Soutěž 7.týden - Studánky a prameny zasvěcené jiným svatým

“To vaši Radomyšl si vyvolávám, to vaše malinké starosvětské městečko alšovského půvabu s čapí hlídkou na věži cibuličce, s rybníkem Vraždou a alejí bílých kapliček v polích. Krásný je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele, zajímavá byla vápencová jeskyně, ale nejkrásnější je pověst o chromém a slepém dítěti, jemuž anděl strážný, změněný v motýlka, vrátil zrak dotknutím křídel.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 274)

Studánka u kostela Sv. Jana Křtitele v Radomyšli (k.ú. Radomyšl): Dojímavá je pověst o zázračném uzdravení dítěte na místě, kde nyní stojí opravdu krásný, nově opravovaný a zdaleka viditelný hřbitovní kostel Sv. Jana Křtitele. Jisté je, že kromě zázračného motýlka byla údajně uzdravující mocí obdařena i blízká studánka pod mohutnými lipami. Kdysi se o ní staral opravdový poustevník a později lidé, jimž přinášela úlevu. Určitě by se starali i dnes, ale podzemní prameny vysychají, ztrácejí sílu a „křtící“ studánka již studánkou bohužel není. I pamětníci mají problémy s jejím nalezením, ale pramen se zatím vymodlit nedá a skrývá se kdesi v zemských hlubinách, jako kdyby už splnil svůj pozemský úkol a nyní po zásluze odpočívá. Zdali se ještě někdy probudí? Snad ano, snad sbírá novou sílu, ale jen příroda ví, jak tvrdé spaní její prameny „živé vody“ mají . . .

Studánka Sv. Ludmily nad Volyní (k.ú. Volyně): Hodně podobný osud má studánka při staré cestě z Volyně do Nihošovic. mělký důlek v lesní tišině, vyložený kameny, jen občas se probouzející k životu po obzvláště vydatných deštích. Jméno získala podle blízké kapličky Sv. Ludmily, vystavěné na počest české světice. Její ostatky tu před půldruhým stoletím opravdu chvilku spočinuly, při převozu z Prahy do bezpečí kaple Sv.Antonína v Nihošovicích, před blížícím se vojenským nebezpečím prusko-rakouské války v roce 1866. Kočí s vzácným nákladem dal odpočinout unaveným koním po náročném stoupání od Volyně u malé studánky a od té doby je místo již navždy spojeno s Ludmiliným jménem, které do třetice připomíná památná lípa, poskytující alespoň chladivý stín, když už zázračná studánka spí ...

Studánka Sv. Antonína u Nihošovic (k.ú. Nihošovice): Kočí se vzácným nákladem splnil dobře svůj úkol a možná se vracel zpátky do Volyně údolím neposedného potoka Peklova kolem jiné „zázračné“ studánky. Dnes nenápadné, schoulené při úpatí lesnaté příkré stráně okraji u silnice z Nihošovic pod mohutným smrkem se zaskleným obrázkem Sv. Antonína, jehož spojitost s nihošovickou stejnojmennou kaplí je zřejmá. Pojmenování U Dobré vody, zachované pamětníky, navíc přesvědčivě dokládá, že nejde o studánku ledajakou. Vichřice v lednu 2007 kolem ní vyvrátila několik vzrostlých stromů, ale smrk s „Antoníčkovým“ obrázkem odolal. Tlaku civilizace ale hůře odolává kvalita vody. Přestože hodnota dusičnanů je relativně přijatelná (47 mg/l), velmi vysoké je bakteriální znečištění. Hodnota pH (6,6) pak ukazuje vliv kyselého kamenného podloží a není se co divit, protože hned za zatáčkou se rozkládá známý nihošovický lom na drcené kamenivo. Nemá lehký osud ztracená a zapomenutá studánka, ale protože Sv. Antonín je mimo jiné i patron za znovunalezení ztracených věcí, možná ji lidé nakonec znovu objeví, vyčistí a vrátí tam, kam po zásluze patří. Lidem. Tedy sami sobě...

Studánka Sv. Peregrina u Sedlíkovic (k.ú. Sedlíkovice): Přímluvu Sv. Antonína určitě potřeboval i jeden „neznámý“ vojín ze Sedlíkovic, když se na 15 let ztratil ve vojenské službě kdesi v Orientu. Při návratu hledal nejprve odpočinutí u malé studánky při polní cestě v širých polích pod kopcem Virotínem, připomínající mu mládí. Setkal se u ní se svou matkou, která nikdy nepřestala věřit, že se jí syn vrátí a každý den se chodila modlit na místo, kde se naposledy rozloučili. Syn nechal nad studánkou z vděčnosti vystavět kapličku svatého Peregrina, patrona poutníků a unavených nohou, v níž dvě spojená červená srdíčka připomínají lásku k matce i k rodné zemi. Stalo se tak nejspíš v první polovině 19. století, v období napoleonských válek, protože vojenská služba byla až od roku 1802 zkrácena z „doživotí“ na „pouhých“ dvanáct let. Pramen pod Virotínem je ale mnohem staršího data. Píše o něm, v souvislosti s bohatými nálezy osídlení z doby bronzové, archeolog Bedřich Dubský v knize Pravěk jižních Čech. Dnes je studánkou s kaplička Sv. Peregrina, o níž jen málokdo ví, jaký příběh vlastně skrývá, zdaleka viditelným bílým detailem na pozadí vysokých topolů v rozsáhlé ploše zemědělských pozemků. Hospodaření na nich výrazně přispívá k nadlimitnímu obsahu dusičnanů ve vodě, dosahující hodnoty 80 mg/l. Bakteriální znečištění je pro změnu způsobeno neudržovaností a zabahněním, takže její vodu opravdu nelze pít. Ale vyčištění a běžná údržba, třeba prorýpnutím odtokové stružky by v lidských silách být měla. Nejen kvůli neobyčejnému životnímu příběhu „poutnické“ studánky, ale třeba jen z obyčejné
slušnosti k přírodě . . .

Studánka Sv. Jana Nepomuckého u Nové Vsi (k.ú. Nová Ves) : Kaplička Sv. Jana Nepomuckého přímo nad studánkou pramenité vody, jako by z oka vypadla místu předchozímu. Jen místo rozlehlých polí leží v zalesněném kopci nad Novou Vsí. I historií má podobnou, poutnickou. Vedla kolem ní poutní cesta, každoročně prošlapávána procesími věřících, mířících z dobršské farnosti na slavné mariánské poutě do kostela ve Strašíně. Modlitba a krátké osvěžení „u Jána“ byly příjemnou pravidelnou zastávkou. Zasvěcení kapličky Janu Nepomuckému, je tady na Podlesí poněkud neobvyklé a možná byla původně opravdu vystavěna z úcty ke Sv. Janu Křtiteli, jak říkají pamětníci. Pramen vytéká z malé studánky, poskakuje kamenitým chodníčkem ze svahu lesem a rozbahňuje už dávno nepoužívanou cestu. Přesto je u něj na kameni přichystán hrneček pro nabrání vody. Podobně, jako je o Vánocích prostřeno pro náhodného příchozího, který zaklepe u dveří. Studánka nikoho neodmítne. A nejhezčím dárkem je pro ni právě náhodný poutník, který třeba jen odklidí spadané jehličí z její hladiny . . .

Soutěžní otázky č.7 :
7.1.) Které znáte české světice a kdo byla Zdislava z Lemberka ?
7.2.) Kdy v Čechách a na Moravě probíhaly napoleonské války a která ze svedených bitev je nejznámější ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 9. května 2007 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro veřejnost.

Správné odpovědi na otázky č. 6 :
6.1.) Slovo „skanzen“ pochází ze švédského „skansen“, podle parku ve Stockholmu, kde bylo 1891 založeno první muzeum lidových staveb na světě. U nás např. skanzen v Rožnově pod radhoštěm, na Veselém kopci u Hlinska, Zubrnice, Strážnice apod.
6.2.) Sv. Jan Křtitel, biblická postava, hlásal příchod spasitele a připravoval Židy na jeho přijetí omýváním (křestem) vodou řeky Jordánu.Pokřtil i Ježíše. Sv.Josef, tesař z města Nazaretu, byl pěstounem Ježíše Krista a manželem P. Marie

Výherci 5. kola :
Knihu Toulavá kamera III, tričko, čepici a hrneček s logem soutěže vyhrává ZŠ Alešova Vodňany,
tričko, čepici a hrneček s logem soutěže ZŠ Dukelská (9.C) a ZŠ Čelakovského (6.A)

Ceny je možno vyzvednout v úřední dny (pondělí, středa, pátek) na odboru životního prostředí MěÚ Strakonice, kancelář č. 57 (bývalá budova okresního úřadu) nebo se o předání domluvit prostřednictvím e- mailu (e-mail viz výše).

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP