5. „Svaté“ studánky na Volyňsku a Česticku aneb Zdravá voda (sůl promine) nad zlato…

„Strohý obrys Boubína vedl mne jižně Strakonic po vlnách kopců drsnatou málomluvnou krajinou směrem k Volyni. Dole pod olšemi přeskakovala voda hladké kamení, měníc se co chvíli ve vymrštěný pstruží hřbet, a na žitných políčkách plál z prořídlého nízkého obilí chuďoučký planý mák. Kopky sena už hnědly na zatopených lukách, přibývalo pahorků i pastvin, odkud se rozléhala kejhání početných husích hejn. Až z Plzně si jezdí v podjarním čase ženy železničářů k Volyni pro housátka. Žluťoučká jako kanárci je přenášejí babičky v košících šátkem přikrytá z kouzně na první travičku a sotva se u plotu objeví první kopřivy, už je děti škubají pro malé štěbetníky.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená, 1947, s. 127/128)

Básník shledával Volyňsko jako drsnatou málomluvnou krajinu, což jsou určitě výrazné atributy šumavského Podlesí, podobně jako studánky a prameny se zdravou, mnohdy léčivou vodou pod patronací křesťanských svatých. Z pohledu „svatosti“ patří k nejvýznamnějším Studánka Sv. Ludmily nad Volyní v Městském lese, při staré lesní cestě z Volyně do Nihošovic. Mezi vrchem Ostrý a Březovcem jen mělký důlek u cesty, vyložený kameny, probouzející se k životu na jaře nebo po vydatných deštích. Jménem podle blízkých božích muk, zasvěcených české světici Ludmile, jejíž ostatky tu před půldruhým stoletím opravdu chvilku spočinuly. Při jejich převozu z Prahy, do bezpečí kaple Svatého Antonína v Nihošovicích, před blížícím se vojenským nebezpečím prusko-rakouské války v roce 1866. Volyňský kočí Matějka se vzácným nákladem, zabaleným ve slámě, prý dal odpočinout unaveným koním po náročném stoupání od Volyně právě u téhle studánky. Od té doby je místo pevně spojeno s Ludmiliným jménem, do třetice připomínaným památnou lípou, vysazenou u božích muk, poskytující alespoň chladivý stín, když už je studánka bez vody. Což je velmi často. Druhá verze pověsti říká, že koně s ostatky se tady sami zastavili a nechtěli jít dále. Teprve po občerstvení ve studánce a po modlitbách lidí, seběhnuvších se z okolních polí, se vydali na další cestu..
Kočí před sto šedesáti lety splnil dobře svůj úkol. A pokud se vracel zpátky do Volyně oklikou údolím potoka Peklova, mohl koně napojit v další „svaté“ studánce. Svatého Antonína, dnes nenápadně utopené při úpatí lesnaté příkré stráně u silnice z Nihošovic, přes potok proti motokrosové trati. Pod mohutným smrkem se zaskleným obrázkem Sv. Antonína Paduánského, nesmírně populárního světce portugalského původu a italského přídomku, jehož spojitost s nihošovickou stejnojmennou kaplí je zřejmá. Druhé pojmenování místa, U Dobré vody, zase dokládá, že nejde o studánku ledajakou. Ve vyprávění (rok 2006) asi devadesátiletého pamětníka z blízkého dvorce Zbudov zaznívá, jak od mládí řadu let chodil vyšlapanou cestičkou každý den ke studánce pro zdravou a dlouhověkost zaručující vodu. A protože Zbudov leží sice nedaleko, ale výškově asi o šedesát metrů více než studánka, byla to každý den pro zdraví velice prospěšná procházka. Vichřice v lednu 2007 kolem ní vyvrátila několik vzrostlých stromů, následovala kůrovcová pohroma, ale smrk s „Antoníčkovým“ obrázkem zatím všem nepřízním odolal. Tlaku civilizace ale hůře odolává kvalita vody, zjišťovaná v roce 2006. Přestože hodnota dusičnanů byla relativně přijatelná (47 mg/l), velmi vysoké bylo bakteriální znečištění. Hodnota pH (6,6) pak ukazuje vliv kyselého kamenného podloží, protože hned za zatáčkou se rozkládá nihošovický lom na drcené kamenivo. Nemá lehký osud ztracená a zapomenutá studánka, „obložená“ vytěženou zeminou ze silničního rygolu a symbolicky trnitým ostružinovým věncem. Ale protože Sv. Antonín je také patron za znovunalezení ztracených věcí, určitě ji lidé znovu najdou, vyčistí a vrátí tam, kam po zásluze patří. Sami sobě. Protože voda je nad zlato…
Obě dvě vzácné komodity, vodu i zlato, v sobě nenásilně spojuje další lesní studánka nedaleko Zbudova (stále v katastrálním území Nihošovice) – Zlatnice, po staru Na Zlatnících. Podle pověsti na místech bývalé těžby zlata při dávným hradišti. Že nemusí jít o legendu dokládají geologické průzkumy, potvrzující v podloží vyšší obsah uranu a pamětníci tvrdí, že do žádného jiného místa v okolí nebijou blesky při bouřkách tolik jako právě do prostoru Zlatnice. A rozbor vody v roce 2006 doložil obsah železa 0,05 mg/l, což bylo nejvíce ze všech tehdy testovaných studánek. Studánka byla tehdy díky péči lesníků zakryta novou stříškou a vyčištěna, ale po dalších patnácti letech je velice těžké ji jen najít. Zatímco okolní lesy jsou totálně zdevastované neustálými polomy a kůrovcem, studánka nedaleko lesní cesty trochu připomíná zámek z pohádky o šípkové Růžence. Zarostla mladými stromky a místo šípků skrývají polorozpadlou stříšku, stále ještě s hrnkem pro napití, dlouhé a ostré šlahouny ostružin. Vyčištění a zpřístupnění by k životu v Obecním lese pod Kravským vrchem znovu probudilo opravdu „zlatou“ studánka. Čeká na svého prince… A snad by princi nevadilo, že místní pamětníci studánce říkali mnohem prozaičtěji, Prdlavka. Prý díky velmi dobrému vlivu její vody na zažívání a trávicí i břišní potíže… Ale koneckonců, i zdraví je nad zlato…
Ze severního lesnatého úbočí Kravského vrchu stékají prameny do údolí Peklovského potoka, prameny ze svahu jižního míří do údolí potoka Starovského. A zatímco „severní“ prameny se podílí na vzniku malé studánky Svatého Antonína u nihošovické silnice, „jižní“ napájejí také přímo u silnice ze Zechovic na Nuzín (za rozvětvením silnice Starov – Nuzín) vodou přetékající studánku, překrytou plochým kamenem. Pracovně Kraví studánku, protože díky své vydatnosti je opatřena čerpadlem a využívána pro napájení skotu na blízké pastvině. Kdo o ní neví, těžko ji pozná, neboť vmáčknutá do svahu, zabahněná, zarostlá vodními rostlinami, řasami a jinou zelení téměř splývá s okolím. A což když začne růst tráva! Rozbory v roce 2006 nicméně překvapily velmi nízkým počtem bakterií a téměř ideálním pH (6,6). Jen obsah dusičnanů (67 mg/l) převyšoval normu pro pitnou vodu.
Další podobnou studánku, pracovně také zaměřenou pouze na napájení pasoucího se dobytka, najdeme i západněji na Podlesí, u městyse Čestice. Jde o Farskou studánku, v mapách zanesenou jako studánka Pod Kalvárií v Česticích. Vodou bohatá, již zaskružená a opatřená dřevěným přístřeškem, leží blízko staré cesty z Čestic k Záhorskému mlýnu nedaleko čestické kalvárie a poustevny. Název Farská napovídá, že v minulosti z ní byla vedena voda dřevěným korytem po úbočí Kalvárie až do čestické fary. V dávnější minulosti prý poskytovala vodu zaniklému hradišti a poté dvoru či tvrzi, který vstoupil do místních legend díky třem pannám. Ale ještě v minulém století sem chodili pro vodu lidé z nejbližších čestických chalup a nešlo o snadnou procházku. Bylo třeba síly i fortele, při nesení plných okovů na vahách, v nejšlácích, jen úzkou cestičkou, v zimě mezi ledovými sněhovými závějemi. Na Podlesí je krásně, ale život tu byl vždycky těžší než jinde. Dnes by pro vodu do Farské studánky určitě nikdo nešel. Kvůli vzdálenosti i špatné kvalitě, v níž se odráží intenzivní pastevní chov dobytka v širokém okolí.
Ovšem pro léčivou vodu chodí zdejší „Podlešáci“ dodnes. Do blízkého Radešova, kde ve stráni nad potokem Peklovem od nepaměti vytéká slabý pramen. Podle vyprávění z poloviny 19. století navrátil zrak nevidomé holčičce. Jako poděkování nad ním byla vystavěna kaplička jména Panny Marie a pramínek sveden bokem do kamenného korýtka. Po polovině 19. století poměrně častá praxe, vycházející z nesmírně populární Panny Marie Lurdské a jejího zjevení čtrnáctileté Bernadettě v jihofrancouzských Lurdech, v únoru 1858. Radešovské Panně Marii lidé dodnes věří a není důvod pochybovat, že pramínek vody je léčivý, především na oční neduhy. Kaplička byla před několika lety pěkně opravena a loni (2021) ji lépe zpřístupnila nová zpevněná cesta. Síla léčivého pramínku je kolísavá a proto v Radešově platí do puntíku, že zdraví nemusí zrovna téci proudem, ale stačí jen když kape. Čím je člověk starší, tím více si pravdivost podobných úsloví uvědomuje…
A je dobře, že na podzemní vody letos poprvé pamatoval i Světový den vody, připadající od roku 1993 každý rok na 22. březen. Na datum, kdy se v Lurdech údajně poprvé objevila Panna Maria. V bílé říze a se světle modrou šerpou, symbolem životadárné vody…Zázraky jsou důležité v každé době…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Co byly na šumavském Podlesí nejšláky, mejšlata nebo mejšle ?
5.2. Dopisovala si Svatá Ludmila se Svatým Antonínem Paduánským italsky nebo portugalsky ?

Nesoutěžní a velmi zapeklitá otázka pro zvídavé: Jaký je význam slova „kouzeň“ z úvodního citátu L. Stehlíka ?

Na otázky 5. kola je možno odpovídat do středy 6. dubna 2022, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1. Ve vesnické památkové rezervaci Nahořany natočil v roce 1980 režisér Zdeněk Podskalský filmovou hudební komedii Trhák. Jeho přítelkyně Jiřina Jirásková hrála ve filmu skriptku Jiránkovou.
4.2. První radonové lázně na světě byly založeny roku 1906 v Rakousku-Uhersku, ve městě Jáchymov pod Krušnými horami. Jáchymov je dnes součástí České republiky.

Nesoutěžní otázka: Po zabrání českého pohraničí Německem v roce 1938, zůstala některá města v pohraničí bez okresů, jako například Čkyně a proto byla přiřazena k nejbližšímu „českému“ okresu, v tomto případě k okresu strakonickému.

Výherci 1. kola: Burianová Kamila, Schaffars Štěpán, Hájková Jana,
Výherci 2. kola: Šandara Adam, Drnková Tereza, Poisl Filip
Výherci 3. kola: Jakš David, Vlachová Sára, Dobešová Jiřina
Výherci 4. kola: Vávra Dan, Kotrbová Aneta, Dudová Karolína

Pozor, stále ještě platí důležité upozornění pro výherce: Protože díky technickým problémům zatím nejsou k dispozici letošní soutěžní hrnečky, budete o možnosti vyzvednutí cen včas informováni. Zatím si tedy ceny nevyzvedávejte. Děkuji za pochopení.

Ceny pro výherce budou pak samozřejmě jako vždy k vyzvednutí na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
30. března 2022