5. Lesy pravobřežního Pootaví

Srpská (k.ú. Přední Ptakovice)
Hůl (k.ú. Nové Strakonice, Pracejovice, Drachkov)
Kbíl, Kamenná bába (k.ú. Nové Strakonice, Drachkov, Libětice, Švejcarova Lhota, Smiradice)
Boží kámen, Dřetiny, Holý vrch (k.ú. Tažovice, Štěchovice, Novosedly, Koclov, Makarov, Milčice, Kraselov)

„Bohumil vedl své hosty údolím Kolčavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kůstrý, Na Lipici a Boží kámen. Zde se jistě zastavili, protože odsud je možno spatřit nejen řeku Otavu, ale i průsvitně modrou siluetu Rábí. Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Věřily tehdy nezlomně, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 110)

Není v blízkém okolí Strakonic větší lesní komplex než asi 300 ha Srpská, rozkládající se Velkou Kakadou (564 m n.m.), Srpskou (560 m n.m.) a Nebřehovickým vrchem (539 m n.m.) jihovýchodně nad městem. Kakada je starší název pro chocholku a jméno Srpská je podle historika Františka Teplého (1867 – 1945) odvozeno od slovanského kmene Srbů, kteří zde měli v počátcích vzniku českého státu sídlit a chránit obchodní Boubínskou stezku.

Strakonický průvodce městem a okolím z roku 1924 nabízí Srpskou jako cíl vycházek dokonce dvakrát. Jednak „…od hřbitova kolem starobylé obrovské lípy k poutnickému místu Podsrp, kde od kostela malebná vyhlídka na město i širé okolí…“ a nebo „… od hřbitova směrem ke vsi Předním Ptakovicům a do lesů pohoří Srpská. Z paseky na Srpské pěkný rozhled na šumavské Podlesí…“.

No vida, dokonce „pohoří“ hlubokých příjemných lesů. Nejblíže sem mají z Podsrpu a ovšem z Předních Ptakovic, připomínaných jako Ptacowitz už v roce 1243 za Bavora I. Hlavní činností obyvatel byla tehdy čižba na tzv. čihadlech. Svým způsobem tradice zůstává, protože v ptakovickém katastru při okraji Srpské funguje velkokapacitní drůbežárna Vajax…

Toulání po krásných smrkovoborových lesích oživí hledání studánek. Zaplocená a zaskružená nad Vajaxem dala jméno jedné z ptakovických ulic, U Panny Marie je ukrytá ve stínu vysokých smrků a nejvýznamnější nabízí Dobrá Voda nedaleko hlavní silnice. Pod kapličkou Panny Marie vytéká pramen, v jehož léčivou moc věří lidé už přes 250 let. Vysvětlení dává mírně zvýšená radioaktivita (419 Bq/l), zjištěná podrobnými rozbory v roce 2006, které zároveň ukázaly vynikající kvalitu lesního pramene s parametry pitné vody. Samozřejmě „pitelné“ pouze na vlastní nebezpečí, ale kafe je z ní vynikající :o). Dobrovodské zákoutí každoročně uklízejí žáci základních škol ze Strakonic. A kromě osvěžující vody poskytuje i možnost posezení a vyslechnutí místní pověsti o ochránci okolních lesů, lesním muži „divci“. V místním nářečí „oucáků“ ji zachoval již zmiňovaný František Teplý : „Lesní muž, divec, byl chlap hodně přes sáh vysokej (asi 1,80 m), s širokánským kloboukem a se sekyrou. Sídlil ve Vlčinách u Strunkouc, bílýho koně měl v oudolí u Zborouc. Hlídá lesy. Nejdřív jede na Vůstrou, vodtuď pofičí na Srbskou.Kdybyste ho někdy potkali, zůstaňte stát a mlčte, von chudým přeje.“ Inu, takový náš místní Krakonoš zkřížený s brdským Fabiánem a střežící klid lesů ...

Průvodce z roku 1924 nabízí vycházku z města i směrem západním, „..do lesa Holi, kde jest uprostřed lesa několik malebných zákoutí s lesklou hladinou rybníků. Tam i zpět pohodlně na dvě hodiny…“. Jsme na dně třetihorního jezera (asi 20 – 5 milionů let zpátky), jehož pozůstatkem je rozsáhlá planina z písčitých a jílovitých usazenin o nadmořské výšce kolem 400 m (nejvyšší místo V Holi je 435 m n. m.). Staří Slované těmto místům říkali „hole“. Nebyly příliš úrodné, jak už takové půdy nebývají a využívaly se jako pastviny, smíšené lesy s nenáročnou borovicí a houževnatým dubem, pro zakládání rybníků a jako zdroj stavebního a výrobního materiálu – písku, hlíny a jílu. U Strakonic, správně musíme říkat v k.ú. Nové Strakonice, se varianty využití „hole“ zdárně setkaly. Louky v ploše dnešního letiště, lesy sahající výměrou 250 ha až k Drachkovu a Pracejovicům, kde je limituje pravý břeh řeky Otavy, pískovny s hnízdišti břehulí ve Velkém městském lese, u Mutěnic bývalá cihelna a rybniční soustava s Velkoholským rybníkem. Blízkost a dostupnost města umožnila po obvodu lesů vznik zahrádkářských a chatových osad plných houbařů a územím prochází turistická stezka.

Po ní vystoupáme přes Drachkovskou Hůl světlými borovými lesy na Kamennou Bábu (557 m n.m), zalesněný vrch o výměře 55 ha, díky skalnatému vrcholu nazývaný též Skalice. Podle pověsti měl jeden z kamenů tvar těhotné ženy a chodily k němu prosit o pomoc ženy, které nemohly mít děti. Podle další pověsti byl kámen odvezen církevní mocí na strakonický hrad a jako pohanský symbol zničen. Ať tak či tak, na samotném vrcholu trůní několikatunový kámen, jehož podoba rozhodně může evokovat rozličné představy . . .

Podobný „kamenný“ problém řeší i protilehlý, o více jak sto metrů vyšší Kbíl (664 m n.m.), v roce 1924 ještě Kbýl a současně nejvyšší vrchol tehdejšího politického okresu Strakonického. Zdejší dolmen, třímetrový plochý kámen, ležící na dvou jiných balvanech a tvořící jakýsi kamenný stůl, nedává spát geologům ani keltologům. Podle Ludikara z roku 1866 jde o přírodní útvar a stejně hovoří odborníci z 19.století i současná oficiální turistická tabulka. Ovšem nedaleké němětické hradiště, sousedovické menhiry a libětické kamenné řady přímo vybízejí k teorii o umělém původu. A protože návštěvníci mají rádi tajemství, vyrostl nad svahem pod dolmenem kamenný lesík malých menhirů, pyramid a vůbec stavbiček, nad nimiž asi nechápavě kroutí hlavou zdejší noční vládce, pravidelně hnízdící výr velký.

Pro pozorovatele ze Strakonic zřetelně vymezila Kbíl ve vlnách zalesněných vrcholků věž mobilního operátora s vyhlídkovou plošinou. Odměnou odvážlivcům, nebojícím se výšlapu po točitých „průhledných“ ocelových schodech do výšky třiceti metrů, je krásný kruhový výhled na celé Pootaví, Strakonice, ale i Libín, Kleť, Boubín nebo při dobré viditelnosti i šumavské Pláně. Rozhledna, stejně jako dolmen, je nejlépe přístupná žlutou turistickou stezkou z lesem obkroužené Švejcarovy Lhoty. Milovníci adrenalinových sportů mohou Kbíl dobýt stoupáním od Smiradic, další malé osady v údolnici Smiradického potoka.

Pohled z rozhledny západním směrem tvoří pás souvisle nesouvislých lesů s největšími Mladinami mezi Lhotou u Svaté Anny a Makarovem. V sevřených údolích tří malých potůčků, Stružném, Drachkovském a Smiradickém skrývají tři chatové osady (nejznámější drachkovské Soví údolí) a unikátní stoupavé serpentiny mezi Makarovem a Kraselovem, malý český Seemering. Odbočka nad nimi končí v Milčicích, rázovité vesničce s lehce horským nádechem, obklopené lesy. Možná ovlivnila i filmového režiséra Čeňka Dubu, autora známého filmu Synové hor a méně známé Vánice, který zde pobýval.

Lesní cesta pojí Milčice s Dřetinami, maličkou osadou asi o šesti chalupách, ale přesto se paradoxně rozkládající ve dvou katastrálních územích, Kraselov a Štěchovice. Navíc leží na úpatí energeticky jednoho z nejsilnějších míst jihočeského kraje, zalesněného vrchu Boží kámen (622 m n.m.) nad Tažovicemi. Podle pověsti kámen nesl sám čert, ale nedonesl a kvůli prohrané sázce s Bohem musel vytvořit kamenný oltář. Místo je velice sugestivní, energeticky silné, hojně navštěvované a malým dětem v okolí babičky říkaly, že je nepřinesl ani čáp, ani vrána, ale že je rodiče našli pod Božím kamenem. Vede k němu malá značená stezka a jižně navazuje na Mokřiny a Mošeň, soustavu „vododárných“ lesů nad Tažovicemi.
Směrem severním počíná pásmo zalesněných vrchů s výměrou přes 400 ha z úvodního citátu. Holý vrch (620 m n.m.), Pavlova hora (573 m n.m.), Kůstrý vrch (584 m n.m.) a Vraní vrch (485 m n.m.), doprovázejí říčku Kolčavu a pod dohledem bývalé hájovny Na Lipici se postupně sklánějí u Novosedel zpět do údolnice řeky Otavy. Dnešní putování bylo plné zvláštních magických kamenů a lehce jsme pootevřeli dveře do malebné krajiny šumavského Podlesí, které v příštím povídání otevřeme dokořán. Opět za zády s dobrým duchem všech zdejších lesů, divým mužem „divcem“ . . .

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Jak se jmenuje český spisovatel se stylovým přírodním příjmením, který je autorem knihy přímo a jen o lese a knihy přímo a jen o borovici (s podtitulem román stromu) ? Mohl shlédnout film Synové hor ?

5.2. Co je to dolmen, menhir a kromlech a kdy žili na našem území Keltové ?

Nesoutěžní otázka:
Čím je známé rakouské středisko Semmering ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 30. března 2011 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 4 :
4.1. Lesní panna měla šaty stylově zelené. Způli byly zakryty černými vlasy. Pásek na kloboučku měla ze světlušek (svatojánských broučků). Svatojánská noc je „kouzelná“ noc Sv. jana Křtitele z 23. na 24. června. Světlušky svítí díky bioluminiscenci (fotochemická reakce spočívající v oxidaci luciferinu na oxyluciferin, přičemž se uvolněná energie přemění na světlo), za pomoci světélkujících orgánů na spodní straně šestého a sedmého zadečkového článku.

4.2. Žuly i rula jsou horniny s podobným nerostným složením (křemen, živec, slída), ale žula patří mezi horniny vyvřelé hlubinné a rula mezi horniny přeměněné.

Nesoutěžní otázka:
Autorem knihy Broučci je Jan Karafiát a večerníčky s nimi namluvil Jan Hartl (v CD verzi Josef Somr).

Výherci 4. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Martina Procházková, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Karolína Křišťanová a ZŠ Povážská 6.A.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
23. března 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Červen
Červen je měsíc rozkvetlých luk, přicházejícího léta a nejdelších dní.
· Kvetou lípy a dozrávají třešně.
· Začínají dozrávat lesní plody – borůvky, maliny a jahody.
· Většina pěvců vyvádí první mláďata.
· Vytírají se sumci, rojí se lesní mravenci.
Práce v lese
· Lesníci dokončují sběr semen jilmu a osiky.
· Vysévají semena jilmu ve školkách.
· Pokračují v péči o sazenice v lesních školkách.
· Zajišťují ochranu a výchovu mladých porostů a protipožární ochranu v lese.
· Staví oplocenky.
· Provádějí probírky v jehličnatých porostech do 40 let (kromě borovice).
· Vyznačují těžbu a rozčlenění porostů.
· Asanují lapáky na lýkožrouta smrkového, pokládají další série (týden před letním rojením).
· Kontrolují vzorníky ploskohřbetky smrkové.
· Pokračují v hubení klikoroha.
· Pokračují v kontrole obsazení a výměně feromonových návnad u mechanických lapačů.
· Myslivci připravují letninu a suší seno, dbají na ochranu mláďat hlavně před toulavými psy a kočkami. Loví srnce (vybrané slabší kusy).
Pozorování
Stromy jsou nejdůležitějšími organismy v lese. V červnu již mají všechny stromy listy, podle kterých je můžete daleko lépe určit než podle holých zimních větviček. Červen, ale vůbec celé jaro a léto, je tedy vhodnou dobou pro tvorbu herbáře, který vám pomůže naučit se poznávat velké množství druhů stromů. Můžete také zapátrat po významných stromech ve svém okolí – jsou u vás nějaké stromy chráněné státem? (Bývají chráněné proto, že jsou velmi staré nebo připomínají nějakou významnou událost.)
V lese se můžete poohlédnout po doupných stromech. To jsou staré duté stromy, ve kterých nalézá úkryt a obydlí mnoho druhů živočichů. Dříve se kácely, ale dnes je lesníci v lese ponechávají.