7. „Vápencové“ zdraví z Pootaví aneb Jak vojáci (někteří) léčivé vodě děkovali…

“A neopomeňte se podívati pod Svatem na lázně svaté Anny, jejichž voda je léčivá a chcete-li se jíti podívat na pouť i k jiným kapličkám, svaté Anně zasvěceným, jsou ještě v Břežanech a Kraselově…Ptejte se na cokoliv v této krajině, odpovídá Vám vždy mythus, pověst nebo legenda… Než vejdeme do Horažďovic, měli bychom si něco zopakovati z jejich historie – ale to si přečtěte jindy v knihách učených. Jen tolik podotkněme, že u mlýna Jarova zemřel morem při obléhání tohoto města první Habsburk na českém trůně, král Rudolf, a že i mrtvola tohoto vladaře, nazvaného pro jeho skoupost král „kaše“, hrála tehdy při vzdání Horažďovických velmi důsažnou roli.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená, vyd. 1947, s. 69/70).

Historií zvoní kroky mezi Horažďovicemi a Katovicemi. Zlatonosná Otava může vyprávět. Její bohatství začali využívat zprvu staří Keltové, kteří jí dali příznačné jméno Atawa, Bohatá voda a pozadu nezůstali ani přicházející Slované. Významnou roli v pohanských dobách hrály vrchy Prácheň a Slavník u Horažďovic. Prácheň, mocné hradiště, později hrad, naproti ležící Slavník (staročesky Svat) a pod ním se rozkládající osada Svaté Pole, zase posvátné území, z něhož křesťanství učinilo místo svaté. Mnohotvářnost přírodních bohů byla zapomenuta, stejně jako vousatí druidové se zlatými srpy a kněžky v bílých řízách. Mohutný pramen, vytékající z boku Slavníku, od nejstarších dob považovaný za léčivý, se však nezměnil. Jen pohanskou svatyni nad ním vystřídala křesťanská kaplička Svaté Anny, časem rozšířená na poutní kapli. Obřad čištění pramene mladými dívkami tak výrazně přetrvával v mysli lidí, že byl církví “vzat za své” a jen doplněn svěcením vody knězem na Boží Hod Svatodušní. Lidé věřili v léčivou sílu zdejší vody, obsahující údajně hodně vápence, síry a železa. Vzhledem ke geologické stavbě místa s přítomností vápenců, se zdá takováto víra oprávněná.
Léčivých účinků vody a věhlasu poutního místa od poloviny 18. století využívaly malé lázně, podobné stejně starým lázničkám Svaté Anny u Kraselova (viz. minulý díl putování). U kaple vyrostly lázeňské budovy a léčba, kromě pití vody, zahrnovala i zábaly a koupele v horké či studené lázni. Bohužel, sláva netrvala dlouho, přestože výsledky léčení byly mnohdy pozoruhodné. Zájem klientů upoutala bouřlivě se rozvíjející a stále dostupnější lázeňská města v západních Čechách s prokazatelně léčivějšími prameny. A tak byly koupele u Svaté Anny, fungující spíše na principu pravidelného pitného a jídelního režimu, klidného prostředí, lehké fyzické práce, vycházek a zdravého vzduchu, než díky výjimečné léčivosti pramenů, postupně opouštěny. Horažďovice měly rázem o jednu atraktivitu méně…

Naši pohanští předci tohle věděli už dávno. Nebyli hloupí, ale všímaví. Své duševní stresy, tedy pokud nějaké měli, léčili skupinovou terapií právě v posvátných hájích, léčivou vodou, při tanci, zpěvu a pohybu na zdravém vzduchu. S trochou nadsázky vlastně na takových staroslovanských technopárty. Cyklostezka ze Strakonic podél řeky Otavy do Horažďovic, do míst bývalého posvátného háje a bývalých lázniček Svaté Anny neomylně míří. Nově opravená kaple, klid, čerstvý vzduch, stromy, šumící voda. Místo, kterého si lidé stále váží. Stačí jen vzít hrnek, zvednout dřevěný poklop a osvěžit se pramenitou vodou z útrob vápencového Slavníku. Pro poznání, že nejsme o moc jiní než byli naši předci.
Rozbory v roce 2006 ukázaly hodnotu radonu 19,4 Bq/l (limit pro pitnou vodu je50 Bq/l). Bývalé lázně, kdy se klienti při procedurách pohybovali v uzavřených koupelnách, byly tedy z dnešního “radonového rizika” zcela bezpečné. Díky vápencovému podloží není zdejší voda kyselá, jako ve většině případů, ale s pH 7,2 je lehce zásaditá (neutrální pH je 7). S tím souvisí vysoký obsah vápníku, 136 mg/l (norma pro pitnou vodu je 80 mg/l). Pro srovnání, minerální voda Poděbradka obsahuje vápníku 172 mg/l. Byla potvrzena vyšší (94 ml/l) přítomnost síranů (zmiňovaná Poděbradka jich obsahuje 83 ml/l) a nepotvrdilo se tvrzení o železité vodě. Hodnota dusičnanů 38mg/l byla velmi dobrá (50 mg/l je limit pitné vody) a velice stálá, jak dotvrzuje údaj 38 mg/l z května 2005 i 29 mg/l z roku 2000. Bohužel, normě nevyhověly mikrobiologické ukazatele, díky přítomnosti 15 KTJ/100 ml (KTJ-kolonie tvořící jednotku) coliformních bakterií i bakterií Escherichia coli. A přitom ještě v roce 2000 byla voda bez přítomnosti jakýchkoli bakterií ! Z rozborů vyplynulo, že voda zpod Slavníku sice neodpovídá určeným kriteriím pro pitnou vodu, ovšem pouze v obsahu coliformních bakterií, které při přímém pití vody bez převaření mohou způsobit střevní patálie. Ale protože v ostatních ukazatelích jde o vodu velmi kvalitní, výrazně ovlivněnou podložím, možná myšlenka obnovy “vápenco síranových” lázniček u Svaté Anny není až tak úplnou utopií…
Je potěšující, že o kapli Svaté Anny i pramen je stále dobře postaráno, blízko vyrostl malý ovocný sad původních typických odrůd Prácheňska (v rámci Putování románovou krajinou v roce 2013), takže cyklisté tu mohou na chvíli nechat odpočinout znaveným údům. A co je nejdůležitější, monitorovaný pramen je stále silný, vydatný, tvořící potůček, který soustavou pěti malých zdrží putuje do řeky Otavy. Už celá staletí. Dobře pamatuje, když před více než sedmi sty lety na jeho soutoku s řekou, nedaleko mlýna Jarova, tábořilo vojsko nového českého krále Rudolfa Habsburského. Při obléhání Horažďovic, jejichž vlastník, Bavor III. ze Strakonic, odmítl nového krále uznat. Nakonec se podrobil, ale habsburský panovník v otavském údolí u Horažďovic nečekaně zemřel na neurčité břišní potíže a dynastie si musela počkat dalších dvěstě dvacet let, než se, tentokrát již téměř na tři století, pevně usadila na českém královském trůně. Takže ani léčivá pramenitá voda ze Svatu nebyla všemocná a poutníkovi všechny podrobnosti turbulentní doby po vymření Přemyslovců připomene informační panel u malé pamětní mohyly.
Svého dvojníka, včetně vápencové a vojenské historie, má svatoannenský pramen dále po proudu řeky, na okraji osady Krty. Se scenérií, jakou by nepohrdl žádný umělec. Malý rybníček Bělíčko s mohutnou “vodníkovskou” vrbou, napájený jiskřivým pramenem, vytékajícím zpod bělostných výklenkových božích muk na zelené louce s ovocným sadem, vše s dalekým pozadím šumavských hor. Místo od nepaměti přitahující pozornost díky léčivému pramenu Bělíčko. Psal o něm již v 17. století český historik a zeměpisec Bohuslav Balbín, v západočeských Klatovech píšící dílo Rozmanitosti z historie Království českého. S nadsázkou první turistický bedekr českých zemí, s důrazem na svatá místa, Vzdělaný jezuitský kněz a přitom český vlastenec v prvním dílu, věnovaném přírodě, uvedl, že západně od Strakonic, v Krtech, se nachází léčivý pramen, vykopaný pod vedením anděla, jehož zázraky prý dosvědčuje mnoho svědků. Již v 17. století muselo jít o místo známé nejen v rámci jižních Čech. Balbín zároveň připomínal i další tehdy proslavenou léčivou studánku, se slanou vodou, u obce Slaník. Bohužel, dávno zaniklou a zmizelou.
Anděl, určitě bílý, jméno rybníka Bělíčko, jméno studánky Bělíčko, bílá boží muka . . . Nějak příliš bělosti najednou. Příčinou je opět podloží z vápence, jehož mohutné ložisko je těženo v nedalekém lomu. Krystalickému, středně zrnitému světlému vápenci, vhodnému zejména pro stavební účely, vděčí zázračný pramen za všechno a přeneseně i za jméno. Je s ním spjata řada pověstí, v hlavní roli s čistou pramenitou vodou, přinášející úlevu a uzdravení. Nejznámější je příběh francouzských vojáků, jejichž regimenty s exotickými jmény (např. Manderlio de Levy, Bourbon, Navarre) pod vedením maršálka Broglia, ve zdejším kraji ložírovali celou zimu 1741 – 1742, v rámci tzv. “války o dědictví rakouské” a znovu se zde ocitli při ústupových bojích roku 1742. Andělská uzdravující voda z Běličky pro ně byla pravým požehnáním, ať již při léčení bodných či sečných ran nebo nebezpečné úplavice a jiných břišních nemocí. Tehdy ještě nevěděli nic o své malé francouzské vesničce Lurdy na úpatí Pyrenejí, kde se až v roce 1858 údajně zjevila u horského pramene ve skále Panna Maria a dnes jde o největší poutní místo křesťanského světa, které ročně navštíví přes 6 milionů poutníků. Pijí vodu, jejíž chemické složení, jak potvrzují laboratorní výsledky, je obyčejná pitná voda, vytékající ze skal, bohatých na vápník a čekají na zázrak. Víra je mocná věc.
V Krtech pili odpočívající vojáci také vodu bohatou na vápník a vzpomínali na domov. Před odchodem vepsali poděkování zdravé vodě do obecní kroniky a možná někdy v této době byla nad pramenem vystavěna charakteristická bílá boží muka, siluetou připomínající nedalekou katovickou kostelní věž. Poslední pověst ještě říká, že ustupující francouzská armáda v blízkosti studánky v rychlosti zakopala poklad, který již nestačila vyzvednout a nikdo jej nikdy nenašel. A ani hledat nemusel, protože zdravá čistá voda je nad všechny poklady. Možná, že to pro všechny ty různé Pierry, Jeany či Francoise byly poslední hezké chvilky v Čechách. Protože po zimě už se na scéně objevil vynikající rakouský (to nutno vzít s rezervou, rodem Skot, usazený v Livonsku, části dnešního Estonska) generál Gideon Laudon, ve své bílé čepici, projíždějící skrz vesnice, který Francouze opravdu neměl rád… A Marie Terezie si mohla konečně oddechnout, že po Slezsku nepřišla také o české země s Moravou, jako o ně kdysi přišel u Horažďovic její prapředek Rudolf…
Ještě v roce 2006 byla situace kolem Bělička stabilizovaná a za dobrou vápenitou vodou přijíždějí konzumenti nejen místní, ale z celého regionu. Boží muka byla obílena, v blízkosti vysazena lípa, doplněny svaté obrázky a pouze blízkost vápencového lomu vyvolávala obavy, zda nemůže dojít k poklesu vydatnosti pramene nebo dokonce k jeho zániku. Aby se tak nestalo, prováděla těžební organizace pravidelné monitorování vydatnosti pramene Bělíčko, která činila dlouhodobě průměrně asi dva litry za sekundu. Tehdejší rozbory potvrdily velkou podobnost s pramenem u Horažďovic. Posuďte sami: Co se týká radonu, naměřená hodnota 10,2 Bq/l, je mnohem nižší než povolený limit pro pitnou vodu (50 Bq/l) a zdaleka nejnižší ze všech odebíraných vzorků celého seriálu. Je to logické, protože vápencové podloží je typově zcela jiné než například podloží žulové nebo rudné, kde je přítomnost radonu mnohem vyšší. Takže nepřekvapí, že druhou nejnižší radonovou hodnotu měl právě pramen u Svaté Anny u Horažďovic.
Do ostatních charakteristik se výrazně promítlo vápencové podloží, díky němuž není zdejší voda kyselá, jako ve většině případů, ale s pH 7,2 jde již o vodu lehce zásaditou. Tomu odpovídá i vysoký obsah vápníku, 132 mg/l. Obě hodnoty jsou téměř totožné s hodnotami pramene od Horažďovic. Zároveň byla potvrzena i vyšší (83 ml/l) přítomnost síranů a opět nepotvrzen vyšší obsah železa. Mírně nadlimitní je hodnota dusičnanů, 71 mg/l (50 mg/l je limit pitné vody), v květnu 2005 to bylo 59 mg/l, ale zdá se, že změna zemědělského obhospodařování v širším okolí lokality vodě vysloveně prospívá, neboť při měření v roce 1983 byla hodnota dusičnanů v rozmezí 180 – 220 mg/l !! Z hlediska výsledků jsou velmi dobré mikrobiologické ukazatele vzorku, protože vzorek neobsahuje žádné coliformní ani Escherichia coli bakterie. Z rozborů vyplynulo, že voda pramene Bělíčko sice neodpovídá určeným kriteriím pro pitnou vodu v obsahu dusičnanů, ovšem jde o hodnoty, které lze převařením snadno odstranit a stejně tak snadno si s nimi v “syrovém” stavu poradí zdravý, navíc třeba ještě trochu žíznivý žaludek.
Zdálo by se, že andělskému pramenu v Krtech jsou příznivě nakloněny všechny hvězdy. Navíc, když je těžební společností pravidelně monitorován. Bohužel, právě těžební společnost realizovala po roce 2015 několik nevhodných terénních úprav, které spolu s nastupujícími suchými roky způsobily, že voda zpod božích muk zmizela. Hydrolog konstatoval, že v podloží je jí stále dostatek, ale přerušeny byly její podzemní pramenné cestičky. Několik let trval smutný pohled na lokalitu Bělíčka, s úvahami o možném svedení některého z dalších okolních pramenů do studánky. Navíc se objevila pandemie koronaviru s úplně jinými starostmi. Ale také konečně na deště hojnější roky.
A na podzim roku 2021 se udál zázrak. Ať již způsobený opět dotykem andělského křídla nebo silou a historickou pamětí podzemních pramenů. Bělíčko se znovu zaplnilo, pramen rozvířil jemný písek a z trubkového přepadu do rybníčka bylo možné znovu nabírat zdravou vodu. Jako by se vše v lepší začalo obracet. Jenže zima téměř bez sněhu a minimum srážek způsobily, že aktuální stav (březen 2022) je znovu neutěšený. Studánka bez vody, jen mírně zvlhlá a nikdo neví, co bude dál. Prosadí se ještě znovu síla přírody nebo budou muset nastoupit lidský důvtip a pomoc ? Nejspíš bé je správně, abychom se nemuseli stydět, že jako nejmoudřejší z moudrých jsme si zničili léčivý pramen, který přežil všechny „hloupé“ režimy minulých let a staletí. Pramen, kterému děkovali i vojáci. Sice francouzští, ale podobní vojákům celého světa, vyslaných buďto hájit pochybné zájmy svých pánů nebo naopak bránit svou vlast a rodiny.
Aniž jsme chtěli, ocitli jsme se v historické době, kdy toto dilema rezonuje současnou Evropou. A naši politici by si měli uvědomit, že nejstatečněji za svou zemi a rodinu bojují ti, kteří se v ní narodili. Nikdy ne ti, kteří jsou jen pozváni bránit. A i když český národ se nikdy nemusel za své vojáky stydět, mnohokrát se ocitnul v situaci, že musel spoléhat na druhé… A vždy to dopadlo šparně…

Soutěžní otázky č. 7
7.1. Jakým „literárním“ způsobem reagoval Bohuslav Balbín na ztrátu Slezska ve válkách o dědictví rakouské ?
7.2. Čím je určena tzv. „tvrdost vody“ ?

Nesoutěžní otázka pro zvídavé: Věděli by jste, proč se v Horažďovicích konají každoročně (pokud nezasáhne covid) Slavnosti kaše ?

Na otázky 7. kola je možno odpovídat do středy 20. dubna 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 6. dílu:
6.1. Petr Vok z Rožmberka nemohl ve třicetileté válce (1618-1648) použít žádné zbraně, protože zemřel již v roce 1611.
6.2. Lékařský Priessnitz je zapařovací obklad, zlepšující prokrvení daného místa (např. krk, kotníky, hrudník, apod.) a tím urychluje hojivé procesy.

Nesoutěžní otázka:
Svatá Anna a Svatý Jáchym byli manželé a rodiče Panny Marie. Svatý Josef, manžel Panny Marie, byl tudíž jejich zetěm a oni pro něj tchýně s tchánem.

Výherci 1. kola: Burianová Kamila, Hájková Jana, Schaffars Štěpán
Výherci 2. kola: Drnková Tereza, Poisl Filip, Šandara Adam
Výherci 3. kola: Jakš David, Vlachová Sára, Dobešová Jiřina
Výherci 4. kola: Dudová Karolína, Kotrbová Aneta, Vávra Dan
Výherci 5. kola: Havelec David, Králová Kristýna, Singerová Vendula
Výherci 6. kola: Macháček Jakub, Rozhonová Žaneta, Žitný Václav

Pozor, pozor a ještě jednou pozor pro všechny výherce!!!
Hrnečky dorazily, takže kompletní ceny pro výherce jsou tudíž k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav. Ideálně v úřední dny, tedy v pondělí, ve středu nebo v pátek.
Omlouváme se za vzniklé komplikace, ale některé věci v dnešní době zkrátka neovlivníme. Děkuji za trpělivost :o)

P.S. : Na letošním pamětním hrnečku, může pozorný výherce nalézt u básničky J.V. Sládku o lesní studánce jednu časovou nesrovnalost. Objevíte ji :o) ?

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
13. dubna 2022