10. Lesy na rozhraní Vodňanska, Bavorovska a Netolicka



Svobodná hora, V Korázu, Blyštice (k.ú. Pražák, Vodňany, Stožice, Vodň.Svob.Hory, Bavorov, Křepice)

Čichtický les, Lomecký les (k.ú. Křepice, Čichtice, Chelčice, Truskovice, Nestánice)

„Celé šestnácté století je vyplněno silničními spory s městskými sousedy píseckými a prachatickými i potyčkami s posádkou blízkého Helfenburku, jehož pán si činil nároky na lesní bohatství svobodných Vodňanských „hor“... Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši... Ostatně nejsou Vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce-pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve Vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ “ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81)

Před deseti týdny začalo naše putování tajemnými lesy v horách na Blatensku slibem, že se do hor vrátíme. Našlapali jsme desítky kilometrů, z Podbrdí do středního Pootaví a přes šumavské Podlesí až na rozhraní krajin Bavorovské, Vodňanské a Netolické, než jsme je konečně našli. Podobně jako Zlaté hory na Blatensku skrývají ve svých nitrech vzácné kovy, ale pozor, navíc jsou „svobodné“!

Královské město Vodňany bohatlo totiž nejen díky významné obchodní stezce mezi močály a rybníky, ale i z těžby drahých kovů v blízkých „horách“. Roku 1547 získalo dokonce statut královské „horní“ město a do erbu havíře. Právě pro dělníky v podzemí byly původně založeny nové vesnice, „svobodné“ díky některým robotním úlevám. Zdrojů však rychle ubývalo až měšťané pochopili, že snáze naplní městskou pokladnu pomocí „živého stříbra rybích šupin“. Pro rybáře už v městském erbu místo nezbylo, ovšem Vodňanské, Libějovické a Bavorovské Svobodné hory žijí dál životem malých vesniček a v sedle mezi Vodňany a Bavorovem oddělují lesní soustavu Svobodných hor od většího Čichtického lesa s navazujícím lesem Lomeckým.

Právě tady založil šlechtický rod Buquoyů počátkem 18. století jedno z nejvýznamnějších poutních míst jižních Čech. Lomec, Lomeček, pojmenovaný po blízkém bývalém lomu, tvoří kostel Jména Panny Marie, zvonice se třemi zvony, původně lovecký zámeček, později přeměněný na klášter, školu a naposledy faru, meditační zahrada a mariánský hřbitov. V klidu smíšeného lesa s buky a modříny si před sto deseti lety přál být pohřben spisovatel Julius Zeyer (1841-1901). Miloval zdejší krajinu, turisticky patřící do velice oblíbené chráněné památkové zóny Libějovicko-Lomecko. Okolní les skrývá největší slovanské mohylové pohřebiště jižních Čech ze 7-10. stol. n.l. a na Lomeček vede celkem sedm cest. Jedna nese jméno Julia Zeyera, ale přímo vrcholem Lomce (552 m n.m.) nedaleko kostela neprobíhá žádná.

Vyhlídku si totiž zelená trasa schovala až na vrch Libějovický (607 m n.m.), jehož vrcholovou partií směrem západním šlapeme do Čichtického lesa. Při jarním pohledu turistu ohromí nekonečné rozkvetlé ovocné sady od Truskovic, Dlouhé Vsi, Záhorčí až k Chelčicům a Libějovicům. Bez nadsázky „zahrada jižních Čech“ rozkvétá a přináší sladké plody díky mikroklimatu, které vytváří „lesní kapsa“ od Lomce přes Čichtický les až ke Svobodným horám. Propouští optimální množství srážek, chrání údolí před prudkými větry a nevytváří mrazové kotliny. Nejkrásněji je symbióza lesů a ovocných sadů viditelná z třešňového vrchu Pohořelec (588 m n.m.). Kraj trochu připomíná jižní Moravu a pocit dokonale umocňuje Pálenice v Dlouhé Vsi.

Čichtický les (přes 450 ha) je rozsáhlý komplex smrkových, místy borových lesních porostů, s vtroušeným dubem, bukem a modřínem, ve vrchovině východně od Čichtic. Cenné jsou také lužní údolnice Babího potoka. Díky němu jsme v území pohádkovém, neboť potok napájí rybníček Lhotovský, pod jehož hrází mezi roky 1993 až 1999 třikrát stál a zase nestál staročeský mlýn s vodníkem, zatímco v lesích se proháněl čert s čarodějnicí. Ano, právě tady se natáčela slavná filmové pohádky Zdeňka Trošky o princezně ze mlejna. Nekonečná mechová zákoutí Čichtického lesa nabízejí pohádkových scenérií mnohem víc. Jednu z nejkrásnějších v lesním úseku Svatý Jiří, na počátku Holečkovy stezky, nesoucí jméno slavného jihočeského spisovatele z blízkých Stožic. Lipový špalír je důstojnou kulisou kamenného sloupu se Svatým Jiřím na koni, bojujícím s drakem, předobraz všech pohádek o statečném princi. Patron rolníků, vojáků, skautů, ale také Anglie nebo města Moskvy, je sice již z roku 1862, kdy zdejší panství patřilo rodu Schwarzenbergů, ale hlava draka výrazně připomíná obludu z jiné známé české pohádky, Princ Bajaja.
Od Sv.Jiří lze Holečkovou stezkou projít celý čichtický lesní revír nebo jen vystoupat krátkou vrcholovou stezkou na výrazný vrch Džbán (609 m n.m.). Nabízí pohledy do údolí na Bavorovské i Libějovické Svobodné Hory, přitulené k úbočí své „matky“ a dominanty kraje, Svobodné Hory (640 m n.m.). Výrazná rulová hora nabízela ve středověku drahé kovy ze svého nitra a dávnou slávu připomněla roku 1927 jedinečným nálezem zlata u Křepic. Plíškové zlato (chemické rozbory později ukázaly, že jde o slitinu zlata a stříbra) o hmotnosti asi jeden kilogram bylo zarostlé do jediného balvanu křemene a rozpoutalo zlatou, avšak zcela bezúspěšnou horečku. Bohatství Svobodné Hory dnešních dnů spočívá v krásné přírodě, turistické atraktivitě a samozřejmě v lesním hospodaření. Lesníci svému „svobodnému“ revíru stále říkají po staru Haniperk, což je zkomolenina schwarzenberského názvu Hanni Berg, Hanina hora, podle jména schwarzenberské kněžny.

Další místní jméno, Zábrdí, připomene „brdo“, věrně nás provázející celým putováním, samota Podhory mluví sama za sebe, ale opravdový „horský“ pocit nabídnou až Vodňanské Svobodné Hory. Z nich vede nejkratší cesta smíšeným, místy výrazně listnatým lesem, na vrchol, kde v dubovém hájku odpočívá amatérská radiozákladna. Neopakovatelné výhledy z úbočí na úpravné statečky s pasoucími se kravkami, rozházené po lesnatých úbočích, umocněné panoramatem Šumavy na obzoru, jsou turistovi největší odměnou. A kdo si chce Svobodné Hory užít úplně, nesmí vynechat Naučnou stezku Stožice. Starousedlíci však dobře vědí, že idylický obrázek má i své stinné stránky a tím nemyslím jen všudypřítomnou siluetu Temelína na opačném obzoru…

Z Vodňanských Svobodných Hor lze kamkoli již pouze z kopce. Pro cyklisty a zároveň milovníky lesa je ideální nově vyasfaltovaná cyklostezka lesním komplexem Koráz, míjející při výjezdu hájovnu s ošetřovaným pramenem pitné vody u malého rybníčku. S klesající cestou se výrazně mění charakter lesa. V „horské“ části Korázu převažuje jehličnatý a postupně přechází do smíšeného, jak je například dobře patrné nad obcí Pražák, za nově opraveným židovským hřbitovem. Celková proměna je dokončena v údolí řeky Blanice, kde je listnatý lužní les mezi rybníky Záhorský a Kačírek dokonce součástí zvláště chráněného území. Charakter převážně listnatého lesa pokračuje i v navazující Blyštici, s chatami v lesním okraji, pod nimiž se rozložil, hned vedle nové vytížené silnice Vodňany–Bavorov, autokempink Pražák. A hájovna, za časů Julia Zeyera proslulá jako „občerstvovací stanice“ turistů, jen vzpomíná na klidné nerušené časy, kdy zdejší lesy rušili nejvýše houbaři a občasní turisté.

Z hor až do lužních lesů vedlo naše poslední putování, ale přesto jsme spoustu lesních zákoutí navštívit nestačili. Takže to zbývá jako úkol pro Vás…

Soutěžní otázky č. 10
10.1. Co je lužní les a ve kterých našich alespoň dvou chráněných krajinných oblastech najdeme lužní lesy nejzachovalejší ?
10.2. Jak se jmenuje nejvýznamnější literární dílo Josefa Holečka, jak se jmenuje hlavní hrdina a co znamená literární směr „ruralismus“ ?

Nesoutěžní otázka č. 10:
Na jakém hradu a na jakém zámku se točila pohádka Princezna ze mlejna?

Na otázky je možno odpovídat do středy 4. května 2011 do 17,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 9 :
9.1. Markomané byli germánský kmen, příbuzný se Svéby, žijící na našem území na přelomu letopočtu. Marobud (zemřel asi 38 n.l.) se s knížetem Václavem (zemřel 935 n.l.) nemohl setkat.
9.2. Douglaska (Pseudotsuga /Abies/ menziesii)je rod rostlin z čeledi borovicovité, podobná jedli. Grandiska je zlidovělý název stromu jedle obrovská (Abies grandis). Jinak se běžně používá pojem douglaska pro jedli.
Hippostezky jsou jezdecké stezky vhodné pro turistickou jízdu na koni, značené bílým čtvercem s barevným kruhem uprostřed.

Nesoutěžní otázka č. 9:
Nejpopulárnější beskydští zbojníci jsou Ondráš a Juráš.

Výherci 9. kola z 21. dubna 2011:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává 9.A ZŠ Poděbradova, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Miluše Mazuchová a ZŠ Volyně

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
27. dubna 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Listopad
Listopad je měsícem podzimních plískanic, větrů na strništích a prvních mrazíků
· Ze stromů opadávají zbylé listy.
· Netopýři a další živočichové se ukládají k zimnímu spánku.
· Třou se pstruzi, raci kladou vajíčka.
· Hranostajové přebarvují do bílého šatu.
· Mufloni mají říji, začíná chrutí (páření) divokých prasat.
· Přilétají káně rousná, brkoslavi, hýlové.

Práce v lese
· Lesníci sbírají šišky kleče, semena lip, habru, olší, dubů, akátů a některých keřů.
· Dokončují vyzvedávání a třídění sazenic, které expedují nebo umisťují do klimatizačních skladů.
· Pro podzimní výsadbu vyzvedávají sazenice dubů, topolů a akátu.
· Ve školkách provádějí hlubokou orbu a zazimovávají sazenice na záhonech.
· Dokončují podzimní zalesňování.
· Připravují půdu pro přirozenou obnovu a jarní zalesňování.
· Při prořezávkách začínají s výrobou vánočních stromků.
· Dokončují probírky.
· Provádějí mýtní úmyslné těžby, z nichž je větší množství cenných sortimentů (podle kvality a dalších kritérií se vytěžené dřevo dělí do tříd jakosti).
· Zajišťují intenzivní ochranu kultur proti okusu a ohryzu zvěře.
· Likvidují stromy napadené kůrovcem.
· Pokračují v kontrole vajíček obaleče dubového na vzornících
· Myslivci stavějí zásypy pro koroptve, začínají přikrmovat spárkatou zvěř (souhrnné označení pro zvěř jelení, srnčí a daňčí), na honech loví bažanty a zajíce.
· Vápní loučky a políčka pro zvěř.
· V horských a podhorských oblastech začínají s přikrmováním spárkaté zvěře.

Pozorování
Listopad je už opravdu posledním měsícem před zimou. Je vhodná doba k instalaci krmítek pro ptáky, někdy už můžete začít přikrmovat. Mnoho živočichů se v listopadu ukládá k zimnímu spánku. Mají už vytvořenou tukovou vrstvu a během spánku sníží svou tělesnou teplotu (např. plch na 8 0C), zpomalí dech a tep. Zimu u nás prospí např. plši, plšíci, svišti, netopýři a samozřejmě ježci. Ti tráví zimu schoulení v hnízdě ze suchého listí. Na jaře jim trvá několik hodin, než své tělo rozhýbají. Pokud v listopadu naleznete malého ježka, který by nepřežil zimu, pokuste se ho umístit do „ježčího útulku“, které jsou zřizovány při zoologických zahradách a některých základních organizacích ČSOP.

Zima je čas odpočinku, zastavení a klidu.
Začíná v době zimního slunovratu, kdy je nejvíce tmy v celém roce. Od toho dne začne znovu přibývat světla a my víme, že se světlem přichází jaro. Teď je však v přírodě klid. Jeden roční cyklus se uzavřel a nenápadně se chystá další. Stromy nemají listy, ale jsou na nich připravené pupeny, které na jaře vyrazí. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Některá zvířata spí. V lese je chladno a ticho. Vše je však připraveno na bouřlivé jaro. Zima se podobá sklonku lidského života, kdy člověk už mnoho prožil, mnoho ví, už netouží po pohybu a odpočívá.

Prosinec
Prosinec je měsíc dlouhých temných večerů, krátkých dní s nízkou oblohou a prvním sněhem.
· Někteří živočichové spí zimním spánkem.
· Stromy také spí (mají období vegetačního klidu), nekvetou žádné rostliny.
· Po kraji se potulují hejna čečetek, čížků a jiných semenožravých ptáků, sýkor, brhlíků, kvíčal.
· Přezimující pěvci začínají hojně navštěvovat krmítka.

Práce v lese
· Lesníci sbírají šišky jehličnanů: smrku, modřínu, borovice černé, jalovce, lípy, habru, olše a akátu.
· Zakládají do písku ke stratifikaci semena javorů, uskladňují na zimu žaludy a bukvice.
· Dělají prořezávky, pokračují v těžbě vánočních stromečků.
· Provádějí mýtní úmyslnou těžbu hlavně v listnatých lesích, připravují zásobu dříví pro případ nepříznivého počasí.
· Průběžně vyhledávají a těží stromy napadené kůrovcem.
· Myslivci končí se společnými hony i s lovem muflonů, daňků, srn, srnčat a zajíců, zajišťují zimní přikrmování zvěře.

Pozorování
Zvířata, která v zimě nespí, se musí dobře chránit před chladem (hustým zimním kožíškem nebo pohybem) a uživit se (z přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku). V zimě jsou vzhůru hraboši, myši, lasice, kuny i veverky, a také srny, jeleni, divoká prasata. Medvědi a jezevci spí nepravým zimním spánkem – svou tělesnou teplotu sníží jen trochu a často opouštějí své úkryty.

V zimě můžeme velmi dobře pozorovat stopy zvířat ve sněhu – často z nich vyčtete celé příběhy. Vezměte si s sebou dobrý atlas a zápisník a vydejte se na výpravu do tichého zimního lesa. Nezapomeňte, že zvířata můžete v lese odhalit i podle trusu a dalších „pobytových znamení“.