3. Soutěž "Ryšovy a Hliničná nad Strakonicemi"

Ve dvou pásech, od západu k východu, se táhne soustava vrchů, chránící od severozápadu strakonickou kotlinu. První pás tvoří Kuřidlo, Holý vrch a Šibeniční vrch, druhý pak nízká Hliničná (500 m nad m.) a Ryšová. Známá je i pod jménem Ryšovy a hned po Kuřidle (546 m nad m.) je s výškou 527 m nad mořem druhým nejvyšším vrchem celé, s nadsázkou „Strakonické dvoupásé vysočiny“, která je vlastně nejjižnějším výběžkem pohoří Brd.

Úplně horopisně správně všechny předchozí vrchy patří do Radomyšlské pahorkatiny s nejvyšším vrchem Tisovníkem (589 m nad m.), jenže jím se dostáváme z dosahu katastrálního území města Strakonic a tudíž už s ním „nehrajeme“.

Ryšovou v minulosti pokrývaly husté listnaté koberce lesů, jižní svahy koberce dubové až 60 % dubu, 30 % buku, zbytek javor, lípa a jilm), severní koberce bukové (až 60 % buku a 30 % dubu) a právě podzimnímu „ryšavému“ zbarvení listí (hlavně buk dovede být zrzavý, že už snad ani zrzavější být nemůže) vděčí za své jméno.

Během staletí byly pomalu rostoucí buky v milířích změněny na dřevěné uhlí, ostatní listnaté porosty vykáceny a nahrazeny mnohem rychleji přibývajícími jehličnatými monokulturami, takže Ryšová se změnila v téměř monokulturní jehličnatý les, borový na jižních svazích, smrkový na severních, ve stáří od 90 do 130 let a jen místy zůstaly zachovány skupinky listnáčů.

Vlastně běžná praxe, která postihla většinu listnatých a smíšených lesů v Pootaví, řeklo by se, ale s takovouhle změnou se rozhodně odmítlo smířit zdejší zásadité podloží tzv. strakonických krystalických vápenců, táhnoucí se podél řeky Otavy až od západočeských Velkých Hydčic. Svým vlivem způsobilo, že botanická společenstva, typická pro vápencová podloží listnatých hájů a smíšených lesů se nezalekla života pod „jehličím“ a zachovalo nám na Ryšovech společenstva teplomilných vápnomilných bučin. Pojem v praxi znamená, že ve zdejších jehličnatých lesích rozkvétají, především na jaře, nádherné květiny, za normálních okolností rostoucí v listnatých hájích.

Pro úplnost nutno dodat, že pojem bučin je zatím opravdu značně nadnesený i když podle prováděného plánu péče se jejich rozloha, stejně jako rozloha jiných listnatých dřevin, třeba lípy nebo habru opět pomalu zvyšuje. A byliny radostně tleskají …Nejen vápencovému podloží, ale od roku 1990 znovu i člověku, který si uvědomil jaký poklad se skrývá vlastně za městskými „humny“ a vyhlásil celé území Ryšovy o výměře 35 ha, za zvláště chráněné, v kategorii přírodní památky a stanovil pro něj výše uvedený plán péče.

Už v únoru, ještě dříve než vyraší listy, začíná kvést chráněný, leč silně až smrtelně jedovatý lýkovec s lákavými karmínovými plody. Se svou troškou do mlýna přichází mírně jedovatá sasanka hajní a převahu „jedulin“ dovršují nádherné fialové koberce jaterníka podléšky, jemuž jdou zdejší vápence obzvláště k duhu. Jaterník proto, že byl využíván v lidovém léčitelství a podléška díky hojnému výskytu pod „lištím“, což jsou staročesky lísky. Alabastrově bílá, chráněná, sasanka lesní, „vlastenecké“, červená a bílá okrotice, kruštík tmavočervený, lilie zlatohlávek, kokořík vonný a motýli jen dokreslují nezapomenutelný obrázek jarních vycházek vrcholovými partiemi Ryšov.

Sousední vrch Hliničná zůstává ve stínu své mohutnější „ryšavé“ sousedky. Není zde žádné chráněné území, ani cenné bylinné patro, protože název významně napovídá o zdejším typu podloží. Spolu s Ryšovou ale svou „ochrannou“ polohou vytváří na jižních svazích ideální dvojici pro stavební záměry, takže určitě ne bezdůvodně nese vytvořená kotlina jméno V Ráji. Už ve 30. letech 20. století, tu došlo k živelné výstavbě rodinných domů, regulativně nesladěných natolik, že se pro celou lokalitu, dnes významnou a úpravnou enklávu rodinných domů vžil, jak dokládá pamětní kniha obce Dražejov, název „V Habeši“.

Jižní úbočí Ryšové i Hliničné jsou vůbec území budoucnosti. Počítá s nimi územní plán města i záměry investorů a noví „osadníci“ tak budou mít v zádech malý přírodní ráj. Procházkou přes Ryšovy se budou moci projít až k Podryšovským (dnes Řepickým) rybníkům a možná se pousmějí nad tím, že severní svah by někdy v budoucnosti mohl ozdobit lyžařský vlek i se sjezdovkou. A pokud se budou procházet rozkvetlými lesy při jarním sluníčku, určitě pochopí, že příroda, kterou mají v její nejkrásnější podobě na dosah ruky, stojí za ochranu a budou se podle toho chovat…

Soutěžní otázka :
1.Co jsou nebo co to byly milíře a co humna a kdo je za humny a kdo u milíře v jedné oblíbené české filmové pohádce ?
2. V čem spočívá jedovatost lýkovce jedovatého ?

Správné odpovědi na soutěžní otázku č. 1 :
Jde o kamenný most v Písku, postavený ve 13. století. Podle pověsti měl být pojmenován podle toho, kdo po něm první přejde a o on to byl jelen z místních lesů, takže se nazýval mostem Jelením.
Zellerinova stráň nese název podle Antonína Zellerina, strakonického malíře (samouka), který žil v letech 1786 – 1870.

Ze správných odpovědí byli vylosováni tito výherci :
Knihu Toulavá kamera II. a tričko s čepicí s logem soutěže obdrží A.Polanková ze Strakonic
Tričko a čepici s logem soutěže obdrží Lukáš Houdek ze Strakonic a za ZŠ Povážská Filip Volf a Adam Hadraba

Text a foto : Ing. Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP