2007 Město v přírodě, příroda ve městě

Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě"


Městský úřad Strakonice odbor životního prostředí Vyhlašuje u příležitosti 640. výročí udělení městských privilegií městu Strakonicím, soutěž s ekologickou tematikou o životním prostředí Město v přírodě - příroda ve městě

12. Soutěž "Zámecká (Panská) zahrada, Dubovec"


V jedenácti návštěvách jsme prošli Strakonicemi a nejbližším okolím a po všelikém putování skončíme v srdci města, u nově upravovaného hradu, národní kulturní památky, u něhož se skrývají poslední přírodní krásy. Původně vznikl na přelomu 12. – 13. století pro potřeby a reprezentaci mocných Bavorů ze Strakonic, později přešel do majetku řádu johanitů jako centrum celého panství a s nimi absolvoval téměř sedmisetletou anabázi, během níž dorostlo město do dnešní krásy.

11. Soutěž "Srpská a Velká Kakada"


Nenalezneme v katastru Strakonic větší lesní komplex než Srpskou, vypínající se vrcholem Velká Kakada jihovýchodně nad městem do výšky 564 m nad mořem. „Kakada“, případně „kakadu“ je starý i současný název pro vyčesané vlasy čili jakousi chocholku a je možné, že poněkud zvláštní název vrcholu se odvozuje odsud, protože při pohledu z okolí opravdu připomíná čupřinu, vyčesanou z krajiny.

10. Soutěž "V Holi, rybníky Křemenný, Zlý, Velkoholský, Páleniny"


Romantikou zní slova turistického průvodce z roku 1924, nabízející vycházku z města směrem západním „..do lesa Holi, kde jest uprostřed lesa několik malebných zákoutí s lesklou hladinou rybníků. Tam i zpět pohodlně na dvě hodiny…“. Reklama určitě nelhala, neboť uplynulo osmdesát let a během nich spojilo město s lesem Holí několik chatových a zahrádkářských osad milovníků přírody.

9. Soutěž "Bažantnice u Pracejovic"


Aniž jsme museli opustit území města, přebrodili jsme zdárně řeky, slepá ramena a rybníky, vystoupali na kopce i skály a hledali zlatá zrnka na vřesovištích bývalých sejpů. Ale z pohledu 3.467 „strakonických katastrálních hektarů“ to stále ještě není všechno. Na samém západním okraji totiž skrývají místo téměř neznámé, tajemné a nepřístupné, zkrátka pralesovité, ačkoli název Bažantnice nezní příliš tajemně a s přídavkem „u Pracejovic“ dokonce ani ne strakonicky. Rozložena po pravém břehu řeky Otavy, jen pár metrů přes vodu proti Novému Dražejovu, pohltí však návštěvníka jako opravdový prales, k čemuž ji opravňuje „certifikát“ vycházející z odborného posudku.

8. Soutěž "Kuřidlo, Holý vrch, Šibeniční vrch"


Kuřidlo (546 m n.m), Holý vrch (510 m n.m.) a Šibeniční vrch (510 m n.m.), po vojensku by se dalo říci druhá obranná zóna severozápadu Strakonic, mající před sebou ještě vrchy Ryšovou a Hliničnou. Již jsme mluvili o této „Strakonické dvoupásé vysočině“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd a v třetihorách šlo hraniční vrchy rozlehlého sladkovodního jezera Třeboňské a Českobudějovické pánve.

7. Soutěž "Řeka Volyňka a Blatský rybník"


Celých 46 kilometrů, stále severním směrem, putuje řeka Volyňka, aby se ve Strakonicích setkala s Otavou. Pod dohledem původně vodního hradu mocného rodu Bavorů (bavor znamená přeneseně staročesky mohutný, hromotlucký člověk) na skalnatém ostrohu, dnes národní kulturní památky, si podávají ruce rozvážná, zlatem a perlami ozdobená matinka Otava, s rozvernou, trochu potřeštěnou dceruškou Volyňkou, krásnou jen svou přirozeností a odlesky vln. Jejím rodištěm je udržovaný pramen na úbočí Světlé hory (1123 m n. m.) za Vimperkem, vytvářející nejprve malou Světlohorskou nádrž, dříve využívanou pro plavení dříví. Odtud řeka postupně přenáší šumavské světlo přes Vimperk, Čkyni, Malenice a Volyni až do Strakonic.

6. Soutěž "Častavín, Kání vrch a slepé rameno Otavy "


Ze všech světových stran jsou Strakonice obklopeny zajímavými přírodními lokalitami a jedna z nich je dokonce schována přímo v průmyslové zóně města. I když schována není to správné slovo, neboť Kání vrch (407 m n. m.) je výrazný, poměrně prudký skalnatý svah s výchozem vápenců na okraji údolní nivy řeky Otavy, mezi budovami nového Fezka a železnicí na Blatnou. Jde o nejvýznamnější geologickou zajímavost města a jako taková se ocitla i v tzv. územním systému ekologické stability (ÚSES) Strakonic v kategorii interakční prvek.

5. Soutěž "Tůně u Hajské"


Návrat do starých dobrých zlatých časů připomíná vycházka ze Strakonic po rybářské stezce pravého břehu řeky Otavy směrem východním, k obci Hajská. Zatímco o dobrých časech se dá různě diskutovat, o časech zlatých nikoli. Miliony let vymývala voda zlatá zrnka daleko na Šumavě z křemenných žil rulového podloží kolem Kašperských Hor a v písčitých náplavech je snášela stále níž a níž po proudu, dávajíce tím řece přívlastek „zlatonosná“. Nepřekvapí tedy, že pozůstatky prvního osídlení strakonické kotliny kolem Otavy lidem tzv. knovízské kultury z doby bronzové spadají už do 9. století před.n.l. a rozhodně není náhodné. Zlatá zrnka vždycky měly a stále mají své zvláštní čarovné kouzlo kdekoli na světě . . .

4. Soutěž "Městský park Rennerovy sady"


Město Strakonice se dočkalo hradeb až v roce 1529. Kamenná zeď z lomového kamene, před níž široký příkop naplněný vodou a val a tři bašty. Po třech stoletích vše dosloužilo, příkop byl zasypán, val zarovnán a vyvstala otázka co s nově vzniklým prostorem.

3. Soutěž "Ryšovy a Hliničná nad Strakonicemi"


Ve dvou pásech, od západu k východu, se táhne soustava vrchů, chránící od severozápadu strakonickou kotlinu. První pás tvoří Kuřidlo, Holý vrch a Šibeniční vrch, druhý pak nízká Hliničná (500 m nad m.) a Ryšová. Známá je i pod jménem Ryšovy a hned po Kuřidle (546 m nad m.) je s výškou 527 m nad mořem druhým nejvyšším vrchem celé, s nadsázkou „Strakonické dvoupásé vysočiny“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd.

2. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Podskalí a Kalvárie ve Strakonicích


Pražáci kdysi se slzou v očích zpívali a občas ještě zpívají tklivou písničku „Když bývalo na Vltavě staré Podskalí . . .“ A stačilo by Vltavu zaměnit za Otavu a se stejnými pocity by ji mohli zpívat i Strakoňáci. Romantické údolí Podskalí při levém břehu řeky nad jezem, spojující město s osadou Dražejov, totiž patří ke Strakonicím stejně neodmyslitelně jako třeba dudy nebo dříve motorky. Však tudy vede zatím jediná značená stezka v katastru města, vybudovaná ochránci přírody z místního gymnázia v roce 1992, která na necelých dvou kilometrech prozradí zvídavému turistovi víc než lecjaká turistická brožura.

1. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Řeka Otava ve Strakonicích

Délka od Čeňkovy Pily k soutoku s Vltavou pod Zvíkovem : 113 km
Plocha povodí : 3 787 km2
Průměrný průtok ve Strakonicích : asi 26 m3/sec při hloubce od 0,50 do 1 m
Průtok při povodni 2002 ve Strakonicích : asi 400 m3/sec a hloubce 4,65 m

Syndikovat obsah