5. Žáci profesora Mařáka aneb Takový domácí impresionismus…

Václav JANSA (1859 Rovné pod Řípem-1913 Černošice)
Ludvík KUBA (1863 Poděbrady - 1956 Praha)
Antonín SLAVÍČEK (1870 Praha - 1910 Praha)
Ota BUBENÍČEK (1871 Uhříněves - 1962 M.Vožice)
Jaroslav PANUŠKA (1872 Hořovice - 1958 Kochánov)

„Stmívavé zelené šero, plné kapradí a ptačího zpěvu, se rozsvětlí až v lukách u Lhotky. Je to samota s rybníčkem, na jehož hrázi stojí rozložitá lípa, kolem mlýna se pasou krávy a zelená rovina se rozprostírá až k blatenskému zámku. V mlýně, kde bývala zároveň hospoda, bydlil jedno léto krajinář Václav Jansa. Některé Jansovy rybníky pocházejí z té doby od nás…Malíř Antonín Slavíček, chtěl sám vidět Chelčického rodnou ves. Slavný impresionista si namaloval skicu kostelíka s okolím, ale náčrt se ztratil a objevil se až na jeho poslední souborné výstavě. Slavíček hledal ještě druhý den u Chelčic nový motiv, ale už nemaloval a odjel do Husince“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, str. 47 a II, 1986, s. 69/70 )

Realizací a výzdobou Národního divadla, zaměřenou na slavnou slovanskou historii Čechů, vyvrcholila výrazná „vlastenecká“ epocha, vycházející z odkazů Rukopisů a z díla Josefa Mánesa. V dalších letech se vlna národních emocí pomalu zklidňuje a malíři se znovu vydávají do krajiny hledat nejhezčí přírodní scenérie. Zejména studenti pražské Akademie, výrazně ovlivněni osobností svého profesora Julia Mařáka. A není pochyb, že také další osobnost, Mikoláš Aleš, do konce života věrný Prácheňsku, přilákala do svého rodného kraje další umělce, kteří zjistili, že jižní Čechy není jen zadumaná a ještě divoká Šumava, ale třeba také zadumanější, byť méně divoké, Blatensko. S rybníky, orobinci, čejkami, kamennými zídkami, starými hajnicemi….

Pamatujete na Václava Jansu? Pomáhal Alšovi s obrovským obrazem Pobitím Sasíků pod Hrubou Skálou (1895). Nejspíš se mu společná práce zalíbila, protože později pomáhal také Luďku Maroldovi s jeho panorámatem Bitvy u Lipan (1898), zdobící pražské Výstaviště. Proslavil se ještě velkým diorámatem Krkonoš a úplně nejvíce akvarelovými obrazy staré mizející Prahy.

Ale nezaměřoval se pouze na velká plátna. Z Alšova popudu navštívil Blatensko a jedno léto se ubytoval ve mlýně pod rybníkem Lhotka nedaleko Blatné. Odsud vycházel do líbezného kraje a maloval. Obraz Rybník u Blatné patří mezi nejznámější, podobně jako Krajina u Písku. Velmi rád procházkou navštěvoval blatenský zámecký park, kde si neopomněl zvěčnit majestátní borovici-sosnu, připomínající víceramenný svícen. Bohužel, orkán Kyrill, který se v lednu 2007 prohnal celou Evropou, ji definitivně a navždy „sfouknul“…

Podobně již nezdobí hráz rybníka Lhotka mohutná lípa z úvodního citátu. Současný majitel mlýna vzpomíná, jak se v dětství schovával do její prostorné dutiny. Osamělý mlýn, dutá lípa, okolní šumící lesy… Asociace na dramatické dílo Lucerna od Aloise Jiráska je téměř dokonalá. Místo má dodnes své kouzlo, doplňované neustálým zpěvem a štěbetáním drobných ptáčků, zpěváčků, koncertujících od časného rána. Navíc byly loni vykáceny všechny mohutné olše na hrázi rybníka a mlýn, ačkoli se nachází tak trochu „na konci světa“ se, světu, alespoň opticky, znovu otevřel.
Světu, především slovanskému, bylo také doširoka otevřeno srdce akademického malíře Ludvíka Kuby. Výborný hudebník, spisovatel a malíř byl uznávaným folkloristou. Literárně přímo navázal na podobnou činnost strakonického F.L. Čelakovského, který vytvořil první soubor slovanských lidových písní. V krojové malbě pokračoval ve stopách Josefa Mánesa. Na rozdíl od jeho Moravy a Slovenska, ale Kubu nejvíce oslovil svět Lužických Srbů a Balkán. Po literárním díle Slovanstvo ve svých zpěvech chtěl vytvořit také obrazový cyklus Slovanstva, ale nestalo se…

Díky manželce objevil koncem 19. století Březnici a následně celé jižní Čechy. Barevnost proslulé tchánovy zahrady, spolu s inspirací francouzských umělců, jej přivedla na cestu impresionismu, který ale pojal po svém, realisticky. Kromě Březnicka miloval Krumlov, dnes Český a maloval i v Písku nebo v Prachaticích. Nikdy nebyl pouze krajinářem, zajímal jej obyčejný život, zátiší a podobizny. Vyslovil zajímavou myšlenku, že mladé podobizny jsou vlastně staré a ty staré naopak mladé“. Je příkladem, jak se bohémský život umělce dá sloučit s klidným rodinným životem, který častokrát na kresbách dokladoval. Březničtí se svému umělci odvděčili zřízením Galerie Ludvíka Kuby, kde jsou vidění právě krajiny jižních Čech

Když připravoval knihu S paletou po Březnici a okolí, zavítal také na severní Blatensko a v Buzicích si nakreslil přísnou strohou věž bývalého hradu nad říčku Lomnicí. Hrad byl později přeměněn na špýchar a sýpky a alespoň symbolicky střeží hráz rozlehlého, také nově vybudovaného, Buzického rybníka. Určitě dobře, neboť při katastrofální povodni v roce 2002 vydržela a hrad se alespoň na pár chvil vrátil do pozice mocného sídla, obklopeného nepřekročitelným vodním příkopem. Bohužel však tehdy nevydržela dlouhá boční hráz a rybník se do těsně protékající Lomnice doslova a do písmene „vylil“.

Do Buzic zavítal i další z Mařákovy akademické krajinářské líhně, obdivovatel rybníků a strašidel, bohém Jaroslav Panuška. Masivní staré zdi mu určitě připomněly podobný obrázek v nedalekých Tchořovicích, kde se tvrz u rybníka Hořejšího také změnila ve špýchar. Když Panuška zjistil, že po matce pochází ze zdejší krajiny, zamiloval si ji ještě více (krajinu) a o zdejších rybnících prohlásil, že jsou nejkrásnější v Čechách a nevyrovnají se jim ani třeboňské. Něco na tom určitě bude, protože rybniční území v pomyslném trojúhelníku mezi Lnářemi, Kadovem a Blatnou, místy v hlubokých lesích, místy s balvanitými lukami s chráněnými rostlinami, patří k nejkrásnějším místům našeho regionu vůbec.

Jaroslav Panuška na své malované výlety vyrážel většinou z blatenského hotelu Beránek a věren své vášni pro smutná až truchlivá místa, podobně jako kdysi K.H. Mácha, nikdy neopomněl navštívit blatenskou Spravedlnost, popravčí místo mezi rybníky Topič a Řitovíz. Měl rád vzrostlé stromy a na svých přírodních obrazech jim vždy věnoval čestné místo. Jeho srdce ale nakonec zůstalo na „sázavské“ Vysočině. Natrvalo se odstěhoval do Světlé nad Sázavou a do sousední Lipnice přivedl i svého bohémského přítele, Jaroslava Haška, který zde napsal větší část osudů dobrého vojáka Švejka. Ale to už je zase jiný příběh…

Pro dnešní generaci může být zajímavá nadčasovost Panuškových kreseb vodníků, duchů, přírodních démonů a různě oživlých přírodnin, ale i pravěkých zvířat a fantastických světů.. Jsou oblíbené a stále vystavované doma i v zahraničí a milovníci Pána prstenů nebo upadající hvězdy kouzelníka Harryho Pottera zjistí, že například postava Gluma nebo tvar vrby mlátičky mají až příliš věrný předobraz v kresbách, po matce jihočeského malíře…A pokud se příliš zakoukáte do očí vodníka nebo lesního démona, možná se vám nebude příliš dobře usínat…

Blatensko, pro změn uzavřené zdí rozlehlé Sedlické, někdy Holušické obory, navštívil při svých toulkách i další krajinář profesora Mařáka, Antonín Hudeček. Na pozvání svého píseckého přítele, grafika Josefa Řeřichy převedl do impresionistické nálady plné světla a stínů řadu zdejších zákoutí. Mezi jinými obrovský dub u strážního domku, „Wachthausu“, který je dnes nejmohutnějším stromem celého regionu, památný „lobkovický“ buk, podle pověsti spjatý s osudem šlechtické rodiny Lobkowiczů a nevynechal ani lipový les s korunami obrostlými jmelím. Hudečkovy náladové obrazy patří k vrcholům českého impressionismu a obrazem Večerní ticho dokázal jako jeden z mála zachytit i ticho. Samotného Řeřichu učil malování na píseckém reálném gymnáziu profesor kreslení, básník Adolf Heyduk a tady je asi třeba hledat Řeřichovu pozdější lásku k přírodě.

Cestu za oborní zeď nalezl i další z „mařákovců“, možná nejznámější, Ota Bubeníček, mimo jiné přítel Jaroslava Panušky. Módním impresionismem se nenechal příliš ovlivnit, zastával reálný pohled na přírodu a řada obrazů lidové architektury a české i moravské vesnice má až dokumentární charakter. Na počátku 20. století si oblíbil jižní Čechy, Prachaticko, Písecko a Strakonicko. Právě z letního bytu v Čížové se zatoulal do nedaleké Sedlické obory a byl unesen geniem loci místa natolik, že kromě malování tu vykopal i jednu praslovanskou mohylu. Potěšilo by jej, že z celkové výměry obory, 255 ha, je dnes asi 20 hektarů vyhlášeno přírodní rezervací pro ochranu smíšeného lesa s bohatým květinovým podrostem.
Ota Bubeníček poznal i osobitou krajinu šumavského Podlesí, když jezdil do Volyně za svými přáteli, mimo jiné za malířským trojlístkem bratů Boháčů, připomínajících „Mánesovskou“ dynastii, kteří se regionálně proslavili pošumavskými krajinami. Bubeníčka, nepřehlédnutelného bohatýrským plnovousem, ovšem nejvíce zaujaly půvabné štíty selského baroka v Zechovicích a v Přechovicích a také neznámá malířská historie malé pošumavské Volyně… Kdo ví, že na volyňském hřbitově Na Malsičce je pohřbený Antonín Lhota, významný, ale zcela zapomenutý malíř, který zdobil pražský karlínský kostel právě s Josefem Mánesem ? Později se stal prvním rektorem pražské malířské akademie (1880) a mimo jiné učil také Mikoláše Alše, který ho měl velice rád.

Bubeníček přišel na krajinářský obor v Akademii roku 1898 a bohužel již o rok později zemřel legendární profesor Julius Mařák. Ve funkci jej dočasně nahradil mladý, ale velice talentovaný Antonín Slavíček, který původně od svého učitele Mařáka pro neshody odešel. Asi největší malířský talent své doby, pracující s barevnou rozechvělou a vířící impresionistickou skvrnou, se proslavil mistrovským zachycením světla a stínu a obrazem U nás v Kameničkách. V období zvýšeného zájmu o dobu husitskou a učení Petra Chelčického se vypravil na Vodňansko, aby v Chelčicích zachytil krajinu velkého myslitele. Bohužel, z různých příčin nebyla tato výtvarná cesta příliš úspěšná a zachovala se jen skica kostelíka svatého Prokopa s okolím.
Ještě další žáci profesora Mařáka budou procházet naší krajinou a ukládat na plátna její nejkrásnější zákoutí. Ovlivněni novými směry, novými myšlenkami, novými postupy a náměty, ale vždy se pokorně navracející do náruče rodné krajiny, která jediná dává sílu a jistotu jít dál…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. V jaké části naší vlasti leží „Kameničky“ Antonína Slavíčka a kde najdeme památný „Panuškův dub“ ?
5.2. Kde vznik malířský směr „impresionismus“ a podle čeho získal svůj název ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 30. března 2015, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 4.
4.1. Kouzelná lázeň ztrácí moc v boji proti nepříteli vyrostlém na domácí půdě (vnitřnímu nepříteli).
4.2. Strýc je bratr jednoho z rodičů (otce, matky). Kmotr je svědek křtu, přebírající za dítě záruku, pokud by přišlo o rodiče. Na štítu strakonické Městské spořitelny je včela.

Výherci 4. kola: Ceny s logem soutěže získávají Šárka Koštelová z Cehnic, Aneta Fořtová z Blatné a Zuzana Koutenská ze Strakonic

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.