2011 Stíny lesa tajemné

Svobodná hora, V Korázu, Blyštice (k.ú. Pražák, Vodňany, Stožice, Vodň.Svob.Hory, Bavorov, Křepice)

Čichtický les, Lomecký les (k.ú. Křepice, Čichtice, Chelčice, Truskovice, Nestánice)

„Celé šestnácté století je vyplněno silničními spory s městskými sousedy píseckými a prachatickými i potyčkami s posádkou blízkého Helfenburku, jehož pán si činil nároky na lesní bohatství svobodných Vodňanských „hor“... Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši... Ostatně nejsou Vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce-pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve Vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ “ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81)

Vráž, Jasánek, Červená, Brdo (k.ú. Milejovice, Střítež, Kuřimany)

Mlaka, Chmelovky, Duškovec, Šibák (k.ú. Skály, Záluží, Čepřovice, Krajníčko, Jiřetice, Koječín, Tourov)

„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým... Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať...“
(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 77, 219)

Kalný vrch, Hora (k.ú. Hoštice u Vol., Strunkovice n V.)
Brda, V lesích, Manina, Přidinec (k.ú. Přechovice, Milejovice, Neuslužice)
Bukovec,Betaň (k.ú. Černětice, Úlehle, Malenice,Nišovice)
Krakošín (k.ú. Nahořany, Zlešice, Starov)
Obecní les, Ostrý, Březovec (k.ú. Volyně, Doubravice, Nihošovice, Prkošín)

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesy na chvíli zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen. V těchto chvílích ti krajina svěřuje něco ze své duše.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219)

Zádušní les (k.ú. Střelské Hoštice)
Tisovník (k.ú. Hubenov u Třebohostic, Droužetice)
Brdo, Borovnice (k.ú. Štěkeň, Vítkov, Přešťovice)

„Vystrojení sedláci vážně kráčeli vykonat svou povinnost, vždyť tato námaha nebyla zadarmo. Mohli si totiž v babinských lesích porážet některé stromy. A tu se valívali vždycky najednou do lesů, neboť příliš dobře jeden druhého znali..Tady se mohl malíř dosyta vynadívat na nazlátlou oblohu nad Slaníkem před západy slunce, které později mění řeku Otavu v sytě červenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch a Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku.Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112, 258)

Kupcovy, Hora, Mýť, Zákupy (k.ú. Blatná, Tchořovice, Mračov, Vrbno, Blatenka, Lažánky, Záboří)
Rošický les, Balkov, Trchov (k.ú. Čekanice, Mačkov, Němčice, Jindřichovice)

„U Velkého Pálence se v hajnici narodila moje maminka. Procházím ne bez dojetí touto končinou jejích dětských let…Pěšinou mezi lesy mířím k rybníku Ostrému pro několik vzpomínek čistě osobních. Vyvolávám si krajinu dětství své maminky, která před šedesáti lety chodívala z hajnice u Ostrého do zábořské školy. Už tu nebydlí hajní a hajnice je pronajímána letním hostům…
Rošice. Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin . . . ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41,46,96)