4. „Pošumavská“ Dobrá voda u Nahořan aneb Jak knížete Oldřicha divoká kočka přepadla…

„Pro Nahořany věru vymyslili případné pojmenování. Je to ves na kopci, odkud je nejkrásnější pohled nejen na Pržmo, ale i na celé lesnaté pásmo svatomářské s Boubínem a Bobíkem v pozadí, které jsem obzíral z oken školy. Kolem ní je zahrada, jejíž rudnoucí třešně na vzrostlých stromech nedají spát nahořanským klukům…Rozloučili jsme se před školou a já, s radiovkou plnou darovaných chrupavek ze školní zahrady, vyrazil k Dobrši… A je potřeba ten kraj milovat nesobeckou láskou, pečlivě shledávat jeho krásu, abys odtud z těch kamenitých strání neutekl steskem po bohatší přírodě. Není to kraj, který na první pohled zaujme, je nutno učit se jej teprve milovat...“
(L. Stehlík, Země zamyšlená 1, 1986, s. 224,225 a 229)

Málokde jsou slova o kamenitých stráních tak výstižná, jako v zapomenutém kousku pošumavského Volyňska, mezi vesničkami Krušlov, Nahořany, Záhoříčko a Horosedly. Právě Záhoříčko u Předenic, obecním úřadem dnes patřícím do obce Čkyně a do prachatického okresu, se zakouslo do neúrodných svahů a ještě severněji, mezi lesy rozhodilo sedm rozptýlených zemědělských usedlostí, charakterem připomínajících kopaničářské polosamoty Beskyd nebo Karpat. Však i podobně vznikly. I život tam byl podobný. Práce, práce a zase práce. Ale právě za tu nezdolnou vůli a vytrvalost věnovala příroda zdejším osadníkům alespoň dar, nad jiné cenný. Léčivý pramen vody při okraji lesa. Vody tak dobré, že jedné ze samot se začalo říkat U Dobré Vody a název přešel na všechny čtyři přilehlé usedlosti. Pod lesní cestou tedy U Dobré Vody a zbylé tři usedlosti nad cestou zachovávají název V lesích. A všem sedmi dohromady se kdysi také říkalo nelichotivě U Sedmi zlodějů. Ale o tom později.
Jméno U Dobré Vody se ujalo a přežilo do dneška. Stejně jako pramen se studánkou, který neznalý návštěvník, většinou přicházející od Nahořan (proto se velmi často hovoří o Dobré Vodě u Nahořan), nacházel v zimě podle vyšlapané stezičky, odbočující z lesní cesty a v létě podle pěšinky vyšlapané v louce od jedné z usedlostí. Lidé si pamatují a věří, že čistá voda z hlubin okolních lesů je léčivá a také zaručuje dlouhověkost. Však měla být kdysi vedena dřevěným potrubím až do Čkyně, ale nakonec ze záměru sešlo. Kamenem vyložená studánka s chladivou, temnou vodou, nikdy nezamrzající, nikdy nevysychající, pod kamenným překladem, s porcelánovým hrníčkem, dotvářely neobyčejně magickou přírodní sílu celého, chtělo by se říci Bohem zapomenutého místa. Ale opak je pravdou. Již před více než sto lety, ač se tomu ani nechce věřit, chodila ke studánce procesí věřících z celé čkyňské farnosti, aby v suchých letech prosila o vodu. Ruce si tu podávala víra v přírodu i v Boha. Pohanskou přírodu zastupovala léčivá voda ve stínu obrovského smrku, víru křesťanskou dvě dřevěné skříňky se svatými obrázky na smrk připevněnými. Není se co divit, vždyť jsme v kraji, kde ještě v 16. století nahořanský rychtář Fučík vyhazoval sekyru proti bouřkovým mrakům, aby zaplašil krupobití…
Roku 1868 byla Čkyně povýšena na městys, což byla veliká sláva. Ve stejném roce a možná i z tohoto důvodu byl u studánky vztyčen železný kříž, nahrazující původní dřevěný, věnovaný řeznickým chasníkem ze Čkyně, jako poděkování vodě za záchranu zraku. A začalo se uvažovat o stavbě kapličky. Uvažovalo se, uvažovalo, čas utíkal a stavební materiál byl k Dobré Vodě přivezen až v předvečer první světové války. Jenže během války se tak nějak „rozplynul“ mezi okolními samotami, což vedlo ke vzniku nelichotivé, výše uvedené přezdívky a tím se rozplynul i sen o důstojném svatostánku pro léčivou vodu.
Sny jsou jedna věc, realita věc druhá. Život šel dál. Kamenité svahy se postupně přestávaly orat a stávaly se loukami, soukromě hospodařících rolníků, symbolů lásky a úcty k rodné hroudě ubývalo a roku 1961 pak velké povětří vyvrátilo i smrk se svatými obrázky. Ale okolní bohaté husté lesy svou studánky chránily dál. Až orkán Kyrill koncem tisíciletí (1997) odstartoval novou epochu, charakterizovanou rozsáhlými polomy, kůrovcovými kalamitami, lesními holinami, zkrátka rozvrácením celého tradičního lesního hospodářství. Dlouho vzdorovala dobrovodská enkláva a uchovávala tajuplnost a lesní klid. Od roku 1973 začal její pravidelný monitoring vydatnosti (průměrný dlouhodobá vydatnost je 0,29 litru za sekundu) realizovaný Českým hydrometeorologickým ústavem v rámci státní monitorovací sítě podzemních vod. Stejný ústav v roce 2015 pořídil informační tabulku a nový kryt nad kamenným korytem, s přepadem pro lepší nabrání vody.
Bohužel, poslední roky už jsou mnohem smutnější. Kůrovcová kalamita nabrala na síle, lesy v širokém okolí prosychají a usychají a hloupí lidé neváhali ani vylomit a zničit kamenný kříž nad pramenem. Jak symbolické… Sami nad sebou lámeme kříž, místo abychom si řekli „takhle přeci nemůžeme s přírodou dál zacházet…“ a zamysleli se sami nad sebou, kam jsme za poslední desetiletí svým sobeckým a drancujícím přístupem ke všemu došli…A není možné se stále vymlouvat na nějaké dědictví minulosti. Máme svobodu a spoustu možností, ale vidíme jen okamžitý zisk a prospěch. Smutné…
A přes to všechno pramen Dobré Vody nad Záhoříčkem u Nahořan dál zůstává pohádkovou studánkou ze které nikdy neubývá vody, s kamenným překladem a květovaným hrníčkem i když samotnou studánku překryla dřevěná paleta. Mnoho se na Podlesí změnilo a přesto se zdá, že přes všechny ústrky a protivenství „svým“ lidem stále věří. Že praví Podlešáci se s láskou ke svému, zdánlivě nehostinnému a drsnému kraji už rodí a přetrvává v nich celý život, dokud je hlas křídlovky nedoprovodí zpátky do země, ze které vzešli. Do země, ze které pochází i zahoříčská nebo chcete-li nahořanská “živá” voda … Měli bychom se k ní znovu začít modlit…

Severozápadním směrem od větrných Nahořan lze vzdušnou čarou, s Vacovicemi pod sebou, doletět přes údolí Pekelského potoka až do Dobrše. Známé nejen krásnými výhledy, ale i zbytky gotické tvrze. Jedna z variant místní pověsti praví, že počátkem 11. století lovil ve zdejších hlubokých a divokých lesích český kníže Oldřich. Unaven po lovu se osvěžil u studánky, kde na chvilku usnul. Ve spánku se na něj chystal skočit ze stromu velký rys nebo divoká kočka, ale v poslední chvíli jej zachránil mlynář a dravce zastřelil. Vděčný kníže daroval mlynáři celou okolní krajinu, do erbu mlýnské kolo a jméno Koc, jako kočka. A po prožitém nebezpečí se znovu napil ze studánky a nikdy už na Dobrš nezapomněl…
Druhá varianta říká, že knížete Oldřicha tady na lovu zachránil mlynářský chasník před divokým kancem. Možné je samozřejmě obojí, ale přesnou podobu hezké pověsti zná jen studánka pramenité vody pod kaplí Panny Marie pod Dobrší, v příkrém svahu při staré cestě z Dobrše do Chvalšovic, kde se všechno událo. Zašplouchá, že všechno je svatosvatá pravda, zvíře jako zvíře, a proto na Podlesí dodnes žijí nositelé jména Kocík a koneckonců divočákům se tu také daří. Zdejší pramen nikdy nevysychal a poctivě sloužil zejména poutníkům při cestě do dobršského kostela. Z vděčnosti nad ním vystavěli kapličku s hezkými výklenkovými nástěnnými malbami Panny Marie, Sv. Jana Křtitele a Sv. Josefa, vodu začali jímat do zaskružené, zakryté studně a dodnes je využívána, samospádem tekoucí, v blízkém chvalšovickém lomu. Idylické pošumavské zákoutí dotvářejí v dřevěné ohrádce jedle douglasky a vedle vzrostlá lípa, nedávno (zima 2022) poničená větrem. Výjimečnosti místa odpovídala (roku 2006) i výjimečnost „kouzelné“ vody, spočívající v téměř optimálním pH (6,9), žádných Escherichia bakteriích a v minimu Kolibakterií a tak pouze hodnota dusičnanů 49 mg/l ukazovala, že přeci jen už nejsme v nedotčené civilizaci...Viďte, kníže Oldřichu...?

A ještě rozbor nahořanské Dobré Vody z roku 2006. Hodnota radonu 485 Bq/l byla zdaleka nejvyšší ze všech dosavadních zastavení (pramen u Dobré Vody na Podsrpu dosáhl hodnoty 419 Bq/l). Víme, že pokud jde o radon ve volné přírodě a nikoli v uzavřené místnosti, není škodlivý, spíše naopak. Zdá se, že právě jeho vysoký obsah způsobuje léčivé vlastnosti pramene v Záhoříčku. Velice nízká byla hodnota dusičnanů, 3 mg/l, což ze zdejší vodu činí vodu více než kojeneckou (hodnota dusičnanů pro kojeneckou vodu je do 10 mg/l). Podloží šumavského podhůří, spolu se značným zalesněním území výrazně ovlivňuje pH vody, které dosáhlo pouze hodnoty 6, což je nejméně ze všech navštívených lokalit a opět velice blízké lokalitě na Podsrpu (6,1). Poměrně nízký obsah vápníku (28 mg/l) a hořčíku (7 mg/l) způsobuje tvrdost zdejší vody pouze 1 mmol/l, což v šestibodové stupnici (od velmi měkké po velmi tvrdou vodu) znamená, že je měkká a tedy velice vhodná pro přípravu čajů, kávy a podobně. Už asi nepřekvapí, že hodnota vody z Podsrpu je 1,2 mmol/l, což je také voda měkká a zároveň jde zatím o dvě jediné “měkké” vody našeho putování. Co se týče bakterií, byly zjištěny hodnoty 0 KTJ (kolonií tvořících jednotku) /l00 ml u Escherichia coli a stejně tak 0 KTJ/100 m u coliformních bakterií, k čemuž netřeba komentáře a výsledek opět odpovídá výsledkům na Podsrpu. Důvodem je nejspíše velká samočistící schopnost a rychlá obměna vody díky vydatnosti pramene, ale po hlubším zamyšlení se zdá, že nezanedbatelný vliv může mít i vysoký obsah radonu, který jako kdyby “nehodné” bakterie pacifikoval.
Výsledek kompletního rozboru vzorku vody z Dobré Vody u Záhoříčka tedy v roce 2006 prokázal, že vodu je možno používat jako vodu pitnou. Její podobnost s Dobrou Vodou podsrpenskou je až zarážející, ale zároveň potěšující. Naši předci neměli ani ponětí o nějakém plynném radonu, ale přesto dovedli poznat, která voda jim prospívá a měli ji v úctě a vážnosti. A na téhle pravdě se nezměnilo nic, protože i dnes přistupují lidé ke studánce u Dobré Vody s pokorou a také s nadějí, že voda z hlubin šumavského Podlesí jim přináší zdraví, sílu a energii. Nemýlí se. Jak se na kvalitě a množství vody projeví rozsáhlé odlesnění je však zatím ve hvězdách. Stejně jako osud naší přemoudřelé a přitom stále stejně hloupé civilizace…

Soutěžní otázky č. 4
4.1. Která česká filmová komedie se natáčela ve vesnické památkové rezervaci Nahořany a kdo jí režíroval ? Hrála v ní režisérova přítelkyně Jiřina Jirásková ?
4.2. V jaké zemi, v jakém městě, na úpatí jakého pohoří a v jakém roce byly založeny první radonové lázně na světě ?

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Proč byla Čkyně od 8.10. 1938 po celou dobu 2. světové války součástí strakonického okresu ?

Na otázky 4. kola je možno odpovídat do středy 30. března 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 3. dílu:
3.1. Kávu ani čaj Karel IV. pít nemohl, protože žil ve 14. století (1316 – 1378). Káva se objevila v Evropě až počátkem 17. století a čaj dovezli do Evropy Portugalci počátkem 16. století (1516).
3.2. Meliorace jsou technické zemědělské úpravy pozemků, většinou za účelem zvýšení půdní úrodnosti (nejčastěji odvodnění). U nás se nejvíce prováděly v 60. až 80. letech minulého století.

Nesoutěžní otázka: Křišťálová studánka J.V. Sládka se nachází poblíž cesty ze Zbirohu do Sýkorova mlýna v lese zvaném „V království“ poblíž Přísednice.

Výherci 1. kola: Burianová Kamila, Schaffars Štěpán, Hájková Jana,
Výherci 2. kola: Šandara Adam, Drnková Tereza, Poisl Filip
Výherci 3. kola: Jakš David, Vlachová Sára, Dobešová Jiřina

Pozor, důležité upozornění pro výherce: Protože zatím nejsou k dispozici letošní soutěžní hrnečky, budete o možnosti vyzvednutí cen včas informováni. Zatím si tedy ceny nevyzvedávejte. Děkuji za pochopení.

Ceny pro výherce budou pak samozřejmě jako vždy k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
23. března 2022