8. Soutěž "Kuřidlo, Holý vrch, Šibeniční vrch"

Kuřidlo (546 m n.m), Holý vrch (510 m n.m.) a Šibeniční vrch (510 m n.m.), po vojensku by se dalo říci druhá obranná zóna severozápadu Strakonic, mající před sebou ještě vrchy Ryšovou a Hliničnou. Již jsme mluvili o této „Strakonické dvoupásé vysočině“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd a v třetihorách šlo hraniční vrchy rozlehlého sladkovodního jezera Třeboňské a Českobudějovické pánve.

Za poněkud ponurý název vděčí Kuřidlo možná jen kouři z mnoha milířů, v minulosti využívajících bukového bohatství vrchu. Romantičtější verzí je ale odvození jména z dýmu, stoupajícího z pohanských obětních ohňů starých Keltů a Slovanů. Skutečností je, že Kuřidlo leží ve středu pomyslného trojúhelníku mezi třemi nejvýznamnějšími pravěkými hradišti regionu, Kněží horou u Katovic, Hradištěm u Němětic a Hradcem u Řepic. Navíc je z něho vidět vrch Sedlo u Sušice, s proslulým pravěkým „Obřím hradem“ nad údolím malé, ale zlatem bohaté říčky Losenice. Naši prapředci mohli mít takhle „pod palcem“ celé rozsáhlé území zlatonosných řek. Takže není šprochu . . .

Díky rozvíjející se výstavbě města tvoří Kuřidlo v současnosti velikou, východozápadně orientovanou protaženou lesní „sponu“ mezi Strakonicemi a Dražejovem, s prudce se severojižním směrem svažujícími úbočími. Stejně jako v minulosti, je stále velice oblíbeným vycházkovým místem nejen pejskařů, ale i turistů a cyklistů. Průvodce krajem z roku 1924 chválí nádherný výhled z jeho vrcholu až k sušickému Svatoboru a ještě dále na šumavský ždánicko javornický horský hřbet.

Dnešní skutečnost je ale kvůli vzrostlým stromům poněkud odlišná, i když jinak veškeré přírodní krásy Kuřidla zůstaly zachovány, včetně romantické hřebenové procházky. O co jednotvárnější je severní svah se smrkovou monokulturou, původně bukový porost (viz. milíře) o to větší potěchu dopřeje očím svah jižní s částečně zachovaným zbytkem teplomilné lipové doubravy mezi převažujícími borovicemi. Listnatý les s převahou převahou dubu a lípy je podobný původnímu lesu ze slovanských dob, neboť zdejší lipová generace, je první generací po původním pralese (viz. staří Slované).

Vápencové podloží navíc vytváří ideální životní podmínky pro řadu vzácných a chráněných druhů rostlin. Legislativní podpora v podobě vyhlášení zvláště chráněného území, přírodní rezervace Kuřidlo o výměře necelých 9 ha v roce 1985 tudíž přišla zcela zákonitě. V současnosti doslova a do písmene bojuje o své místo na slunci s nepříjemným severoamerickým „vetřelcem“, trnovníkem akátem, kterému jde Kuřidlo evidentně „k duhu“. Nebezpečí spočívá v toxických látkách, znemožňujících růst jiných rostlin, které kořenové systémy akátu uvolňují do okolní půdy. Těžko se potom dýchá orchidejovitým okroticím, vznešeným liliím zlatohlávkům nebo křehkým sasankám. V tomto ohledu jsou na tom opravdu lépe jedovaté lýkovce na severním svahu, kvetoucí již v únoru, před vyrašením listů, neboť k nim se teplomilné akáty nehrnou.

Zkrátka to vypadá, že všichni by chtěli bydlet na jižním svahu. A nejen rostliny s dřevinami. V blízké budoucnosti určitě dojde ke spojení Strakonic a Dražejova právě rozvíjející se zástavbou v lokalitě pod Kuřidlem a lze jen doufat, že lidé nebudou chtít prosazovat své vysoké nároky na bydlení na úkor přírody.
Západní část Kuřidla chrání údolíčko V ráji a rozlehlou zahrádkářskou osadu, za dělící komunikací pokračující pod jižními svahy vrchů Holého a Šibeňáku. Na jaře jsou nejrozsáhlejší strakonické zahradní území přehlídkou barev a krásy, které se vyrovná snad jen jejich barevnost podzimní. A Holý kopec už jen vzpomíná na své bezlesé temeno, z kterého byl kdysi nejkrásnější pohled na město a Šibeničním vrchem už dávno doznělo volání věrné Dorotky, hledající dudáka Švandu, který tu mezitím hrál čertům pod šibenicí o svou duši. Základy údajné šibenice byly dokonce nedávno odkryty, ale jde jen o zbytky bývalé výrovny, které však lidová fantazie ihned „využila“. A kdo má horší orientační smysl, pozná Šibeniční vrch snadno podle nepřehlédnutelného stožáru mobilního operátora.

Celým územím se bude moci v blízké budoucnosti procházet po nově zřízené stezce Švandy dudáka, přibližující historii, přírodu i duši, tentokrát krajiny. Pro ponaučení i pro zamyšlení. A možná někoho napadne, že Švandů, hledajících snadné a rychlé zbohatnutí je i dneska všude nadbytek a asi není správné stavět jim ještě pomníky. Pro život jsou totiž určitě mnohem potřebnější věrné a statečné Dorotky. . . Tak třeba někdy vzhůru po Dorotčině stezce. Pan Josef Kajetán by se určitě nezlobil . . .

Soutěžní otázka :
8.1. Jaký je princip milíře ?
8.2. Jak zní celý název divadelní hry o dudáku Švandovi a věrné Dorotce a v kterém roce byla poprvé uvedena na jevišti?

Odpovědi je možno zasílat do středy 17. října 2007 e-mailem na miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně do Infocentra Strakonice na Velkém náměstí.

Text a foto : Ing. Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP

Obrazová galerie ekologické soutěže