2. Rybník rybníku když ruku podá aneb „Rybníky soustavní…“

„Pohled střízlivý uvidí ve Vás jen užitkovou nádrž pro chov ryb, ale jak vám křivdí! Pro mne jste pohledem oka božího ve dnech pohody i přísným zadíváním zraku Moranina v jitrech zimních šer. Ve vás je ztajen věčně se proměňující výraz této krajiny, její spanilá lyričnost, celá bohatá škála proměn a vztahů. Váš svět, vyzařující tolika odstíny jako duše básníkova, je mým světem nejintimnějším, který má svoji poezii, zákonitost, důvěrnosti a tajemství.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 12)

Jižně od melancholicky rybníkářsky zadumaného Lnářska a Blatenska rybničních soustav znatelně ubývá. Osobitou a přírodně krajinářsky dokonalou je na samé okresní hranici s Horažďovickem malá soustava mečichovská, známější pod společným názvem Bílý kámen. Kromě rybníka téhož jména ji tvoří ještě dva větší, Věžiště a Bejchlín, doplněné menšími Věžíškem, Slatinkou, Hlubokým kamenem, Bejchlíncem a naposledy Němečkem, což je poslední rybníček soustavy, převádějící její vodu dále do Zhůřeckého potoka (a odsud do potoka Březového, odsud do Otavy, atd. a atd…). Soustava Bílý kámen si přírodní jedinečností, spojující, na pozadí rybníků a totenových luk, orla mořského i modráska bahenního, vysloužila statut přírodní památky, zařazené do soustavy evropsky významných lokalit NATURA 2000.
Soustava rybníků na Řepickém potoce pod památným vrchem Hradec, zase odkazuje k renesanční historii řepického panství, spjaté s postavou Jana staršího Hodějovského z Hodějova (1496¬-1566), výmluvného erbu zlatého kapra v modrém poli (!). Samotný potok, s průtočnými rybníky Pilským, Horním a Dolním řepickým, je symbolickou spojnicí mezi Blatenskem a Strakonickem, protože vytéká z rybniční soustavy pod Chrášťovicemi (Velké jezero, Malé Jezero, Chválovec, Malduchy a Oblož) a ústí za Strakonicemi do řeky Otavy. Kdysi zlatonosné, perlonosné, voronosné, rybonosné, ale nikdy rybníkonosné. Přestože je největší a nejvodnatější řekou regionu, její široká štěrkopísková údolní niva nebyla díky své propustnosti vhodná pro zakládání rybníků, natož rybničních soustav, takže ke slávě jihočeského rybnikářství výrazněji nepřispěla. Šumavou zrozená řeka alespoň zanechala tůně, místy malá jezera, v bývalých meandrovitých nebo slepých ramenech, ve vlnách sejpů po těžbě zlata a v místech bývalých pískoven, jako třeba u Slaníka nebo u Sedlíkovic. A také téměř neznámou lokalitu Bílá voda jižně od Nových Kestřan, kam občas jezdil chytat ryby spisovatel Karel Klostermann z blízké Štěkně.

Poznámka: Bílá voda sice nemá nic společného se současným románovým bestsellerem, umístěným podle skutečnosti do stejnojmenného kláštera v zapomenutém koutě Rychlebských hor na polsko-české hranici, ale jméno Štěkeň se v románě přesto objeví, protože násilné přemístění řeholnic různých řádů realizované státní totalitní mocí v 50.letech minulého století, se týkalo také sester řádu Anglických panen, vlastnících v té době štěkeňský zámek. A spisovatelka Kateřina Tučková tuto skutečnost v románě připomněla..

V Otavinných „nerybničních“ stopách protéká i šumavská družka Volyňka, na horním toku výstižně zvaná Třeštilka, což není příliš vhodné doporučení pro výstavbu stabilních rybníků. Stejně jako Otava vypomohla s pohonem mlýnů, pil, hamrů nebo valch, ale matkou rybničních soustav nebo velkých rybníků se nikdy nestala. Čestnou výjimkou budiž na okraji Strakonic rybník Blatský, původně vybudovaný nikoli z důvodů hospodářských, ale ryze hradně obranných. Až později založili rytíři johanité na velkostatku menší rybniční soustavu u městského lesa V Holi, s největším rybníkem Velkoholským a do svého rybničního hospodářství zapojili i „Blaťák“. Ještě později sloužily jeho vody i rozvíjejícímu se řemeslu punčochářskému, přes pozdější „fezárny“ jednomu ze symbolů Strakonic
Zběžný pohled na mapu zdánlivě napovídá, že Otavě křivdíme a že rozsáhlá rybniční soustava čejeticko-sudoměřská východně od Strakonic nemohla vzniknout jinak než přispěním vodnaté řeky. Zorkovický a Mladějovický (Cehnický) potok by však velmi ostře protestovaly. Zorkovický, podpořený potokem s příznačným názvem Rybniční, určitě za soustavu čejetickou, s největším rybníkem Třetinou, Mladějovický za soustavu sudoměřskou, s největším Markovcem, kde již na počátku 15. století uvázli železní páni, pronásledující husitský houfec u Sudoměře. Zdejší soustavy už svým charakterem připomínají rybníky třeboňské, protože jsme v nejsevernější sníženině bývalého rozlehlého třetihorního jezera, zabírajícího dnešní třeboňskou, českobudějovickou a vodňanskou pánev, kolébku jihočeského rybnikářství. A malou soustavou albrechticko-drahonickou na Skalském potoce, se známou baštou Kunšovy přecházíme právě na Vodňansko.
Počátek vodňanské rybniční soustavy v sobě znovu nese pečeť Karla IV. Podle pověsti i proto, že v malém Záhoříčku na Vodňansku se Otec vlasti údajně narodil, když jeho matka Eliška prchala před prchlivým mužem Janem. Janem, který roku 1335 potvrzuje Vodňanům některá privilegia, ale ještě bez zmínky o rybnících. Město, jako středisko na obchodní povoznické stezce tehdy využívalo bažinatou oblast povodí Blanice pouze pro posílení své bezpečnosti. Později se mu stalo vzorem, i díky společně využívanému Radomilickému potoku s rozlehlým Strpským rybníkem, blízké hlubocké pernštejnské panství a rybniční soustavu poprvé zřizuje nikoli bohatý šlechtic, ale královské město - Vodňany. Je ukončena 1528 dobudováním největšího rybníka soustavy, Dřemlinského, s využitím více než sedmikilometrové napájecí stoky z řeky Blanice, vytvářející ve městě typická „benátská“ zákoutí. Charakterem navzájem propojených rybníků s využitím naháněcích stok jsou městské vodňanské rybníky „klasické“ třeboňské rybniční soustavě nejbližší a kvalitní rybou přinášely městu nemalé zisky. Přesto se ryba do znaku „nejvodnatějšího“ města měst nikdy nedostala a nadále v něm zůstává středověký horník, držící štít s českým lvem, jako připomínka již vyčerpaného nerostného bohatství blízkých Svobodných Hor.
Vodňany sice patřily králi, ale blízké Libějovické panství bylo hospodářskou výstavní perlou mocného rodu Rožmberků. K propagaci zdejší rybniční historie výrazně přispěl populární (jak u koho a jak kde) Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který se ve službách Rožmberků zasloužil o rybníkářský rozkvět nejen jejich třeboňského, ale právě i velmi ceněného panství libějovického. Mladý Krčín byl výrazně ovlivněn opatem borovanského kláštera Řehořem Škaldou, který jej vyučil geometrii, matematice a umění vysoušení bažin a mokřin. Opat rozpoznal Krčínův talent a daroval mu i plány rybníků z okolí Paříže, získaných od rytíře de Condé (skutečná osobnost a jeden z hrdinů románů A. Dumase). Určitě nechybil a plány se dostaly do rukou nejpovolanějších. Na Libějovicku v 2.pol.16. století pouť mladého nadějného „měřičky“, tedy vyměřovatele a projektanta rybníků, započala. Budováním několika rybníků a stokou (Krčín naháněcí stoky opravdu miloval), jako jedinou po něm nazvanou. Krčínova stoka vede z Černěveského rybníka a napájí, zdánlivě přes kopec, rybník Jezero (dříve zvaný Mlaka), na okraji libějovické rybniční soustavy. „Krčínku“, jak zní její zjemnělé jméno, přejíždíme po hlavní silnici ze Strakonic na České Budějovice, necelý kilometr za stálou prodejnou jablek a moštů u Malovic. U malých svodidel přímo na hranici okresu Prachatice a České Budějovice, při zaslepené cestě. Skoro nikdo o ní neví. Ale ta historie…
Jsme na hranici regionu a pokračováním jsou navazující soustavy hlubocké a netolické, kde „český rybníkářský zázrak“, v osobnostech Viléma z Pernštejna a Štěpánka Netolického, explodoval. Že rybniční soustavy našeho regionu jsou těsně spjaty s nejvýznamnějšími jmény české rybníkářské historie, se při vodnickém putování ještě mnohokrát přesvědčíme…

Soutěžní otázky č. 2
2.1. Do kterého moře nakonec doputuje voda z rybniční soustavy Bílý kámen ?
2.2. Na hrázi mezi kterými dvěma rybníky blízko Sudoměře svedli 25.3. 1420 husité vítěznou bitvu se „železnými pány“ ?

Nesoutěžní otázka : Má některý ze čtrnácti krajů České republiky ve znaku rybu ? Případně jakou ?

Na otázky možno odpovídat do středy 22. února 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz a pak proběhne první losování vítězů.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 15. února 2023