10. Rybníky umělecké aneb Paleta s bahnem i kalnou vodou…

„Malíř, malující na hrázi Podškalského rybníka známou krajinu, stal se postavou, na niž přenesl všechen svůj údiv a uctívání. S obdivem pozoroval i náčiní, s kterým je možno konat takové divy. Nejvíc ho lákala rozevřená malířská skříňka plná tub. … A což paleta, na okraji plná barevných kopečků, jež namíchány nějakým zázrakem se na plátně proměnily v nebe, čejku, strom s rybničnou hládí! Voněl z nich terpentýn nějakou omamnou exotickou vůní. Hlava se ze všeho točila…“ L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s .89)

Rybníky a věci s nimi související byly vždy vděčným objektem umělců všech žánrů. Romantická tajuplnost, hry stínů, temné hlubiny, příběhy na hrázích, svítání, soumraky, mlynáři, krajánci i těžká rybářská práce byly častým námětem nejen pro malíře, ale i pro básníky, spisovatele nebo obyčejné lidové písničkáře. Kdo by neznal popěvek o mlýně, který nemele, protože jej sebrala voda ? O mostku, na kterém se perou dvě panenky ? O jiné panence, která prosí rybáře, aby ji vzal na svou lodičku ? O rybníce, který se právě nahání ? Příběhy vychází z prostého venkovského života se všemi starostmi, láskami a nesnázemi, které k němu nerozlučně patří, stejně jako rybníky na obraz jihočeské krajiny. A právě těm patří poslední „vodnické“ putování.
Rybníky našeho regionu jsou umělecky velice atraktivní, což ocenil již spoluzakladatel české krajinářské tvorby Julius Mařák (1832-1899), Na popud svého žáka Stanislava Lolka (1873-1936) spolu jezdili malovat na Lnářsko, kde se rybníkům zkrátka vyhnout nedá. Mladý Lolek tu trávil mladá léta coby adjunkt u pana lesního rady Theodora Mokrého (tvůrce lnářského modráka). Navíc mu učarovalo i Záboří s Podkostelním rybníkem a soustavou drobných rybníčků směrem k Třemšínu, kterou si sám pro sebe nazval „Růženečkem“. Po katastrofální povodni v roce 1895 také namaloval zničené tchořovické sádky.
Později s ním jezdíval malovat i jeho věrný druh Adolf Kašpar (1877-1934), mimo jiné ilustrátor Babičky Boženy Němcové. Oba kamarádi se dokonce podíleli na vytvoření dodnes uchované opony, samozřejmě s rybníky, pro divadelní ochotnický spolek ve Lnářích. Jiný Mařákův žák, Jaroslav Panuška (1872-1958), jehož předci pocházeli z Tchořovic, si oblíbil blatenské rybníky Topič a Řitovízy, a samozřejmě soustavou tchorovickou. Velká Kuš u Lnářského Málkova a Metelský rybník zase často „stály modelem“ krajináři Josefu Hodkovi (1888-1973).
Zásadním způsobem ovlivnila krásná a zadumaná blatenská krajina dalšího malíře, mirotického rodáka Mikoláše Alše (1852–1913). Coby dítko, cupitával do bělčické školy po hrázi Klusáku u Závišína nebo se svými bratry slézal skály nad Černívským rybníkem při návštěvách tety ve mlýně. Vše z dětství věrně zachytil v pozdějším díle a věnoval do vínku i svému kmotřenci Lvu Šimákovi (1896-1989), dalšímu významnému malíři Blatenska. Současník Alšův, krajinář Václav Jansa (1859-1913) si zase oblíbil mezi lesy schovaný rybník Lhotku s mlýnem u Blatné, kam po několik let jezdil na letní byt a často maloval i partie blatenského vodního zámku. Ponejvíce rozsochatou sosnu, zničenou až roku 2007 orkánem Kyrill. Stejné motivy, spolu s motivy zámeckých pánů několikrát maloval, na Alšovo doporučení, i mladý Viktor Stretti (1878-1957), zakladatel českých krajinářských leptů, z nichž Rybolov na Blatensku patří mezi jeho díla nejrannější.
Zajímavostí je, že blatenský Zámecký rybník, spolu se zámkem a labutěmi, umělecky zachytil i nejslavnější český malíř 19. století a velký vzor právě Mikoláše Alše, Josef Mánes (1820-1871), když do městečka zavítal se svým malířským přítelem Karlem Purkyněm (1838-1868), vzpomínajícím na doby svého mládí. Možná tu Mánes hledal (a nenašel) motiv pro pozdější slavnou kalendářní desku pražského staroměstského orloje.
„Dvorního„ malíře našlo Blatensko v Janu Hálovi (1890-1959), často tvořícím na hrázi Podškalského a Pustého rybníka přímo v rodné Blatné. Mimo jiné ilustroval i známý román Jan Cimbura a přestože druhou část života prožil jako uznávaný umělec ve slovenském Važci, jihočeskou krev v sobě nikdy nezapřel. Ladislav Stehlík (1908-1987), Bohumil Ullrych (1893-1948), Alois Moravec (1889-1987). Tři jihočeští umělci a nerozluční přátelé. Ve svých obrazech, mnohdy jen prostých akvarelových, vzdávali nádherné jihočeské krajině a rybníkům obzvlášť hold celý život a zamilovali si především Bělčicko, rodiště Ladislava Stehlíka.
Jejich současník, Rudolf Bém, vlastním jménem Vratislav Hlava (1874-1955), v mládí pobýval a maloval krajinu s rybníky okolo Stožic a Vodňan. Možná tu potkával slavného tvůrce české avantgardy, malíře Jana Zrzavého (1890-1997), kterého sice lákaly krajiny Francie, Řecka nebo Itálie, ale Vodňansko mu zůstávalo stálou inspirací, doloženou známým plátnem Vodňanská krajina s rybníkem.
Náměty svých děl především v okolí Chelčic nacházel i další z velikánů českého malířství, Antonín Slavíček (1870-1910), autor kultovního obrazu z Vysočiny, „U nás v Kameničkách“, jehož součástí, věřte, nevěřte, je i malý rybníček… Osobitý mistr světla a stínu, vedl po smrti profesora Mařáka, přestože si s ním za života příliš nerozuměl, jeho krajinářskou školu na pražské Akademii výtvarných umění. Akademikem byl i Otakar Kubín (1883-1969), mnohem známější svým francouzským jménem Othon Coubine. Ke stáří se rád vracel do Čech a jeho přítel, malíř František Zikmund (1893-1955) pro jeho oleje objevil barevnou malebnou krajinu kolem Čichtic na Bavorovsku.
Francouzským obdobím v Paříži prošel i malíř, jemuž se rybníky staly osudem, Jan Kojan (1886-1951). Miloval Třeboňsko, své rodiště a za války pobýval na Vodňansku, kde hledal náměty pro ilustrování románu Josefa Holečka Naši. Práci rybářů maloval často a rád. Říkalo se o něm, že jako jediný malíř dokázal s lehkostí namalovat kalnou vodu i bahno ode dna. Zemřel příznačně na následky zápalu plic, který si přivodil, když maloval v sychravém počasí svůj poslední rybník…
V osobě Václava Štětky (1893-1982) našel vynikajícího pokračovatele a jeho realistické obrazy těžké práce rybářů, protože nejraději maloval právě výlovy, dodnes zdobí nejednu veřejnou budovu našeho regionu. Málokdo však ví, že nelehkému rybářskému životu se poprvé z malířského hlediska začal věnovat již malíř Antonín Waldhauser (1835-1913), současník Mánesův, s nímž studoval na pražské Akademii u profesora Rubena. Snad ani nepřekvapí, že rodištěm Antonína Waldhausera byly Vodňany…
Jihočeská krajina plná stříbrných rybníků a neopakovatelné poezie, zkrátka vždycky byla, je a bude, krajinou inspirující… A pokud si osudy uměleckých rybníků chcete připomenout podrobněji, znovu otevřete Putování malovanou krajinou z roku 2015. Nepřekvapí, že rybníky se to v ní jen hemží…A my se s nimi pro letošní rok právě loučíme…

Soutěžní otázky č. 10
10.1. Kdy byla slavnostně odhalena kalendářní deska pražského orloje, namalovaná Josefem Mánesem a najdeme na některém z dvanácti zobrazených měsíců motiv rybníka ?
10.2. Kterou literárně známou zvířecí postavu přivedl kresbou do české literatury malíř Stanislav Lolek a jak se líbila malíři Mikoláši Alšovi?

Nesoutěžní otázka č. 10: Kolik kusů skotu u vody, zachytil malíř Antonín Slavíček na svém nejslavnějším obraze U nás v Kameničkách ?

Na otázky 9. kola je možno odpovídat do středy 19. dubna 2023, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu:
9.1. V písničce Nemelem, nemelem, sebrala voda kromě mlýna ještě všechny kola a i tu pilu s vantrokama.
9.2. Vltavskou kaskádu tvoří, ve směru od pramene, tyto vodní díla: Lipno I, Lipno II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Rozlohou největší je Lipno I (48,7 km2) a nejhlubší přehradou je Orlík (74 m).

Nesoutěžní otázka č. 9: Panenka s modrýma očima přivezla do mlýna ječmen, takže „vejražku“ (výražková mouka), která se mlela pouze ze žita, si domů odvézt nemohla…

Výherci 9. kola: Miroslav Švec, Karolina Kurková a Václav Žitný

Své ceny si ještě nevyzvedli tito výherci:
Výherci 1. kola: Nicole Jandová, Barbora Lukešová
Výherci 2. kola: Jan Rybáček, Eliška Vilítová
Výherci 4. kola: Karolína Dudová, Linda Šuláková
Výherci 5. kola: Věra Brejchová
Výherci 7. kola: Adéla Čadková, Marie Žídková, Jan Staněk
Výherci 8. kola: Ivana Matějovicová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
12. dubna 2023