1. Rybniční klínoty, na lidi hledící aneb „Rybníky přicházející…“

„Jako živé bytosti přistupujete ke mně v snách se zlatýma očima večerů, vy všechny rybníky domova mého, pro které v žádném druhém kraji nevymyslili jmen krásnějších. Procházíš-li krajinou lnářskou nebo blatenskou, nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodně. Jsou to důmyslné soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušenosti, vždyť mnohé z nich plánoval sám pan Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybnikářství rožmberského, a ten byl přeci ve své době rybnikářem nadmíru slavným“.
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16).

Střední Evropa a česká kotlina na přelomu starého a nového tisíciletí, přibližně kolem roku 0. Končí čtyři století trvající vláda šikovných Keltů v oppidech nad velkými řekami a na západ je vytlačují, opět kolem řek ze severu přicházející germánští bojovníci Markomanů a Kvádů. Budou tu hospodařit další čtyři století a jejich vládce Marobud, údajně sídlící na hradišti vrchu Věnec (765 m n.m) mezi Malenicemi a Čkyní, načas vytvoří říši, které se bude obávat i mocný Řím… Následují války a dění schované za zataženou oponu historie. Když se znovu otevírá, píše se polovina 6. století a pod Říp přicházejí přírodně drsní Slované.
Z bažinaté oblasti dnešního polsko-ukrajinského pomezí mezi řekami Visla a Pripjať a kromě mléka a strdí mají velice rádi ryby. Už ví jak je udržet ve stojatých vodách umělých jezírek či přehrazených slepých říčních ramen nebo potoků a prvním vodním dílům říkají srozumitelně staroslovansky „stavy“, názvem dodnes užívaným v Polsku pro označení rybníka i jezera. Kromě ryb slouží i k obraně sídel a jako zásobárna vody. S příchodem křesťanství jsou stavy stále více využívány pro zajištění ryb jako postního jídla řeholníků (Benediktini z Itálie, Cisterciáci z Burgundska) nově zakládaných klášterů v Čechách, s využíváním zkušeností přivezených z křížových výprav do Palestiny.
Češi jsou šikovní a mají pro jejich budování ideální podmínky. A také mnohem výstižnější název: rybníky. S příchodem Lucemburků (1310) získávají nové poznatky o využití kamenných hrází a čapů u vodních děl z Francie a Itálie a Karel IV. nařizuje povinné stavění rybníků, nejen z hospodářských, ale i z čistě ekologických důvodů! Na velký rybniční třesk je zaděláno. Roznětku odpaluje na konci 15.století šlechtic Vilém z Pernštejna, zakládáním rozsáhlé rybniční soustavy na Pardubicku. Vynikající ekonom a hospodář propojuje umělým Opatovickým kanálem (35 km) z Labe do Labe přes 300 rybníků. Navíc získává na českém jihu panství Hluboká, kde v letech 1490–1492 buduje na Soudném potoce rybník Bezdrev, součást další rybniční soustavy a stává se vzorem jihočeským šlechticům v rybničním hospodaření. V novém a převelice významném zdroji majetku šlechty, protože o ryby, nejvíce kapry je veliký zájem hlavně v Rakousku a v Bavorsku.
Příkladu následují jihočeští šlechtici a těžiště činnosti se přesunuje z úrodného Polabí a Pardubicka do méně úrodných, o to však na podmínky rybnikářství vhodnějších jižních Čech. Rožmberkové, páni z Hradce, Krajířové a další a během 16. století mění svá panství na pokladnice „rybničních klínotů, jimiž Bůh hledí na lidi“ jak již o století dříve nazývá rybníky Tomáš Štítný ze Štítného. Štěpánek Netolický řeší rybniční soustavu „na pláni Třeboňské“ se svou Strúhou, později nazvanou Zlatou stokou a buduje Horusický rybník, dodnes nejvýnosnější hospodářské rybniční dílo u nás. Mikuláš Ruthard z Malešova jej následuje rybniční soustavou kolem Chlumu u Třeboně s rybníkem Staňkovským, pro změnu nejhlubším a kubaturně největším u nás. A Jakub Krčín z Jelčan završuje slávu jihočeského rybnikářství a „zlatého věku českého rybníkářství“ dotvořením třeboňské soustavy a vytvořením Rožmberka s Novou řekou. České země mají na 180 000 ha rybníků a už nikdy to nebude více (v současnosti je to kolem 52 000 ha).
A náš region, využívající dosud rybníky spíše jako obranný prvek hradů, hradišť a tvrzí? Stojí v první linii českého rybnikářství. Podnětný impuls Karla IV. využívají nejprve vladykové lnářští, protože na sousedním, rožmitálském panství hospodaří od roku 1347 pražské arcibiskupství a zakládá v podbrdské krajině několik menších rybníků. Arcibiskup Arnošt z Pardubic je kromě církevní autority i vynikajícím hospodářem a mimo jiné právě on obrátil tímto směrem pozornost Otce vlasti. Zajímavostí je, že po kratší přestávce, zůstalo panství, s největším rybníkem Drážským (19 ha) ve vlastnictví arcibiskupství až do roku 1948. Lnářská rybniční soustava na Smolíveckém, Závišínském a Mračovském potoce vzniká o půldruhého století dříve než soustava třeboňská a za Volfa Novohradského z Kolovrat, rodinného přítele rodu Rožmberského, ji pomáhá dotvářet i slovutný Jakub Krčín z Jelčan, využívaje přitom svých oblíbených obtokových stok u rybníků Nového, Diváka a Struhového. Unikátní je soustava rybníků na Mračovském potoce severně od Vrbna, navzájem se „nahánějících“, s nejrozlehlejší Velkou Kuší (52 ha), patřící do rozlehlejší soustavy průtočných rybníků tchořovických.
Zkušenosti lnářských velmi rychle přebírá sousední Blatensko, s bažinatým územím podél řeky Lomnici. Rozkvět jeho rybniční soustavy spadá do vlády pánů z Rožmitálu, pocházejících vlastně jen kousek odsud, z pod Třemšína a vrcholí roku 1503 dostavbou největšího rybníka Blatenska, Střížovického, později nazvaného Labuť (110 ha), na Kostrateckém potoce. Pro rybniční soustavy lnářské i blatenské je typické, že vznikají většinou přímo na vodních tocích (jsou průtočné), pouze s využitím kratších naháněcích stok. Důvodem je žulové, písčité a tudíž mnohem propustnější podloží a tím pádem méně vody než kolik má rozlehlá a močálovitá třeboňská, budějovická a vodňanská pánev, tvořené usazeninami bývalého třetihorního jezera. A protože Blatensko je protkané spoustou drobných potoků, vznikaly jednotlivé soustavy jako korálky na drátku na každém z větších panství a významné tu byly i rybníky pstruhové. Nelze opominout menší soustavu bratronických rybníků na Bílém potoce a sedlickou rybniční soustavu, citlivě zkomponovanou díky potoku Mísníčku s lesním komplexem Starobor, završenou na Brložském potoce rybníkem Rojickým (80 ha), největším vodním dílem Strakonicka, kde se občas objevují i barevné plachty surfařů...
Ale na Strakonicko a dále na Vodňansko se vypravíme až příště…

Soutěžní otázky č. 1
1.1. Jak se jmenuje a jakou má výměru největší rybník v Čechách a jaký na Moravě ?
1.2. Proč se rybníkář Štěpánek Netolický nerad koupal v rybníce Rožmberk ?

Nesoutěžní otázka: Kolikrát by se výměrově vešel současný rybník Rožmberk do výměry Lipenské přehradní nádrže ?

Protože se jedná o první díl soutěže, je na otázky možno odpovídat až do středy 22. února 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
7. února 2023