5. Rybníky městské, hradní, zámecké… aneb Nejen na tom Bošileckym mostku…

„Z radčických kopců se k jihu sklánějí svahy bývalých vinic do široké kotliny rozsvícené hladinami rybníků pod modrou hradbou šumavských hor, kde pod vysokým nebem mezi vodami, loukami a oranicemi vztyčilo vznosnou kolmici věže staré městečko, nazývané odpradávna podle rozlehlých vod Vodňany. U říčního přechodu na Zlaté stezce povstalo z osady, kterou čeští Přemyslovci dali obehnat příkopem, parkány, hradbami s baštami jako pevnost moci královské proti úkladům šlechty, z níž Rožmberkové na blízkém Helfenburku byli sousedy nejméně příjemnými…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 60)

Rybochovná funkce rybníků bývala ve středověku často spojena s funkcí obrannou, kdy vodní dílo vhodně doplňovalo systém hradeb měst, tvrzí nebo hradů a s funkcí zásobní, jako zdroj pitné vody a vody nutné při hašení požárů. V jižních Čechách je příkladem prvním rybník Vajgar v Jindřichově Hradci, druhým Jordán v Táboře. Kombinací obou, obohacených o funkci reprezentativní, je třeboňský Svět, vybudovaný Jakubem Krčínem přesně na 49. rovnoběžce, pro pány z Rožmberka, jehož realizaci „odneslo“ v pravém slova smyslu tehdejší třeboňské Svinenské předměstí. Cykloprojížďka kolem dvousethektarového Světa od sochy slavného rybníkáře na hrázi, je velkým turistickým „tahákem“ a málokdo vzpomene původního názvu rybníka, Nevděk.
O Vajgaru se mluví již od roku 1399, s názvy Velký, Hradní, Městský nebo Zámecký. Dnešní neobvyklé jméno však vzniklo až v 17. století z německého názvu pro rybník: weiher. Jordán byl zbudován o sto let později v centru Tábora jako zdroj pitné vody a jde o první údolní nádrž v Čechách, s hrází vysokou až 18 m, kubaturou přes 3 miliony m3 vody a kromě přilehlých sádek se štičí líhní u něj zaujme vysoký vodopád, přepadající do Tismenického potoka.

Pozn.: Samostatnou kapitolou by byl příběh o odbahňování (a vybudování nových spodních výpustí) vodní nádrže Jordán mezi lety 2012 až 2014, které se díky řadě pochybení (například i protržení nedbale provedené provizorní hráze v prosinci 2012, kdy v „bahenní lázni“ zahynulo 16 tun ryb všech druhů a velikostí a za které vlastně nikdo nemohl…), vyšplhalo na téměř půl miliardy korun (přesně 466 milionů) a přesto výsledky zdaleka neodpovídají očekávání...“

Nedílnou součástí obou výše uvedených 50ti hektarových nádrží jsou obloukové kamenné mostky a propusti, jakési atributy venkovských (Bošilec u Veselí nad Lužnicí, s dvousethektarovým, údajně nejstarším jihočeským rybníkem by mohl vyprávět…) a městských rybníků. Podobnými se totiž mohou pochlubit i vodní díla ve Lnářích, v Blatné, ve Strakonicích i Vodňanech. Lnářský, s barokními světci sv. Janem Nepomuckým a sv. Donátem, mezi protáhlými rybníky Zámeckým a Podhájským s romantickým ostrůvkem, byl sice značně poškozen při povodních roku 2002, ale dávno se znovu skví v plné kráse. Kolorit Lnář, městečka doslova rozděleného rybníky na Smoliveckém potoce, doplňuje rybník Vesský, připomínající skrovné počátky později rozlehlého panství, poprvé zmiňovaného roku 1313 a jen podtrhuje obecní znak, v modrém poli stříbrného kapra se zlatým klíčem, shodou okolností udělený Lnářům právě v březnu povodňového roku 2002.
Kamenný obloukový mostek, spojující ostrovní zámek, původně vodní hrad, obklopený vodami opět Zámeckého rybníka na říčce Lomnici, zase nemůže chybět na žádném turistickém pohledu Blatné, městečka založeného na houpavých lomnických „blatech“ a poprvé zmiňovaného 1235 (městem však až od r. 1601). Zámecký rybník stále slouží k romantickým projížďkám na loďkách (což v pohádce Šíleně smutná princezna předvedli Václav Neckář s Helenkou Vondráčkovou) se a k zásobování vodou místních sádek, zatímco protější Sladovna měla mnohem praktičtější využití jako zdroj vody zámeckého pivovaru a lihovaru, přestavěného koncem 19. století baronem Hildprandtem z již nevynášejícího cukrovaru. Dnešní Zámecký lihovar a pivovar Blatná, moderně zrekonstruovaný opět po ničivé povodni 2002, která Blatnou zasáhla hned natřikrát, vyniká výrobou vysoce kvalitních ovocných destilátů podle starých rodinných receptů.
Jihozápadně od Blatné se do roku 1828 rozkládal jeden z největších rybníků blatenského panství, téměř 82 ha Velký Sádlovský, jehož hladinu o nedělích brázdila na lodi vyhrávající zámecká kapela Ferdinanda Hildprandta. Z ekonomických důvodů (viz. minulá povídání) byl „Sádlovák“ zrušen, takže bývalé rybniční dno nyní protíná železnice a přes jeden kilometr dlouhá, zalomená hráz slouží jako těleso komunikace na Záboří. Rybniční „obchvat“ města, doplňují severně rybníky Podskalský a Pustý a východně Přední a Zadní Topič. A dále východněji již leží Buzice, vyhlášené více jak čtyřicetihektarovým rybníkem a v poslední době znovu ožívající vodní tvrzí – hradem (mimo jiné známé z posmutnělého historického filmu Čest a sláva), obklopenou ve středověku vodami říčky Lomnice, nad níž se ve vsi opět klene malebný obloukový mostek…
Obloukový mostek, s funkcí propustku, také znají všichni zahrádkáři strakonické zahrádkářské osady u Blatského rybníka. Roku 1243 obdržel řád Johanitů od správce Prácheňského kraje Bavora I. část strakonického panství s hradem. Jako zkušení válečníci doplnili jeho obranný systém založením rybníka v bažinách delty Volyňky, příznačně nazvaného Blatský, kdy v případě nutnosti bylo možno jeho vodou napustit i příkopy kolem hradu. Kromě Blatského se Strakonice, mimochodem historicky poprvé připomínané roku 1235 (shoda s Blatnou není díky tehdy společnému vládnoucímu rodu Bavorů ze Strakonic vůbec náhodná), mohly chlubit ještě rozsáhlým Svatováclavským rybníkem, situovaným v místě nynějšího areálu ČZM, který byl opět z ekonomických důvodů vysušen podobně jako blatenský „Sádlovák“ a to roku 1836.
Jako Blatné, i kdysi královskému městu Vodňany, poprvé připomínanému roku 1317, dala jméno poloha v močálovitém a vodnatém území. Středověké latinské texty o něm píší jako o Aquilea Bohemorum, Českých Benátkách, vzniklých na místě bývalé rybářské osady Vodná na řece Blanici. Město významně profitovalo z polohy na obchodní stezce a později z rýžování a těžby zlata. Největší věhlas však získalo až od konce 15. století změnou obranných bažinatých rybníků ve svém okolí na moderní rybniční soustavu s využitím řeky a kamenných klenutých mostků, ve městě vytvářejících proslulé „vodňanské Benátky“. Výsledkem je od severu ohraničené město jednotnou soustavou rybníků od západu k východu v pořadí Velká Outrata, Malá a Velká Podvinice (ta vznikla rozdělením původního rybníka Podvinice při stavbě státní silnice, která přechází řeku Blanici novým, opět klenutým mostem) a Velká Okrouhlice.
Proslulost vodňanského „rybníkářské“ dědictví stála v roce 1920 u založení Střední rybářské školy (kvůli covidové pandemii musely být oslavy stého výročí založení školy přesunuty do roku 2021), jediné v republice, nyní s možností vyššího odborného studia vodního hospodářství a ekologie. V roce 1953 pak u zahájení provozu Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického, jehož soustava pokusných rybníčků při severozápadním okraji města patří k největším v Evropě. A světoví odborníci i stovky návštěvníků se pravidelně scházejí na Vodňanských rybářských dnech, doplněných výstavami a rybářskými trhy, které potvrzují, že české rybářství a rybníkářství se nemají za co stydět.
Rybníky se zkrátka během staletí staly nedílnou součástí české historické i urbanizované krajiny a významným způsobem ji spoluvytvářely a stále vytváří. A nejen malebnými kamennými mostky nebo písničkami…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Co je ona „řičice“ z písničky o panenkách „Na tom Bošileckým mostku“ ?
5.2. Kteří alespoň dva svatí jsou patronem rybářů ?

Nesoutěžní otázka : Zazní ve slavné filmové písničce, kterou na Zámeckém blatenském rybníce zpívá na loďce princ Vašek princezně Helence, slovo „rybník“ ?

Na otázky 5. kola je možno odpovídat do středy 15. března 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 3. a 4. dílu:
3.1. V ČR je průměrná spotřeba cukru na osobu a rok (asi 36,3 kg) větší než spotřeba rybího masa (asi 5,6 kg na osobu a rok).
3.2. Špíglák se říkalo hladkému bezšupinatému kaprovi podle německého „spiegelkarpfen“, kdy německé slovo „spiegel“ znamená česky zrcadlo (v doslovném překladu tedy „zrcadlový kapr“).

3. Nesoutěžní otázka: Průměrná spotřeba skopového masa je v ČR mnohem nižší než spotřeba rybího masa a činí asi 0,4 kg na osobu a rok.

4.1. Jakub Krčín (1535 – 1604) se samozřejmě s Jakubem Kubatou, popraveným roku 1581 setkat mohl.
4.2. Nejhlubší český rybník je rybník Staňkovský u Chlumu u Třeboně (max. hloubka 16 m, který je zároveň i rybníkem s největším objemem zadržené vody, rybníkem nejdelším (6 km) a rybníkem s největším obvodem (25 km).

4. Nesoutěžní otázka: Část hranice s Rakouskem tvoří opět Staňkovský rybník.

Výherci 1. kola: Barbora Lukešová, Marek Duběda a Nicole Jandová
Výherci 2. kola: Jan Rybáček, Eliška Vilítová a Eva Šťastná
Výherci 3. kola: Alena Košáková, Václav Lácha, Hana Křížková
Výherci 4. kola: Karolína Dudová, Jiřina Dobešová, Linda Šuláková

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
8. března 2023