2023 Putování vodníkovou krajinou 2

„Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn... A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn..“,. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dále zahřmělo, osika na hrázi se prudce rozšuměla a vlny kymácejí loďkou, přivázanou u břehu pod rozložitou lípou.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .81)

„Snad zaběhl s chlapci i k rybníku Huteckému, tam už železné hutě přestavovali v dnešní mlýn. Jen hromady strusek a litý náhrobek s německým nápisem, jejž dali pozůstalí postavit na bělčickém hřbitově poslednímu majiteli hutí, pražskému měšťanu Václavu Čáslavskému, jsou svědky zaniklého průmyslového podnikání v našem okolí...Stará dubová alej na blatenské silnici musela ustoupit novodobému utilitarismu, v dřevěné hajnici na Hodáni se však nezměnilo pranic. Pod hajnicí je ještě vidět zarostlá strhaná hráz bývalého rybníka. Za pánů z Rožmitálu měl čerpací kolo na způsob zdviže „páternoster“, jímž byla čerpána voda do stoky k výše položenému rybníku Vdovečku.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 59

„Z radčických kopců se k jihu sklánějí svahy bývalých vinic do široké kotliny rozsvícené hladinami rybníků pod modrou hradbou šumavských hor, kde pod vysokým nebem mezi vodami, loukami a oranicemi vztyčilo vznosnou kolmici věže staré městečko, nazývané odpradávna podle rozlehlých vod Vodňany. U říčního přechodu na Zlaté stezce povstalo z osady, kterou čeští Přemyslovci dali obehnat příkopem, parkány, hradbami s baštami jako pevnost moci královské proti úkladům šlechty, z níž Rožmberkové na blízkém Helfenburku byli sousedy nejméně příjemnými…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 60)

„Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního, má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybářské mluvy, ještě dnes užívané. A tradice rybářská – toť schrána zkušeností, střádaných mnoha a mnoha pokoleními…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16)

„Jako živé bytosti přistupujete ke mně v snách se zlatýma očima večerů, vy všechny rybníky domova mého, pro které v žádném druhém kraji nevymyslili jmen krásnějších. Procházíš-li krajinou lnářskou nebo blatenskou, nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodně. Jsou to důmyslné soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušenosti, vždyť mnohé z nich plánoval sám pan Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybnikářství rožmberského, a ten byl přeci ve své době rybnikářem nadmíru slavným“.
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16).