2. Zámecký park Blatná aneb „Znám jednu krásnou zahradu…“

„"Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví...“ (L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Františku Hildprandtu z Ottenhausenu patří úvodní věta citátu, svobodnému pánu, jehož rod v roce 1798 zakoupil panství Blatná a největší měrou se zasloužil o vytvoření přírodního krajinářského parku kolem romantického vodního zámku. Jak by se asi tvářili mocní Bavorové, zakládající počátkem 13. století na skalnatém výchozu močálovitých blat pevný románský hrad, obehnaný vodami řeky Lomnice, na dnešní parková zákoutí a procházky maminek s kočárky i malými ratolestmi mezi poskakujícími daňky a pod dohledem exotických lam? Asi by své bažiny, sloužící především jako strategický obranný prvek nepoznali.

První zásadní změnu přinesl v 15. století Jan Lev z Rožmitálu. Přebudoval románský hrad na gotický, řeku „zklidnil“ rybníkem a blata regulacemi. Nechal ohradit plochy dubového a sosnového lesa s vlnitými sejpy po bývalém rýžování zlata, čímž vznikla rozlehlá reprezentativní obora, nabízející kratochvíli nejvýznamnějším mužům své doby. I král Jiří z Poděbrad se stal vzácným hostem a přestože díky své korpulentní postavě nepatřil k milovníkům lovu, dosáhl zde, v rozpuku třiceti let, jednoho ze svých největších loveckých úspěchů. Čekaje na kamarády, mizející v prostorách obory, setkal se pod mladým dubem čirou náhodou s dvacetiletou sestrou svého hostitele Zdeňka Lva. Pokračování je známé. Zdeněk Lev se stal královým švagrem, doprovodil Jiříkovo poselstvo z Čech až „na konec světa“ a jeho sestra vstoupila do historie i lidských srdcí jako moudrá a spravedlivá královna Johanka. A „osudový“ dub jejího jména odolával času až do roku 1987, přičemž poslední zbytečky padlého torza (obvod kmene přes 560 cm) mohou pečliví návštěvníci najít ještě dnes.

Přešlo mnoho vody a mnoho povodní. V nejbližším okolí parku byla obora postupně vymýcena a nahrazena ohrazenou štěpnicí se zeleninovou a květinovou zahradou, do které se vstupovalo dřevěným mostkem od zámku. Zvelebování pokračovalo v 18. století výstavbou zahradního domku, zvelebování obory výstavbou myslivny. Druhou zásadní změnou je v úvodu avizovaný nástup rodiny Hildprandtů. Podobně jako u Rožmitálů došlo opět k zásadním úpravám zámku i okolí. Obora přestala plnit účelovou specializovanou funkci, postoupila místo přírodně krajinářskému anglickému parku se sítí cest a průhledů a zbylo z ní symbolicky jen stádo daňků. Prostory blíže k zámku oživila dřevěná budova divadla, oranžerie s palmami a papoušky i tyrolský domek. Prostory vzdálenější v letech 1814-1815 dvě uměle vytvořené skalní romantické partie s jeskynním systémem. V těžkém období konce napoleonských válek určitě vítaná pracovní příležitost.

Stavební práce při parkových procházkách sleduje mladý vychovatel Jan Evangelista Purkyně. Ještě však neví nic o fyziologii srdečních svalů, která jej později, coby doktora světového jména proslaví, protože jeho srdce je právě beznadějně a marně v moci mladé komtesy Desfoursové…V podobné situaci se o více než 150 let později ocitne přímo v blatenském zámeckém parku i princ Václav, když jeho srdce spoutá svými závoji šíleně smutná princezna Helena ve slavném filmovém pohádkovém příběhu… Dnešní známou a stálou podobu blatenskému zámku vtiskla poslední přestavba v novogotickém slohu v polovině 19. století. Zaujala i malíře z nejzvučnějších, Josefa Mánesa, když zde maloval siluetu zámku s labutěmi, po boku kamaráda malíře Karla Purkyněho. Syna slavného fyziologa Jana Evangelisty, jemuž kdysi učarovala nejen komtesa Adelaida, s níž si zůstali přáteli až do její tragické smrti v roce 1846, ale později i myšlenka tělovýchovné jednoty Sokol, jíž se stal členem a které Josef Mánes namaloval krásný prapor. Jak to všechno do sebe krásně zapadá…

A roky běžely dál. Blatná se stává městem růží a období první republiky ozdobí park fotbalovým hřištěm, tenisovými kurty, jízdárnou v nejdelší 400 m dlouhé aleji a střelnicí. Po roce 1945 byla sice sportoviště přímo v parku zrušena, ale jeho severní část již natrvalo změnila svůj charakter umístěním nových sportovišť a v šedesátých letech zřízením střední zemědělské školy s plůdkovým rybníčkem Naděje. Restitučním narovnáním v devadesátých letech minulého století začíná zatím poslední životní etapa zámeckého parku. Není lehká. Časté záplavy a podmáčení přináší neustálé vývraty, především olší na protažených ostrůvcích kolem zámku i v říční meandrovité severní, nyní již nepřístupné části. Kromě vývratů se poškozením kmenů začíná šířit nebezpečný patogen Phytophora alni, způsobující chřadnutí olší zničením jejich kořenového vlásečnicového systému. Hlavně po povodni roku 2002, kdy celou Blatnou a lužní les v parku nejvíce zasáhly tři mohutné povodňové vlny.

Veřejnosti slouží především romantická partie navazující na zámek, ke zhlédnutí i z vodní hladiny na vypůjčené lodičce. Žluté květy stulíků v zámeckém rybníce i ve slepých ramenech přecházejí do syté travní zeleně mírně podmáčené louky s partií prastarých dubů, hostících vzácné druhy brouků, tesaříka obrovského, roháče nebo páchníka. Právě kvůli páchníku hnědému je celá lokalita parku o výměře téměř 44 ha zařazena do soustavy NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita. Je škoda, že hurikán Kyrill počátkem roku 2007 zničil starou krásnou a košatou sosnu, častý námět malířů. Naštěstí se nedotkl mohutného ořešáku, vyhlášeného v roce 2011 významným stromem jména J.E. Purkyně. Mihnul se také ve filmové pohádce Křišťálek meč (2007), kde filmovou roli naplno využilo i již zmiňované stádo daňků a naposledy pod ním své praktikábly rozložili filmaři roku 2023, kdy parkem procházel zločin v seriálu Místo zločinu České Budějovice.

Písčité cestičky, kamenné mostky, vlny starých sejpů s důvěřivými a roztomilými daňky, dotvářející laskavou atmosféru zámeckého parku, kterým lze bylo již od dob Ferdinanda Hildprandta volně se procházeti, nyní již se vstupem zpoplatněným, v samém středu rozrůstajícího se „města růží“... Nene, květinové záhony ani stříhané růžové špalíry nečekejte, anglický park nabízí úplně jiná kouzla. A v jednom z nich ve vyprodaných divadelních představeních červencových nocí třeba mladý princ Václav opět padá do zámeckého rybníka, aby nalezl svou lásku a štěstí v podobě šíleně smutné Helenky…

Přijďte se podívat…Blatenský zámecký park zkrátka žije…

Soutěžní otázky č. 2:
2.1. Jak lze do češtiny přeložit rodové heslo rodu Hildprandtů, současných majitelů zámku Blatná, „Per angusta ad augusta“ ?

2.2. Stala se Adelaida Desfours, po vzoru J.E. Purkyněho, také členkou tělovýchovné jednoty Sokol ?

Nesoutěžní otázka 2: Růži jaké barvy najdeme v současném znaku města Blatné ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 26. února 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
19. února 2025