6. „Annenská“ Dobrá Voda u Kraselova aneb Jak černá paní ke studánce chodila…

“Celé Pošumaví je samá Svatá Anna. A v každé vsi uvidíme nějaký krásný domovní štít a nikde není rozhozeno tolik zbytků starých tvrzí a zámečků jako tady. Vytvářel se tu zvláštní typ drobné šlechty, nazývané kobylkáři, z nichž Kraselovští vymyslili i pověst, dávající zdání historie, aby jí podtrhli svou rodovou starožitnost. Myslím na truhlu, chovanou v kraselovském kostele, která předpovídala smrt. I když mnozí zdejší lidé, nazývaní světáci, viděli opravdu veliký kus světa, lnou k rodné domovině a vžívají se zas do starého způsobu života. Na staré důvěřivosti a starožilosti kořistnili mnozí čiperní podnikavci, ale lid rostl dál ze svého jádra a myslil si při tom své.” (L. Stehlík, Země zamyšlená I, vyd. 1986, s. 223).

Copak Kraselovští… Pověst o velmi starém původu obce, sahajícím až do 11. století, má na svědomí český kronikář, známý fabulátor, Václav Hájek z Libočan. Jeho hrdina Krasel údajně odešel od své nevěrné koketní ženy Řepice do lesního okrsku zvaného Lov, usadil se tu a jméno nově vzniklé osady bylo na světě. Kdo nevěří, ať tam běží, vzorně vedená kraselovská kronika obce ví své. A dodává, že ve středověku byla poblíž založena malá osada, nejprve zvaná Lhota nožířská, někdy hrnčířská (majitelem byl do roku 1594 i známý jihočeský český kavalír Petr Vok z Rožmberka, vlastnící tehdy panství kolem hradu Helfenburk) a později Lhota Pechlátova. Současné jméno, Lhota u Svaté Anny, nese od konce 18. století, díky blízkosti barokní poutní kaple Svaté Anny, vystavěné 1682 majitelem panství kraselovského a němčického, Janem Ignácem Dlauhoweským na vrchu Chloumek s krásnými výhledy do krajiny. Z hlediska náboženství byla Svatá Anna patronkou vdaných žena a také patronkou nemocných a proto byla kaple vystavěna u pramene vody, který už dlouhá léta přinášel mnoha nemocným úlevu a uzdravení.
Nové poutní místo věhlas zázračné vody pramene u Svaté Anny ještě prohloubilo, takže o sto let později, roku 1761, tu další majitel panství, Josef Jan Chanovský, nechává dokonce postavit lázně. Do té doby návštěvníci bydleli ve Lhotě, kde býval menší zámeček, zvaný Dobrá Voda. Proto byla vystavěna lázeňská budova pro lázeňské hosty a od studně s léčivou vodou ke kapli Svaté Anny vysazena lipová alej. Lázničky se staly vyhledávanými především při dně a revmatismu. Určitě se tady léčil i sám majitel panství. Možná na doporučení svého osobního lékaře, kterému později celé lázně daroval. Těžko říci, zda to byl uvážlivý krok, protože lékař je nechal zpustnout a později prodal. Nabízí se otázka, zda se tak nestalo záměrně, neboť jen osm let před založením lázniček u Kraselova byly založeny lázničky u Svaté Anny u Horažďovic, klientela nebyla zase až tak rozsáhlá a lékař právě z Horažďovic pocházel ... Ale to jsou opravdu jen spekulace.
Naštěstí v polovině 19. století byly “Svatoanennské, kraselovské” lázně krásně opraveny, přestavěna lázeňská budova, voda ohrazena a přikryta, zřízena kuchyň, koupelny, sklad němčického piva, vodovod, vany i zahrada se vším pohodlím, jak opět dokládá kronika obce Kraselov a návštěvníci si mohli dosyta užívat ticha, čistého vzduchu a léčivé vody krásné pošumavské krajiny. Léčby,vycházející z principů Vincenze Priessnitze, tedy, životospráva, čistá zdravá voda, strava, pohyb, zdravý vzduch, klid a také práce… Bohužel, dvacáté století už tak přívětivé k přirozenému přírodnímu bohatství nebylo. Zachoval se sice poutní kostel na Chloumku, zachovala se vzrostlá lipová alej i krytá studna s léčivým pramenem, ale lázně již nenávratně patří minulosti. Symbolicky se příběh zdraví dávající vody uzavírá roku 1954, kdy je voda ze studně u lázně v rámci stavebních úprav zavedena na blízký hřbitov... A celé místo pomalu „usíná“. Budova lázní se stává udržovaným rekreačním objektem, pramen zůstává zakrytý stříškou a v jeho blízkém okolí se pasou krávy, měnící podmáčený terén v bahnitou kejdu. Náletové dřeviny se pomalu rozšiřují a vše smutně nostalgicky pustne… Putování po pramenech v roce 2006 konstatuje, že „zdejšímu pramenu léčivé vody by určitě prospělo vyčištění a úprava nejbližšího okolí studny, protože ačkoli využití vody jako pitné je rozbory limitováno, přesto jde o významnou přírodní a svým způsobem také kulturní památku daného území a z těchto pohledů by k ní mělo být přistupováno, pro připamatování dalším generacím.“
Cože to prozradily rozbory ? Ty z poloviny 19. století dokládají solnan vápenatý, draselný, dvojuhličitan vápenatý, hořečnatý, jod, hořčík, síran hořečnatý, křemičitany, organické látky a vzduch. Novodobé, z let 2005 a 2006, ale vyšší obsah hořčíku ani vápníku nepotvrzují, spíše naopak. Doporučená hodnota hořčíku, dle normy pro pitnou vodu je 20 mg/l, ve vzorku bylo pouze 13 mg/l, u vápníku je doporučená hodnota 40 mg/l, kdežto vzorek obsahoval 34 mg/l. Z toho rezultovala tvrdost vody 1,4 mmol/l (voda středně tvrdá). Díky podloží šlo o další vodu kyselou, s pH 6,1. Mírně nadlimitní obsah radonu 57 Bq/l, může být dalším důvodem léčivosti vody. Bakteriální znečištění nebylo příliš vysoké a přes okolní intenzivní zemědělské využívání a pastvu skotu byly hodnota dusičnanů 34 mg/l a 64 mg/l, (norma pro pitnou vodu je 50 mg/l). Výsledný posudek zněl: „Vzhledem k překročení nejvyšších mezních hodnot, daných vyhláškou č. 252/2004 Sb., může být tato voda využívána jako voda pitná pouze po projednání a vydání výjimky orgánem ochrany veřejného zdraví, přičemž překročení limitní hodnoty je poměrně nízké a je doporučeno provést u zdroje opakovanou kontrolu obsahu dusičnanů.“
Osudem a historií se lázničky u Kraselova trochu přibližují jihočeské Bechyni, která také zaujala kronikáře Hájka a umístil sem Libušinu lázeň. Další spojitostí je postava Petra Voka z Rožmberka, který Bechyni, stejně jako Lhotu vlastnil. Podlesí, díky své „přítelkyni“ Zuzaně Vojířové z Vacovic trochu znal a kraselovský léčivý pramen možná i využil. Shodou okolností se léčil v železitých lázních zvaných Svatá Anna, ovšem u Nových Hradů. Dalšími společnými znaky jsou také klimatické podmínky s čistým vzduchem a léčení revmatismu i poruch látkové výměny pitnou kůrou i koupelemi. Pokud by Petr Vok navštívil „svou“ Svatou Annu u Kraselova dnes, mohl by mít radost. Po letech zapomnění se probouzí k životu. Lesní porost na Chloumku sice v roce 2013 sice pocuchala vichřice, ale nové stromky byly vysazeny, lipová alej od kostela k lázničkám odborně ošetřena, navrátila se pouťová procesí, ale hlavně, léčivý pramen zakryt novou střechou, okolí vyčištěno od náletů a skot převeden na jiné pastviny. Ve spojení se zatravněnou příjezdovou cestou od silnice ožívá nádherné místo, lákající k procházkám i k přemýšlení. V duchu slavné písničky o tom, že „... život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře…“.
Pod Svatou Annou, nad údolím Smíratického potoka, se nachází ještě jedna historická studánka. Při cestě z Kraselova do Smíratic, zaklenutá plochým kamenem a schovaná v roští. V mapách je zanesena pod jménem Břendova, podle bývalého majitele pozemku, ale pověst říká, že ji vybudovali již švédští vojáci, když krajem táhli za třicetileté války. Může být, protože třicetiletá válka, stejně jako každá válka, přinesla našemu kraji jen smrt, bídu, zmar a násilí. Osadníci nedaleké Škůdry, kterým Švédové obec vypálili by mohli vyprávět…Nedaleko studánky, v okrajové části lesa, při dnešní cyklotrase, nedaleko křížku s letopočtem 1888, lze nalézt ještě jednu „studánkovou„ zajímavost. Podle pověsti kámen s důlkem, zanechaným střevíčkem Panny Marie, v němž je stále čerstvá voda. Místní mu říkají Stopa Panny Marie. Po odtěžení kůrovcem napadeného lesa je aktuálně hezkou a nepřehlédnutelnou atrakcí nejen pro cykloturisty.
Kraselovské panství tvořilo, a po restitučních vyrovnáních znovu tvoří, jeden celek s panstvím němčickým. Dříve s centrem v němčickém zámku, patřícím starému českému rodu Dlauhoweských. Součástí zámeckého areálu, nyní v rekonstrukci, jsou nejen hospodářské budovy, ale i rozlehlý, více než tříhektarový zámecký park. Vyhlídkový pavilón a další drobné stavby včetně kuželníku již podlehly zubu času, mohutné vejmutovky a buky průběžně podléhají vichřicím a bezpečnostnímu kácení, jen v táhlém svahu nad malým potůčkem zůstává studánka Panny Marie, neustále plná vody, umně vytarasená kamenem. V minulosti stála na mohutném překladovém kameni, popsaném významnými letopočty ze života zámeckých pánů, socha Panny Marie Lurdské. Symbol zdravé a léčivé vody. Po násilném zabrání panství po roce 1948 byla socha uschována a stržený kámen se zabořil do bažinaté půdy při odtoku vody ze studánky. Krásné paní, podle pověsti se v parku objevující na cestě od zámku, asi nevadí, že si bahnem ušpiní střevíčky, protože prý je stejně celá černá, ale vynikající voda by si zasloužila třeba jen vyrýpnutí odtokové stružky a hlavně vyčištění prostoru studánky od napadaného listí. O vyzvednutí památného kamenu ani nemluvě.
Voda při rozborech v roce 2006 neobsahovala žádné Escherichia coli ani Koliformní bakterie, měla pouze 30 mg/l dusičnanů a mírně kyselé pH (6,3), dané žulovým podložím parku. Pamětníci dokládají, že v padesátých letech minulého století si sem běžně chodili pro vodu celé Němčice. Dnešní neutěšený stav se možná brzo změní, protože majitelé se o panství vzorně starají. Opravují zničené budovy, odbahňují rybníky, obnovují lesy a chystají celkovou rekonstrukci zámeckého parku. V projektu je počítáno i s obnovením studánky, s vyzvednutím pamětního kamene i s navrácením sochy Panny Marie. Pokud se vše podaří, Černá paní z pověsti se už nebude muset bát o své střevíčky a v němčickém zámeckém parku se k životu probudí další studánkový klenot šumavského Podlesí…
Jiná zdejší pověst vypráví o luční studánce na Panenském vrchu nad Zahorčicemi, mezi Kraselovem a Němčicemi. O polednách se u ní zjevovaly a tančily víly. Jedna z nich se stala manželkou místního selského chasníka Mykase, který tu hospodařil a na radu staré vědmy vílu chytil do oka z lýčí. Jenže šťastné manželství se díky Mykasově matce rozpadlo a nešťastný hospodář už vílu z Panenského vrchu nikdy nespatřil. Studánka navždy zůstala zakalena krví… Dnes je součástí rozsáhlých meliorovaných pastvin, rozšlapána skotem a její pramínek stéká loukami a poli až do rybníčků v Jetišově. Vyšší přítomnost železa zbarvuje blízké okolí tekoucí vody charakteristickou „zrzavou“ červení. Odtud možná pocházela v pověstech údajná krev ve vodě.
O vílách již informace bohužel nejsou… Nejspíš zmizely z našich luk a polí, stejně jako zmizela drobná zvěř, ptáci, motýli, hmyz a voda. Což nám samozřejmě nebrání, abychom se neustále plácali po ramenou a ubezpečovali se, jak už teď všechno děláme dobře a za všechno mohou minulé generace. Neděláme a nemohou. A najednou zjišťujeme, jak nám zdravá zemědělská krajina schází a že potravinová soběstačnost není přežitek doby, ale aktuální nutnost. A strašně se tomu divíme…

Soutěžní otázky č. 6
6.1. Mohl Petr Vok z Rožmberka použít proti švédským vojskům za třicetileté války palné zbraně ?
6.2. Co má na mysli lékař, když říká „… nasadíme Priessnitze…“

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Jaký byl příbuzenský vztah mezi Svatou Annou, Svatým Josefem a Svatým Jáchymem ?

Na otázky 6. kola je možno odpovídat do středy 13. dubna 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 5. dílu:
5.1. Nejšláky, mejšlata a podobně jsou pracovní boty (dřeváky) na jihočeské vesnici. Dřevěné pantofle s koženým krytem na nárt. V Pošumaví a na Šumavě i celodřevěné, dlabané nejčastěji z borového dřeva.
5.2. Svatá Ludmila (860 – 921) byla o necelé tři a půl století starší než Svatý Antonín Paduánský (1195 – 1231), takže si spolu rozhodně nemohli dopisovat.

Nesoutěžní otázka:
Kouzeň je v jihočeském názvosloví výklenek pod kachlovými kachny, kam hospodyně dávaly dřevo na topení, smolničky na rozdělávání aby hezky vyschly a nebo také vylíhlá kuřátka, kachňata nebo housátka.

Výherci 1. kola: Burianová Kamila, Hájková Jana, Schaffars Štěpán
Výherci 2. kola: Drnková Tereza, Poisl Filip, Šandara Adam
Výherci 3. kola: Jakš David, Vlachová Sára, Dobešová Jiřina
Výherci 4. kola: Dudová Karolína, Kotrbová Aneta, Vávra Dan
Výherci 5. kola: Havelec David, Králová Kristýna, Singerová Vendula

Pozor, stále ještě platí důležité upozornění pro výherce ! Protože zatím nejsou k dispozici letošní soutěžní hrnečky, budete o možnosti vyzvednutí cen na tomto místě včas informováni. Zatím si tedy ceny nevyzvedávejte. Děkuji za pochopení.

Ceny pro výherce budou pak samozřejmě jako vždy k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
6. dubna 2022