4. Lesy levobřežního Pootaví

Zádušní les (k.ú. Střelské Hoštice)
Tisovník (k.ú. Hubenov u Třebohostic, Droužetice)
Brdo, Borovnice (k.ú. Štěkeň, Vítkov, Přešťovice)

„Vystrojení sedláci vážně kráčeli vykonat svou povinnost, vždyť tato námaha nebyla zadarmo. Mohli si totiž v babinských lesích porážet některé stromy. A tu se valívali vždycky najednou do lesů, neboť příliš dobře jeden druhého znali..Tady se mohl malíř dosyta vynadívat na nazlátlou oblohu nad Slaníkem před západy slunce, které později mění řeku Otavu v sytě červenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch a Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku.Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina.(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112, 258)

Putování nás přivedlo do Strakonické kotliny, rozložené kolem zlatonosné a perlorodné Otavy. Zlatá zrnka stála u kolébky středověké tragédie, když pána na Kozlově utloukli rýžovníci, kteří místo práce na polích podlehli zlatému opojení. Kozlovští sedláci se o mrtvolu důstojně postarali a od těch dob si mohli do „babinských“ lesů mezi Horažďovicemi, Babínem a Střelskými Hošticemi lesů jezdit pro dřevo. Rozsáhlé lesy bývaly církevním majetkem maltézského řádu, jak vystihuje název Zádušního lesa, téměř 200 ha komplexu na rozhraní Strakonicka a Horažďovicka. Převážně smrkové a borové porosty s příměsí lípy, dubu a buku vytváří rozvolněné světlé lesy, v severovýchodní části přetnuté železniční tratí Strakonice-Plzeň. Při troše fantazie připomíná pohled z okna vagónu malou sibiřskou tajgu, což neplatí pro téměř parkovou úpravu pěti vzrostlých listnáčů, tvořících kruh u jedné z lesních školek.

Železnice a blízkost nádraží způsobily, že les se koncem druhé světové války, v dubnu 1945, stal svědkem spojeneckého bombardování. Před bývalým hotelem Holoubek na nádraží Horažďovice-Předměstí jej připomíná netradiční památníček v podobě torza zápalné bomby. Válečné události konce druhé světové války se dotkly i východní části Zádušního lesa, Hoštických lesů. Po náletu spojenců, tentokrát na nádraží v Katovicích, se v nich ukrývali uprchlíci z „transportů smrti“. Některým pomohla k úkrytu i lesní studánka, někteří se bohužel konce války nedožili a jejich památku uctívá kamenný památník s pěticípou hvězdou v borovém lesíku Dominka. Klid, ticho, spadané listí a jehličí v maličké zahrádce s pamětní deskou a textem: Na paměť sovětských zajatců zavražděných Němci 25.4. 1945. A konec války byl tak blízko . . .

Při leteckém pohledu nepůsobí Zádušní les právě kompaktním způsobem, ale je „rozšachovnicován“ na řadu různověkých porostů, pasek a lesních školek. Důvodem jsou hurikány Kyrill i Emma, následný kůrovec i běžné hospodaření. Nezbytnou hájovnu najdeme při západním okraji lesa, již na území Horažďovicka a úsměv vyvolá pohádkové pojmenování U chaloupky nebo u Modrého obrázku. Nechybí ani mohylové pohřebiště keltských a slovanských prapředků, hledajících zlato v písčitém území kdysi široce meandrovitého toku Otavy, v jejíž rozsáhlé údolní nivě se nacházíme. V současné době probíhají složitá jednání o možné těžbě písku, takže jak budou zdejší lesy vypadat za několik desetiletí je ve hvězdách. Mohou si zachovat svou rozmanitou krásu, ale stejně tak se mohou zhlížet ve vlnách rozlehlého jezera vytěžené pískovny…

Naopak již nyní nelze přehlédnout zalesněnou vlnu dvojvrchu Tisovník (589 a 557 m n.m.), rozkládající se v Pootaví, severně od Strakonic, na výměře 250 ha. Jde o jeden z posledních výběžků vápencového pásu, sahajícího od Sušice přes Velké Hydčice na Strakonicko. Územní systém ekologické stability (ÚSES) jej tudíž vyhodnotil jako regionální biocentrum se slovy :

Biocentrum tvoří komplex smrkových a borových lesů na svazích a hřebeni výrazné vyvýšeniny v pahorkatině jihozápadně od Radomyšle. V partiích vápencového podloží je velmi pestré bylinné patro typu vápnomilných bučin.

Podloží vysloveně svědčí chráněným jaterníkům podléškám, sasankám a zdejší raritě či symbolu, popínavému břečťanu. A samozřejmě, jak dokládá název, v minulosti porostům jedovatého tisu, využívaného díky pevnému pružnému červenému dřevu k výrobě luků. Tajemný hluboký les, jako stvořený pro čarodějné rejdy, si oblíbil i strakonický rodák a vlastenecký obrozenecký básník František Ladislav Čelakovský. Tragický básnický příběh Tomana a Lesní panny, odehrávající se o svatojánské noci v Ohlasech písní českých, umístil právě sem. Toman se vydal za svou milou do míst, dnes zvaných Hájenka a svůj život dokonal po zmatení Lesní pannou a pádu z koně. I v dnešní technické době jsou silniční zákruty u Hájenky velmi nebezpečným úsekem a k opatrnosti nabádá malá lesní kaplička i vzpomínkový křížek.

Tisovník, dříve také majetek strakonického velkostatku maltézských rytířů, působí uceleným a kompaktním dojmem. Po obvodu zarůstají opuštěné vápencové lomečky, na úbočí dorostly krásné douglasky, překvapí lískové keře těsně pod vrcholem, ale nezasvěceného zastaví ve východní části oplocení vojenského prostoru. Tisovník si dovede střežit svá tajemství . . .

Podloží písečné a vápencové se po proudu řeky Otavy mění mezi Přešťovicemi a Štěkní na podloží žulové, základ zalesněného vrchu Brdo. Kvalitní žula (granodiorit) podnítila otevření velkého lomu, během let doplněného romantickým jezírkem. Nyní je opuštěný a trochu připomíná prázdné „vesnice duchů“ na Aljašce. Spokojený je určitě jediný stálý osadník, výr velký, pravidelně na skalních plošinkách hnízdící a občas „strašící“ čepýřením, klapáním zobáku a koulením očí náhodné kolemjdoucí.

Brdo s kvalitními lesními cestami, různověkými porosty borovice, smrku i listnatých dřevin a plochou přes 270 ha, je pro procházky a poznávání jako stvořené. Lesní porosty sahají až k řece Otavě a plynule navazují na přírodně krajinářský park u štěkeňského zámku. I prezident T.G. Masaryk si prý v roce 1930 dopřál procházku s výhledem do strakonické kotliny, jak dokládá malý památníček při cestě v trase Klostermannovy stezky. Stezka byla obnovena před deseti lety jako připomínka slavného štěkeňského obyvatele, Karla Klostermannova, který tu dožil svůj spisovatelský život. Začíná u štěkeňského jezu a pokračuje k místu Dobrá Voda, upravenému prameni při komunikaci Štěkeň – Přešťovice. Značka modrého „K“ poté zamíří lesní tišinou k ruchem kypící hájence Petrlici, projde lesní osadou Slatina, znovu se ponoří do lesního šera a nedaleko bývalé lesní velkoškolky U Svatého Antoníčka už les definitivně opustí a stočí se zpátky do Štěkně. Cestou láká k posezení nová „chatka“ Lesů České republiky a u Slatiny ve stylu staročeského haltýře upravená Hrochova studánka. Voda však není rozborována, proto pozor !

Východní část Brda se díky podmáčené prameništní půdě nazývá V blatci a byly tu vybudovány dva malé lesní rybníčky. Zároveň podporuje teorii o významu slova „brdo“, že jde o větší lesní komplex s přítomností brodů (u řeky Otavy) a také podmáčených, „brodivých“, míst. Jen polní cesta odděluje Brdo od navazujícího lesního komplexu, Borovnice, s výměrou kolem 150 ha, ležícího mezi obcemi Brusy a Vítkov, která je složena z pozemků celé řady vlastníků. Naproti tomu v komplexu Brda jsou většinovým vlastníkem Lesy České republiky a je moc dobře, že podporují turistické i cykloturistické poznání téhle krásné pootavské krajiny…

Soutěžní otázky č.4
4.1. Jaké šaty měla na sobě Lesní panna, čím měla ozdobený klobouček a kdy je Svatojánská noc ? Jakým způsobem svítí světlušky?

4.2. Jaký je rozdíl mezi žulou a rulou ?

Nesoutěžní otázka:
Kdo je autorem knihy „Broučci“ a kdo je namluvil ve večerníčkovém zpracování?

Na otázky je možno odpovídat do středy 23. března 2011 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. až 3. dílu:
1.1 Lesy zabírají přibližně 33-34 % území České republiky (660 000 ha). Některé nepůvodní jehličnaté dřeviny u nás jsou např. borovice černá, smrk omorika, jedle obrovská, douglaska tisolistá.
1.2 Sovy podle velikosti: kulíšek nejmenší, sýček obecný, kalous ušatý, puštík obecný a výr velký. Vývržky u sov jsou nestrávené a vyvržené zbytky potravy (chuchvalce srsti, peří, kostiček, apod.).

Nesoutěžní otázka:
Lýkohub borový je hmyz, škodící pod kůrou borovicím, takže nikoli houbám.

2.1. Ze světa lesních samot (1891) napsal Karel Klostrmann. Katy Vavruchová si nakonec vzala za muže Bavoráka Luizla Zweihoflera. F.X. Šalda určitě četl román Černí myslivci, protože autorka románu, Růžena Svobodová, byla jeho přítelkyní.
2.2. Největší větrná kalamita postihla Šumavu, po několika menších, v říjnu 1870. Zlatý brouček je lýkožrout smrkový, který se po kalamitě na Šumavě rozmohl a díky práci na odklízení a zpracování dřeva přinesl obyvatelům Šumavy dočasný blahobyt.

Nesoutěžní otázka: Životní družka hajného Robátka je Josefka z chalupy :o).

3.1. Katr je rámová pila a vantroky jsou dřevěná koryta, přivádějící vodu na kolo, které zprostředkuje dále pohon pily. Katr a vantroky tedy spolu mohou souviset. V dřevařství je „prizma“ hranol, vzniklý z kmene po prvním průchodu katrem.
3.2. Matka je jediná samice ve včelstvu Trubci jsou včelí samci s úkolem oplodnit matku. Dělnice jsou nedokonalé matky, vyvíjí se z oplozených vajíček
3.3. Medovice je hustá lepkavá substance bohatá na cukry vylučovaná stejnokřídlým hmyzem, zejména mšicemi. Včely ji sbírají a tvoří tzv. „medovicový med“.

Nesoutěžní otázka :
Městečko Kamenice vystupuje ve známých seriálech Návštěvníci, Nemocnice na kraji města a Ordinace v Růžové zahradě.

Výherci 1. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Jana Sokolová ze Strakonic, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Šimon Kotrba a Olga Mondeková z Cehnic.

Výherci 2. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Martina Chumová z Volyně, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Milena Maňhalová a Katkanika (prosím kontaktovat přes e-mail).

Výherci 3. kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává žáci 7.B ZŠ Bavorovská Vodňany, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Klára Končelová a Tomáš Paleček z Vodňan.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav a to od pondělí 21. března 2011.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
16. března 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Květen

Květen je měsíc květů a vůně, mláďat a čas prvních teplých dní.
· Kvetou duby, jeřáby, kaštany, akáty, z keřů hlohy, šípkové růže, kaliny, svídy, bezy...
· Přilétají poslední ptáci (např. rorýsi a ťuhýci), jiní už vyvádějí mláďata (kosi, drozdi, kvíčaly...), v budkách můžeme nalézt vajíčka sýkorek i jiných ptáků.
· Ve stojatých vodách se vylíhli pulci obojživelníků.

Práce v lese
· Lesníci sbírají semeno osiky a jilmu.
· Ve školkách vysévají osiku, jilm a buk, koncem měsíce podřezávají jednoleté semenáčky buku.
· Dokončují zalesňování prostokořennými sazenicemi, nadále zalesňují pouze sazenicemi obalovanými; ochraňují kultury proti buřeni (ta část bylinné a keřové vegetace, ohrožující růst mladých stromečků /v porostech i na pasekách/).
· Pokračují v prostřihávkách, prořezávkách a probírkách, včetně rozčleňování porostů jehličnanů (mimo borovici) a v porostech mladších 40 let.
· Zpracovávají souše, vývraty a zlomy.
· Kladou další sérii lapáků na lýkožrouta smrkového
· Končí s odkorňováním lapáků na lýkohuba borového.
· Instalují feromonové návnady na bekyni mnišku.
· Likvidují ohniska lýkožrouta smrkového na stojících stromech.
· Kontrolují rojení ploskohřbetky smrkové.
· Pokračují v kontrole a hubení klikoroha borového.
· Myslivci chrání v honitbách klid, protože hnízdí ptáci a zvěř klade mláďata.
· Začíná doba lovu srnců (pouze samců). Myslivci je loví při osamělých lovech, hlavně na čekané.

Pozorování
Zejména zrána a k večeru zní všude ptačí zpěv. Zkuste podle něj rozlišit jednotlivé ptačí druhy. Na jaře můžete pozorovat žabí vajíčka a pulce ve stojatých vodách. V dubnu žáby kladou do tůněk vajíčka, která jsou obrácená tmavým pólem vzhůru, takže pohlcují mnoho slunečního záření. Teplota ve vajíčku je až o 10 °C vyšší než okolní voda a vajíčko se tak může lépe vyvíjet. Po 3–4 týdnech, většinou v květnu, se z vajíček líhnou pulci, kteří potřebují 2–3 měsíce k tomu, aby se přeměnili v žabky a mohli opustit vodu. Na listech kopřiv můžete spatřit housenky babočky kopřivové.