11. Strakonický dudák ve filmu a loučení …

„Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina. Tehdy se vracíval z dalekých cest, které podnikal s Pěveckým sdružením pražských učitelů až do zámoří a jako kdysi Tylův Švanda dudák dostal se s muzikou do celého světa…. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112)

Strakonický dudák kromě světa divadelního, operního a literárního vstoupil i na stříbrné plátno. Poprvé filmem Švanda dudák (1937) režiséra S.Innemanna. Scénář jako odborný poradce spoluvytvářel písničkář Karel Hašler a možná proto jsou závěrečné scény situovány do Prahy. Švandova matka není pohádková Rosava, ale nepohádková kněžna. Dudák zdědí panství a jako boháč se ožení s věrnou Dorotkou. Komedie byla natáčena převážně v ateliérech v Hostivaři a v uličkách Malé Strany.

Prácheňsko, opravdové rodiště dudáka Švandy, se jako kulisa uplatnilo až r. 1955, v zatím nejpovedenější filmové verzi Tylova příběhu, vrcholící nezapomenutelnou scénou reje duchů na Šibeničním vrchu. Film Strakonický dudák režiséra Karla Steklého, využil krajinné exteriéry bohatě. Nejblíže Strakonicím probíhalo natáčení v Týnci u Horažďovic (Švandova rodná ves), v Kloubu u Vodňan (domek stylu selského baroka rodiny Kalafunovy) a v Božovicích u Skal na Protivínsku (hostinec nad rybníkem Tvrzský, odkud Švanda odchází do světa).

Rozhraní Strakonicka, Písecka a Vodňanska vdechlo filmu neopakovatelnou atmosféru typické jihočeské krajiny. A v Kloubu počátkem minulého století také žil dudák Vavruška, proslavený svými písničkami, hranými v měkké mollové tónině. Tajemná lesní zákoutí našla kamera až v Choltické oboře u Pardubic a v Židově strouze u Bechyně (tu využil ve své poslední pohádce Čertova nevěsta i režisér Zdeněk Troška) a zahrál si i mlýn v Neveklově u Benešova. Jen samotným Strakonicím se bohužel tvůrci vyhnuli...

Alespoň částečná náprava přišla r. 1974. Město i s blízkým okolím si zahrálo v muzikálu Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru, v hlavní roli Švandy s Karlem Gottem a s Dorotkou Jitkou Molavcovou. Značně pozměněný děj ale jen vzdáleně připomínal původní předlohu a dílo má hodnotu spíše dokumentárně historickou. Každopádně je ale hezké pokoukání na společnou procházku hlavních hrdinů třeba kolem řepických rybníků.

Možná, že náš „domácí“ režisér Zdeněk Troška by se mohl pokusit Švandův příběh „rehabilitovat“ a po čtyřiceti letech znovu vrátit do kinosálů. A třeba za podpory Dudák-Měšťanského pivovaru Strakonice, což by nejvýstižněji vyjadřovalo odvěkou spřízněnost všech dudáků, přeneseně muzikantů, se zlatavým pivním mokem. A že se ve Strakonicích již „dudáků“ i zelených „Švandů“ vypilo. A nejen v restauraci Švanda dudák…

Málokteré město je tak pevně spojeno se svým symbolem. Folklórními soubory, sochou na náměstí, freskami na hlavních budovách, tematickými knihami, naučnou stezkou, pivovarem, kulturními akcemi i starostou, který umí zadudat. Zdálo by se, že dudák už snad ani nemůže nikde a nikoho ve Strakonicích překvapit. Ale opak je pravdou:

Během loňských oprav strakonického hradu našli tesaři na půdě starou, 4 m dlouhou a stejně tak širokou divadelní oponu, namalovanou místním umělcem Jarko Dvořákem Šumavským r. 1930. Pravděpodobně byla používána v loutkovém divadle v sále „U Lišků“, dříve U Černého orla a přes úschovu v Sokolovně se nakonec ocitla ve strakonickém muzeu. Znázorňuje spícího Švandu, kterému mezitím lesní panny očarovávají dudy. Již v létě by mohla být hlavní atrakcí muzejních expozic.

Deset putování s chlapíkem v černých holinkách, žlutých kožených kalhotách (praštěnkách nebo brslenkách podle pěkné žluté barvy brslenového dřeva), v košili „tenčici“ z bavlněného plátna, modré soukenné vestě s dvěma řadami lesklých knoflíků, hedvábným šátkem, čepici „vydrovce“, rozdávajícím radost svým dudáckým uměním, se chýlí ke konci. Zdaleka nemohla postihnout široký záběr a stopu, který fenomén dudáctví zanechal a zanechává v českém kulturním prostředí. Dudy navždy zůstanou nástrojem burcujícím český národ v dobách národního obrození, když ještě předtím přispěly v písních k zachování krásného českého jazyka.

Svůj dějinný úkol splnily a ve folklorních souborech a sdruženích nadále rozdávají radost a pohodu posluchačům. Přes veškerý nástup jiných druhů muzik zůstávají jistotou, že jsme doma. Proto mají strakonické mezinárodní dudácké festivaly takový ohlas u domácích i zahraničních návštěvníků. Všichni na kasacích koncertech a galapředstaveních s nadšením vyslechnou umělce z celé Evropy, aby si nakonec domácí s pýchou a ostatní s obdivem dohromady zazpívali české písničky. Letos v srpnu už podvacáté... Takže určitě přijďte…

Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:
10.1. Masopustní průvody na Hlinecku, Slovácká jízda králů, tanec Verbuňk, a Sokolnictví.
10.2. V roce 1895 nemohli, protože Gymnázium Strakonice bylo založeno až r. 1920.

Nesoutěžní otázka:
Alespoň okrajově nechal Z. Troška dudáka zadudat v pohádkách Čertova nevěsta, Princezna ze mlejna a Nejkrásnější hádanka.

Výherci 10. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Miluše Mazuchová, Veronika Rabová a parta 8. A Povážská Strakonice

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

A závěrečné vyhodnocení soutěže:
Putování ve stopách dudáka Švandy skončilo. Poděkování patří všem, kteří se letošního ročníku ekologické soutěže aktivně zúčastnili. Všichni vyhrát nemohli, protože v letošním roce jsme zaznamenali zatím nejvyšší účast v individuální soutěži. Třídních kolektivů se zúčastnilo 15 a já se budu těšit, že se s nimi potkám při dalších putováních po krásách našeho regionu.

Letošní ročník přinesl trochu jednodušeji formulované otázky, které jste řešily většinou pomocí internetu, případně logickým myšlením. Všechny třídní kolektivy si s nástrahami zdárně poradily, všechny školy měly do poslední chvíle možnost zvítězit a proto o celkových vítězích rozhodl los.

Vítězné třídní kolektivy se zúčastní dvoudenního tématického zájezdu do Polabí a Máchova kraje. Čeká je nejstarší český skanzen v Přerově nad Labem, „Postřižinské“ město Nymburk, Zoologická zahrada v Chlebech, unikátní bloudění v Labyrintáriu zámku Loučeň, malá exkurze do posledního českého cukrovaru v Dobrovicích, okružní plavba po Máchově jezeře, památník K.H. Máchy a muzeum populárního Čtyřlístku v Doksech, výstup na hrad Bezděz, monumentální Čertovy hlavy nad Želízy a Mělník se soutokem, zdymadly a největší studnou v Čechách.

Za oblast Strakonicka se zájezdu v termínu 30.-31. května 2012 zúčastní dvacetičlenný kolektiv ZŠ Dukelská Strakonice a v termínu 5.-6. června 2012 kolektiv žáků ZŠ Katovice.

Za oblast Vodňanska se zájezdu v termínu 30.- 31. května 2012 zúčastní dvacetičlenný kolektiv ze ZŠ Bavorovská Vodňany.

Za oblast Blatenska se zájezdu ve dnech 5. – 6. června 2012 zúčastní dvacet žáků ze ZŠ T.G. Masaryka z Blatné.

Dalšími účastníky letošní soutěže byly třídní kolektivy ZŠ Čelakovského Strakonice, ZŠ Poděbradovy Strakonice, ZŠ Povážská Strakonice, ZŠ Čestice, ZŠ Cehnice, ZŠ Volyně, ZŠ Štěkeň a ZŠ Volenice.

Vítězům blahopřeji, všem další zúčastněným ještě jednou děkuji za bezchybnou účast a těším se na další soutěžní putování a setkávání v roce 2013.

S pozdravem všem Ing. Šobr Miroslav, MěÚ Strakonice, odbor ŽP :o)