6. Dudák ve víru národního obrození

„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

Počátkem 19. století se postava dudáka, svobodného, veselého člověka z prostého lidu, s českou písničkou na rtech, stala jedním ze symbolů nastupujícího národního obrození. Ozdobila titulní stranu Sborníku národních písní a ve sbírce Básně drobné ji do širšího povědomí uvedl básník z první generace buditelů, Šebestián Hněvkovský, dílkem Dudák. Hlavním hrdinou je „Výborník nad jiné v Pracheňském kraji…“, zakletý v blíže nespecifikovaných Březovských houštinách. Jako výborný dudák, hrál na Velký pátek a Škaredou středu, prováděl různá alotria a nutil k tanci i poustevníka. Po prokletí svádí lidi jako bludička a o filipojakubské noci ještě za trest hraje na reji čarodějnic a černokněžníků. Ještě se nejmenuje Švanda, ani ho nespasí lidská láska.

Postavu Hněvkovského skvěle zahrál Jan Tříska v seriálu F.L. Věk, podle románu A. Jiráska. S přítelem Františkem Věkem Radka Brzobohatého je vlastenecky vedl páter Matouš Vrba (Bohuš Záhorský), šiřitel českých knih. Hněvkovský i Věk (správně Hek, obchodník z Dobrušky) jsou skutečné postavy a zemřeli v roce 1847. Předobrazem pátera Vrby byl strakonický kněz Josef Šmidinger (1801-1852), šiřitel českých knih. Vlasteneckou práci završil roku 1843 založením první městské knihovny. Dnes po právu nese jeho jméno.

Alois Jirásek naši krajinu dobře znal. Oblast sudoměřských rybníků ožívá v románu Proti všem, později zfilmovaném, vyzdvihujícím duchovní vzepětí národa v období husitství. Pro román F.L. Věk „použil“ život pátera Šmidingera, který kromě misionářské práce působil jako vychovatel ve vlasteneckých rodinách Dlauhowesských v Němčicích a Šafaříků v Tažovicích. Krajina u Bratronic před revolučním rokem 1848, ožívá v dílku o pokrokovém šlechtici Talackovi z Ještětic. Vojenského dudáka píseckého regimentu popsal v povídce Na krvavém kameni a ve slavném románu Psohlavci je důvěrníkem Kozinovým statečný chodský dudák Řehůřek.

Nejen díky dudákům byly Strakonice významným centrem národního obrození. Lidového písmáka J.V.Plánka (1789-1865) navštěvoval Josef Jungmann, spoluautor spisovné češtiny i uznávaný přírodovědec J.E. Purkyně. Do společnosti tzv. Jungmannovy básnické a vědecké školy patří i nejznámější strakonický rodák, básník František Ladislav Čelakovský (1799-1852), jehož postoj k národu, vlasti a jazyku formoval právě o deset let starší přítel Plánek. Seznámil jej i s pozdější manželkou Marií Ventovou, také z vlastenecké rodiny.

Josef Jungmann (1773-1847) vydal roku 1838 velký Slovník česko-německý, ve kterém vysvětloval i význam slova SWANDA. Prý pověstný dudák, německy Dudelsackpfeiffer, dále pozvání na nějakou legraci nebo k hudbě (pojďme tam, bude švanda) nebo též naháňka, honba, tanec. Částečně vycházel z díla již zapomenutého Václava Jana Rosy (1630-1689), Poklad jazyka českého. Rosa např.poprvé navrhnul písmeno „ř“ místo „rz“.

V roce 1829 Ventovi ubytovali kočovnou hereckou společnost, v níž vystupoval Josef Kajetán Tyl (1808-1856). Vlídné přijetí a pohádkový příběh o dudákovi s čarovnými dudami, hrajícím divým ženám na popravišti, který vyslechl při večerních posezeních s Plánkem a vlastenci, zanechaly v mladém dramatikovy velký dojem. O necelých dvacet let později se k němu vrátil. V nejtěžších chvílích, když jej prudká, nesmiřitelná a nespravedlivá kritika mladého Karla Havlíčka Borovského, srazila na dno. Přišel o divadlo, o práci a útočiště ke sbírání nových sil nalezl u přítele, vlastence Josefa Gabriela, v Loučové u Hartmanic na Sušicku, kde s ním pobýval i páter Šmidinger.

Pobyt Tyla v Loučové spadá do období počátků poznávání Šumavy. První „objevitelské“ výpravy směřovaly k Černému a Čertovu jezeru. Ale až Karel Klostermann svými Črty ze Šumavy z r.1890 otevírá užaslým čtenářům nádherný přírodní svět. Oblíbenými místy se stává Pürstling, nynější Březník nebo nádherné údolí Vydry, Schachtelei. Od r.1963 chrání Šumavu statut CHKO, od r. 1991 národního parku (části), doplněný vyhlášením biosférické rezervace. Jenže místo hrdosti na „zelenou střechu Evropy“ ji necháme díky kůrovci uschnout pod rukama vlastní neschopností a politickým pletichařením, vydávaným za odbornost. Místo lesů bez konce preferujeme konec lesů…

Klid lesů, krása šumavské přírody a blízcí přátelé Tyla vrátily k divadlu. Plánkovu pověst, báseň Hněvkovského a jméno Švanda od Jungmanna zpracoval do dramatické báchorky. Pod názvem Strakonický dudák aneb Hody divých žen měla premiéru v roce 1847 a okamžitě si získala oblibu diváků. Kromě okouzlení pohádkovou přírodou Tyl skvěle vystihnul „národní“ povahové rysů Čechů. Hlavní hrdina, mladý dudák Švanda, pochází, stejně jako přítel Kalafuna, ze vsi nedaleko Strakonic. Nepoznal matku ani otce, vychoval jej ovčák a na dudy naučil hrát moudrý starý dudák Tomeš. Švanda miluje Dorotku, dceru hajného Trnky a odejde do světa vydělat peníze. Ve spánku mu očarují dudy lesní víly, mezi nimi Rosava, Švandova matka. Čarovné dudy a vychytralý sekretář Vocilka dovedou nakonec Švandu až na popraviště, kde o svatojánské noci hraje duchům a divým ženám.
V prvních verzích díla Tyl předpokládal, že Švandu osvobodí sama matka Rosava, ale včas pochopil, že zvítězit může jedině lidská láska a poctivost. S poctivostí se totiž, na rozdíl od pravdy, nedá tolik manipulovat. Současnost i nedávná historie budiž jasným důkazem . . .

Soutěžní otázky č. 6
6.1. V kterém díle použil motiv lesní panny i F.L. Čelakovský ?
6.2. Co je a k čemu se využívá „kalafuna“ ?

Nesoutěžní otázka:
Který z nejznámějších světových básníků se narodil ve stejném roce jako F.L. Čelakovský ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 4. dubna 2012 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 5. dílu:
5.1 Vůl je vykastrovaný býk, skopec vykastrovaný beran a kapoun vykastrovaný (vyklešťený) kohout.
5.2. Den země připadá vždy na 22. dubna.

Nesoutěžní otázka: Pukl nebo též cap je hovorově kozel a na Chodsku název pro dudy.

Výherci 5. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Petra Květoňová, Monika Koutenská a Šimon Kotrba

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 26. března 2012