1. Lesy severního Blatenska - Podtřemšínsko

Špalková hora (k.ú. Bělčice)
Zlaté hory, Kněžská hora (k.ú. Kocelovice, Hornosín, Újezdec, Řiště)
Březová hora, Hliničný vrch, Málkovský vrch (k.ú. Závišín, Podruhlí, Hostišovice, Uzenice, Chobot, Vahlovice, Drahenický Málkov, Dobšice, Bezdědovice)

„Tam jsou paseky plné vrbovky, zmijí a slunce – tam jsou hluboké lesy s přetichou vůní mařinky vonné, kde slova pověstí mají přízvuk tragický. V nejzapadlejších koutech dýmávaly milíře a v říjnových dobách se tu ozývalo troubení jelenů. Ani ne před dvěma stoletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk. Železné křížky v lesních tišinách rozežírá rez a na sveřepé pytlácké bitky s mysliveckými mládenci se už také pozapomíná. Řekni jen Zlatohlav nebo Zlatá hora, jiskra vyskočí z těch jmen, ale dnes už zbytky starých skláren a hutí přerůstá vřes. ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Krajina na rozhraní jižních a středních Čech, schoulená pod zalesněným památným Třemšínem (827 m n.m.), nejvyšším vrcholem jižní části pohoří Brd. Brdy nabízejí tajuplnou lesnatou krajinu, kamennými moři a původním typem smíšených, jedlobukových pralesních porostů místy připomínající Šumavu. Staroslovansky „brdo“ znamenalo rozsáhlý neprostupný les s brody. Pro snadnou dostupnost, byla ve střední části pohoří v období první republiky zřízena dodnes fungující dělostřelecká střelnice Jince. Považte, že v rámci protestů proti zřízení vojenského prostoru čeští poslanci již v roce 1920 bezúspěšně uvažovali o vyhlášení Brd za národní park ! Naštěstí v poslední době armáda turistům ojedinělou krásu nejvyšších středočeských hor (nejvyšší Tok, 864 m n.m) stále více odhaluje.

Od pražské Zbraslavi lze jít tři dny a tři noci sedmdesát kilometrů směrem jihozápadním, aniž opustíte les. Do půli cesty pohořím Hřebeny, za říčkou Litavkou již lesy Brdskými, kterými se podle pověstí prohání dobrý duch Fabián, až na Třemšín. Zdejší hluboké lesy bývaly posledním útočištěm vlků a za druhé světové války skrývaly partyzánské skupiny a bojovníky proti fašismu. Hájenka Na Dědku, nedaleko Roželova by mohla vyprávět o nerovných bojích statečných vlastenců . . .

Jiná hájenka se zvláštním jménem Hajdrbalna u Pozdyně, je nejposlednější výspou souvisle zalesněných Brd, které se v krajině severního Blatenska „rozpustí“ v podobě izolovaných lesních komplexů. Horský charakter se roztomile zrcadlí v názvech, např. Špalková, Kněžská, Zlatá či Březová hora. Do nich prolínající zalesněné vrchy, Hliničný nebo Holý dotvářejí podhorský reliéf krajiny.

Špalková hora (620 m n.m) nad Bělčicemi, se souvislou výměrou lesa kolem 500 ha se přimyká k Přírodnímu parku Třemšín a okouzlí vrcholovou partií vzrostlých modřínů, všude s nezbytnými žulovými balvany. Jižní část hory, Vratečín (584 m n.m), se stejnojmennou hájovnou si zamiloval bělčický rodák Ladislav Stehlík (1908-1987). Klukovské výpravy za malinami i borůvkami přetavil v básnickou sbírku Vratečín, plnou veršů vonících lesem a vzpomínkami. Podobně přetavuje bělčický sklářský mistr zkušenosti generací zaniklých lesních skláren do křehkých pohárů lesního bublinkatého skla.

Od Bělčic západně, se mezi Kocelovicemi, Hornosínem, Újezdcem a Řištěm zdvíhají temné vrchy Zlatých hor (515 m n.m). Přibližně 200 ha les skrývá opuštěné odvaly důlních děl a štoly po těžbě zlata a železné rudy. Zbytky zašlé slávy, kterou pamatuje svatá Barbora, patronka horníků na návsi v Bělčicích i jedinečný románsko-gotický kostel Svaté Voršily v Újezdě na úpatí Kněžské hory (565 m n.m). Okrajové názvy Čihadla a V brtích obracejí pozornost k jinému využívání lesa, odchytu drobných ptáčků zpěváčků a chovu včel v brtích, staročeských úlech, původně vzniklých z dutin stromů.

Přes zaniklé hutě a objekt bývalé Lopatárny u Závišína, přecházejí Zlaté hory v hory Březové, jimž vévodí Hliničný (536 m n.m.) a Málkovský (544 m n.m.) vrch. Kromě staroslovanských mohyl a sejpů po rýžování zlata v náplavech Závišínského potoka, skrývá vrcholový les kamennou postavu „mužíka“. Až podle pověsti dojde do Dobšic, vesničky ztracené v moři lesů, nastane konec světa. Zatím mu schází asi 1,5 km a přejme si, ať příliš nepospíchá. „Mužíka“ poznáte podle informační tabulky a nedaleko při cestě pohlaďte i menšího, usměvavého „Mužíčka“. Odskočili si z blízkého žulového lomu v Drahenickém Málkově. Obec souvisle obkružuje největší lesní komplex Blatenska s výměrou kolem 1.500 ha. Část, Královský les u Černivska, připomíná pohnutou historii hradu Křikavy, část zvaná Chobotská mýť skrývá smutný příběh pytláctví, končící brutální vraždou a útěkem pytláků do Ameriky.

Ornitologové tvrdí, že v hustých lesích, protkaných žulovými lomy můžeme ve večerním šeru a noční tmě zaslechnout všech pět druhů sov Blatenska. U Hajan kalouse ušatého, v Kocelovicích sýčka obecného, všude v hustých lesích puštíka obecného, v těch nejhlubších u Dobšic i kulíška nejmenšího a od lomů u Paštik a Vahlovic zaznívá hluboké houkání výra velkého.

Přes den ale spíše narazíte na dvoubarevné označení stromů, značící vlastnickou hranici. Lesy kombinace bílo-modré patří blatenskému zámku, žluto-červené Rybářství Lnáře, bílo-červené obci Bělčice a žluto-modré rodu Lobkowiců z drahenického panství. I v horách musí být pořádek. Proto pro úplnost zmíním ještě lesnatou Metelskou horu (548 m n.m), s vysílačem, vybudovaným v rekordně krátké době v období ničivých povodní roku 2002, elegantní Tisovskou horu (552 m n.m.), obkrouženou věnečkem šesti rybníčků, Slepičí (558 m n.m.) a stejně vysokou Bělčickou horu u Bělčic a Kubátovu horu (534 m n.m.) nad Drahenickým Málkovem. Všude můžete potkat divokého, ale jinak hodného Fabiána, ducha všech brdských a podbrdských hor . . .

Sovím zahoukáním končíme první lesní vycházku v „horách“ severního Blatenska. Územím starých hájoven, žulových lomů, zlatých dolů, klikatých potůčků i bývalých skláren a hutí.

Šťastné putování a však se na hory i na Brda ještě určitě vrátíme ...

Soutěžní otázky :

1.1 Kolik procent plochy České republiky tvoří lesy a vyjmenujte alespoň dvě u nás nepůvodní jehličnaté dřeviny?

1.2 Srovnejte podle velikosti od nejmenšího k největšímu všech pět druhů sov z dnešního povídání a co jsou to vývržky ?

Nesoutěžní otázka:

Pokud ano, tak jakým způsobem škodí lýkohub borový houbám?

Z důvodu školních prázdnin je na otázky možno odpovídat do středy 9. března 2011 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
21. února 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
(a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Zima je čas odpočinku, zastavení a klidu.

Začíná v době zimního slunovratu, kdy je nejvíce tmy v celém roce. Od toho dne začne znovu přibývat světla a my víme, že se světlem přichází jaro. Teď je však v přírodě klid. Jeden roční cyklus se uzavřel a nenápadně se chystá další. Stromy nemají listy, ale jsou na nich připravené pupeny, které na jaře vyrazí. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. Některá zvířata spí. V lese je chladno a ticho. Vše je však připraveno na bouřlivé jaro. Zima se podobá sklonku lidského života, kdy člověk už mnoho prožil, mnoho ví, už netouží po pohybu a odpočívá.

Prosinec

Prosinec je měsíc dlouhých temných večerů, krátkých dní s nízkou oblohou a prvním sněhem.
· Někteří živočichové spí zimním spánkem.
· Stromy také spí (mají období vegetačního klidu), nekvetou žádné rostliny.
· Po kraji se potulují hejna čečetek, čížků a jiných semenožravých ptáků, sýkor, brhlíků, kvíčal.
· Přezimující pěvci začínají hojně navštěvovat krmítka.

Práce v lese
· Lesníci sbírají šišky jehličnanů: smrku, modřínu, borovice černé, jalovce, lípy, habru, olše a akátu.
· Zakládají do písku ke stratifikaci semena javorů, uskladňují na zimu žaludy a bukvice.
· Dělají prořezávky, pokračují v těžbě vánočních stromečků.
· Provádějí mýtní úmyslnou těžbu hlavně v listnatých lesích, připravují zásobu dříví pro případ nepříznivého počasí.
· Průběžně vyhledávají a těží stromy napadené kůrovcem.
· Myslivci končí se společnými hony i s lovem muflonů, daňků, srn, srnčat a zajíců, zajišťují zimní přikrmování zvěře.

Pozorování
Zvířata, která v zimě nespí, se musí dobře chránit před chladem (hustým zimním kožíškem nebo pohybem) a uživit se (z přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku). V zimě jsou vzhůru hraboši, myši, lasice, kuny i veverky, a také srny, jeleni, divoká prasata. Medvědi a jezevci spí nepravým zimním spánkem – svou tělesnou teplotu sníží jen trochu a často opouštějí své úkryty.
V zimě můžeme velmi dobře pozorovat stopy zvířat ve sněhu – často z nich vyčtete celé příběhy. Vezměte si s sebou dobrý atlas a zápisník a vydejte se na výpravu do tichého zimního lesa. Nezapomeňte, že zvířata můžete v lese odhalit i podle trusu a dalších „pobytových znamení“.

Leden

Leden je měsíc nejtužší zimy, ticha, ledu a sněhu, strádání a hladu.
· Listnaté stromy jsou zcela holé, kromě dubu zimního, jemuž listí opadá až na jaře.
· Hadi a ještěrky na zimu znehybněli, i když se musí často budit, aby neumrzli.
· Ptáci se živí plody, které zůstaly na stromech a keřích, ale rádi zavítají i na vámi připravená krmítka.
· I za mrazů zpívá střízlík a na potoce skorec.
· Probíhá kaňkování lišek, tokají krkavci, probíhá honcování (páření) zajíců.

Práce v lese
· Lesníci sbírají rouby pro zakládání semenných sadů, řízkují vrby a topoly.
· Je hlavní sezóna sběru šišek smrku, borovice, modřínu, jasanu, lípy, akátu.
· Připravují se na jarní síji ve školkách.
· Vysévají semena břízy na sníh.
· Provádějí probírky (výchovné těžby) listnáčů
· Využívají sněhu a zmrzlé půdy k mýtní úmyslné těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků.
· Kontrolují ochranu proti okusu zvěří a funkčnost oplocení mladých kultur.
· Myslivci přikrmují zvěř senem, řepou, kaštany, jablky, jeřabinami.
· Celoročně loví selata a lončáky prasete divokého, do 15. ledna loví kňoury a bachyně, dále loví zvěř škodnou – kuny, lišky a tchoře.

Pozorování
Pro městské ptáčky můžete už v listopadu připravit krmítko. Mají totiž ztížený přístup k potravě, zejména když je sníh a mrzne. Krmítko můžete vyrobit třeba z poloviny kokosového ořechu nebo jen z prkének. Musí být chráněné před deštěm, kočkami a hlodavci. Naplňte ho semínky (např. slunečnice, prosa...), která můžete zalít nesoleným sádlem. Na krmítku pak pozorujte různé druhy ptáků a najděte si jejich jména v atlase. Jak dlouho se ptáci na krmítku zdrží? Přilétá jich na krmítko více najednou nebo se střídají? Jak se k sobě chovají ptáci různých druhů? Jsou někteří ptáci více plaší než jiní? Na krmítku určitě vypozorujete spoustu zajímavých věcí! Můžete také vyrábět ptačí budky na jaro.

Únor

Únor je měsíc zimy, klidu, čekání na jaro a prodlužujících se dní.
· Kvetou vrby jívy (kočičky).
· Začíná tok puštíka a kalouse ušatého, za teplých dní začínají zpívat první ptáci, odlétají kvíčaly a havrani.
· Jeleni shazují parohy, veverky rodí první mláďata.
· Rodí se selata divokých prasat, probouzejí se jezevci.

Práce v lese
· Lesníci pokračují v mýtních úmyslných a výchovných těžbách (zásahy, které zlepšují stabilitu porostů), probíhají přípravné práce ve školkách.
· Začínají s probírkami borových porostů, pokračují s výchovnými těžbami listnáčů.
· Zvýšenou pozornost věnují ochraně kultur a mlazin proti okusu a ohryzu zvěří, kontrolují funkčnost oplocení.
· Dokončují kladení borových lapáků proti lýkohubu borovému.
· Kladou stromové lapáky proti lýkožroutu smrkovému (tzv. I. série).
· Provádějí kontrolu u bekyně velkohlavé na dubech a obaleče dubového (vajíčka).
· Myslivci přikrmují zvěř.
· Sbírají jelení shozy.
· Začínají s jarním sčítáním kmenových stavů zvěře.

Pozorování
Únor je vhodná doba pro měření mravenišť. Narůstá v nich vnitřní teplota, sníh z nich dříve odtává a jsou nápadná i v zasněžené krajině. Načrtněte si mapku lesa, do kterého často chodíte a zakreslete do ní mraveniště. U každého změřte průměr u země a výšku. Můžete také vyrábět budky pro ptáky a naplánovat si, kam je na jaře umístíte.