9. Strakonický dudák jako naděje národa…

„Dominantu kraje tvoří „Kátoucká hora“ se spečenými valy pravěkého hradiště, k níž je soustředěn děj balady Čelakovského z „Ohlasů písní českých, nazvané „Svatební den“. Pod horou je starodávný můstek, pojmenovaný po Žižkovi,z roviny se zvedá zámeček Střela a tmí se Šibeniční vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcům na trojhranu šibenice. Na obzoru dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává řeka Otava.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107)

F.L. Čelakovského v některých básních inspirovalo strakonické okolí (Toman a lesní panna= Tisovník, Svatební den=Katovická hora, apod.), takže je s podivem, že báseň o dudákovi v Slovanských národních písních, zahajuje veršem „Jen ty mně dudáčku zadu-zadudej, nebo mně moravské dudy-dudy dej…“ , jako kdyby ve Strakonicích dudáků nebylo. Naopak „nestrakoničtí“ umělci často připomínali, že nejznamenitější dudáci pocházejí právě z města nad Otavou a zahráli i ve slavnostním průvodu v Praze při poslední korunovaci českého krále v historii. Korunu si v roce 1836 nasadil Ferdinanda V.

Vojtěch A. Šmilovský (1837-1883), profesor klatovského gymnázia a zakladatel pěveckého spolku „Šumavan“, dokonce věnoval kolegům ze strakonického spolku „Zvon“ zhudebněnou báseň Švanda dudák. Smutnou, kde Švanda pomstí smrt dcery a dudy hodí do Otavy. Plují po řece a v písních se po Čechách šíří odkaz vzdoru a naděje. Šmilovského gymnaziální žák Emil Frída (1853-1912), napíše o generaci později podobnou báseň, Švandovy dudy, s vírou, že „staré dobré časy“ se do Čech vrátí až si Švanda znovu vyzvedne dudy za strakonickým oltářem. Co míní pojmem „staré dobré časy“ ale těžko říci…

Emil Frída, (Lumírovec, 1904-1911 navrhován na Nobelovu cenu za literaturu), použije námět ještě jednou, v libretu pro Karla Bendla, spoluzakladatele pěveckého spolku „Hlahol“. Tříaktová opera Švanda dudák má premiéru v Národním divadle r. 1907 a odehrává se během svatojánské noci. Švanda hraje oběšencům, aby získal peníze na svatbu, ale křesťanským poděkováním o peníze přijde. Jeho milá, Mařenka Váchová, ale přibíhá k šibenici s radostnou zprávou, že svatba bude. Přesně o dvacet let později hostí Národní divadlo znovu premiéru opery Švanda dudák, ale autora Jaromíra Weinbergera. S obrovským ohlasem. Během několika let se stane po Prodané nevěstě nejhranější českou operou ve světě. Je přeložena do 17 jazyků a hrána na nejprestižnějších světových scénách. Pohádkový děj zavede dudáka Švandu, Dorotku a loupežníka Babinského nejprve do Ledového království, později do pekla. Věrná láska nakonec vítězí. Ještě o ní uslyšíme…

Také Frídův současník, byť v „konkurenční“ umělecké skupině Ruchovců, Svatopluk Čech (1846-1908), známý příběhy pana Broučka, básnicky vyzývá Švandu, „Orfea české půdy“, aby přestal bloudit Šumavou, znovu vzal dudy ze strakonického kostela a přinesl radost a zpěv do české země. Podobně další Ruchovec Ladislav Quis (1846-1913), oživuje Švandu, aby přímo ze Strakonic, pomocí kouzelných dud vyhnal cizí žoldáky. Časopis „Paleček“, do kterého Quis přispívá, přivádí do české literatury Ludmilu Grossmanovou-Brodskou (1859-1953), učitelku a spisovatelku knih pro mládež. Dudák ze Strakonic, Zázračné dudy, Švanda v nebi a Pohádka o dudách jsou její básně, opět s myšlenkou Švandova návratu, aby v Čechách bylo lépe. Bohužel, přes řadu aktuálních veršů, např. „Poroste-li dnešní lenost s dnešním lidem v šíř a dál..“, jsou projevem charakteristické české naděje na zázrak bez vlastního přičinění: Ty ten zázrak snadno svedeš, na své dudy jako nic, ku cti staré české slávy, ku cti města Strakonic.“
Učitelský kolega Brodské, Josef Kožíšek (1861-1933) sice podpoří legendu návratem Švandy do husitské doby po bok Jana Žižky, ale přesto se do povědomí celého národa, dětí i dospělých, zapíše mnohem více obyčejnou roztomilou přírodní básničkou Polámal se mraveneček…Že sílu lze nahradit chytrostí dokazuje redaktor a humorista, Ignát Herrmann (1854-1935), občas užívající pseudonym Švanda, který roku 1882 zakládá humoristický ilustrovaný časopis Švanda dudák. S nakladatelem Topičem dokáže časopis vydávat až do r. 1930, s obrázkem dudáka v záhlaví od Mikoláše Alše (1852-1913). Rodiště Mikoláše Alše, Mirotice na Písecku, se často pletou s nedalekými Mirovicemi, pro změnu rodištěm polozapomenutého básníka Antonína Klášterského (1866-1938). Báseň Čert a Káča, v níž dudák Švanda přechytračí čerta, je výjimkou v jeho přírodních lyrických básních, poznamenaných vlivem Vrchlického.

Syn Ivan Klášterský (1901-1979) byl významný český botanik a přednosta botanického oddělení Národního muzea a Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Zpracoval staré české herbáře (Botanikové na českém a moravsko-slezském území od nejstarších dob) a studoval především evropské rody planých růží, Canina. Na Strakonicku by jej určitě zaujalo výměrově největší (35 ha) zvláště chráněné území, přírodní památka Na opukách u Zechovic s unikátním výskytem řady planých růží, např. šípkové, vinné, oválnolisté, podhorské, malokvěté, aj, doprovázeným množstvím vzácných druhů motýlů.

Během 19. století se výrazně pozměněná postava dudáka Švandy natrvalo usadila v české kultuře. Z původně mladého, nezodpovědného, nestálého a furiantského mládence, vyrostl hrdina, chránící český národ, podobně jako svatováclavské vojsko v Blaníku. Protirakouský buřič a národní buditel Václav Podřipský (1820-1903) obě legendy opravdu spojil v básni Švanda v Blaníku, kdy slavný dudák usedá po bok knížete Václava, aby ve chvíli nejtěžší vyjel zachránit český národ. Pohádkově konejšivý svět původního příběhu J.K. Tyla, kde všechno nakonec dobře dopadne, zmizel a nastupují palčivé problémy doby. Nejvíce stále tíživější germanizace českého národa. Národní obrození udělalo první kroky k obnovení české státnosti. Strakonický dudák kráčel hrdě v čele…

Soutěžní otázky č. 9
9.1. Čím byl léčený polámaný mraveneček a co jej nakonec uzdravilo?
9.2. Získal některý z českých umělců Nobelovu cenu za literaturu a kdo byl Emil Frída ?

Nesoutěžní otázka:
9. Jakou spojitost má loupežník Rumcajs s jihočeským Pískem ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 25. dubna 2012 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 7. dílu:
7.1. Fezovky jsou barevné obrázkové průvodní etikety s orientálními motivy na krabicích s fezy ze Strakonic.
7.2. V jednom měsíci mohou nastat dva úplňky, protože délka lunárního měsíce je 29,5 dne. V letošním roce jsou dva úplňky v srpnu (2. a 31. srpna).

Nesoutěžní otázka:
V pohádce S čerty nejsou žerty přijde do pekla Dorotka Máchalovou.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. Mor způsobují tyčinkovité bakterie přenášené hlavně blechami a krysami.
8.2. August je v cirkuse klaun, domptér krotitel šelem.

Nesoutěžní otázka:
Princezna si vzala dudáka v pohádce Byl jednou jeden král.

Výherci 7. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Tomáš Brož a spol, Parta 6.B Povážská a Milena Maňhalová

Výherci 8. kola:
Ceny s logem soutěže získávají Vlasta Černíková, Karolína Křišťanová a Školahrou123

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
17. dubna 2012