mirotic, Mikoláš Aleš. Při jedné z návštěv, která se nezvykle prodloužila, denně cupital s bratrancem Bohumilem a zdejšími dětmi kolem starého panského ovčína do bělčické školy… Vidím malého Mikoláška v běžícím chlapci, který se bosky rozutíkal od potoka k hospodě a zase v jiném,jenž zvědavě pokukuje u kovárny, čekaje, až mu kovář Šilha dovolí zatahat za měch...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 57/58 )

3. Krajinné pocity a nálady aneb Vysočinská nebo barbizonská škola ?


Adolf KOSÁREK (1830 Herálec – 1859 Praha)
Julius MAŘÁK (1832 Litomyšl-1899 Praha)
Antonín CHITTUSSI (1847 Ronov n. Doubr.-1891 Praha)

„Ráno se vypravil s touto uměleckou trojicí do krásného lesa, kde se dodnes říká “U velkých kamenů“. Tři dny měli malíři co malovat, tři noci přespávali v leletické škole a při rozloučení dostal náš hostitel tři tužkové kresby s Mařákovým věnováním…Kdyby Julius Mařák mohl znovu navštívit tento lesní motiv, byl by jistě překvapen. Se stromy, značně už rozrostlejšími, by se snad i shledal, ale kameny, které zdejší lid výstižně pojmenoval „želvice“, protože skutečně vypadaly jako ohromné želvy, by tam už nenašel.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 38 )

2. Vlastenecká krajino aneb Kde kvete žlutá růže…


Antonín MÁNES (1784 Praha-1843 Praha)
Josef MÁNES (1820 Praha-1871 Praha)
Karel PURKYNĚ (1834 Wratislav-1868 Praha)
Antonín WALDHAUSER (1835 Vodňany-1913 Německý Brod)

„Výročí sedmdesátky slavného fyziologa vzpomněly v roce 1864 i Hálkovy „Květy“, jejichž výtvarnou část redigoval Karel Purkyně. V tomto čísle nalézáme i kresbu blatenského zámku od Josefa Mánesa. Malíř jej kreslil od jihu, na hladinu umístil plující labutě, na kamenný most jezdce a pod stromy daňka... Antonín Waldhauser patří Vodňanům svým zrozením. Vlastenecká horoucnost, tolik příznačná pro jeho pokolení, přiměje mladého malíře k pěší výpravě až do Kostnice, účastní se s Josefem Mánesem návrhů pro sokolský kroj, podporuje polské povstání a živí se vyučováním malby v měšťanských rodinách“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 63 a II, 1986, 63/64 )

1. Temnosvit nejen barokní aneb Potkali se na Podbrdí…


Karel ŠKRÉTA (1610 Praha-1674 Praha)
Salvator ROSA (1615 Neapol- 1673 Řím)
Petr BRANDL (1668 Praha-1735 Kutná Hora)
Ignác RAAB (1715 Nechanice-1787 Velehrad)
Jan Václav SPITZER (1711 Praha-1773 Praha)

„Opravdu slavnými jmény českého výtvarného baroka se mohou Březničtí pochlubit. Ze Škrétova štětce vyšla oltářní podoba obrazu Svatého Františka a také Petr Brandl přispěl svým uměním zdejší zámecké kapli. Halucinované vidění Salvatora Rosy, italského barokního mistra, vytvořilo jiný podivný obraz, proroka Ezechiela…Na začátku osmnáctého věku byl ve lnářském klášteře u otců augustiniánů sám Petr Brandl a namaloval pro klášterní chrám obraz Nejsvětější Trojice. Bydlil sice v zámku, ale pan převor měl jistě mnohá trápení s touto neposednou kumštýřskou krví. Podobné příběhy se totiž do klášterních análů nezapisují.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 31 a 276 )

Syndikovat obsah