3. Švandovo druhé putování kolem Otavy …

„Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné! Pohled k Přeborovicům mi vyvolal jednu postavu z Heydukova literárního díla, kterou starý básník umístil do přeborovské chalupy a do komnat štěkeňského zámku. Ani jednající osoby, ani prostředí a děj nevznikly v básníkově fantazii: Heydukova Běla skutečně žila, ale nevím, zda autor zvolil dobře poddtitul své knihy, označiv je „idyla z Pootaví“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284)

Pootavský slavík byl zván spisovatel, básník, Májovec, Adolf Heyduk (1835-1923). Ač narozen na Českomoravské vrchovině, jako učitel kreslení v Písku si zamiloval Pootaví. V „idyle“ zachytil skutečný osud matky, které kvůli péči o knížecí děťátko zemře děťátko vlastní. Heyduk cítil se smutnou matkou, neboť mu zemřely dvě děti. Poříční krajina pod štěkeňským zámkem, s bohatou hudební tradicí, jej ale inspirovala i k sepsání dvou Zpěvů pošumavského dudáka. Báseň „Průvodní list“ pojednává o hrdosti dudáka z Pošumaví na strakonické dudy, se kterými hraje a burcuje lid po celé zemi.

Část otavském údolí pod Štěkní, Buzov, je zařazena do mezinárodní soustavy přírodně významných lokalit NATURA 2000. Důvodem je výskyt chráněných brouků páchníka hnědého a tesaříka velkého ve staletých dubových alejích bývalého přírodně krajinářského parku rodu Windischgraetzů v lokalitě Buzov. NATURA rozšiřuje stávající síť zvláště chráněných území naší republiky a u nás zahrnuje například stráň u obce Kozlov s výskytem chráněného hořce brvitého, zámecký park Blatná nebo rybniční soustavy kolem Vrbna a Tchořovic.

Další příběh o nerovné lásce, z pera nám známé, Heydukovy písecké „pedagogické“ kolegyně A.R. Husové, je již pohádkový. Dudák Švanda pomáhá chudému kamarádu Bolkovi, který miluje dceru cínařského mistra. Mistr ale žádá za svatební dar šňůru plnou pravých otavských perel. Švanda chce pomoci, odchází a o svatojánské noci se mu na břehu řeky zjeví vodní víly s královnou Otavou, ověnčené lekníny a pozvou jej do vodního království. Celý rok hraje vílám, rybám, rakům, žábám i vodníkovi. Za odměnu mu víly očarují dudy, aby hrály ještě krásněji, věnují krásné říční perly a kamarád Bolek se může ženit. Otavské perly inspirovaly dokonce mlynáře a hudebníka Karla Kazimoura (1889-1942) z Bechyně, k napsání stejnojmenného valčíku v rytmu říčních vln.

Perlorodky se v Otavě vyskytovaly odedávna. V Horažďovicích byly od počátku 19. století dokonce uměle pěstovány v mlýnském náhonu, z násady, dovezené z Holandska. Poddaní v panstvích kolem řeky (např. střelské,hoštické, štěkeňské, aj.) museli odevzdávat vrchnosti pupky vodní drůbeže,nejsou-li v nich perly a Poříčí se lovily perlorodky až do počátku 20. století. Lastury se otvíraly speciálním klíčem a perly vybíraly stříbrnou lžičkou. Bohužel rozvoj průmyslu přinesl znečištění řeky a poslední výlov perel spadá do roku 1944. Přestože jsou perlorodky velice dlouhověké (udává se i více než osmdesát let), v dnešní Otavě a navíc po povodni v roce 2002 je už opravdu nenajdeme. Záchranné programy ochrany přírody jsou úspěšné alespoň na Šumavě, na řece Blanici u Volar, mezi obcemi Arnoštovem a Zbytinami v Národní přírodní rezervaci Blanice.

Ačkoli jde o pohádku, zkusíme nalézt místo Švandova vstupu do vodního světa. Indicie příběhu jsou: nedaleko Strakonic po proudu řeky, louky pro vílí tanec, blízko velikého lesa a výskyt leknínů. V celém území mezi Pískem a Strakonicemi odpovídá pouze oblast mezi Štěkní, kde se k řece přimyká lesnatý masiv žulového Brda a přeborovickými slepými rameny řeky, v minulosti s výskytem pravých bělostných divokých leknínů. Bohužel, přes veškerou ochranu chráněný leknín v otavských říčních tůních, ani těch přeborovických, kvůli zhoršené kvalitě vody, nenalezneme.

Dříve však velké květy“vodních růží“, vykvétající z bahna tůní, slepých říčních ramen a rybníků (Blatensko, Vodňansko), mocně podněcovali lidovou fantazii. Mnoho mladíků utonulo, když se při pokusech utrhnout květ zamotalo do pevných šlahounů. V pověstech se stali obětí vodní žínky, rusalky, víly, která si je odvedla do svého království. Předobrazem jsou řecké báje a pověsti o Nymfách, Najádách, vodních bohyních, hubících pohledné mladíky. Takže leknín má krásné latinské jméno: Nymphaea. Nejblíže pravý divoký najdeme na Malém Ústavním rybníce u Vodňan, jinde však jde pouze o uměle vysazované formy.

Takže Švanda vstoupil do Otavina království padající clonou vody štěkeňského jezu. Potvrzení je na dětské drobotině, využívající v sezóně veškeré vymoženosti koupání na jezu, včetně úkrytu za proudící vodou. Ale i štěkeňští dospěláci ví o pohádkách své. Nikdo jim nenamluví, že pokud na protějším břehu vznikne malá vodní elektrárna, neohrozí stávající průtok vody přes jez. Oprávněně si jej hájí ze všech sil. Jde o jeden z nejkrásnějších jezů na řece Otavě. Zažil slávu plavců, suché roky i povodně s obrovským jezerem pod Štěkní. Určitě na něm sedával i místní dudák z chalupy „U dudáků“, bavící společnost v blízkém, již zapomenutém zákoutí u tří lip při bývalé silnici. A také Pootavský slavík, Karel Heyduk, se svým přítelem a vášnivým rybářem, „panem radou“, Karelem Klostermannem.
Spisovatel Šumavy, na konci života usazený ve Štěkni, složil Otavě hold v povídkách Svalený balvan a Robinson na Otavě. Vytížen „svou Šumavou“ s kapelami cirkusáků, nesáhl v tvorbě nikdy po postavě dudáka, pouze jednou poslal povídku do oblíbeného Herrmannova-Topičova časopisu Švanda Dudák, vycházejícího v letech 1882 až 1930. Zemřel roku 1923, ve stejném roce jako v Písku Adolf Heyduk. Přátele spojovala láska k přírodě a životní prohry i vítězství v osobním životě. Zcela ve stylu Heydukových nejslavnějších veršů: „Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol Tvé hlavy chvátá…“.
Ale kam že to stále chvátáme my … ???

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Jakou funkci v těle drůbeže zastává „pupek“ ?
3.2. Kdy během roku je Svatojánská a kdy Filipojakubská noc ?

Nesoutěžní otázka:
V jakém českém filmu a kdo nejvíce proslavil verše: Co je štěstí ? Muška jenom zlatá…?

Na otázky je možno odpovídat do středy 14. března 2012 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Ceny pro výherce budou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1 Babička přinesla borové šišky.
1.2 Plátno bylo ze lnu, sukno z ovčí vlny, barchet z bavlny.

Nesoutěžní otázka: Polyxena z Pernštejna.

2.1. Posvícení je vzpomínková slavnost na posvěcení kostela. Nejznámější Havelské nebo Martinské.
2.2. Káně rousná má celé opeřené běháky (rousy).

Nesoutěžní otázka: Sedlák Krušina je otec Mařenky v opeře Prodaná nevěsta.

Výherci 1. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Lída Baloušková, Hana Kunešová a Radka Albrechtová.

Výherci 2. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Martin Janáček, Jiřina Machníková a Gabriela Herdová

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
7. března 2012