Soutěže města Strakonice

„V parku kladrubského zámečku se pomalu nad jezírkem rozpadává skalka s profilem tváří bývalého majitele a jeho paní a jen podivínství téměř surrealistické mohlo proměniti zdivo umělé zříceniny v dračí hřbet, zakončený ještěří hlavou, jež měla podobu altánku, pokrytého bambusem. I jména remízků jsou tady exotická. Odoháj, Idoháj - kdo to jakživ slyšel? Zámecký mladý pán se jmenoval Odo, slečinka Ida - už rozumíme, jsou pokřtěny po nich." (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 259)

Šel jsem chvíli mezi poli a chvíli lesem, než jsem dospěl k bílému průčelí štěkeňského zámečku s červenými květy růží a fialovými kalíšky plaménků. Sestra fortnýřka v řeholním hábitu mne vpustila do parku, kde na lavičkách pod starými duby seděly stařenky. Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou“ Štěkeň s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři, na komín lihovaru s čapím hnízdem i na nové silo u čejetického nádraží …“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 283)

„Už nejezdí panský kočár z Blatné do rušných Čekanic, ani z Bratronic do blatenského zámku, nezaznívá troubení postiliónovy trubky na cestě mezi Blatnou a Březnicí, nezašelestí hedvábná krinolína rošické paní lesní a studentská čamara se už také dávno nenosí…
V zámeckém parku nás pěšinky zavedou k hrobu husarského generála Petra Arnolda, nad jehož hrobem bychom mohli vyvolat jiné pásmo milostných příběhů. Oklikou na zpáteční cestě se dostaneme k psímu hřbitůvku s kamennými náhrůbky, zahradnickou kamufláží proměněného ve skalku... (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 102 a 282)

„"Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví...“ (L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Nekonečně inspirativní jihočeská krajina…Slavní čeští romanopisci, básníci, malíři, dramatici, filmaři i vědci ji vzali za svou a zobrazili ve svých dílech, ke kterým se neustále vracíme a snažíme se z nich čerpat poučení do dnešního složitého života, ze kterého odešla dlouhá koronavirová pandemie, aby ji vystřídaly nesmyslné války a hloupé ideologie…

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp. 54 km
k.ú. Čepice, Žichovice, Velké Hydčice, Horažďovice, Střelské Hoštice, Poříčí, Strakonice, Slaník, Štěkeň, Čejetice, Kestřany, Písek, Zvíkov

„Večer na březích řeky patří milencům a rybářům, k oběma si můžeme přimyslit chvíle pozasněnosti a voňavých olšových stínů. V ten čas silueta hradu ztemní proti nazlátlému nebi, zezlátnou i vlnky pospíchající řeky a na starém přístavišti vorů, bývalém „holcplacu“ zlíbezní stromy do poezie corotovských obrazů. Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné...“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 273)

Nadmořská výška pramene (úbočí Světlé hory): 1 115 m n.m..
Nadmořská výška ústí (Strakonice, hrad): 388 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 727 m
Délka: 46 km
Plocha povodí: 413 km2
Průměrný průtok: 3 m3/s
k.ú. Malenice, Černětice, Nišovice, Volyně, Němětice, Strunkovice nad Volyňkou, Radošovice, Mutěnice, Strakonice

„Strohý obrys Boubína vedl mne jižně Strakonic po vlnách kopců drsnatou, málomluvnou krajinou k Volyni. Dole pod olšemi přeskakovala voda hladké kamení, měníc se co chvíli ve vymrštěný pstruží hřbet a na žitných políčkách plál z prořídlého nízkého obilí chuďoučký planý mák.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.213)

Nadmořská výška pramene: 790 m n.m. U Biskupa nad Růždím a
652 m n.m Volešek u Strašína.,
Nadmořská výška ústí (Liboč v Katovicích): 397 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 393 m resp. 263 m
Délka: 24,3 km
Plocha povodí: 101 km2 (v Tažovicích 41 km2)
Průtok ústí: 430 l/s (v Tažovicích 180 l/s)
k.ú. Strašín, Soběšice, Strašice, Zvotoky, Škůdra, Tažovice, Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice

„Život učitelského chlapce se v ničem nelišil od života ostatních venkovských dětí. I v jeho kapsách by jste nalezli provázek s udicí, přichystanou pro lov okounů v potoce Kolčavce, jako ony pociťoval trnutí strachu při večerních výpravách za lusky. Později vodil své hosty údolím Kolčavky a ukazoval jim vrchy a lesy se starobylými jmény: Vraník, Kůstrý, Na Lipici, Boží kámen…“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.105)