2. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Podskalí a Kalvárie ve Strakonicích

Pražáci kdysi se slzou v očích zpívali a občas ještě zpívají tklivou písničku „Když bývalo na Vltavě staré Podskalí . . .“ A stačilo by Vltavu zaměnit za Otavu a se stejnými pocity by ji mohli zpívat i Strakoňáci. Romantické údolí Podskalí při levém břehu řeky nad jezem, spojující město s osadou Dražejov, totiž patří ke Strakonicím stejně neodmyslitelně jako třeba dudy nebo dříve motorky. Však tudy vede zatím jediná značená stezka v katastru města, vybudovaná ochránci přírody z místního gymnázia v roce 1992, která na necelých dvou kilometrech prozradí zvídavému turistovi víc než lecjaká turistická brožura.

Ve zdejší rovinaté údolnici řeky naprosto nečekané skalní útvary jsou vybudovány z velmi odolných hornin vyvřelého i přeměněného charakteru, laicky z žuly a z ruly. Nejmohutnějším je Velká skála s pěkným výhledem k jihu, lákající k posezení nejen v létě vodáky, ale snad každého návštěvníka Podskalí. Vždyť jde o vůbec nejnavštěvovanější přírodní lokalitu ve městě a nikdy tomu nebylo ani nebude jinak. Počítá s tím i vypracovaný územní plán města, řešící zde vzájemný soulad chodců, pejskařů a cyklistů (v létě navíc ještě vodáků), což není právě jednoduchá věc. Lze doufat, že nově vybudovaná cykostezka bude dlouho a dobře sloužit svému účelu a dál podporovat nejcharakterističtější rys Podskalí – místo procházek a výletů.

Asi nejvíce si jej užívali naši předkové v 19. století, kdy nedělní „promenády“ v městském parku patřily k dobrému tónu měsťanské rodiny. Podskalí s novým pivovarem (stojí zde až od roku 1874) a s oblíbenou výletní letní a taneční restaurací Oskořínkou pro ně bylo naprosto ideální. Pro tatínky, maminky, milenecké páry, ratolesti všeho věku až po úctyhodné kmety a dámy. Populární byla i Zavadilka, další letní restaurace, využívaná především dělníky a otavskými plavci, knižně voraři, kteří na Podskalí přespávali po celodenní plavbě z vazišť nad Sušicí. Kromě hospůdek se tu nacházel i mlýn, plovárna, pískové a sluneční lázně, bělidlo, přívoz a lodičky.

A což teprve, když se v revolučním roce 1848 utvořila pro obranu města vlastní národní garda! To byla darda! Podskalí se hrdinným gardistům stalo hlavním cvičištěm, válčištěm a nakonec téměř druhým domovem, pro což však neměly přílišné pochopení jejich manželky. Však spisovatel Karel Klostermann krásně popsal tehdejší „dobrodružný“ život strakonických udatů ve svém díle Dvě gardy.
Skalnatá, levobřežní stráň řeky, byla koncem 19. století téměř odlesněna a změněna na pastviny a vinice. Zbytky kamenných teras jsou dodnes patrné, stejně jako zbytky sklípků. V nejzachovalejším přebývá dobrý duch celého území, Podskalský vodník. Les se ale poměrně rychle vrátil na stanoviště, z nichž byl násilím vytlačen, takže dnes je stráň opět pokryta listnatým lesem, s převahou dubu a javoru, kde nachází potravu i hnízdní možnosti mnoho ptačích druhů. Z těch vzácnějších například šoupálek, žluna zelená nebo brhlíci.

Méně pozornosti bylo v minulosti věnováno Kalvárii, protilehlému strmému břehu Otavy. V minulosti šlo o pokračování hradních zahrad a na vršíčku stál kostelík Sv. Kříže, zrušený za Josefa II.. Později tu byla zřízena alespoň křížová cesta čili Kalvárie, ale celé území se radikálně změnilo v roce 1869, kdy se do stráně zařízla nově vybudovaná železnice Františka Josefa I. z Č. Budějovic do Plzně. Dnes je Kalvárie významná zachovalým porostem lipových doubrav a prochází jí druhá část naučné stezky Podskalí. Ve spodní části, nazývané Zellerinova stráň, podle významného strakonického malíře z 19. století, byla roku 1925 umístěna busta F.L. Čelakovského z bílého krkonošského mramoru. Na básníkově oblíbeném místě tehdy zahovořil za Klub českých turistů sám jeho předseda Guth-Jarkovský. Takže jako mají Pražané na Petříně svého Karla Hynka Máchu, Strakoničtí mají zase svého Ládíčka. A lze jen doufat, že v nejbližší době už konečně dojde k důstojnější a také k „dostupnější“ úpravě okolí jeho památníku. Jen pro zajímavost, že F.L. Čelakovský se narodil roku 1799 ve Strakonicích, v dnes již neexistujícím domku, ví asi každý, ale málokdo už ví, že je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.
Pravý a levý břeh řeky spojuje cyklistická lávka a vodácký kemp. A když se sejde ta správná parta ve vodáckém kempu a do letního večera zazní z hospůdek nostalgická píseň o bílých skalách nad velkou peřejí, tehdy je strakonické Podskalí nejšťastnější . . .

Soutěžní otázka na 8 února 2007
1. Co je to vlastně Kalvárie, čili „křížová cesta“ a kolik má zastavení ?
2. A kde začíná a kolik zastavení má zatím jediná strakonická naučná stezka Podskalí ?

Odpovídat lze písemně do středy 14. února buď elektronickou poštou na e-mail miroslav.sobr@mu-st.cz, písemně do městského INFOCENTRA Strakonice, do redakce Strakonických listů či písemně na MěÚ Strakonice, odbor ŽP (číslo kanceláře 54).

Na vítěze čekají publikace Toulavá kamera II a trička s logem ekologické soutěže.