6. Lesy Volyňska

Kalný vrch, Hora (k.ú. Hoštice u Vol., Strunkovice n V.)
Brda, V lesích, Manina, Přidinec (k.ú. Přechovice, Milejovice, Neuslužice)
Bukovec,Betaň (k.ú. Černětice, Úlehle, Malenice,Nišovice)
Krakošín (k.ú. Nahořany, Zlešice, Starov)
Obecní les, Ostrý, Březovec (k.ú. Volyně, Doubravice, Nihošovice, Prkošín)

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesy na chvíli zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen. V těchto chvílích ti krajina svěřuje něco ze své duše.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219)

„Hned poznáme, že díváme se na směr staré cesty, zemské stezky, od jihu do Čech z té doby, když ještě v šíř i dál kolem hory Boubína rozprostíral se ohromný nepřehledný prales, kudy staří předkové chodili ze svých lesních končin do ciziny pro sůl a jiné životní potřeby, kterých jim otčina neposkytovala (víno, látky..), tenkráte, kdy říční údolí ještě pokrývalo neproniknutelné rokytí a stráně močálovitá ba pohyblivá půda, takže cesty vedly od hory k hoře, po tvrdé skále a za přechody skrze bahna a úpady sloužily dřevěné mostky, mostnice či hatě, půtesky a skrze vodu jednotlivé brody (brodce, brůdce)… Vysvětlí se nám, proč bychom celou oblast té cesty nejlépe mohli nazvati Brdem…, královským Brdem, jelikož v historické době na této staré zemské cestě poroučel pán země, který zejména z důvodů vojenských a obchodních svěřil ji do opatrování a spravování okolnímu lidu, aby na stráže chodil a přístup do země bránil.“

Z Otavina údolí k šumavským horám se kolem řeky prostírá zalesněná krajina Volyňska, kterou historik František Teplý tak výstižně popsal v knize Dějiny města Volyně (1933). Kmen Volyňanů, u Strakonic sousedící s kmenem Srbů (viz minule Srpská), střežil zemskou bránu a boubínskou kupeckou stezku z Bavorska. Potomci se r.1314 dočkali privilegií od samotné královny Elišky Přemyslovny, které patřil jako věno volyňský újezd. Vznikli Králováci-svobodní sedláci, v případě potřeby bránící přístupu nepřítele do Čech. Za služby získali prostým sedlákům nedovolené výhody: „směli v lesích čižbařiti, divou i užitečnou zvěř volně honiti, vlčí a medvědí jámy strojiti, dříví pro palivo a své stavby porážeti, pryskyřici na kolomaz strouhati, milíře páliti, divoké včely v brtích vybírati...“ Královácké vsi se rozprostíraly kolem rozsáhlého divokého lesa Brdo, jímž vedly kupecké stezky, překonávající nejprve drsnou Šumavu.

Na Volyňsku si kupečtí soumaři odpočinuli, posilnili a vyrazili se vzácnými náklady dále do vnitrozemí. Však jméno královácké vsi Hostice znamená pohostinné místo a dnešní putování po zbytcích Králováckého Brda proto začneme právě tady, v Hošticích u Volyně. Obec se rozkládá pod a zdaleka viditelnými Kalným (Skalním ???) vrchem (633 m n.m.) a Horou (573 m n.m.) s převážně borovými porosty (cca 120 ha), jimiž se v zimě s oblibou plíží i rys ostrovid. Při okraji mladé smrky skrývají malý židovský hřbitov ze 17. století se zachovalými náhrobky. Kamenná zídka je nově opravená, ale kovaná vrata, zapsaná již v roce 1967 v brožurce Památky strakonického okresu, leží vyvrácená a nepovšimnutá…Cestou k Hošticím míjíme Pohodnici, pamětnici zašlého řemesla „drnomistrů“ či pohodných, kteří k nám po třicetileté válce rozšířili nevábné ale občas velice potřebné řemeslo.
Během staletí ztratili Králováci ochranu krále a museli svá privilegia bránit proti šlechtické vrchnosti, například i proti mocným Rožmberkům. Jejich boj připomíná slavný boj Chodů v čele s Janem Sladkým Kozinou. Byť nemuseli přinést oběti nejvyšší, bylo Královácké Brdo postupně rozchváceno a odlesněno. Jedním z pozůstatků je zalesněný vrch Brda (544 m n.m.), součást táhlého, 140 ha komplexu V lesích, Manina a Přidinec, severovýchodně nad Volyní.

Směrem jižním pokračovala německá, boubínská či solná stezka k Malenicím podél výrazného vrchu Bukovec s vrchem Brankovcem (639 m n.m.). Šlo o významný orientační bod v krajině, opravdu „bránu“, u které mohli obchodníci bezpečně nocovat v opevněném kamenném dvoře Kalce. Pojmenování pochází od kalů, vokalů (džberů), jimiž soumarští vůdcové napájeli při dobré studánce své potahy a zachovalé kamenné zdi svědčí o setsakra bytelném stavení.

Kompaktně zalesněný Bukovec s kyselým rulovým podložím, odděluje řeka Volyňka od rozvolněné zalesněného vrchu Betaň (651 m n.m.), s podložím vápencovým, vhodným pro teplomilnější bory a doubravy. Malenice se tudíž mohou pochlubit svým způsobem krasovým územím, se zbytky lesních vápencových lomů i jeskyní (např. Jiříčkova skála) s paleontologickými nálezy. Území, pro vysoký přírodně krajinářský význam zařazené v územním systému ekologické stability jako regionální biocentrum s převládajícím porostem světlých borových lesů, protíná nová cyklostezka a na úbočí využívá sluneční energii nová fotovoltaická elektrárna. Zajímavý je název vrchu. Podle pověsti se na něm konaly zakázané církevní poutě a má připomínat vrch a městečko Bethán nedaleko Jeruzaléma, kde žil biblický, Ježíšem vzkříšený Lazar a jeho sestry Marta a Marie. Jinak Svatá Marta z Betánie je patronkou kuchařek, hospodyněk a žen v domácnosti a za atributy má vařečku, naběračku a hrnek…

Než opustíme staré kupecké trasy, podíváme se na jejich současnost. Západní okraj Betaně totiž skrývá obávané Zlešické zatáčky, jedno z nejkrizovějších míst na dopravně přetížené dálkové silnici na hraniční přechod Strážný a dále na Pasov. Doba se však změnila a namísto lapků a lupičů děsí dnes řidiče kamionů na moderní „kupecké stezce“ něžné sněhové vločky nebo dopravní policie…

Přes samotné Zlešice, kde končí silnička, přejdeme lesními pěšinami úbočí rozsáhlého zalesněného vrchu Krakošína do rázovitých osad Milodráž a Amerika, kde pro změnu také končí silnička… Osady se pohledově otevírají směrem k Volyni a kdo hledá „místokdesezastavilčas“, právě našel... Krakošín, v němž zaznívá staročeské „krak“, čili kleč, kosodřevina, přeneseně hustý les, tvoří pouze okraj téměř 660 ha lesního hřbetu, táhnoucího se směrem západním kolem Nahořan nad Čkyni. Jeden z jeho nejvyšších vrchů, Na kobyle (751 m n.m) se přes údolí Starovského potoka zdraví s podobně „zootechnicky“ pojmenovaným Kravským vrchem (632 m n.m). Jde o nejvyšší místo Obecního lesa nad Volyní, který díky poměrné plochosti nebyl možná dříve zalesněn a sloužil k pastvě dobytka.

Městský Obecní les spolu s Březovcem a Ostrým o společné výměře přes 330 ha, chrání širokým pásem Volyni od severozápadu a za třicetileté války opravdu sloužil jako útočiště před Švédy. Podle pověstí se v části zvané Zlatnice, s upravenou lesní studánkou, nacházela tvrz se zlatým pokladem, který o bouřkách přitahuje blesky. Jiná varianta hovoří o „kovovém“ podloží místa. Při jižním okraji lesa se nachází památná Lípa Svaté Ludmily s kapličkou a s občasnou studánkou, na památku převozu ostatků Sv. Ludmily do úkrytu kaple Sv.Antonína u Nihošovic ve válečném roce 1866.
Východní část Obecního lesa „dozdobila“ volyňská škola v přírodě, známá coby „italská“ farma z filmu Slunce, seno, erotika hoštického rodáka Zdenka Trošky, západní skrývá vesničku Prkošín, o které se v nadsázce vypráví, že ji za války nenašli ani němečtí vojáci. Zdaleka viditelná je naopak samota Zbudov při severním okraji, kolem které vede úzká silnice nad Nihošovickým lomem kvalitního rulového kamene přímo do Lesních chalup, ve kterých naše dnešní „lesní“ putování stylově zakončíme . . .

Soutěžní otázky č. 6
6.1. Kdo to byl „drnomistr, pohodný, ras“? Jaké letos slavíme velké „rožmberské“ výročí a mohl se Vilém z Rožmberka zúčastnit popravy Jana Sladkého Koziny ?

6.2. Jaký je princip fotovoltaické elektrárny ?

Nesoutěžní otázka:
V jaké Velké pohádce Karla Čapka vystupuje, byť jen okrajově, drnomistr čili pohodný, kterému se nelíbí údajný sedmihlavý pes pana Trutiny?

Na otázky je možno odpovídat do středy 6. dubna 2011 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č. 5 :
5.1. Spisovatelem je Jan Vrba (1889-1961), díla Borovice a Les. Film Synové hor od režiséra Čeňka Duby, natočený 1956, mohl samozřejmě vidět.
5.2. Prehistorické magalitické stavby:
Dolmen (Kamenný stůl), dva stojící kameny a jeden překlad nahoře.
Menhir, monolit, jednotlivě vztyčený kámen, svisle zasazený do země.
Kromlech, okrouhlé seskupení jednotlivých vztyčených menhirů (kamenný kruh).
Keltové u nás žili v období laténském (mladší doba železná) přibližně v době od 6. století př.n.l. do přelomu letopočtu (přesné údaje z historického oddělení VŠ uvádějí od roku 800 př. n.l. do roku 20 př.n.l.

Nesoutěžní otázka:
Semmering je rakouské horské středisko s nejstarší horskou železniční tratí na světě s typickými serpentinami (památka UNESCO)

Výherci 5. kola 24. března 2011
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže získává Václav Žitný ze Štěkně, tričko, čepici, hrnek a samolepky s logem soutěže Stanislav Košák ze Strakonic a ZŠ Poděbradova 9.A.

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
30. března 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Červenec
Červenec je měsíc letních prázdnin, lesních plodů a vyhřátých luk.
· Na pasekách kvetou třezalky, vrbky, hvozdíky a mnoho jiných bylin.
· V lese kvetou stínomilné byliny, např. měsíčnice vytrvalá nebo věsenka nachová.
· Můžeme si natrhat zralé borůvky a maliny a v košíku odnést mnoho druhů hub.
· V lese i na jeho okrajích se dají sbírat četné druhy léčivých rostlin, např. třezalka, listy maliníku, ostružiníku, jahodníku, brusinky nebo máty.
· Někteří pěvci začínají podruhé hnízdit, odlétají rorýsi a žluvy.
· Probíhá srnčí říje, jeleni začínají vytloukat paroží.

Práce v lese
· Lesníci sbírají semeno břízy; a zpracovávají odhad úrody na příští rok.
· Kontrolují bekyni mnišku (motýlek, který patří mezi nejnebezpečnější škůdce smrku; její housenky ožírají smrkové jehličí a mohou způsobit rozsáhlé kalamity) ve smrkových porostech.
· Provádějí postřik proti sypavce borové (houba, která způsobuje prosychání a rezavění mladých borových porostů; je to nejnebezpečnější škůdce borovice u nás).
· Provádějí prořezávky (viz srpen) v nejmladších porostech a ochranu malých stromečků proti buřeni.
· Myslivci zakládají siláž pro zvěř a loví srnce na vábení.

Pozorování
Prázdniny jsou doba jako stvořená pro toulky přírodou a objevné výpravy do lesa. Nejlepším způsobem, jak sledovat život v lese, nejsou procházky, ale úplně tiché pozorování z dobrého úkrytu. Nejlepší doba na takovou výpravu „na čekanou“ je soumrak nebo svítání, kdy vychází nejvíce zvířat. Budete potřebovat dobré vybavení – boty a teplé a nenápadné oblečení v přírodních barvách. Můžete si s sebou vzít zápisník, dalekohled nebo i fotoaparát. V lese vyhledejte dobré místo – větší naději na spatření zvěře máte na křižovatkách lesních cest nebo na okraji lesa nebo houštiny. Můžete využít i lesní posed zhotovený myslivci. Pokud vydržíte sedět nebo stát skutečně bez hnutí a hluku, uslyšíte spoustu zajímavých zvuků lesa a určitě i leccos zajímavého uvidíte.