5. Švandovo putování Strakonicemi

„Kouzlo místních pověstí už od dětství vzrušovalo vnímavou mysl spisovatele a ředitele škol Adolfa Daňka, narozeného v domku zámeckého zahradníka. O jedné chlubné paní vrchní, která si nechala z chlebového těsta udělat střevíce na nedělní mši. Když noční vítr lomcuje starými lucernami, rozléhá se nádvořím její zoufalý pláč. A v ten čas je slyšet i vřeštění známých dud za kostelním oltářem…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

Jak se za oltářem kostela Svatého Prokopa na strakonickém hradě ocitly vřeštící dudy? Klikatou cestou lidové slovesnosti, začínající Janem z Rožmberka, velkopřevorem maltézského řádu ve Strakonicích (1511-1532). Miloval lov, takže kromě nových hradeb, zanechal městu na památku i renesanční věž Jelenku s loveckými motivy. K panství řádu patřil tehdy dvůr Hubenov (Bychnov) s ovčínem. Místního ovčáka Matěje Váchu, původem z Chodska, vyhlášeného dudáka, pověřil veselý Rožmberk zhotovením nevídaných dud pro pobavení lovecké společnosti. Úmysl se zdařil, jak ze starých zápisů vyčetl dlouholetý řídící učitel v Řepici Josef Žipek (1851-1927). Celých dvacet kozlích kůží spotřeboval Mistr Matěj na měch, k němuž připevnil osm píšťal a tři bručivé plechové trouby.

Jednoduchý princip dud. Měch vhání vzduch do koženého vaku. Na vak je nasazená vyřezávaná hlavička kozla nebo beránka, přes níž jde vzduch do píšťaly z tvrdého dřeva s dírkami, předničky. Druhý vývod jde do zadní píšťaly, huku nebo bordunu, s delším táhlejším tónem. Mosazným plechem zdobené leštěné kravské rohy na koncích píšťal jsou roztruby. Tón určuje zvukovod, zahnutá trubka z předničky k rohu. Hlavní co hraje, jako u všech dechových hudebních nástrojů, je rezonanční plátek. Vyrábí se štípáním z bambusu nebo z trsti rákosovité (nejvyšší evropská tráva až 6 m vysoká), rostoucí na plantážích Francouzské Riviery. Z trsti se vyrábí i píšťaly a známé Panovy flétny. Ve výrobě dud stále vynikají mistři z Chodska, nejznámější rod Konrádyů.

Do obřích dud foukalo najednou osm dudáků a při zkoušce prý se sesul hubenovský komín. Na upravený vůz, tažený dvěma páry volů, je nakládali čtyři siláci. Cesta ke strakonickému zámku vedla branou v nových městských hradbách ulicí Na Stráži. Neobvyklý průvod vyvolal opravdové pozdvižení. Proto nechal velkopřevor, když se nejprve důkladně pochlubil svým udiveným šlechtickým přátelům, nosit dudy po městě a na určených místech vyhrávat pro potěšení lidu. Nejvíce v ulici na Stráži. Událost se roznesla po celé zemi a přinesla Strakonicím jméno Dudákov. Posměšné, jak to umí jen nepřející závist, později obdivné. A v písních V Strakonicích za oltářem a Strakonický dudy, ty jsou slyšet všudy, se historický příběh ozývá při všech dudáckých vystoupeních dodnes. Ani hubenovští nevyšli naprázdno a jejich obří dudy se staly v moderní době součástí obecního znaku obce Únice, pod kterou Hubenov spadá.

V lidovém podání se příběh o obřích dudách a strakonických dudácích pěkně rozkošatil. Protože šlo v pravdě o zázračný až čertovský nástroj, přibyli čerti a nakonec i renesanční větroplach a kamarád „z mokré čtvrti“, Švanda. Nejznámějším se stal jeho příběh o půlnočním hraní čertům nebo divým ženám na Šibeničním vrchu, když se vracel z dražejovského posvícení kolem Kuřidla. Jen tak tak zachránil život a duši, dudy pověsil za oltář kostela Svatého Prokopa na hradě a už je nikdy nevzal do rukou. Prý občas hrávaly samy při ranních nedělních bohoslužbách, ale to byla jen ozvěna Švandových pokračovatelů, kteří v hospodě U Fiedlerů nebo Na Blátě ve Švandově ulici proti kostelu protáhli noční veselou zábavu.

Zatímco na Kuřidle, jehož část se stala přírodní rezervací vápencomilné květeny, bojují ochránci přírody s invazním akátem, zalesněný Šibeniční vrch, se stožárem mobilního operátora, se na jaře bělá sasankami a fialoví něžnými podléškami. Od r. 2008 jím prochází Naučná stezka Švandy dudáka. Na sedmi zastaveních během 11 km připomene hlavní mezníky švandodudácké tradice. Začíná pod věží Jelenkou, památkou na Jana z Rožmberka, přes Šibeniční vrch ze zbytky základů šibenice projde Dražejovem a údolím Otavy přes romantické Podskalí končí na vrchu Kalvárie, kde byl podle pověsti Švanda pochován pod lipou u kaple Povýšení Sv.Kříže. Hřbitov zrušily josefínské reformy konce 18. stol., kapli rok 1787, Kalvárie, s jizvou nové, do skal zaříznuté železnice, se stala součástí zahrádkářské osady a na hrob se postupně zapomnělo.

Nezapomněla ale mohutná Švandova lípa s téměř pětimetrovým obvodem kmene, stáří asi 250 let, r.2006 ošetřena a zajištěna vazbou proti rozlomení. Historickou i přírodní hodnotou splňuje podmínky pro vyhlášení památným stromem, které proběhne v rámci letošního Dne Země. Jde o úřední akt, chránící nejvýznamnější stromy naší historie. Přímo ve Strakonicích je nejznámější Václavská lípa na Podsrpu (obvod kmene přes 5,50m), dvě Podsrpenské lípy (obvody 4,20 a 4,70m) a Otavský dub (obvod 3,40m) na pravém břehu řeky proti Novému Dražejovu. Švandovu lípu při letošním vyhlašování doplní Blesková lípa na Virtu, jeden z nejvyšších stromů regionu.

Nejmohutnější dřevinou okresu je Žižkův dub na hrázi Mlýnského rybníka v Mladějovicích a Strážný dub v Sedlické oboře, s obvody kolem 7 m. Lípa v blízkých, již západočeských Mačicích je „v pase“ ještě o metr širší. Příběhy památných stromů píší přírodní živly. Pověstný Kyrill v lednu 2009 vyvrátil Dračí jilm v Kladrubech, loňské bouři z 13. července neodolala přes 33 m vysoká Strašická lípa a jejím bleskům Robotní lípa v Sudkovicích.

Ať Švandova lípa ještě dlouhé roky ve zdraví střeží klid strakonického dudáka, jehož dudy, alespoň v písni, stále znějí za kostelním oltářem a jehož osud se díky Josefu Kajetánu Tylovi stal národním kulturním pokladem. A varováním. A poučením. A také nadějí. Ale o tom všem zase za týden…

V Strakonicích za oltářem
V Strakonicích za oltářem, leží dudy i s dudářem,
kdo nevěří, ať tam běží však tam dudy ještě leží.

Strakonický dudy hučí, že mně holka šátek pučí;
Pučím, pučím, anebo nic, já sem holka od Strakonic.

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Jaký je rozdíl mezi volem, skopcem a kapounem?
5.2. Který den v roce si připomínáme Den Země ?

Nesoutěžní otázka:
Jaké zvíře se lidově nazývá pukl, někde také cap ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 28. března 2012 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1 Kalamajka je český lidový kolový tanec.
4.2. Poslední šumavský medvěd (šlo o medvědici) byl zastřelen 14.11. 1856 na Jeleních vrších u Želnavy na Českokrumlovsku.

Nesoutěžní otázka: Na Helfenburku se zčásti natáčela pohádka Zdeňka Trošky, Princezna ze mlejna (1994) a pohádka Tři životy Jiřího Stracha (2007).

Výherci 4. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Karla Měchurová, Jan Michalík a Elena Frassonová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP,
21. března 2012