7. Lesy šumavského podlesí

Mlaď, Na kobylce, Vacovický vrch (k.ú.Krušlov,Chvalšovice, Čestice, Vacovice)
Zahájený, Altán, Kůstrý, Kváskovický vrch (k.ú. Zálesí, Kváskovice, Víska, Lhota p. Kůstrým)
Bloudím, Lazy, Turačov (k.ú. Vojnice, Škůdra, Strašice)

„Při hrách panoval zákon staršinství a tělesné převahy. Chlapec řídících běhával v létě s nimi bos na maliny do lesa Bloudíma jako ony a jen v zimě se od nich odlišoval svými botami, zatímco ony se klouzaly v dřevěných mejšlatech…V které jiné krajině vymyslili však tajemnější jména pro lesy? Bloudím a Jezinec. Patří jezinkám nebo jezevcům? Divokostí pradávnou vydychne ze své hloubky jiný les, Turačov…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107, 260)

Šumavské Podhůří, Šumavské Podlesí …Území s nejvýstižnějším názvem, ke kterému jsme během Mezinárodního roku lesů doputovali. Rázovitý, drsně měkce osobitý kraj hlubokých lesů, rudých jeřabin a kamenných tarásků, neoddělitelně dotvářející magickou sílu Šumavy. Materiálně chudý, své děti, muzikanty a dělníky, dnes třeba řidiče, posílající za obživou do světa, duchovně však nesmírně bohatý, poutající k sobě nejen Podlešáky neviditelným vláknem.

Jedny z nejkrásnějších pohledů jsou od lesa mezi Krušlovem a Nahořany, v jehož jméně, Brda (757 m n.m.), se s námi symbolicky rozloučí Královské Brdo z minulého vandrování. Směrem západním se vnoříme do více než 600 ha borového a borovosmrkového království Mladě (662 m n.m.) a Vacovického vrchu (823 m n.m.). Pohorský charakter zvýrazňují potůčky, vyvěrající ze slatinných prameništních luk s chráněnými rostlinami a mířící do potoka Peklova i všudypřítomné kamení v lesích i na polích. Živit se kamenným chlebem, říkalo se tady… Rozmanitostí přírody patří Mlaď do regionálního biocentra Na Kobylce, nazvaného podle malé osady, přilepené k okraji lesa, kde končí silnice a lišky pod hvězdnatým nebem určitě dávají dobrou noc...

Směrem stále západním za 3D triem pošumavských vesniček, Drážov, Dřešín a Dobrš, leží Zálesí. Brána mezi Podlesím a Šumavou, opět s nejvýstižnějším názvem, ke kterému jsme během Mezinárodního roku lesů doputovali :o). Jde o pořádný les, za kterým se vesnička rozložila, na území strakonického regionu s výměrou přes 700 ha. Jihozápadně pokračuje přes Javorník (1066 m.n.m.), Horskou Kvildu a Modravu, až ke státním hranicím, pod všeobjímajícím jménem Šumava. Zálesí může být „základním táborem“ na dobytí nejvyšších míst bývalého okresu Strakonice, kterými jsou, shodou geologických okolností na metr stejně vysoké Zahájený a Altán (845 m n.m.), doplněné Kůstrým (837 m n.m.) a Kváskovickým kopcem (819 m n.m.). Na Zahájený vede nenáročná cesta od usedlosti Paloucký, mírně stoupající po vrstevnici a překračující kamenný taras, v nekonečných lesích sloužící jako majetková hranice mezi vlastníky. Samotný vrchol je zalesněný a kamenitý, pozvolný, nikterak výrazný, což rozhodně neplatí o Altánu, spadajícím již do katastrálního území Nová Ves, téměř šumavské hoře s křížem na kamenitém bezlesém vrcholu.

Podle pověsti se na něm nacházel altán s dalekými výhledy a přímá pohledová spojnice přes Javorník vede přímo na vrchol Roklanu (1453 m n.m.) v německém Národním parku Bavorský les. Altán byl donedávna přístupný pouze neudržovanou lesní cestou, což zásadně změnila nová asfaltová silnička od hájovny U Benedy do rázovité vesničky Lhoty pod Kůstrým. Vine se lesním masivem a vrcholové sedlo překračuje přímo mezi dvojvrcholem Altán-Kůstrý. Vrchol Kůstrého je také zakončen skalisky, navíc i suťovými kamennými proudy a dříve na něm stávala pětipatrová triangulační věž. Ve starších mapách (1850) se setkáme s pojmem Hutta a Lhotakůstra. Hutta německy znamená boudu, chatu, stanici, takže pravděpodobně souvisí s dnešním pojmem Altán. Lhotakustra zase dokládá, že Kůstrým byla již od středověku nazývána celá mohutná skalnatá hora, pod kterou byla Lhota založena.

Z hlediska územního systému ekologické stability je vrcholový komplex regionálním biocentrem s převládající smrkovou monokulturou, kde návrh opatření předpokládá v balvanitém a skalnatém svahu zvážit vhodnost zachování podílu odumírajících a tlejících padlých stromů. Jinými slovy by zde, při troše dobré vůle, mohl vzniknout les pralesovitého typy. V každém případě stojí naše malé “pošumavské“ hory určitě za návštěvu a lze v nich doslova i obrazně bloudit celé dny. Doslova v případě, že z Lhoty pod Kůstrým překročíme u Panských mlýnů říčku Kolčavu a přibližně půldruhého kilometru severně, přímo po hranici krajů Jihočeského a Plzeňského, se vnoříme do více než dvěstěhektarového a o více než 200 m polohově nižšího lesa Bloudíma (620 m n.m.) mezi Soběšicemi, Vojnicemi a Strašicemi.

Výstižné jméno komplexu starých smrkových partií, pasek, lesních školek, skalnatých srázů, podmáčených pramenišť a lesních luk. Zaujme příkrý kamenitý vrch Skála a lokalita „Rybníčků“ nedaleko hájovny U Jáchima. Kaskáda tří malých vodních nádrží, sloužila se zachovanými kamennými sádkami pro chov pstruhů. Blízká lípa na rozcestí skrývá zbytky rozpadlého domku, pohlceného lesem. Název Kopanina dokládá, že šlo o způsob kolonizace zdejších odlehlých končin kopaničářským způsobem, tj. rozptýlenými menšími usedlostmi s pozemky okolo, kopanicemi. Synonymem je slovo „lazy“, dodnes užívané na Slovensku ve významu: „druh horskej osady so skupinami domov roztrúsených po svahoch“, takže nepřekvapí název Lazy pro západní část Bloudíma s okrajovou částí Hladomře.

Podobně „optimisticky“ laděné jméno další okrajové části, Chudákov, dokládá, že živobytí tu opravdu bývalo těžší než jinde. Na druhou stranu les poskytoval kromě dřeva i bohatství hub a lesního ovoce pro všechny, kteří se do něho nebáli. Zabloudí se v něm snadno, ale jak praví ponaučení od mého taťky, který tu na bývalé hájovně a samotě Litín vyrostl: „Když zabloudíš, najdi pramínek vody a ten Tě vždycky vyvede z Bloudíma ven“. Měl pravdu a na jaře navíc poutníka doprovodí i květy fialových chráněných horských dřípatek. S nimi končíme dnešní putování nekonečnými pošumavskými lesy a ať každý ve svém životě vždycky najde „bloudímský potůček“ správné cesty.

A co se týče lesa Turačov? Jen přes silnici sousedí s Bloudímem mezi Strašicemi a Škůdrou a v jeho jméně určitě mohou zaznívat vzpomínky na původní lesní sudokopytníky, pratury. Jsme totiž na Podlesí, které skrývá tolik přírodní krásy, historie a tajemství, že nutí návštěvníky k dalším a dalším návratům . . .

Soutěžní otázky č. 7
7.1. Jak se jmenuje nejvyšší hora na české, na německé a na rakouské straně Šumavy (Bayerischer Waldu) a jak se jmenuje místo na Šumavě, kde se hranice všech tří států sbíhají ?
7.2.Znáte alespoň tři naše pralesy a kde se nacházejí ? Kolikrát je rozloha Amazonského pralesa větší než rozloha České republiky?

Nesoutěžní otázka č.7:
Věděli by jste, jaký je nejvyšší bod České republiky a napovím, že to není vrchol hory Sněžky.

Na otázky je možno odpovídat do středy 13. dubna 2011 do 17,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 6 :
6.1. Drnomistr, ras, pohodný, antoušek, byli příslušníci pohodnického řemesla, spočívajícího v odstraňování (zakopávání) uhynulých zvířat, odchytu toulavých psů a koček, případně jejich utrácení. Bydleli v pohodnicích na okrajích měst a vesnic.
Rožmberské výročí: v listopadu uběhne 400 let od smrti Petra Voka z Rožmberka, posledního příslušníka mocného jihočeského rodu Rožmberků.
Vilém z Rožmberka se nemohl zúčastnit popravy Jana Sladkého Koziny neboť zemřel již roku 1593, kdežto poprava Jana Koziny byla v roce 1695.
6.2. Princip fotovoltaické elektrárny spočívá v dopadu částic slunečního světla (fotonů) na povrch solárního panelu s obsahem křemíku, čímž dochází k uvolňování elektronů a vzniku jednosměrného elektrického proudu, který se pomocí „střídačů“ v panelech mění na proud střídavý, s napětím o velikosti a frekvenci shodným s distribuční soustavou.

Nesoutěžní otázka č.6:
Karel Čapek, Velká policejní pohádka

Výherci 6. kola z 31.3. 2011:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Andrea Hrčková ze Strakonic, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Marie Žídková z Vimperka a Filip Lipták, Matouš Linhart a Kačka Šimůnková ze ZŠ TGM Blatné

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
5. dubna 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Srpen
Srpen je nejteplejší měsíc roku, měsíc končících prázdnin a zralého obilí.
· Na loukách a pasekách se ozývá cvrkot kobylek a sarančat.
· V lese kvete vřes, kromě malin a borůvek dozrávají i ostružiny.
· Dozrává i netýkavka nedůtklivá se svými „vystřelovacími plody“.
· Odlétají kukačky a čápi a začíná tah mnoha dalších druhů ptáků, zpěv ptáků umlká.
· Ondatry mají poslední vrhy mláďat.

Práce v lese
· Lesníci stavějí oplocenky.
· Provádějí prořezávky v mladých porostech (snižování počtu stromků, jehož cílem je zlepšit stabilitu těchto porostů). Z prořezávky může pocházet i váš vánoční stromeček.
· Kontrolují lapače.
· Vyhledávají a zpracovávají stromy napadené kůrovcem (lýkožrout smrkový a příbuzné druhy, kteří jsou nejnebezpečnějšími škůdci dospělých smrkových porostů).
· Myslivci obnovují lizy pro zvěř, začínají lovit daňky a divoká prasata a pozorují růst mláďat.

Pozorování
Věděli jste, že 80 % všech živočichů tvoří hmyz? Právě hmyz je velmi vhodný pro letní pozorování. Stačí si jen lehnout do trávy nebo sednout do mechu a uvidíte, kolik druhů se kolem vás hemží! Zkuste třeba na chvilku opatrně chytnout do ruky kobylku. Zvuk, který je tak typický pro letní louku, vydávají pouze samečci, kteří se tak snaží přivábit samičky. Vyluzují ho třením předních křídel o sebe. Kobylky mají pevnou vnější kostru a když vyrostou, musí se z ní svléknout. Při troše štěstí se vám může podařit nalézt tuto starou kostru. Někdy najdete i opuštěnou kuklu, ze které se vylíhl motýl. Tyto nálezy je dobré spolu s dalšími nalezenými zajímavostmi schovat a založit si sbírku přírodnin