9. Otava řeka (1.část) aneb Zasviť mi ty slunko zlaté…

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Kvilda, Modrava, Čeňkova Pila, Rejštejn, Annín, Dlouhá Ves, Sušice

„Z pravé strany strměl Svatobor, zleva pospíchala řeka Otava čisťounkým parkem V luhu a já nevnímal nic, než měkkou otavní zeleň luk, prosvítající kmeny zvláštní pozastřenou zelení pod průsvitnými nebesy, která nás tolik dojímá na obrazech Corotových. Je tu mýtus pravěkých hradišť a stará rýžoviště na březích Otavy, románské svatyně i sesuté štoly z dob středověkého dobývání zlata..“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 131)

Co se bohatství a krásy týká, je určitě královnou mezi českými řekami zlatonosná a perlorodná Otava, pohádkově zrozena z vodní tříště a vln soutoku dvou šumavských říček, Vydry a Křemelné na Čeňkově pile. Úchvatná „soutočná“ podívaná inspirovala téměř před 160ti lety Bedřicha Smetanu k úvodním taktům lyrické symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast a k zasazení tří smrků (zachoval se pouze jeden) a dnes většinu turistů k nepohádkově materialistické otázce, kde je doopravdy pramen Otavy? Lze navrhnout hned tři a každý ať si vybere, který mu bude nejbližší. Spolu se vzpomínkou, že v letošním roce slavíme dvousté výročí narození geniálního hudebního skladatele a že při prvním souborném provedení jeho symfonické básně Má vlast (1882), omývaly břeh Žofína, kde se premiéra konala, samozřejmě, tak jako neustále, i vody „naší“ Otavy, smíšené s vodou vltavskou…
Říčka Křemelná pramení na úpatí Pancíře u Železné Rudy, v nadmořské výšce 1090 m n.m. a připonapájí se vodou ze šumavských jezer Prášilského a Laka. Protéká Kochánovskými pláněmi, kde spoluvytváří množství slatí a chvilku pod jménem Zhůřský potok nádherné meandry, přecházející před soutokem s Vydrou (627 m n.m) v divoké kaňonovité údolí s žulovými balvany, obřími hrnci a peřejemi. Délka Křemelné je 30 km a průměrný průtok nad ústím 4,4 m3/s.
Vydra si oficiálně pramení pod jménem Luzenský potok na Hraniční slati, nedaleko hraničního, tzv. „modrého sloupu“, ve výšce 1298 m n.m. pod Luzným. Od Březníku pokračuje jako potok Modravský a od Modravy, kde se spojuje s potokem Roklanským (s délkou přes 14 km a s pramenem ve Vrchové slati opět u hraničního kamene 1260 m n.m. třetí možný otavský pramen) konečně jako Vydra k Čeňkově Pile. Její závěrečný úsek od Antýglu k Čeňkově Pile kolem Turnerovy chaty, znovu plný obrovských žulových balvanů, hrnců a vodopádků je nejnavštěvovanějším místem celé Šumavy. Na soutoku činí Vydřin průtok, při délce 23 km, asi 4,1 m3/s a těsně před ním ještě zajišťuje provoz vodní elektrárny, vzniklé po ukončení provozu pily v roce 1937, ale stále dosahující maximálního výkonu 6,4 MW.
Nejbouřlivější, preembryální část života má mlaďounká Otava právě za sebou a se vstřebáním Rýžovního potoka a Zlatého potoka (toho prostřednictvím říčky Losenice), nastává její slavná cesta od Rejnštejna přes Sušici, sypaná zlatým říčním pískem, až po opravdový Písek. Pro úplnost nutno dodat, že zlato se rýžovalo i v okolí Kvildy a veškerý bohatstvím nasáklý písek byl a je vymýván vodou ze zdrojů kolem Kašperských Hor. Přítomnost zlataznalých Keltů dokládá mocný Obří hrad nad Losenicí a pozadu nezůstali ani Slované. Po vyčerpání říčních zásob bylo započato s hlubinnou těžbou a tu se znovu v hamrech a puchrech na rozbíjení rudy osvědčila vodní síla. Zlaté žíly však postupně slábly a voda, stejně jako lidé se musela začít živit jinak, i když zlato, v různých formách, z kraje a z řeky nikdy nezmizelo. Stačí si jen připomenout:
Zlatý brouček: Po obrovské vichřici v roce 1870 přinesl „zlatý brouček“ do oblasti Šumavy znovu práci a po Otavě se následně hnal do vnitrozemí a dál do Německa, za vorem vor, jak poeticky psal později Fráňa Šrámek. Tehdejší dočasný relativní blahobyt, nepřekonatelně zachycený Karle Klostermannem v románu V ráji šumavském, však dnes sklízíme v podobě desítek hektarů monokulturního šumavského smrkového lesa, vysazovaného kolem roku 1890 a od roku 1997, po orkánu Kyrill, znovu ničeného, už žádným zlatým broučkem, ale „zlým kůrovcem“.
Zlaté sklo: Kvalitní křemenný písek a hojnost vody v Otavě vedly koncem 18. století k založení sklárny v Anníně a růžové křišťálové sklo tu bylo poprvé v celém tehdejším Rakousku zdobené zlatem podle italského vzoru. S nadsázkou lze říci, že si pracovníci sklárny mohli zlato pro svou spotřebu chodit v rámci uceleného koloběhu rýžovat. Později bylo zlaté zdobení nahrazeno rytím křišťálu, jak se mohou přesvědčit nejen vodáci, okupující v létě vyhlášený Annínský kemp pod tajuplným Mouřencem (ano, tady si ve filmové pohádce Anděl Páně řekli své „ano“ hodná Dorotka a napravený pan hrabě…), ale všichni, které fascinuje sklářství jako takové.
Zlaté české ruce: Mezi památným Svatoborem, z jehož úbočí přivezly vory do Prahy jeden ze základních kamenů k Národnímu divadlu a Žižkovým vrchem, proklouzne Otava ke královské Sušici. Právě díky říční vodě, tolik potřebné k náročné výrobě sirek, spisovně zápalek a „zlatým“ českým rukám truhláře Vojtěcha Scheinosta, proslulo město od poloviny 19. století (1839, první zápalky z bílého fosforu) v celém světě, aby dnes v troskách závodu Solo jen smutně vzpomínalo… A památkou „sirkového ráje“ jsou, kromě zmiňovaných trosek, také poslední mohutné topoly, vysazované podél celého dalšího toku řeky v 50. a 60. letech minulého století, právě pro potřeby podniku Solo Sušice.
Zlaté slunko: Karel Drahotín Villani, šlechtic, svobodný pán, současník Karla Havlíčka Borovského a vlastenec, narozený v Sušici, zanechávající na památku píseň Zasviť mi ty slunko zlaté na poslední z vlasti krok. Původně napsanou pod vlivem plánovaného, ale nakonec neuskutečněného odchodu z vlasti do Srbska, jejíž tklivé tóny na Prácheňsku velmi často doprovázejí člověka na poslední životní cestě.
Zatímco Otavu na dalším putování ke Strakonicím a Písku, vyprovází za Sušicí nádherná barokní Kaple Anděla strážce, populární „Andělíček“, pod kterým se sejdeme za týden...

Soutěžní otázky č. 9
9.1. V jakém pořadí jdou za sebou jednotlivé části symfonické básně Má vlast Bedřicha Smetany?
9.2. Kdo byl na vorovém pramenu „vrátný“ a k čemu plavci (románově voraři) používali „šrek“ ?

Nesoutěžní otázka: Kdo je autorem básně, začínající verši: „Po řece Otavě za vorem vor, v jarech a letech odplouvaly…“ a mohl tento autor osobně zažít ničivou šumavskou vichřici v roce 1870 ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 17. dubna 2024, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. Ano, režisér Zdeněk Podskalský (narozen 18.2. 2023) se jako pětiměsíční dítě mohl teoreticky potkat se spisovatelem Karlem Klostermannem (zemřel 16.7. 1923).
8.2. Topol černý vlašský je vizuelně dobře poznatelný díky štíhlé sloupovité koruně, topol osika má korunu širokou, rozložitou.

Nesoutěžní otázka: Trampská osada Ztracenka leží u řeky Vltavy (dnes vodní nádrž Štěchovice), osada Askalona leží u říčky Kocáby.

Výherci 8. kola: Eva Šťastná, Věra Brejchová, Tadeáš Bradáč

Ceny si dosud nevyzvedli tito výherci:
Výherci 1. kola: Michal Mašek
Výherci 2. kola: Kristýna Králová a Matylda Rybová
Výherci 6. kola: Sedmačky Katovice a Sára Šípová
Výherci 7. kola: Alena Košáková, David Jakš

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
10. dubna 2024