1. Temnosvit nejen barokní aneb Potkali se na Podbrdí…


Karel ŠKRÉTA (1610 Praha-1674 Praha)
Salvator ROSA (1615 Neapol- 1673 Řím)
Petr BRANDL (1668 Praha-1735 Kutná Hora)
Ignác RAAB (1715 Nechanice-1787 Velehrad)
Jan Václav SPITZER (1711 Praha-1773 Praha)

„Opravdu slavnými jmény českého výtvarného baroka se mohou Březničtí pochlubit. Ze Škrétova štětce vyšla oltářní podoba obrazu Svatého Františka a také Petr Brandl přispěl svým uměním zdejší zámecké kapli. Halucinované vidění Salvatora Rosy, italského barokního mistra, vytvořilo jiný podivný obraz, proroka Ezechiela…Na začátku osmnáctého věku byl ve lnářském klášteře u otců augustiniánů sám Petr Brandl a namaloval pro klášterní chrám obraz Nejsvětější Trojice. Bydlil sice v zámku, ale pan převor měl jistě mnohá trápení s touto neposednou kumštýřskou krví. Podobné příběhy se totiž do klášterních análů nezapisují.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 31 a 276 )

Spisovatel slovem, básník veršem a malíř obrazem, předávají svá vidění světa. Na rozdíl od textu nebo básně je obraz viděním okamžitým a není náhoda, že první historická písma byla obrázková… A světové aukční síně potvrzují, do jakých sfér právě okamžitá a následně zpracovaná emoce, povýšila výtvarné umění. Nechce se věřit, že za obraz Paula Cézanna, Hráči karet, zaplatila královská rodina z ropou přetékajícího Kataru více než 6 miliard korun, zatímco více než stokrát levnější Tvar modré od Františka Kupky je, s cenou necelých 56 milionů, korun nejdražším obrazem z „českých luhů a hájů“. A v nich, obrazně i doslova, zůstaneme během letošního putování. Pohlédneme na krajinu Prácheňska očima malířů, které přivábila, okouzlila, inspirovala…

Výtvarné umění dlouho nepatřilo širokým lidovým vrstvám. Ve středověku zůstávalo výsadou vládců, panovníků a církve. Nás může těšit, že nástěnnými malbami z počátku 14. století, se může pochlubit i křížová chodba strakonického hradu. Znázorňují učitelskou činnost Ježíše Krista a jsou nejranějším cyklem nástěnných maleb severně od Alp. V žádném případě ale nezobrazují naší „domácí“ krajiny. Čas ještě nedozrál…
Na scénu postupně přichází přísné štíhlá gotika s krásnými madonami a pietami, renesance se znovuobjeveným „zlatým řezem“ a nábožensky exaltované baroko. Ale krajina stále není dominantou. Spíše upravovanou kulisou, rámující životy svatých, hrdinů, válečníků nebo jiných významných osobností. Možná i proto, že z dnešního pohledu její tehdejší „nezdevastovaná“ podoba obklopovala člověka na každém kroku a nemusel ji hledat na obrazech.

Teprve holandští barokní mistři počátkem 17. století obracejí pozornost uměleckého světa ke krajině, jako k samostatnému malířskému oboru. Mimo jiné i proto, že reformace jim zakazuje malování náboženských výjevů. Nížinaté klidné Holandsko proto „dramatizují“ sceneriemi mraků, bouřek, závějí nebo, jak jinak u národa námořníků, velmi oblíbenými mořskými vlnami. Těmi se nechal inspirovat také italský mistr, bouřlivák a rebel Salvator Rosa. Divokými nespoutanými krajinami ovlivnil především anglické krajináře, ale obraz „Moře“ se jakousi zvláštní shodou okolností ocitnul v „suchozemské“ střední Evropě. Malý zámeček na šumavském Podlesí u Strakonic se jím chlubil až do poloviny minulého století, kdy se ztrácí ve víru novodobého „temna“…

Jiný Rosův obraz, démonické „Vidění proroka Ezechiela“ našel své místo v hřbitovním kostele Svatého Rocha v Březnici. Deskový obraz je po celkové rekonstrukci a přes obnovu barev nepůsobí prorokovo vidění nad údolím suchých kostí, které znovu nabývají lidskou podobu, zrovna optimisticky… Nově opravený je i samotný hřbitovní kostel, u jehož zdi je pohřben slovenský drotár Gallik a jehož hlavní oltářní obraz je ve spodní části doplněn pohledem na středověkou Březnici. Alespoň takovýmto způsobem se krajinám konečně daří upoutat divákovu pozornost.

V klidné Březnicí na rozhraní Blatenska a podhůří Brd, v nejsevernější části Prácheňska, se s italským malířem přeneseně potkali nejvýznamnější malíři barokních Čech. Asi nejuznávanější, Karel Škréta, vymaloval menší oltářní obrazy svatého Františka Xaverského a obraz Krista na kříži, pro kaple nově zbudovaného jezuitského kostela na náměstí. Hlavní oltářní obraz svatého Františka a Ignáce z Loyoly, ale přidal až o sto let později barokní jezuitský malíř Ignác Raab. Těžko zjistíme, zda někdy Březnici přímo navštívil, protože většinu času trávil v Klementinu, kde měl svůj malířský tým, ale zanechal po sobě úctyhodné dílo. Stal se nejpracovitějším a nejplodnějším, myšleno umělecky, českým malířem vůbec, ale kdo jej dnes zná ? Paradoxně možná nejvíce vodáci sjíždějící řeku Otavu a v mezidobí navštěvující zámek ve Štěkni. Zachovalo se tu skoro padesát Raabových monumentálních obrazů, rozměrů 2,2 x 2 m, původně určených pro Klementinum, s náměty samozřejmě ze života svatých. Bohužel, postupem času jsou stále tmavší, takže ztrácejí výpovědní hodnotu a současně přivolávají tísnivou atmosféru období „temna“.

V březnickém zámku mezitím došlo k vyzdobení kaple Panny Marie obrazy svatého Petra, Pavla a Josefa, z umělecké dílny malířského génia šerosvitu, Petra Brandla. Na relativně malém prostoru poddanského městečka se tudíž sešli čtyři významné osobnosti barokního malířství, ovšem podmanivá podbrdská příroda se na umělecká plátna plná svatých, zázraků a víry, ještě nemá šanci vejít…

Píše rok 1707 a „pražský mistr“ Petr Brandl přijímá pracovní nabídku z panství ve Lnářích, jen nedaleko Březnice. Hrabě Tomáš Černín zde založil nový klášter s rodovou hrobkou, v které však velmi brzo sám spočinul a manželka-vdova, Zuzana, si přeje pro klášterní kostel Nejsvětější Trojice obraz. Málokdo tuší jaký bohém se ubytoval na lnářském zámku. Nemá ssebou manželku, ale milenku a večery nejraději tráví po krčmách, kde údajně hledá zajímavé lidské typy pro inspiraci. Ovšem, klobouk dolů, podaří se mu. Nalézt typy i vytvořit krásné dílo. Díky sugestivnímu baroknímu šerosvitu jedno ze svých vůbec nejlepších. Obraz Nejsvětější Trojice znázorňuje Matku Boží, která odevzdává Nejsvětější Trojici do opatrování lnářský klášter bosých augustiniánů, skromně umístěný v pravé dolní části. Přes tehdejší církevní zákaz se do okolních postav Svatého Tomáše a Svaté Zuzany promítnou obličeje zakladatelů kláštera. Další z postav, Svatý Augustin má pro změnu tvář místního lnářského žebráka.

V Brandlově tvorbě nic neobvyklého. Veřejnost dobře ví, že postava Marie Magdalény ze stropního obrazu kláštera ve Skalce u Mníšku pod Brdy, patří jiné Brandlově milence, italské tanečnici Ester. Kvůli ní opustil po čtrnácti letech rodinu s třemi dětmi. Ale můza Ester již dávno odtančila za jiným, ve Lnářích se nudí nová milenka Konstancie a jen autor ví, jakou skutečnou tvář skryl do postavy bělostně krásné Matky Boží… Brandlovi se alespoň dočasně „vyjasní“, když za skvěle odvedenou práci obdrží 500 rýnských zlatých. Za 100 zlatých bylo možné tehdy pořídit selský statek, ale barokní umělec má jiné plány. Ještě mnohokrát později dostane od Černínů zaplaceno za další obrazy, ale přesto po zbytek života prchá před dluhy a soudně vyměřeným placením alimentů, aby cudý zemřel v bohaté Kutné Hoře…

Jeho pobyt ve Lnářích je doložený zápisem v kronice z února 1707 a symbolicky připomínán dnes památnou lípou u schodů klášterního kostela. Zajímavostí je, že pouhých 50 kilometrů od Lnář, směrem k Šumavě, nad Velharticemi, leží Přestanice, rodiště Brandlovy matky. Takže pražský bohém a hejsek je z poloviny „podlešák“, pošumavák. Po matce ze selského, po otci z krejčovského. Farní kostel Sv.Petra a Pavla v Petrovicích u Sušice, kde proběhla svatba jeho rodičů, opatruje obrazy dvanácti apoštolů. Mohl, ale nemusel je malovat přímo „mistr Brandl“, ale rozhodně pocházejí z jeho dílny a ukazují nevěrníka a věčného milovníka žen z trochu jiného pohledu. Svou maminku měl určitě hodně rád…

Ale zpět do Lnář. Obraz o rozměrech 4,10 x 2,4 m, opatřený nádherným vyřezávaným rámem, patřící k nejvýznamnějším pokladům českého barokního umění, své místo nikdy neopustil. Jakoby nad klášterem rozprostřel ochranná křídla. Bosí augustiniáni tu zůstali i během josefínských reforem konce 18. století, jako jediní v Čechách a během první i druhé světové války. Z minulých putování již víme, že v jeho zdech si přál být pohřben spisovatel Julius Zeyer nebo že tu hledal útočiště před světem básník Otokar Březina. Oba určitě dobře znali Brandlův obraz. Možná je zaujal i sousední Svatý Jan Nepomucký, vymalovaný zapomenutým, skromným, ale tvorbou nepřehlédnutelným mistrem barvy a stínu, Janem Václavem Spitzerem. A zcela určitě často upřeli zraky na proslulou „Madonu lnářskou“, gotický oválný obraz na tenké lipové desce, z počátku 15. století, přivezený pravděpodobně z Itálie.

Mariánské obrazy byly v období po bitvě na Bílé hoře hojně využívány při rekatolizaci země. Jeden z nejslavnějších, obraz „Panny Marie Vítězné“, který údajně přispěl k vítězství na Bílé hoře roku 1620 a skončil v Římě, měl dokonce pocházet ze Strakonic, kde jej poničila švédská vojska. Bohužel, pro Strakonice, ačkoli tu švédská vojska opravdu řádila, současné výzkumy prokázaly, že byl ve skutečnosti nalezen ve Štěnovicích u Plzně. Strakonický kostel Svatého Prokopa nabízí alespoň kopii obrazu. Zájemci o podrobnosti si mohou v místní Šmidingerově knihovně půjčit zapomenuté, ale nesmírně čtivé dílo spisovatele Josefa Chetha Novotného (Kuzmy), Strakonický dudák Švanda, vydané r. 1941 a budou překvapeni, kolik dalších příběhů z třicetileté války se odehrává na Prácheňsku.

Ochranná křídla barokního obrazu a Madony ztratila funkci až v politicky opět „temných“ padesátých letech (1950), kdy se zrušením lnářského kláštera došlo i k „rozprášení“ bohaté obrazové sbírky. Podobnost se ztrátou z úvodu zmiňovaného obrazu Moře od Salvátora Rosy vůbec není náhodná. Doba nepřála myšlenkám ani obrazům…Temno může přicházet v jakémkoli století. Později v klášteře vznikla psychiatrická léčebna, fungující dodnes a spolupracující s Konventem bosých augustiniánů, který se roku 1996 domohl navrácení zabaveného majetku a znovu se do Lnář vrátil.

Barokní šerosvit doznívá… Říká se sice nejlepší nakonec, ale také se říká, že výjimka potvrzuje pravidlo…Díky historické a umělecké hodnotě je obraz Petra Brandla ve lnářském klášterním kostele Nejsvětější Trojice rozhodně tím nejlepším, co nás při malovaném putování potkalo. Zároveň ale předznamenává dobu, kdy obrazy nebudou určeny jen kostelům, kaplím, hradům a zámkům, ale začnou se objevovat v městských a později i ve venkovských příbytcích. Přichází doba krajinářů, kteří s tlumokem na zádech, se slamákem na hlavě a s paletou v ruce, ukáží krajinu svýma očima… K neuvěření krásnou, smutnou, dojímavou, vyprávějící, pamatující, věčně se měnící…

Soutěžní otázky č. 1
1.1. Odkud vzaly Lnáře své jméno a kdo byl drotár Gallik, pohřbený v Březnici?
1.2. Co je Svatá Trojice ?

Protože soutěž se rozbíhá, je možno na otázky mimořádně odpovídat až do pondělí 9. března 2015, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ceny pro výherce jsou na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
23. února 2015