3. Cukr, ovce, pšenice, rybám vadí nejvíce… aneb „Rybníky zůstávající…“

„Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního, má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybářské mluvy, ještě dnes užívané. A tradice rybářská – toť schrána zkušeností, střádaných mnoha a mnoha pokoleními…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16)

Zlatý věk českého rybníkářství končí třicetiletou válkou. Na území dnešní České republiky, tehdy Českého království a Moravského markrabství je na 180 000 ha rybníků, jejichž plocha bude v dalších stoletích už jen kolísavě klesat. Nejprve nekonečnými válečnými útrapami, kdy všude chybí pracovité ruce a v pozdějších stoletích výnosnějšími způsoby hospodaření v rámci uspokojení potřeb průmyslové revoluce v 19. století, zákonitě reagující na napoleonské války s kontinentální blokádou. Co si doma vyrobíme, to si doma spotřebujeme. Následuje nebývalý rozmach obilnářství, pícninářství, pastevectví, ale i třeba cukrovarnictví, které je na úrodných pozemcích mnohem rentabilnější než chov kaprů. České gubernium sice ještě roku 1786 provede první „daňový“ soupis rybníků za pomoci vytyčení obvodu v krocích a rozdělí je na obecné (určené k chovu ryb), mlýnské a napájecí (zadržující povodně), ale ponapoleonská doba kráčí jinam. Po všech historických výkyvech se výměra rybníků v České republice zastaví na dnešních 52 000 ha… Pro srovnání, velmi podobná je plocha koryt vodních tok (50 000 ha) a třeba plochy přehrad (vodní nádrž umělá) zabírají 34 000 ha.
Nemalý podíl na výrazné změně hospodářských systémů od první třetiny 19. století má také „znovuobjevené“ meliorování, měnící tisíce hektarů rybničnatých luk na ornou půdu. Zejména plochy rybničních soustav na úrodných polabských nivách východních Čech, pardubické a poděbradské, tomuto tlaku, stejně jako mnoho dalších, v nerovné soutěži (třeba právě s cukrem) podléhají… O více než sto let později, v rámci kolektivizace a společného zemědělského hospodaření přijde další vlna meliorací a zbývající mokřady s české krajiny začnou mizet znovu. A ve velkém. Protože společnost chce jíst. A dnešní zemědělská politika, přes halasné proklamace a řadu dotačních titulů, si cestu k zachování a k obnově mokřadů tápavě hledá, ve spolupráci s ochranou přírody, dál. Ne právě úspěšně. Asi je příliš těžké pochopit, že když z krajiny odvedu vodu, tak za nějaký čas zkrátka začne chybět…
Naše jihočeské, regionální nivy, naštěstí úrodnosti polabských nížin nedosahovaly. Krize českého rybnikářství, podpořená velkou poptávkou po vlně z důvodů válečných, je proto výrazněji zasáhla až ve 2. polovině 19. století. Do té doby sice rybníků v rámci hospodaření velkostatků ubývalo, ale nikoli dramaticky, mimo jiné i z důvodu poměrně stabilního odběru vysoce kvalitního kapra do Bavorska a na Chebsko. Však vojenská mapa z konce 19. století uvádí silnici, vedoucí přes Sedlici, Blatnou, Lnáře, Kasejovice a dále na Plzeň a Karlovy Vary jako Fischerstrasse – rybářskou silnici…
Pozn.: Opět jde o z 2. dílu známou hlavní silnici E 49, pod níž u Malovic na Vodňansku podtéká voda Krčínovou strouhou – Krčínkou- a zároveň o silnici, tvořící na konci druhé světové války demarkační linii mezi vítěznými vojsky. A pro zajímavost, o čtyřicet kilometrů severozápadněji po této silnici, vzpomínal hajný ze Staroboru u Sedlice, že na koci války byla voda v rybníce Starobor tak čistá, že ji po převaření používali američtí vojáci zdejšího vojenského tábora na demarkační linii ve své polní kuchyni na vaření…
A zatímco blatenský velkostatek jde cestou rušení velkých rybníků (např. Buzický a Velký Sádlovský o společné výměře téměř 200 ha), velkostatek lnářský se vydává cestou rušení rybníků menších, neboť navzdory všeobecné rybniční krizi měl díky rodu hrabat ze Sweerts-Sporcku, na přelomu 18. a 19. století rybníků jako dnů v roce. Pravdou je, že na konci 19. století mluvíme již o pouhé stovce, ale v jejich vodách se mimo jiné prohání z Německa přivezený nový rybochovný hit, bezzšupinatý špíglák - lysec. Rybniční lnářské hospodaření má však stále nejvyšší úroveň. Roku 1921 lesní a vodní hospodář Ing. Theodor Mokrý, dokonce trpělivou šlechtitelskou čtrnáctiletou prací, představuje ušlechtilou, bohužel poměrně citlivou formu lysého kapra - lnářského modráka. Hladkého zavalitého kapra s malou hlavou, nafialovělým zbarvením kůže a vysoce jakostním masem. "Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa", zní doprovodný slogan. Nevýhodou je citlivost na řadu vnějších vlivů, nejvíce na mechanizovanou manipulaci při výlovech a sádkování, ale přesto se modrák v rybničním hospodaření udrží až do 50. let, kdy se začíná opět prosazovat odolnější šupinatá ryba.
Po roce 1948 systém velkostatků zaniká vytvořením Státního rybářství Blatná, spravujícího až do roku 1989 většinu rybníků na Blatensku, Rožmitálsku, Březnicku, Strakonicku a Písecku. Využitím nových vědeckých poznatků a pracovních metod dochází k intenzifikaci rybničního hospodaření, mající za následek další „zprůmyslnění“ rybářského hospodaření na úkor jeho „přirozenosti a estetiky“. A dnešní tržní mechanismy bohužel nedávají společnostem obhospodařujícím rybníky (největší Blatenská ryba s více než 260 rybníky o celkové výměře přes 1 600 ha a Rybářství Lnáře s necelými 500 ha) jinou možnost, než tento trend akceptovat. Přesto v rybniční rybařině zůstává velké množství těžké ruční práce, dodávající jí, zejména při podzimních výlovech, neopakovatelný ráz nostalgie, sentimentu a zároveň pravdivosti…
V jižní části regionu byly rybniční soustavy soustředěny do tří velkých panství, štěkeňského, netolického a protivínského a historický vývoj tu probíhal podobně jako na Blatensku. Jen již roku 1922 došlo na základě pozemkové reformy ke sloučení rybníků všech tří panství do státního rybářství, které se v roce 1953 vyčlenilo ze Státních statků a lesů Třeboň jako samostatná rybářská firma. V současnosti pod názvem Školní rybářství Protivín. Jako součást Krajského školního hospodářství České Budějovice obhospodařuje v oblasti mezi Píseckými horami, Šumavou a Českobudějovickou pánví 236 rybníků o výměře 1435 ha.
Krize rybnikářství královského města Vodňan počíná hned třicetiletou válkou, dáním celého města i s rybníky do zástavy vojevůdci Marradasovi a během staletí vrcholí rokem 1870, kdy nebyl ve vodňanském katastru nahnán ani jeden rybník! Rybníky naštěstí nebyly rušeny natrvalo a s počátkem 20. století se znovu hlásí o slovo. Přelomovým rokem 1953 veškeré městské rybářství přebírá a začíná na něm hospodařit podle nejnovějších vědeckých poznatků Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, přesunutý do Vodňan z Prahy. Pro soustavu severně nad městem se buduje nová obtoková stoka, samostatně napájející rybníky a jsou dokonce založeny dva nové rybníky, Velký a Malý Ústavní. Současně dochází k velkému odbahňování a vyhrnování přes 300 let neudržovaných vodních děl. Po roce 1989 se městské rybníky vracejí svému původnímu účelu i majiteli a dnes Městské rybářství Vodňany spravuje 20 rybníků o výměře 208 ha.
Není jednoduché v době neúprosného tržního kapitalismu sladit zájmy a potřeby majitelů rybníků nebo společností, které je obhospodařují, se zájmy především ochrany přírody. Jde o složitou cestu plnou kompromisů, jejímž výsledkem by mělo být zachování krásné jihočeské krajiny. Zatím je to však cesta krajně neschůdná…

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Je v České republice větší průměrná spotřeba cukru na osobu a rok nebo je větší průměrná spotřeba rybího masa na osobu a rok ?
3.2. Proč se v článku zmiňované odrůdě kapra říkalo „špíglák“ ?

Nesoutěžní otázka : Sní jeden průměrný Čech za rok více masa rybího nebo masa skopového ?

Na otázky možno odpovídat do středy 1. března 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1. V Čechách je největším rybníkem Rožmberk se 647 ha a na Moravě Nesyt o výměře necelých 300 ha.
1.2. Rybníkář Štěpánek Netolický, zemřel roku 1538 (narozen 1460) a rybník Rožmberk byl stavěn v letech 1584 – 1590. Nemohl se v něm tedy koupat.

Nesoutěžní otázka: Rybník Rožmberk by se vešel do vodní nádrže Lipno asi 7,5 x.

2.1. Voda z rybniční soustavy Bílý kámen u Mečichova, se přes Březový potok, řeku Otavu, řeku Vltavu a řeku Labe dostane nakonec až do Severního moře.
2.2. Bitva u Sudoměře se odehrála 25.3, 1420 na hrázi mezi rybníky Markovec a Škaredý.

Nesoutěžní otázka: Obrázek ryby si na svůj znak nedal žádný z našich čtrnácti krajů.

Výherci 1. kola: Barbora Lukešová, Marek Duběda a Nicole Jandová
Výherci 2. kola: Jan Rybáček, Eliška Vilítová a Eva Šťastná

Ceny pro výherce budou k vyzvednutí od 1. března 2023, opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
22.února 2023