2015 Putování malovanou krajinou

Bohumil ULLRYCH (1893 Velký Bor-1948 Praha)
Alois MORAVEC (1899 Chyšky-1987 Praha)
Ladislav STEHLÍK (1908 Bělčice – 1987 Praha)

„Pouť mladých nadšenců skončila na Střele, kde Moravec, zvídavý sběratel pověstí, mohl hledat dvanáct zlatých sošek apoštolů, které čekají v hradní studni svého objevitele. Nezískal ani světské bohatství, ale na Střele se začalo jeho věrné přátelství s Ullrychem, jež vyvážilo leckteré poklady tohoto obmyslného světa…Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch i Tisovík s jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku. Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1985, str.110 a 112)

Jan KOJAN (1886 Kojákovice-1951 České Budějovice)
Josef HODEK (1888 Hořehledy-1973 Plzeň)
Jaroslav DVOŘÁK (1887 Strakonice-1964)
Josef VÁCHAL (1884 Milavče-1969 Studeňany)

„Za okupace přijel do kraje jiný malíř, Jan Kojan, který se tehdy obíral zamýšlenými ilustracemi k Holečkovým Našim a jeho přípravná důkladnost k této práci ho tu zdržela jistě delší dobu. Miloval Holečkovo dílo opravdově, nejen pro jméno jedné z ústředních postav této jihočeské selské ságy, svého jmenovce, ale i z prosté vděčnosti za cestu, kterou mu jihočeský epik objevil k vlastnímu malířskému dílu…Od Lnářského Malkova se krajina svažuje k lukám, mezi nimiž se leskne hladina Velké Kuše, malířské eldorádo Josefa Hodka, který ji několikrát maloval z hráze plné lískových oříšků, dubů a osik“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1985, str. 7 a 42)

Maxmilián PIRNER (1854 Sušice-1924 Praha)
Stanislav LOLEK (1873 Palonín-1936 Uh.Hradiště)
Alois KALVODA (1875 Šlapanice-1934 Běhařov)
Adolf KAŠPAR (1877 Bludov-1934 Železná Ruda)

„Stanislav Lolek v tištěné vzpomínce na Adolfa Kašpara se rozmarně zmiňuje i o úkolu namalovat divadelní oponu pro lnářský spolek divadelních ochotníků. Přáli si mít na oponě zobrazen pohled na Lnáře a tady vůdčí úlohu převzal Lolek, zatímco ilustrátor se ujal malování drapérií, což mu při nezvyklé velikosti plochy nešlo od ruky, jak by si přál. Malíři se při práci i trochu poškorpili, ale dokončili svůj úkol k spokojenosti objednavatelů. Lnářští ochotníci se mohli právem chlubit, že na jejich oponě spolupracoval i slavný ilustrátor Babičky.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 39)

František ŽENÍŠEK (1849 Praha – 1916 Praha)
Karel LIEBSCHER (1851 Praha – 1906 Praha)
Mikoláš ALEŠ (1852 Mirotice- 1913 Praha)
Josef BOSÁČEK (1857 Příbram – 1934 Příbram)

„Na závišínské hrázi stojí dosud planá hrušeň se soškou Mariinou v zasklené skříňce. Kolem ní chodíval s tatínkem na posvícení k strýci mlynáři vlasatý chlapec z Mirotic, Mikoláš Aleš. Při jedné z návštěv, která se nezvykle prodloužila, denně cupital s bratrancem Bohumilem a zdejšími dětmi kolem starého panského ovčína do bělčické školy… Vidím malého Mikoláška v běžícím chlapci, který se bosky rozutíkal od potoka k hospodě a zase v jiném,jenž zvědavě pokukuje u kovárny, čekaje, až mu kovář Šilha dovolí zatahat za měch...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 57/58 )

Antonín MÁNES (1784 Praha-1843 Praha)
Josef MÁNES (1820 Praha-1871 Praha)
Karel PURKYNĚ (1834 Wratislav-1868 Praha)
Antonín WALDHAUSER (1835 Vodňany-1913 Německý Brod)

„Výročí sedmdesátky slavného fyziologa vzpomněly v roce 1864 i Hálkovy „Květy“, jejichž výtvarnou část redigoval Karel Purkyně. V tomto čísle nalézáme i kresbu blatenského zámku od Josefa Mánesa. Malíř jej kreslil od jihu, na hladinu umístil plující labutě, na kamenný most jezdce a pod stromy daňka... Antonín Waldhauser patří Vodňanům svým zrozením. Vlastenecká horoucnost, tolik příznačná pro jeho pokolení, přiměje mladého malíře k pěší výpravě až do Kostnice, účastní se s Josefem Mánesem návrhů pro sokolský kroj, podporuje polské povstání a živí se vyučováním malby v měšťanských rodinách“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 63 a II, 1986, 63/64 )