10. Zámecký park Libějovice aneb Vodňansko na dlani …

„Ano, na vaši Zahradu mariánskou jsem vzpomínal, Julie Zeyere, kráčeje jindy starými alejemi od Libějovic k Lomečku. Nebudu se přít s historiky o to, kdo vlastně nakreslil plány lomecké svatyňky, ale jsem ochoten uvěřit, že je vymyslila některá z buquoyských komtes a ne hrabě Filip Emanuel, jak je v kronikách psáno. Nikde jinde jsem neviděl v architektuře takovou přemíru „ruční práce“ jako právě tady, kde je samá kraječka a frizúra, že to vypadá jako barokní hračka, upuštěná do překrásného přírodního prostředí... (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 70)

Končí regionální putování pěšinkami zámeckých parků a parčíků, které započalo před deseti týdny ve Lnářích. Ze stínu Brd jsme došli zadumaným Blatenskem, přes údolí Otavy a šumavské Podlesí, na rozhraní posledních výběžků Šumavy a ploché Budějovické pánve, do Libějovic. Prastará, typicky česká krajina kmene slovanských Netoliců lákala svou úrodností, umocněnou ideálními podmínkami pro pěstování ovoce i možností výstavby rybníků. Pracovitostí místních lidí byla v běhu staletí přeměněna v jedinečnou přírodně krajinářskou zahradu, jejíž centrální část, Libějovicko-Lomecko, s rozsáhlým zámeckým parkem, byla v roce 1996 vyhlášena památkovou zónou, ve své celistvosti a zachovalosti památkou evropského, ne li světového významu.

Samotné jméno Libějovice má v základu jednoznačně vypovídající slovanské „ljubě“, čili líbivé, krásné a výnosné panství původně patřilo rodu Ljubějoviců. Větší úpravy gotické tvrze, spolu se založením obory a bažantnice s rybníkem však spadá do doby Malovců z nedalekých Malovic, erbu rozpůleného koně (mimochodem rod Malovců byl celkem dlouhou dobu také vlastníkem tažovického panství z minulého putování). V polovině šestnáctého století vše kupuje tehdy nejmocnější šlechtic českého království a zároveň starostlivý, ač stále zadlužený hospodář, Vilém z Rožmberka. V rámci renesančního rozvoje, na kterém se v oblasti rybníkářství profiluje osobnost Jakuba Krčína (1535-1604), střídá tvrz nový (dnes ovšem zvaný Starý) zámek a první parkové úpravy mění i bažantnici. Panství, vyváženě postavené na obilnářství, sadovnictví, pivovarnictví, chovu skotu, ovcí a ryb, se stává pilířem rožmberského hospodářství. Poslední vladař, Petr Vok, který na umoření obrovských dluhů po bratrovi prodává i rodový Krumlov, si kromě Třeboně ponechává právě Libějovice, po vymření rodu přecházející na pány ze Švamberka.

Třicetiletá válka zcela mění mocenské pozice nejen v jižních Čechách. Libějovice nezůstávají stranou. V červnu 1619 se v nedalekém Záblatí, odehrává, aniž to tehdy kdokoli tuší, zlomová bitva nesmiřitelného náboženského konfliktu. Stavovské vojsko je poprvé výrazně poraženo, musí odložit dobytí Vídně a historie nabírá jiný směr. Záblatský vítěz, nejlepší císařský generál Karel Bonaventura de Longueval baron de Vaux, hrabě de Buquoy, získává od vděčného panovníka mimo jiné i Libějovice a definitivně si podmaňuje zdejší krajinu. Velkorysému císaři Ferdinandu II., rozdávajícímu nikoli ze svého, ale z majetku zkonfiskovaného Švamberkům, se ještě odvděčí vítězstvím na Bílé hoře, ale o rok později umírá v bezvýznamné šarvátce při obléhání Nových Zámků na jihozápadním Slovensku…

Libějovice se za Buquoyů probouzejí do barokní krásy. Církevní reprezentuje kaple Máří Magdalény nad pramenem s léčivou vodou a na konci 17. století poutní kostel Panny Marie na nedalekém Lomci. Uprostřed osové spojnice obou staveb vzniká Nový zámek. Kompozici dotvářejí výsadby dvou a čtyřřadých alejí, které všechny prvky spojují a ohraničují. Duchovní rozměr staveb překračuje hranice libějovicka, neboť protažená osa Lomec – kaple Máří Magdalény míří přímo na kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vodňanech. Zkrátka baroko se vším všudy. Zahrada mariánská Julia Zeyera…

Mezi nyní již Starým a Novým zámkem zůstává plocha bažantnice, jejíž čas přichází počátkem 19. století. Opět známá písnička. Je po napoleonských válkách, móda všeho anglického, včetně zámeckých parků, graduje a Libějovice kupují Schwarzenbergové (Buquoyové prodávají z finančních důvodů, ale v Čechách, na Novohradsku, zůstávají až do roku 1945, kdy se na ně pro úzkou spolupráci s nacistickým Německem vztahují paragrafy Benešových dekretů). S empírovou úpravou průčelí Nového zámku kolem roku 1820 souvisí úprava čestného dvora ale i zadního traktu tvarovanými záhony s kašnami. Bažantnice u Starého zámku přichází o část rybníka a stává se součástí krajinářského parku, který volně přechází do krajiny. Barokní liniové lipové a dubové výsadby jsou vhodně využity a doplněny výsadbami cizokrajných dřevin, především severoamerických. Podobně jako u Lnář, i tady známe jméno dvorního zahradníka – Gervasia Immelina. Během 18. století dotvořil unikátní, dnes památkově chráněný Libějovicko-Lomecký areál o výměře 40 ha.

Vlastní kompozici parku tvoří louky s remízky, doplněné skupinami dřevin i soliterami. Remízky jsou „opláštěny“ pásem obvodových dřevin, většinou lip nebo dubů, někdy s parametry památných dřevin. Neschází soustavy rybníčků, údolnice potůčků, ale i obhospodařované louky a políčka. A využity jsou i pro zdejší kraj tolik typické ovocné dřeviny. Pouze v bezprostřední blízkosti zámku zůstaly zachovány drobnější zahradnické prvky, jako lipový rondel, kašna, zbytky opěrných zdí a růžové zahrady. Relativně nejméně dotčeným a pozměněným územím je východní část teď již bývalé bažantnice. Původně záměrně vysázený porost, ponechaný přirozenému vývoji, obsahuje všechny věkové kategorie dřevin až do stáří 300 let. Nabízí útočiště mnoha druhým ptáků a zcela po zásluze byl v roce 1996 vyhlášen přírodní rezervací Libějovický park o výměře 14 ha. Ze stromů opět dominují lípy a duby a v podmáčených částech bývalého rybníka rostou obrovské olše, nemající v jižních Čechách obdoby. V přírodní rezervaci jsou v posledních letech prováděny revitalizační úpravy, s cílem stabilizovat vodní režim i druhové složení porostu.

Schwarzenbergové vlastnili libějovické panství do roku 1924, kdy po pozemkové reformě ískal Nový zámek s parkem církevní řád redemptoristů. Nikoli nadlouho. Po 2. světové válce přišel stát a od 1948 do 1992 sem umístil výcvikové středisko pohraniční stráže a služebních psů, později ještě psů policie. Smutná kapitola. Veškeré technická zázemí, vojenské ubikace, kotce pro psy, garáže, čerpací stanice, cvičiště, byly budovány bez ohledu na kulturní a historické dědictví, údržba dřevin a rozlehlých parkových prostor se omezila na vysekávání luk, pod památnými duby vznikl velký sportovní areál s fotbalovým hřištěm (hrát podzimní fotbalový zápas na tomto hřišti vždy připomínalo pověstný Jánošíkův marný tanec na rozsypaném hrachu…)…Snad jen první zdejší Buquoy by měl radost, protože vojáci mu byli vším, ale to je slabá útěcha.

Po renesančním nástupu, barokním vzepjetí a krajinářské dokonalosti přišel hluboký socialistický pád, dovršený nepovedenou restitucí. Výsledkem byl stále žalostnější stav areálu (s výjimkou chráněného území, které si žije svým vlastním životem) a nikdo nevěděl, jestli vůbec se situace obrátí k lepšímu. Navíc přišla coronavirová pandemie… A právě během ní „objevili“ zarostlý a ze silnice již téměř neviditelný zámek dva mladí nadšenci a pustili se do sysifofského díla, jehož průběh lze sledovat na internetových stránkách a do obnovy zámku se lze také aktivně zapojit… Zdá se, že zázraky se dějí, jen se nesmí přestat věřit…

Právě rozkvétají ovocné stromy. Pokud budete mít štěstí a čas, vypravte se pěšky nebo na kole na Libějovicko, Netolicko, Chelčicko, Lhenicko… Poznáte, proč se tomuto koutu naší vlasti říká „Zahrada jižních Čech“. A každá zahrada by měla mít odpovědného hospodáře…

Soutěžní otázky č. 10:
10.1. Mohl Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan prodávat za třicetileté války kapry také do Libějovic, do kuchyně Karla Bonaventury Buquoye ?
10.2. Jak se jmenovaly nejstarší přírodní rezervace v českých zemích a v celé střední Evropě, vyhlášené v jižních Čechách rodem Buquoyů v roce 1838 ?

Nesoutěžní otázka: Proč měl šlechtický rod Švamberků v erbu labuť ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 23. dubna 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu:
9.1. V článku zmiňovaný Jan Markvart Koc z Dobrše (cca 1738 – 1785) nemohl s francouzským malířem Antoinem Watteau (1648-1721) mluvit vůbec (tedy ani francouzsky), protože se fyzicky nemohli potkat.
9.2. Zimostráz vždyzelený, čili buxus, lidově krušpánek, jsou jedna a tatáž rostlina (stálezelený keř nebo stromek). Omlouvám se, trochu chytáček…

Nesoutěžní otázka: Mladý zahradník z tažovické zámecké zahrady se v románu Pohled do té kotliny jmenoval Martin. Ve skutečnosti se jmenoval Miroslav, jubilující studenty tehdy v roce 1984 opravdu provázel a byl jsem to tehdy já ve věku krásných osmnácti let :o)))).

Ceny si ještě nevyzvedli:

Výherci 3. kola: Věra Kontríková,
Výherci 6. kola: Alena Košáková, Marie Žítková
Výherci 8. kola: Eva Šťastná

Výherci 9. kola: Karel Kopáček, Julie Konečná a Hana Míková

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 16. dubna 2025