- 2024 Putování vodníkovou krajinou 3
- Zahradou poznání
- 2023 Putování vodníkovou krajinou 2
- 2022 Putování vodníkovou krajinou 1
- 2021 Putování chráněnou krajinou
- 2020 Putování chráněnou krajinou
- 2019 Putování chráněnou krajinou
- 2018 Putování vědeckou krajinou
- 2017 Putování filmovou krajinou
- 2016 Putování dramatickou krajinou
- 2015 Putování malovanou krajinou
- 2014 Putování básnickou krajinou
- 2013 Putování románovou krajinou
- 2012 Šel tudy, měl dudy
- 2011 Stíny lesa tajemné
- 2010 Pěšinkami zámeckých parků
- 2009 Na vlnách stříbrných rybníků
- 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky
- 2007 Město v přírodě, příroda ve městě
- 2007 U pramenů živé vody
- 2006 U pramenů živé vody
- 2005 Regionem ve stínu památných stromů
- Strakonice kvetou
- Zimní radovánky
- Ostatní
8. Odkud přišel strakonický dudák…
„Tato krajina měla dudáka, jenž hrál o půlnoci viselcům, věrojatě pomyslíte na pověst, ale pod Smrtí horou žil ještě nedávno pohodný, jemuž dudy hrály jen o málo uměleji než kdysi proslavenému Švandovi…Dlouhá léta zde působil pan řídící Martin Ruth, za jehož doby se tu hrávala ochotnická divadla, jimž přírodní zákoutí křikavské tvrze dávalo překrásnou scenérii, ať už tu byl hrán Tylův Strakonický dudák nebo zdramatizovaný román Ivana Klicpery..“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)
V divadelních představeních, v povídkách, v básních i v obrázcích malířů je Tylův Švanda dudák symbolem vlastenectví, národního uvědomění i prostopášného života a hledání. Kdo je však pravým Švandovým literárním otcem ? Tyla inspiroval strakonický vlastenec Jan Vlastislav Plánek (1789-1865), který příběh pravděpodobně četl v pověstech z Prácheňska, sebraných a básnicky zpracovaných jeho přítelem, národním buditelem Šebestiánem Hněvkovským (1770-1847), úředníkem na Klatovsku. O generaci mladší publicista, Jakub Malý (1811-1885), přináší postavu „lieber Augustina“, vídeňského dudáka, který se prý probudil opilý v jámě mezi mrtvými při velkém vídeňském moru r. 1679. Augustin je vymalován ve vinném sklepě vídeňské Radnice a veleznámou pijáckou píseň „O, du lieber Augustin…“, u nás známější jako „Sédí muška na stěně…“, přinesli do Čech řemeslničtí tovaryši. Plzeň si dokonce dudácký příběh na hromadě mrtvých převzala do svých pověstí.
V roce 1941 vydal publicista a spisovatel Josef Cheth Novotný(pseudonym Kuzma)knihu Strakonický dudák Švanda. Viděl v něm posledního ze šlechtického rodu pánů ze Švamberka, který přišel o majetek a zkomolením jména k přízvisku Švanda. Příběh z konce třicetileté války složil autor z nejznámějších pověstí Strakonicka (o medové kaši, švédské brance, bílé paní Perchtě a zázračném mariánském obrazu, o dudákovi hrajícím ve vlčí jámě a pod šibenicí, o bavorovských vlčích lidech, o štěkeňském mlýně Kubíků, o čichtické tvrzi, o strunkovických „Kocourkovských“, apod.) a oživil skutečnými historickými postavami. Zaujme i obálka knihy s reliéfem strakonického hradu od malíře Zdeňka Buriana. Dudák Švanda je v díle především tvůrcem i šiřitelem české lidové písničky. Šťastný konec na pražském Belvedéru symbolizuje postava dudáka na vrcholu Zpívající fontány. A světe div, se, ona tam opravdu je…
Kuzma za prvního uživatele jména Švanda označuje V. J. Rosu (1630-1689, viz 6.díl). A český právník, „pionýr“ národního obrození, J. V. Zlobický (1743-1810), díky jehož přímluvě u rakouského císaře Josefa II. bylo r. 1786 povoleno první české vlastenecké divadlo Bouda, seznamuje veřejnost se staročeským úslovím, “tam bude švanda“.
Pro historiky je zajímavá povídka dalšího vlastence, J. J. Rulíka (1744-1812), Veselý Kubíček aneb V Horách Kašparských zaklený dudák o chudém chlapci Kubíčkovi ze Zduchovic na Příbramsku. Sloužil v Radomyšli u sedláka a při posvícení v Kapsově Lhotě se seznámil s pověstným strakonickým Švandou. Ten jej přijal za vlastního a vyučil znamenitým dudákem. Samotný Švanda prý zemřel ve věku 82 let a ke hrobu na strakonické Kalvárii jej vyprovázelo více než 20 dudáků ze Slaníka, Hajské, Ptákovic, Kozlova, Hubenova, Ohrazenic, Bratronic a odjinud. Švanda se oficiálně ocitnul i v odborné literatuře. Roku 1840 o něm psal historik J.G. Sommer v topografii Království českého, část Prácheňsko, jako o tvůrci dmychacích dud, nahrazujících dudy dechové.
Pečlivé zkoumání Josefa Režného přineslo údaje o Antonínu Švandovi, který zemřel roku 1756 v Lipovici u Vlachova Březí, jehož bratr Matěj mohl být dudákem, pohřbeným ve Strakonicích. Pravdou je, že z rodin Švandů pocházela řada světáků, v období mezi válkami šířících slávu české muziky po celém světě. V žádném pořádném cirkuse, Bush, Sarrassani, Knie, Hagenbeck a dalších, nechyběli čeští muzikanti, kromě poctivého kumštu nepostradatelní jako tzv. cenťáci nebo tenťáci při stavbách šapitó a při řemeslných pracích. Na Strakonicku se rekrutovali z Cehnicka a z pošumavských vsí, např. Škůdra, Soběšice nebo Bukovník. Po druhé světové válce ale éra muzikantů, světáků, končí. Pamětníci vědí, že škuderský kapelník Josef Balek z nich složil partu Šumaváci, která do konce 60. let rozdávala radost po celém Podlesí. Na Sušicku se podobně proslavila známější Starošumavská dechová muzika Karla Polaty.
Strakonický vlastenec Plánek zveršoval své vyprávění v básni Strakonické dudy, ale jméno Švanda v ní ještě nenajdeme. Inspiroval se nejvýznamnější událostí roku 1820, kdy Strakonicemi projížděl rakouský císař František I. s císařovnou Karolinou Augustou. Při obědě na tehdejší poště jim vyhrávala vojenská kapela 25.pěšího pluku z Písku i s exoticky oděným dudákem. Císařovnu natolik zaujal svým zjevem i uměním, že houdka“, kterým byl buďto Jan Voldán nebo Vojtěch Čert, oba ze Zlivic u Čížové, bohatě obdarovala a navíc si jej nechala vymalovat místním malířem A. Zellerinem. Obraz byl umístěn ve vídeňské císařské obrazárně. Událost v dílce Dudák od Turecké hudby velmi podrobně zaznamenal a výrazně zpopularizoval Jan Jiřík z Bratřic (1756-1845), bývalý důstojník a první sběratel lidových písní a říkadel v naší literatuře, opět známý vlastenec i z románu F.L. Věk.
Suma sumárum. Kombinace rožmberské historie (viz 1.díl, rytíř Švenda), vídeňského Augustina, prácheňské muzikálnosti, české obliby pohádek i pověstí a vlasteneckého zanícení národních buditelů, stvořila strakonického dudáka Švandu, který více než půldruhého století nese světem veškeré chyby, ale i přednosti českého národa. Chyby, pokud upadne do vleku vypočítavého kosmopolity Vocílky, přednosti, pokud je s přítelem Kalafunou a s milovanou Dorotkou. Nepoznáváme se v něm ???
»O, du lieber Augustin,domů tě (já tě k nám) nepustím,
o du lieber Augustin, domů (ty k nám) nesmíš.
Kde jsi se ochlastal, proč jsi tam nezůstal,
o du lieber Augustin, domů nesmíš.«
Soutěžní otázky č. 8
8.1. Kdo nebo co způsobuje mor ?
8.2. Čím je v cirkuse „august“ a čím „domptér“?
Nesoutěžní otázka:
8. V které známé české filmové pohádce si princezna vzala za manžela dudáka ?
Na otázky je možno odpovídat do středy 18. dubna 2012 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.
!!! Z důvodu Velikonočních prázdnin lze do středy 18. dubna 2012 ještě odpovídat i na soutěžní otázky 7. dílu !!!
Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 10. dubna 2012