Správné odpovědi na otázky č. 8 :
8.1.) Režná pálenka se pálila ze žita a s přísadou různých bylin. Sladký likér rosolka (pův. název Rosogliose vyráběl přidáním výtažků z rosnatky okrouhlolisté (dnes chráněná rostlina, proto nelze pravou rosolku vyrábět) a medu do lihového nápoje (dnes s využitím okvětních lístků šípkové růže).
8.2.) Marobud (? - 37 nebo 38 n.l.) byl markomanský panovník a první historicky doložená postava vládnoucí na našem území.
Výherci 7. kola :
“Předhradí, podhradí a vyšehrad, na něm zbytky věže a studně, a zase jiné studně pod skalami „tejn“, to vše, obehnané velikými valy kolem dokola, svědčí o velikém rozmyslu dávných obyvatel, kteří si zde pracně vybudovali nedobytnou pevnost a útočiště.Veliká rozloha hradiště, opevněná s použitím přírodních srázů, na svou dobu úžasně plánovitě budovaná, vedla k odvážnému soudu, že zde vlastně musíme vidět marobudum, hlavní vojenské sídlo markomanského krále Marobuda.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 222)
“To vaši Radomyšl si vyvolávám, to vaše malinké starosvětské městečko alšovského půvabu s čapí hlídkou na věži cibuličce, s rybníkem Vraždou a alejí bílých kapliček v polích. Krásný je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele, zajímavá byla vápencová jeskyně, ale nejkrásnější je pověst o chromém a slepém dítěti, jemuž anděl strážný, změněný v motýlka, vrátil zrak dotknutím křídel.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 274)
Na Podsrpu 15 žáků s pedagogickým dozorem provedlo úklid, shrabání a vyčištění celého okolí pramene. Byly odklizeny větve, shrabáno staré listí, které naplnilo celý kontejner, sebrány dva pytle odpadků, především plastu a vyčištěno dosud hodně odpudivě vypadající ohniště. Kvalitně a s úsměvem provedenou práci průběžně oceňovali a chválili všichni návštěvníci pramene, kteří si přijeli pro jednu z nejkvalitnějších vod celého regionu. Oprávněně. A to si po práci ještě žáci stačili „střihnout“ malý branný závod věnovaný přírodě.
“Kamenný hranol hradní věže, tak typický pro Dobrš, vyvolává vzpomínku na jejího zakladatele, kterého pověst umisťuje do jednoho z údolních mlýnů, jako mlynářského chasníka. Kníže Oldřich dostal se prý na lov i do zdejšího okolí a byl náhle přepaden divokým kancem. Ve chvílích největšího nebezpečí vystoupil z mlází silák a proklál divoké zvíře oštěpem. Nebyl to nikdo jiný než mlynářský chasník Koc. Kníže daroval statečnému mlynářskému Bivojovi celou zdejší krajinu a jako erbovní znamení mu udělil mlýnské kolo…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 225)
“Chytám-li na vábničku vůní podzimy mého domova, ozve se mi odněkud z kvetoucího vřesu zabručení čmeláků a pod sosnovými korunami ucítím z vlhkého jehličí vydýchnutí zelánek. Je to poslední houbový pozdrav našich lesů a druží se k němu vůně schnoucí bramborové nati, dým ohníčku z pastev nad rudnoucími šípky, matný lesk brázd, plavá vlna metlice na pasekách a chlad mlh z otavních luk...“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 26)
“Zechovická náves tvoří nejpůvabnější kulisu, jakou jsem v kraji viděl. Zdejší štíty a vjezdy mají všechny atributy lidových architektur vlachobřezského Jakuba Bursy, jejichž poznávacím znamením jsou empírové sloupky a symbol božího oka. Ve vsi nalézáme více podobných projevů lidové duše, někde bohatších, jinde skromnějších, ale všechny mají svou zvláštní čistotu a spanilost. Ještě na konci vsi je jedna kaplička s protějškem selského vjezdu a jiná zas na rozcestí pod Malsičkou, zastíněná starými lipami.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219)
“Před Česticemi vejdeme do modřínového lesa, v němž se bělá známá čestická kalvárie, postavená nejprve na začátku osmnáctého století a přestavěná po zničujícím požáru do dnešní podoby o sto let později. Před zámkem šumí voda v kamenné kašně, jejíž výzdoba není bez půvabu a v zámeckém parku zarostly pěšinky trávou, jen ptáci tu zpívají jako jindy a v korunách starých lip bzučí melodie včel vždycky stejně vznešená.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 227)
“I krušlovská náves má kapličku, hezké štíty a navíc roubenou studnu s okovem, u Vacovic je zase krásná vyhlídka na Javorník a na věžní jehlan vacovského kostela.V obci se vyrábějí loutky, rozesílané i do ciziny, ale já ž Vacov znal a toužil jsem jen po Dobrši . . .“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 225)
“Morový sloup na náměstí před radnicí s Alšovými sgrafity, v nichž velký malíř zdůraznil erbovní atributy strakonické historie : střelu, rožmberskou růži a maltánský kříž, v typicky alšovské ornamentice, dále kamenný relief řezníka s býkem na průčelí masných krámů je snad s kostelem svaté Markéty vše, co z oblasti výtvarného umění nabídne toto město. . .“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1959, s. 225)
Ekologická soutěž, jejíž začátek je symbolicky stanoven na 22. března 2007, což je světový den vody
“Patřilo k pasácké služebnosti zahnat “ze škody” dědečkovy zatoulané krávy a doskočit ke studánce namočit tvrdý chléb . . .
(L. Stehlík, Země zamyšlená I,1985, s. 8)