9. „Vodňanské“ prameny, od přírody studené, jako křišťál čisté aneb Jak (téměř) minerálka u Chelčic léčila…

“Avšak prve, nežli se přiblížíme lidem, třeba jest ohlédnouti se po krajině, jež všude souvisí s povahou a duševními vlastnostmi člověka, rozbivšího v ní trvale stánek pro sebe i své potomstvo“. Tato biblicky prostá slova, jimiž uvedl Josef Holeček první svazek svého monumentálního díla, mně stále zněla v mysli cestou od Vodňan ke Stožicům. Vlevo chelčický kostel, na obzoru vrch Pražák, vpravo Skočická hora a cestička v kotlince uprostřed mezi nimi, toť rodiště milovaného písmáka „Našich“. „Jak naši žijou a umírají“ jsem se dočetl dávno, znám všechny postavy této jihočeské ságy a náhle jsem zatoužil poznati důvěrněji i jejich rodiště.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 210)

Strakonicko má Podsrp, Vodňansko Skočice. Podobná poutní místa s léčivým pramenem, kdy horu Srpskou vystřídal Skočický Hrad a Pannu Marii Podsrpenskou Panna Maria Skočická. Původně se ve Skočicích rozkládal vladyčí statek, později zámek, který 1588 vyhořel. Požár přežil obraz Matky Boží, pocházející z Nalžovských Hor, což bylo využito o necelých sto let později (1677, tuhé baroko a rekatolizace…) k založení kostela. Na Podsrpu Pannu Marii přinesla voda, tady ji ohrožoval oheň. V polovině 19. století se kostel stal farním, navíc i poutním. Byly přistavěny ambity, osmiboká kaple s osmibokou věžičkou i osmiboká hřbitovní zeď. Kromě “ohnivzdorného” obrazu Panny Marie Skočické, zahalené průhlednou rouškou, se stal druhým poutním “tahákem” pramen údajně zázračné vody pod kostelem. Není divu, protože pramenitá voda, bere sílu a vlastnosti v rozsáhlém skalnatém podloží zalesněného Skočického Hradu. Původní studánka byla časem opatřena pumpou, obestavěna kapličkou Panny Marie a uzavřena mříží. Pro poutníky, pro místní, pro obecní dům a třeba i pro hospodu hned přes silnici.
Kromě poutníků sem chodili úzkou uličkou pro vodu také “špitálníci”, obyvatelé místního Skočického knížecího špitálu, vzniklého 1803 v prostorách fary. Nadace knížete Schwarzenberga zřídila osm míst pro přestárlé dělníky z velkostatku, jejichž nelehké osudy ve starobinci podrobně zachycuje kniha Farního úřadu Skočice. Inu, dvě instituce a dva páni (pan farář a pan ředitel panství) v jedné budově, nikdy nedělají přílišnou dobrotu a došlo i na spory o vodu. Starobinec nebyl žádná charita, muselo se zde platit, ale ve své době šlo určitě o velmi chvályhodný počin. Stejně jako ochrana studánky pod dohledem obrázku Panny Marie, který je zde dodnes. Špitál fungoval až do roku 1935, kdy byl jako dar převeden obci.
Bohužel, dobrodiní silné vody zpod Skočické hory již využíváno není. Postupem doby začali lidé na “svou” studánku zapomínat, pumpa čerpala stále méně a méně, až jednoho dne dočerpala úplně. A v roce 2022 se naskytl úplně stejný obrázek, jako v roce 2006. Jestli se někde doopravdy zastavil čas, je to právě tady, u skočického léčivého pramene. Zrezivělá pumpa, svatý obrázek, pavučiny po stěnách, nafoukané suché listí, někde dole možná voda. Pusto, prázdno, vymetýno…Všiml si toho vůbec někdo? Ale voda nezmizela. Stále proudí z podzemí Hradu a čeká, až si na ní lidé zase vzpomenou. Nespěchá. Času má dost. S lidmi je to horší…
Za vůbec nejznámějším léčivým pramenem Vodňanska, musíme k Chelčicům. Východně od vsi stojí o samotě v polích, v lokalitě Na Lázni, kaple Máří Magdalény. V letech 1660–1663 ji nad odpradávna známým léčivým pramenem vody, nechal vystavět a jménem své matky nazval tehdejší majitel libějovického panství, Albert Henrik de Longuewall, hrabě z Buquoy. Navenek čtvercovou, uvnitř s půdorysem oktogonálním, který má symbolizovat biblických osm blahoslavenství. V období tuhého baroka se nová kaple, zvaná také u Panny Marie Sněžné, těšila velkému přílivu zbožných poutníků, kteří si léčili své nemocné údy či rány většinou přímým namáčením v pramenu, až musel být přístup zahražen železnou mříží a voda se od té doby mohla nabírat pouze malými nádobami.
Podle zprávy z roku 1773 zemskému guberniu v Praze měla vždy volně přístupná léčivá „voda od přírody studená, tvrdá a jako křišťál čistá”, vyvěrající pěti prameny přímo pod oltářem v kapli do kamenného koryta, stálou teplotu 6 stupňů Réaumura (čti reomýra). S doloženým obsahem ledku a kamence se užívala studená k pití a omývání i ohřátá ke koupelím, obzvláště při zimnicích, otocích a vyrážkách. Kamenec - NH4 Al(SO4) x 12 H2O - slouží jako desinfekce poranění (dříve například při holení), takže odtud výborné výsledky zdejší vody při léčení ran a zánětů. Libějické sirné lázně, jak byly nazývány, ačkoli jsou blíže Chelčicům, tvořené několika budovami nedaleko kaple, měly zvuk a na popud knížete Schwarzenberga, dalšího majitele panství, modernizovány a rozšířeny roku 1789. Další provedený rozbor potvrdil, že voda podporuje trávení, pomáhá při zažívacích potížích, působí proti chudokrevnosti, revmatismu, dně a rachitidě. Lázeňští hosté, mezi nimiž byly například i české „Sokolské“ vlastenky, Tyršová a Fügnerová, v rámci léčby využívali k procházkám krásnou okolní přírodu. Procházky lipovou alejí na poutní místo Lomec kolem nového libějovického zámku patřily k nejkrásnějším.
Podobně i vodňanští si velice oblíbili vycházkovou trasu z města na ”Lázeň”, zakončenou v hospůdce při sklenici pěnivého a také červencové poutě s tanečními zábavami. Lázeňská idyla se udržela až do třicátých let 20. století a obliba nedělních výletů ještě déle. Jenže po roce 1948 kaple zpustla a podobný osud postihl i bývalé lázeňské a hostinské budovy, z nichž některé se zcela rozpadly. Dokonce byly zasypány i prameny léčivé vody v kapli a po hloubkových zemních pracích v blízkém okolí kaple se začalo říkat, že pramen byl ”přetržen” a úplně zmizel. Počátkem 21. století se zdálo, že přichází nová, lepší doba. Začala obnova výletní cesta z Vodňan na ”Lázeň” a také několik malé rybníčky pod kaplí. Stavebním ruchem ožily i zbytky samotných lázní, stejně jako kaple, v níž byly po částečném odstranění a vyčištění podlahy znovu ”probuzeny” k životu léčivé prameny v kamenném korytě. Pod kaplí, z důvodu plánovaného umístění galerie odsvěcené, navíc vytékal přírodní, podle červené barvy podkladu železitý pramen.
Optimismus přinášely i rozbory pramene. Z konce 19. století uváděly, že na 10 litrů vody připadá 0,73 látek minerálních a to síranu vápenatého a hořečnatého, uhličitanu železnatého, síranu draselného, kysličníku železitého, jodidu sodného, kyseliny křemičité a fosforečnanu vápenatého. Důkladnější, z března 2006, vše pozitivní ještě zvýraznily a stanovily i kyselé pH 6,3. Hodnota radonu 4,5 Bq/l, byla zdaleka nejnižší ze všech navštívených lokalit. Takže i při provozu v uzavřených koupelnách šlo o lázně z hlediska radonového nebezpečí naprosto bezpečné. Velmi nízká byla hodnota dusičnanů (19 mg/l), hluboko pod normou pro pitnou vodu (50 mg/l). Potvrzen byl vysoký obsah železa (0,07 mg/l), takže jeho účinky proti chudokrevnosti jsou nepopiratelné a také obsah manganu (0,33 mg/l). Jde o prvek chemicky podobný železu a v přírodě se téměř vždy s rudami železa vyskytuje. Pro nás je nejběžnější manganistan draselný (hypermangan), používaný při dezinfekci.
Vysoký byl obsah síranů (viz výše kamenec), 154 mg/l, opět zdaleka nejvyšší ze všech zastavení (druhý nejvyšší – 94 mg/l – byl u pramene bývalých lázní Svaté Anny u Horažďovic). A protože síra je důležitým prvkem pro výrobu sirných mastí proti kožním chorobám, osvětluje bývalý název Libějovické sirné lázně. Tvrdost vody byla 3,9 mmol/l, tedy voda tvrdá, daná vyšším obsahem vápníku (104 mg/l) i hořčíku (31 mg/l). Co se týče bakterií, byly zjištěny vynikající hodnoty 0 KTJ/l00 ml u Escherichia coli a 0 KTJ/100 m u coliformních bakterií. Z výsledků lze odvodit, že z hlediska složení se voda z bývalých lázní mezi Libějovicemi a Chelčicemi nejvíce přibližovala klasickým minerálním vodám, jak je známe z lázní a její účinky v minulosti musely být pro celý kraj pravým požehnáním.
V roce 2006 se zdálo, že nic nebrání opětovnému zpřístupnění léčivých pramenů veřejnosti. Navíc, když bylo obnoveno občerstvení s posezením v prostoru bývalých lázní, kde musela být stržena v havarijním stavu se nacházející hlavní lázeňská budova s koupelnami a pokoji. Posezení s výhledem do vodňanské krajiny a informační tabule uvítá poutníka i dnes. Bohužel, tím výčet pozitiv končí. Uplynulé, na vodu nebohaté roky, vykonaly své. Zcela suché rybníčky pod kaplí a vyschlý venkovní železitý pramen jsou smutným obrázkem ještě nedávno kouzelného místa, na jaře plného obojživelníků. Sucho, sucho, sucho. Těžko předpokládat, že v uzavřené a nepřístupné kapli Máří Magdalény je na tom kdysi léčivý pramen lépe. Jak se zdá, stáhl se znovu do zemského nitra a těžko říci, jaký bude mít další osud. Místo pozitivních myšlenek na částečné obnovení činnosti lázeňského místa se vkrádají černé myšlenky, kam jsme to jako společnost svým (ne)hospodařením s vodou v krajině dopracovali.
Jen proto, že nejsme ochotni vycházet ze zkušeností a z poznatků našich předků, jak se co nejšetrněji chovat ke krajině, ale na první místo stavíme jen okamžitý zisk a po nás potopa. Jenže ona přichází „suchota“, což ve spojení se všemi dalšími negativy dnešního světa, znamená opravdu velké varování…

Soutěžní otázky č. 9
9.1. Jakou stálou teplotu ve stupních Celsia měl léčivý pramen Libějovických sirných lázní v roce 1773, kdy mu bylo naměřeno 6 stupňů Réaumura ?
9.2. Jaký je význam slova „špitál“ a kde se v Praze nacházelo Špitálské pole, známé například z husitské bitvy na Vítkově ?

Nesoutěžní (a mimořádně záludná) otázka pro zvídavé: Mohli se zakladatelé české tělovýchovné organizace Sokol, Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, zúčastnit všesokolského sletu, konaného v Praze na Letenské pláni ?

Na otázky 9. kola je možno odpovídat do středy 4. května 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 8. dílu:
8.1. Lázně Vodolenka leží na úbočí vrchu Svatobor nad západočeskou Sušicí.
8.2. Text “Písně o studánce Rubínce“ zhudebnil skladatel Bohuslav Martinů do známé kantáty „Otvírání studánek“.

Nesoutěžní otázka: Každoroční Světový den nemocných byl vyhlášen v roce 1993 a stanoven vždy na 11. února, což je podle katolického kalendáře svátek Panny Marie Lourdské.

Výherci 8. kola: Křížková Hana, Matějovicová Ivana, Zídková Marie

Výherci, kteří si ještě nepřevzali ceny:
Výherci 1. kola: Schaffars Štěpán
Výherci 2. kola: Poisl Filip, Šandara Adam
Výherci 3. kola: Vlachová Sára
Výherci 4. kola: Vávra Dan
Výherci 5. kola: Havelec David
Výherci 6. kola: Macháček Jakub, Rozhonová Žaneta, Žitný Václav
Výherci 7. kola: Hradská Zdena

Pozor, pozor a ještě jednou pozor pro všechny výherce!!!
Hrnečky dorazily, takže kompletní ceny pro výherce jsou tudíž k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav. Ideálně v úřední dny, tedy v pondělí, ve středu nebo v pátek.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
27. dubna 2022