2012 Šel tudy, měl dudy

„Když nám v síni Jelence strakonického hradu zahrály tři mladičké dudačky, poslouchali jsme je jako u vytržení. Pravda, bývali ve Strakonicích slavní dudáci, ale o dudačkách jsme dosud neslyšeli. Dudácká tradice Strakonic ožila v Prácheňském souboru, jehož duší je Josef Režný, který se svými dudáky hrál i za hranicemi. On podnítil studenta Jindřicha Jindráka, aby se naučil hře na tomto starém nástroji a hrál s nimi v jeho souboru. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 2707)

„Tato krajina měla dudáka, jenž hrál o půlnoci viselcům, věrojatě pomyslíte na pověst, ale pod Smrtí horou žil ještě nedávno pohodný, jemuž dudy hrály jen o málo uměleji než kdysi proslavenému Švandovi…Dlouhá léta zde působil pan řídící Martin Ruth, za jehož doby se tu hrávala ochotnická divadla, jimž přírodní zákoutí křikavské tvrze dávalo překrásnou scenérii, ať už tu byl hrán Tylův Strakonický dudák nebo zdramatizovaný román Ivana Klicpery..“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)

„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

„Dole stříbrný provázek Blanice se leskne mezi kamením a drsnými stráněmi, vidíš mlýn u Baštů, pilu i vsi na kopcích, na severní straně sedlo Skočické hory a východně „pustý zámek“ helfenburský. Zadíván přes ostrý obrys Bobíku k hranicím země, myslíš na těžké lidské dílo tam dole, na pily a sklárny, na kamenitá bramborová políčka, těžké orání na vršku, vysilující dřevařskou práci v lesích, na bídu nízkých baráčků s obědy z brambor a kyselého zelí…“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 241)

„Dojeli jsme sem od Mladějovic, vsi s renesanční tvrzí a přízemní školou, kde strávil několikeré prázdniny svých mladých let národní umělec Josef Skupa. Vzpomínám i na Mikoláše Alše a jeho překrásný akt, který vyjádřil všechnu líbeznost a dívčí půvab řeky Otavy a dudáček nám u ní zahraje pod hvězdnatým nebem. Rozkvétaly štěpy, slunce zapadalo do šedomodré hloubky a v tomto jarním rašení jsem nějak intenzivněji než jindy pociťoval pravěký mýtus této krajiny."
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284, 287)