Soutěže města Strakonice

„Strohý obrys Boubína vedl mne jižně Strakonic po vlnách kopců drsnatou málomluvnou krajinou směrem k Volyni. Dole pod olšemi přeskakovala voda hladké kamení, měníc se co chvíli ve vymrštěný pstruží hřbet, a na žitných políčkách plál z prořídlého nízkého obilí chuďoučký planý mák. Kopky sena už hnědly na zatopených lukách, přibývalo pahorků i pastvin, odkud se rozléhala kejhání početných husích hejn. Až z Plzně si jezdí v podjarním čase ženy železničářů k Volyni pro housátka. Žluťoučká jako kanárci je přenášejí babičky v košících šátkem přikrytá z kouzně na první travičku a sotva se u plotu objeví první kopřivy, už je děti škubají pro malé štěbetníky.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 127/128)

“Dobrá Voda, jako ostatně všechny Dobré Vody, co jsem jich viděl, vznikla kolem léčivé studánky. Víra v její zázračnou moc je živá i dnes. Na malé akropoli uprostřed lesa stojí kaple, jejíž architektura neudiví, ale alej bílých kapliček, rozestavených v kruhu pod košatými lipami, vyzařuje takovou zvláštní poezii, až ti zatrne srdce. Místo pro usebrané zpovědi duše, tišina soustředěná k modlitbám, díkům, prosbě a zasnění. Nerad jsem se loučil s touto dobrovodskou poezií, nevěda, vstoupím-li sem ještě jednou v životě.” (L. Stehlík, Země zamyšlená, 1986, s. 219)

“Ani zbrojovka, vyrábějící motocykly, ani překotně rostoucí ulice nového města nám nevyvolají duši strakonickou. Ta je skryta v gotických freskách ambitů, kde stávala proslulá Madona Strakonická a nesvěřuje se na potkání. Jistě by nám o ní mohla mnoho zasvěceného pověděti historička umění dr. Alžběta Birnbaumová, jejíž gotické objevy v celém kraji radostně překvapily všechny ctitele umění. Přiblížila nám nově i Pannu Marii Podsrpenskou, do jejíhož kostela putuje tolik procesí z celého širokého okolí... (L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 89)