Soutěž putování malovanou krajinou


„Malíř, malující na hrázi rybníka známou krajinu, stal se postavou, na niž přenesl všechen svůj údiv a uctívání. S obdivem pozoroval i náčiní, s kterým je možno konat takové divy. Nejvíc ho lákala rozevřená malířská skříňka plná tub, na nichž byla vtištěna podivná jména: puzuola, umbra, caput mortuum a kadmium, z kterých ani jediné nebylo na spodu vlastních školních barviček. A což paleta, na okraji plná barevných kopečků, jež namíchány nějakým zázrakem se na plátně proměnily v nebe, čejku, strom s rybničnou hládí...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 89 - 90).

6. Mušketýři z Moravy aneb Od Babičky k Bystroušce…

Maxmilián PIRNER (1854 Sušice-1924 Praha)
Stanislav LOLEK (1873 Palonín-1936 Uh.Hradiště)
Alois KALVODA (1875 Šlapanice-1934 Běhařov)
Adolf KAŠPAR (1877 Bludov-1934 Železná Ruda)

„Stanislav Lolek v tištěné vzpomínce na Adolfa Kašpara se rozmarně zmiňuje i o úkolu namalovat divadelní oponu pro lnářský spolek divadelních ochotníků. Přáli si mít na oponě zobrazen pohled na Lnáře a tady vůdčí úlohu převzal Lolek, zatímco ilustrátor se ujal malování drapérií, což mu při nezvyklé velikosti plochy nešlo od ruky, jak by si přál. Malíři se při práci i trochu poškorpili, ale dokončili svůj úkol k spokojenosti objednavatelů. Lnářští ochotníci se mohli právem chlubit, že na jejich oponě spolupracoval i slavný ilustrátor Babičky.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 39)

5. Žáci profesora Mařáka aneb Takový domácí impresionismus…

Václav JANSA (1859 Rovné pod Řípem-1913 Černošice)
Ludvík KUBA (1863 Poděbrady - 1956 Praha)
Antonín SLAVÍČEK (1870 Praha - 1910 Praha)
Ota BUBENÍČEK (1871 Uhříněves - 1962 M.Vožice)
Jaroslav PANUŠKA (1872 Hořovice - 1958 Kochánov)

„Stmívavé zelené šero, plné kapradí a ptačího zpěvu, se rozsvětlí až v lukách u Lhotky. Je to samota s rybníčkem, na jehož hrázi stojí rozložitá lípa, kolem mlýna se pasou krávy a zelená rovina se rozprostírá až k blatenskému zámku. V mlýně, kde bývala zároveň hospoda, bydlil jedno léto krajinář Václav Jansa. Některé Jansovy rybníky pocházejí z té doby od nás…Malíř Antonín Slavíček, chtěl sám vidět Chelčického rodnou ves. Slavný impresionista si namaloval skicu kostelíka s okolím, ale náčrt se ztratil a objevil se až na jeho poslední souborné výstavě. Slavíček hledal ještě druhý den u Chelčic nový motiv, ale už nemaloval a odjel do Husince“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 47 a II, 1986, s. 69/70 )

4. Okřídlená paleta Národního divadla aneb Malíř od střevlíka po Sasíka…


František ŽENÍŠEK (1849 Praha – 1916 Praha)
Karel LIEBSCHER (1851 Praha – 1906 Praha)
Mikoláš ALEŠ (1852 Mirotice- 1913 Praha)
Josef BOSÁČEK (1857 Příbram – 1934 Příbram)

„Na závišínské hrázi stojí dosud planá hrušeň se soškou Mariinou v zasklené skříňce. Kolem ní chodíval s tatínkem na posvícení k strýci mlynáři vlasatý chlapec z Mirotic, Mikoláš Aleš. Při jedné z návštěv, která se nezvykle prodloužila, denně cupital s bratrancem Bohumilem a zdejšími dětmi kolem starého panského ovčína do bělčické školy… Vidím malého Mikoláška v běžícím chlapci, který se bosky rozutíkal od potoka k hospodě a zase v jiném,jenž zvědavě pokukuje u kovárny, čekaje, až mu kovář Šilha dovolí zatahat za měch...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 57/58 )

3. Krajinné pocity a nálady aneb Vysočinská nebo barbizonská škola ?


Adolf KOSÁREK (1830 Herálec – 1859 Praha)
Julius MAŘÁK (1832 Litomyšl-1899 Praha)
Antonín CHITTUSSI (1847 Ronov n. Doubr.-1891 Praha)

„Ráno se vypravil s touto uměleckou trojicí do krásného lesa, kde se dodnes říká “U velkých kamenů“. Tři dny měli malíři co malovat, tři noci přespávali v leletické škole a při rozloučení dostal náš hostitel tři tužkové kresby s Mařákovým věnováním…Kdyby Julius Mařák mohl znovu navštívit tento lesní motiv, byl by jistě překvapen. Se stromy, značně už rozrostlejšími, by se snad i shledal, ale kameny, které zdejší lid výstižně pojmenoval „želvice“, protože skutečně vypadaly jako ohromné želvy, by tam už nenašel.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 38 )

2. Vlastenecká krajino aneb Kde kvete žlutá růže…


Antonín MÁNES (1784 Praha-1843 Praha)
Josef MÁNES (1820 Praha-1871 Praha)
Karel PURKYNĚ (1834 Wratislav-1868 Praha)
Antonín WALDHAUSER (1835 Vodňany-1913 Německý Brod)

„Výročí sedmdesátky slavného fyziologa vzpomněly v roce 1864 i Hálkovy „Květy“, jejichž výtvarnou část redigoval Karel Purkyně. V tomto čísle nalézáme i kresbu blatenského zámku od Josefa Mánesa. Malíř jej kreslil od jihu, na hladinu umístil plující labutě, na kamenný most jezdce a pod stromy daňka... Antonín Waldhauser patří Vodňanům svým zrozením. Vlastenecká horoucnost, tolik příznačná pro jeho pokolení, přiměje mladého malíře k pěší výpravě až do Kostnice, účastní se s Josefem Mánesem návrhů pro sokolský kroj, podporuje polské povstání a živí se vyučováním malby v měšťanských rodinách“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 63 a II, 1986, 63/64 )

1. Temnosvit nejen barokní aneb Potkali se na Podbrdí…


Karel ŠKRÉTA (1610 Praha-1674 Praha)
Salvator ROSA (1615 Neapol- 1673 Řím)
Petr BRANDL (1668 Praha-1735 Kutná Hora)
Ignác RAAB (1715 Nechanice-1787 Velehrad)
Jan Václav SPITZER (1711 Praha-1773 Praha)

„Opravdu slavnými jmény českého výtvarného baroka se mohou Březničtí pochlubit. Ze Škrétova štětce vyšla oltářní podoba obrazu Svatého Františka a také Petr Brandl přispěl svým uměním zdejší zámecké kapli. Halucinované vidění Salvatora Rosy, italského barokního mistra, vytvořilo jiný podivný obraz, proroka Ezechiela…Na začátku osmnáctého věku byl ve lnářském klášteře u otců augustiniánů sám Petr Brandl a namaloval pro klášterní chrám obraz Nejsvětější Trojice. Bydlil sice v zámku, ale pan převor měl jistě mnohá trápení s touto neposednou kumštýřskou krví. Podobné příběhy se totiž do klášterních análů nezapisují.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 31 a 276 )

Syndikovat obsah