1. Soutěž "Město v přírodě - příroda ve městě" - Řeka Otava ve Strakonicích

Délka od Čeňkovy Pily k soutoku s Vltavou pod Zvíkovem : 113 km
Plocha povodí : 3 787 km2
Průměrný průtok ve Strakonicích : asi 26 m3/sec při hloubce od 0,50 do 1 m
Průtok při povodni 2002 ve Strakonicích : asi 400 m3/sec a hloubce 4,65 m

V šumící náruči Čeňkovy Pily se z horských říček Vydry a Křemelné rodí kouzelná řeka, kterou staří Keltové právem zvali Attawou, čili „bohatou vodou“. Zlatonosná, perlonosná, s bohatstvím ryb. Takovou ji ještě zažilo 14. století, kdy původní osada „lidí Strakových“, v klidném údolí mezi dnešními vrchy Srpská a Kuřidlo, chráněná mohutným vodním hradem (dnes národní kulturní památkou), obdržela od mocného šlechtice Bavora IV. městská privilegia a stala se městem. Zlatá zrnka se blyštěla v průzračné vodě, perlorodky se proháněly až ke Slaníku a ryby tehdy vůbec nezajímalo, jestli už jsou v pstruhovém nebo snad v parmovém pásmu . . .

Bez řeky by nebylo Strakonic. Lidé „v podhradí“ na ní postupně zřídili mlýnské náhony, mlýny, bělidla, brody, přívozy, textilní provozy (fezárny) měšťanský pivovar i mosty, aby měšťanští sousedé z levého břehu (ze Strakonic), mohli navštěvovat své vesnické pravobřežní sousedy z Bezděkova. Činili tak až do roku 1869, kdy byl Bezděkov povýšen na město, přijal jméno Nové Strakonice a připomínkou je pouze předlouhá ulice „od Labutě k Dudákovi“.

Dnes mají Strakonice mosty dokonce čtyři, z toho jeden železniční, pod nímž se tak hezky venčí pejskové a tři silniční. Že s tím prostředním dokázala pohnout poslední ničivá povodeň v srpnu 2002 ukazuje, že Otava není jen klidnou usměvavou řekou. Když se rozzlobí a rozlije do šířky, před městem i za ním, připomíná, že strakonickou kotlinu před 20 miliony let vyplňovalo obrovské třetihorní jezero. Povodeň bývá ničivá, ale někdy i tvořivá. Důkazem je dnešní ostrov na Podskalí, vzniklý změnou koryta řeky po jiné velké povodni, tentokrát v roce 1940, kdy byly zničeny i populární podskalské sluneční lázně čili plovárna.

Kolik vorů s halekajícími plavci proplulo městem už nikdy nikdo nezjistí, poslední jím proplul za druhé světové války a jen zapuštěné kruhy ve skálách na Podskalí pro přivázání pramenů připomenou jednu z navždy ztracených tváří řeky. Těmi dalšími mohou být vlnité sejpy po rýžování zlata směrem k Hajské, již neexistující největší a nejznámější Pětikolský mlýn nebo částečně zatrubněný mlýnský náhon. Naštěstí otevřená část náhonu podstoupila nedávno náročnou „revitalizaci“ a město tím získalo z prostoru bývalého „téměř pralesa“ jednu ze svých nejhezčích procházkových tras.

V posledních letech se řece vrátilo mnoho z její přírodní krásy. Důkazem budiž bohatství ryb, signalizující stále čistější vodu. A lidé mohou počátkem léta dokonce přímo z mostu pozorovat rej na trdlišti parem a v řece se kromě většiny běžných ryb chytají i lipani. Jen s perlorodkami je situace špatná nedobrá a v nejbližších letech lepší nebude. Loňské a předloňské průzkumy bohužel prokázaly, že perlorodky už na Otavě zkrátka vyhynuly. Naopak znovu se pod hladinou prohánějí vydry, vzácností není duhový ledňáček či borec skorec, oba druhým jménem říční a před několika lety vzrušil celou strakonickou veřejnost bobr cestovatel. Téměř neporušený přírodní ráj s kobercem žlutých chráněných stulíků lze najít jen kousek za městskou čistírnou odpadních vod na slepém rameni řeky a strakonickou zimu si už nikdo místní nedovede představit bez shromaždiště labutí a kachen pod soutokem.

Stříbrnou ozdobou města v každém období je zkrátka řeka Otava, v létě vábící ke koupání a při tuhých zimách zase k bruslení nad Pětikolským jezem nebo v prostoru s přiléhavým názvem Na Křemelce. Opálení vodáci z celé republiky i z místního „vodáka“, někdy dopálení rybáři, silueta hradu a vůně z pivovarské varny, dokreslují její nezaměnitelný, mírně nostalgický, „šumavský“ kolorit. Kdysi jí zdejší mladý vlastenecký básník František vzdal hold v lyrických „Pomněnkách Vatavských“. Staly se základem básnické sbírky Růže stolistá a básník dodnes hledí na „svou“ milovanou řeku ze Zellerinovy stráně kam chodil se svou studentskou láskou Terinkou Formánkovou. A strakonickým slouží ke cti, že mu v tomhle pohledu vydatně pomáhají a na svou řeku nezapomínají . . .

Soutěžní otázka :
1. Přes Otavu se klene leží nejstarší dochovaný kamenný most v Čechách. V kterém městě se nachází, v kterém století byl postaven a proč se mu někdy říká most Jelení?
2. Proč se Zellerinova stráň jmenuje tak, jak se jmenuje ?