7. Rybníky pracovité aneb „Pod rybníky ať se mlýny zřizují…“

„Snad zaběhl s chlapci i k rybníku Huteckému, tam už železné hutě přestavovali v dnešní mlýn. Jen hromady strusek a litý náhrobek s německým nápisem, jejž dali pozůstalí postavit na bělčickém hřbitově poslednímu majiteli hutí, pražskému měšťanu Václavu Čáslavskému, jsou svědky zaniklého průmyslového podnikání v našem okolí...Stará dubová alej na blatenské silnici musela ustoupit novodobému utilitarismu, v dřevěné hajnici na Hodáni se však nezměnilo pranic. Pod hajnicí je ještě vidět zarostlá strhaná hráz bývalého rybníka. Za pánů z Rožmitálu měl čerpací kolo na způsob zdviže „páternoster“, jímž byla čerpána voda do stoky k výše položenému rybníku Vdovečku.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 59

„Aby Království naše Čechy mělo hojnost ryb a výparů, velí se stavům i městům pilně zřizovati rybníky i pro hojnost ryb, i proto, aby půda se co možná využitkovala… Pod rybníky ať se mlýny zřizují, železné stoupy, papírny, jež výtok požene. Pro stálou vodu v takových rybnících o něco výše ať se zřizují nadýmače.“ .“ Téměř sedm set let stará slova z Majestátu Karla IV. jsou stále výrazně aktuální a srozumitelně nastiňují důležitou přírodně-stabilizační funkci rybníků, sloužících již tehdy zároveň jako zdroj levné energie. Roku 1786 byl českým zemským guberniem proveden z daňových důvodů úřední soupis a rozdělení rybníků Království českého. U každého byl zaznamenám obvod v krocích, hloubka, výška i šířka hráze a „pracovní zařazení“. Rybníky obecné, sloužící k chovu ryb, mlýnské, využívající vodu pro pohon nějakého zařízení a ostatní, třeba návesní, sloužící jako zdroj vody při požárech a pro drobnou vodní drůbež.
Pracovitost rybníků bývá často zašifrována již v názvech. Nejvýstižnější, z pohledu hlavní činnosti, je určitě nenápadný Kaprov (4 ha, k.ú. Tchořovice) na Lnářsku, nový Líňák místní organizace Českého rybářského svazu v Blatné, na Strakonicku malý Haltýř v soustavě Holských příměstských rybníků a na Vodňansku Loviště (6,60 ha). Důležité stabilním přítokem byly rybníky nad sádkami, ať už Zámecký rybník čili Příkopy v Blatné, Hořejší rybník v Tchořovicích, Velkorojický v Rojicích, Trnov v Čejeticích a také Blatský ve Strakonicích. Sádky v Kupcovech na Lnářsku a sádky vodňanského městského rybářství naopak řeší náhonové strouhy, v prvním případě z rybníka Radov, ve druhém s využitím Blanického potoka.
Významnou funkcí rybníků byl již zmiňovaný levný zdroj energie pro pohon zařízení mlýnů, pil, hamrů, katrů, papíren, lopatáren, bednáren, stoup, puchrů na drcení rudy, olejen, ale i skláren. Stejně jako zdroj vody pro potřeby pivovarů, sladoven nebo lihovarů. Názvy Mlýnský (např. k.ú. Pole s kamennými překlady), Bednářský (k.ú. Blatná, zaniklý), Hamry (k.ú. Radošice, Lnářsko) nebo Lopatárna u Závišína (nejprve pohon hamru u kovárny na zbraně, později mlýn a pila s výrobou dřevěných lopat na obilí), jsou výmluvné. A u Vrbna byl vybudován dokonce i jeden Nadýmač (viz citát z Karlova majestátu), zajišťující na soustavě stálou vodu. Velkostatky Blatenska a Lnářska ve využívání vodní síly rybniční jednoznačně předčily zbytek regionu, využívající v mnohem větší míře energie vodní síly říční a potoční. Přesto samozřejmě i na Strakonicku najdeme rybník Mlýnský u Mladějovic (s památným dubem Jana Žižky) a na Vodňansku další Mlýnský u osady Strpí. Mlýny, ať již se starším českým složení, moderním amerikánským válcovým složením nebo s turbinami, dnes většinou využívané rekreačně, byly a jsou nedílnou součástí koloritu nejen jihočeské vesnice, ale i města (například známé Sovovy-Odkolkovy-mlýny v Praze). Pro osobitý životní styl, reprezentovaný stárkem, práškem, mládkem, krajánkem, sekerníkem a samozřejmě „panem otcem“, majitel mlýna, který vždy patřil mezi nejváženější občany obce. Což například beletristicky zobrazila Božena Němcová ve své „Babičce“, v postavě rozšafného a čtveráckého pana otce z Ludrova ratibořického mlýna. V dobách poddanství bývaly některé mlýny dokonce částečně osvobozeny od robotních povinností, čímž tvořily jakési ostrůvky osobní svobody v poddanském světě. Neopakovatelně zachycené v divadelní hře „Lucerna“ Aloise Jiráska o hrdém mlynáři Liborovi, jeho milé Haničce a vrchnostenské pýše.
Kromě mlýnů byly na Blatensku velmi důležité rybníky pohánějící hamry u malých železných hutí. Nejznámější je určitě Hutecký čili Velký Bělčický (k.ú. Bělčice, 45 ha), na jehož hrázi lze stále najít zbytky železné strusky. Ruda a dřevěné uhlí k tavbě bylo dodáváno z Rožmitálska a získané železo či litina se používala především k odlévání křížů na hroby, ozdobná zábradlí nebo vrata. Podobný úkol plnil i rybník Divák (k.ú. Zámlyní, 24 ha). Po krachu železárniček byl objekt přestavěn na mlýn a pilu a dnes slouží jako rekreační středisko. Tomuto bohulibému účelu, ať již individuálnímu nebo kolektivnímu, bylo v druhé polovině 20. století uzpůsobeno mnoho dříve hospodářských objektů na hrázích rybníků.
K nejznámějším patřilo (bohužel již dlouho nepatří…) rekreační středisko Pilský mlýn u Sedlice pod hrází Dolní Zástavy nebo oblíbený rekreační rybník Hadí (k.ú. Tchořovice, 12 ha), připomínající horské pleso. Romantickému jezeru je podobný i rybník Černivský v zalesněném údolí pod zříceninou hrádku Křikavy, obklopený víkendovými chatami na skalnatých srázech. Směrem jižnějším přebírá štafetu velice oblíbený rybník Milavský u Velké Turné, se spoustou chatek a technického autocampingového zabezpečení, vytvářejících v sezóně samostatný odloučený svět milovníků rybníka. A vzhledem k letošnímu relativnímu dostatku vody na zdejší soustavě, se snad vyhneme smutnému obrázku vodní skluzavky, opuštěně stojící na kamenité písčině, daleko od vodní plochy…
Z hlediska turisticko-rekreačního je velice podobného ražení autocamping Pražák u Záhorského rybníka na Vodňansku, po němž se ve starším populárním filmu Kam čert nemůže, plavili pan Horníček s paní Hlaváčovou (správně řečeno paní Hlaváčová se plavila, pan Horníček spíš šlapal bahnitou vodu…) a kde prováděli své kejkle zelená a modrá chobotnička v rodinném seriálu Chobotnice z II. patra. Není zrovna jednoduché skloubit produkční funkci rybníků s funkcí rekreační. Rozvoj sinic a řas v horkých létech v relativně mělkých rybnících není výjimkou, spíše pravidlem, a přináší řadu zdravotních komplikací. Své o tom ví účastníci skautských táborů u rybníků Hubenov, Chvalov, Ostrý nebo Kozina. Některé velké rybníky jsou, nebo byly ještě využívány pro potřeby čistíren odpadních vod, například známý Buzický biologický, jako poslední stupeň biologického čištění odpadních vod z Blatné nebo Dřemliny, jejichž funkci pro Vodňany již nahradila moderní čistírna odpadních vod.
Současné funkce rybníků dávají zapomenout na mnohá stará práva či povinnosti, dnes povětšinou úsměvná. Vždy se jednalo o privilegia těch, kterým voda rybníka zabrala pozemky. Příkladem kladným je tradiční roznášení koláčů při výlovu vodňanských Dřemlin, opačným soudní spory o možnost pastvy, na hrázích a ve výtopě rybníka „jak dobytek pro vodu stačí“, obyvatelů Kocelovic s tehdejší vrchností. Vyhraný soudní spor „malých proti velkým“, ještě z doby c.a.k. rakousko-uherského mocnářství Františka Josefa I., připomíná na hrázi Velkého Kocelovického (k.ú. Kocelovice, 35 ha) kříž z roku 1884.
Jak vidno, pracovitost a důležitost rybníků se s časem příliš nemění, jen by většina z nich neměla v plné letní horké sezóně připomínat nevábnou zelenohnědou a mnohdy páchnoucí břečku, jako například v loňském roce rybník Šilhavý na Sudoměřsku…

Soutěžní otázky č. 7
7.1. Co dnes najdeme v budovách bývalých Sovových mlýnů v Praze na Kampě a mohla se paní Meda Mládková potkat s císařem Františkem Josefem I. ?
7.2. K čemu ve mlýně sloužily „vantroky“ a k čemu „holendr“ ?

Nesoutěžní otázka : Jakým neobvyklým způsobem zapracovala Božena Němcová do své “Babičky“, postavu svobodného mlynáře Libora z Jiráskovy „Lucerny“ ?

Na otázky 7. kola je možno odpovídat do středy 29. března 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 6. dílu:
6.1. Hlavním rozdílným znakem mezi rackem a rybákem je u rybáka delší a výrazně vykrojený ocas, díky němuž se rybákovi říká „mořská vlaštovka“.
6.2. Kvákající kvakoš samozřejmě patří mezi ptáky.

Nesoutěžní otázka č. 6: Spojitost mezi ptáčkem moudivláčkem a vlakem „Pendolino“ je latinské jméno moudivláčka – Remiz pendulinus. Pendulinus znamená latinsky kyvadlo a u ptáčka znamená kývající se zavěšené hnízdo, u vlaku italské pojmenování vzniklo podle kývajícího se naklápěcího systému.

Výherci 6. kola: Filip Poisl, Vladimír Šíma a Daniel Obendraut

Své ceny si ještě nevyzvedli tito výherci:
Výherci 1. kola: Nicole Jandová
Výherci 2. kola: Jan Rybáček, Eliška Vilítová a Eva Šťastná
Výherci 3. kola: Alena Košáková
Výherci 4. kola: Karolína Dudová, Linda Šuláková
Výherci 5. kola: David Jakš, Věra Brejchová, Kamila Burianová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
22. března 2023