2011 Stíny lesa tajemné

Soutěž "Stíny lesa tajemné Země zamyšlené 2011"


Město Strakonice, prostřednictvím MěÚ Strakonice, odboru ŽP, ve spolupráci s MěÚ Blatná, odborem ŽP a MěÚ Vodňany, odborem ŽP, vyhlašuje desátý ročník ekologické soutěže pro školy i veřejnost.

"Nezaměnitelnou a neopakovatelnou poezii vytváří v dětské duši les. Jeho svět plný kouzel a tajemností, působí i po letech svou mocí soustředivou, zvláštní přitažlivostí svého ticha, v němž neslyšíme nic z hřmotu technických vynálezů, nic z vřavy světa, jen hlasy přírody a vlastního srdce. Do jeho tichosti odívám svůj zpěv, tesknici i zamyšlení, jeho svět poezie a tajemných hlasů mě přenáší do radosti v mrazení mých městských šedivých samot. Lesu posílám své vzpomínky, plné vroucnosti a lásky. Mé lesy…"
Ladislav Stehlík, Země Zamyšlená 1, s.20

10. Lesy na rozhraní Vodňanska, Bavorovska a Netolicka



Svobodná hora, V Korázu, Blyštice (k.ú. Pražák, Vodňany, Stožice, Vodň.Svob.Hory, Bavorov, Křepice)

Čichtický les, Lomecký les (k.ú. Křepice, Čichtice, Chelčice, Truskovice, Nestánice)

„Celé šestnácté století je vyplněno silničními spory s městskými sousedy píseckými a prachatickými i potyčkami s posádkou blízkého Helfenburku, jehož pán si činil nároky na lesní bohatství svobodných Vodňanských „hor“... Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši... Ostatně nejsou Vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce-pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve Vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ “ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81)

9. Lesy mezi Strakonickem a Vodňanskem


Knížecí kámen, Brnouš, Radovec (k.ú. Drahonice, Netonice, Radějovice, Paračov, Dunovice, Cehnice)

Skočický Hrad, Jelení vrchy, Kopaniny (k.ú. Svinětice, Vitice, Krašlovice, Lidmovice, Pivkovice, Drahonice)

„Dole stříbrný provázek Blanice se leskne mezi kamením a drsnými stráněmi, vidíš mlýn u Baštů, pilu i vsi na kopcích, na severní straně sedlo Skočické hory a východně „pustý zámek“ helfenburský… Kostelík Svatého Vojtěcha byl téměř denním cílem procházek Zeyerových, hlavně ve večerním soumraku, kdy slunce už zapadlo za Skočickou horu, louky se rozvoněly rosou a stromy se změnily v živé bytosti jeho hrdin a vysněných postav…Cesta vedoucí obloukem dovedla nás k rybníku Řežabinci, pod duby na travnatou stinnou hráz, od níž hledíme přes hladinu až ke Skočické hoře“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s.38, 63)

8. Lesy na rozhraní Volyňska a Vodňanska



Vráž, Jasánek, Červená, Brdo (k.ú. Milejovice, Střítež, Kuřimany)

Mlaka, Chmelovky, Duškovec, Šibák (k.ú. Skály, Záluží, Čepřovice, Krajníčko, Jiřetice, Koječín, Tourov)

„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým... Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať...“
(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 77, 219)

7. Lesy šumavského podlesí



Mlaď, Na kobylce, Vacovický vrch (k.ú.Krušlov,Chvalšovice, Čestice, Vacovice)
Zahájený, Altán, Kůstrý, Kváskovický vrch (k.ú. Zálesí, Kváskovice, Víska, Lhota p. Kůstrým)
Bloudím, Lazy, Turačov (k.ú. Vojnice, Škůdra, Strašice)

„Při hrách panoval zákon staršinství a tělesné převahy. Chlapec řídících běhával v létě s nimi bos na maliny do lesa Bloudíma jako ony a jen v zimě se od nich odlišoval svými botami, zatímco ony se klouzaly v dřevěných mejšlatech…V které jiné krajině vymyslili však tajemnější jména pro lesy? Bloudím a Jezinec. Patří jezinkám nebo jezevcům? Divokostí pradávnou vydychne ze své hloubky jiný les, Turačov…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107, 260)

6. Lesy Volyňska



Kalný vrch, Hora (k.ú. Hoštice u Vol., Strunkovice n V.)
Brda, V lesích, Manina, Přidinec (k.ú. Přechovice, Milejovice, Neuslužice)
Bukovec,Betaň (k.ú. Černětice, Úlehle, Malenice,Nišovice)
Krakošín (k.ú. Nahořany, Zlešice, Starov)
Obecní les, Ostrý, Březovec (k.ú. Volyně, Doubravice, Nihošovice, Prkošín)

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesy na chvíli zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen. V těchto chvílích ti krajina svěřuje něco ze své duše.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219)

5. Lesy pravobřežního Pootaví



Srpská (k.ú. Přední Ptakovice)
Hůl (k.ú. Nové Strakonice, Pracejovice, Drachkov)
Kbíl, Kamenná bába (k.ú. Nové Strakonice, Drachkov, Libětice, Švejcarova Lhota, Smiradice)
Boží kámen, Dřetiny, Holý vrch (k.ú. Tažovice, Štěchovice, Novosedly, Koclov, Makarov, Milčice, Kraselov)

„Bohumil vedl své hosty údolím Kolčavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kůstrý, Na Lipici a Boží kámen. Zde se jistě zastavili, protože odsud je možno spatřit nejen řeku Otavu, ale i průsvitně modrou siluetu Rábí. Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Věřily tehdy nezlomně, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 110)

4. Lesy levobřežního Pootaví


Zádušní les (k.ú. Střelské Hoštice)
Tisovník (k.ú. Hubenov u Třebohostic, Droužetice)
Brdo, Borovnice (k.ú. Štěkeň, Vítkov, Přešťovice)

„Vystrojení sedláci vážně kráčeli vykonat svou povinnost, vždyť tato námaha nebyla zadarmo. Mohli si totiž v babinských lesích porážet některé stromy. A tu se valívali vždycky najednou do lesů, neboť příliš dobře jeden druhého znali..Tady se mohl malíř dosyta vynadívat na nazlátlou oblohu nad Slaníkem před západy slunce, které později mění řeku Otavu v sytě červenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch a Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku.Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112, 258)

3. Lesy na rozhraní Blatenska a Strakonicka


Kamenice, Chlum (k.ú. Sedlice, Mužetice, Lom)
Hradec, Křídlí (k.ú. Sedlice, Láz, Lažany, Chrášťovice)
Starobor, Obora, Kukly (k.ú. Sedlice, Holušice, Velká Turná, Malá Turná)

„.Zpod lípy u lesa Kamenice obhlédneme celý širý obzor šumavský i hraniční pásmo hor Novohradských, na opačné straně se rozprostírá režná a blankytná krása blatenské kotliny a za ní indigové lesy Brd od Třemšína až k Toku. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dálce zahřmělo. V lese Křídlí už se setmělo do černa a pod smrky se zabělal březový kříž nad vlnou hrobu, kde spí svůj věčný sen myslivecký mládenec. Zastřelil se pro nešťastnou lásku roku 1826 a od té doby obnovují křížek i zahrádku u jeho hrobu (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.84, 85).

2. Lesy jižního Blatenska – mezi rybníky


Kupcovy, Hora, Mýť, Zákupy (k.ú. Blatná, Tchořovice, Mračov, Vrbno, Blatenka, Lažánky, Záboří)
Rošický les, Balkov, Trchov (k.ú. Čekanice, Mačkov, Němčice, Jindřichovice)

„U Velkého Pálence se v hajnici narodila moje maminka. Procházím ne bez dojetí touto končinou jejích dětských let…Pěšinou mezi lesy mířím k rybníku Ostrému pro několik vzpomínek čistě osobních. Vyvolávám si krajinu dětství své maminky, která před šedesáti lety chodívala z hajnice u Ostrého do zábořské školy. Už tu nebydlí hajní a hajnice je pronajímána letním hostům…
Rošice. Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin . . . ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41,46,96)

1. Lesy severního Blatenska - Podtřemšínsko


Špalková hora (k.ú. Bělčice)
Zlaté hory, Kněžská hora (k.ú. Kocelovice, Hornosín, Újezdec, Řiště)
Březová hora, Hliničný vrch, Málkovský vrch (k.ú. Závišín, Podruhlí, Hostišovice, Uzenice, Chobot, Vahlovice, Drahenický Málkov, Dobšice, Bezdědovice)

„Tam jsou paseky plné vrbovky, zmijí a slunce – tam jsou hluboké lesy s přetichou vůní mařinky vonné, kde slova pověstí mají přízvuk tragický. V nejzapadlejších koutech dýmávaly milíře a v říjnových dobách se tu ozývalo troubení jelenů. Ani ne před dvěma stoletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk. Železné křížky v lesních tišinách rozežírá rez a na sveřepé pytlácké bitky s mysliveckými mládenci se už také pozapomíná. Řekni jen Zlatohlav nebo Zlatá hora, jiskra vyskočí z těch jmen, ale dnes už zbytky starých skláren a hutí přerůstá vřes. ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Syndikovat obsah