4. Zorkovický potok aneb Bylo nebylo, dávno tomu…

Nadmořská výška pramene (za Čihadlem nad Stříteží): 600 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Čejeticemi): 378 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 222 m
Délka: 16,5 km
Plocha povodí: 34,3 km2
Průtok ústí: 130l/s
k.ú. Milejovice, Kuřimany, Sudkovice, Třešovice, Zorkovice, Jinín, Čejetice

„„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým“. (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.219)

A současně s pohledem, otevírajícím se poutníkovi na Pootaví, přehlédne od Dobré Vody i celé území, chtělo by se říci Pozorkovickopotočí. Kniha Popis politického okresu Strakonického z roku 1922 sice klade pramen Zorkovického potoka mezi lesnaté chlumy Vráž, Brdo, Červenou a Stráně nad Kuřimany, odkud přibíhá coby Třešovický potok, ale ve skutečnosti jej nutno hledat u zrodu Sudkovického potoka, v podmáčených loukách bývalých pastvišť za vrchem Čihadlem nad Stříteží, dříve oblíbeném místě „čižbařů“. Ve jménech Čihadlo, Brdo, Vráž se ocitáme na území bývalých králováckých obcí, plném místních pověstí a bájí, doplněné léčivým pramenem Dobré Vody, vytékajícím zpod výklenkové kapličky. Oba potoky, Sudkovický i Třešovický, donedávna zalesněnou Vráž, ve staroslovanském jazyce místo pochmurné, ale i léčivé (senzitivní osoby tu přítomnou energii bezpochyby pocítí, i když „pochmurné léčivo“ či „léčivé pochmurno“ bylo od roku 2007 dále výrazně prosvětleno větrnými a kůrovcovými kalamitami), jakoby obepínají.
Potoky dále pokračují téměř rovnoběžně severním směrem a před svým spojením u Třešovic vymezují území plné již zmiňovaných pověstí, začínajících obligátním „Bylo, nebylo, dávno tomu...“ Milé na poslech je vyprávění o vzniku obce Kuřimany skrze panenku Marii a andělíčky, změněné pro zbloudilého zemana v kvočnu s kuřátky. Opakem tragický příběh bratrovraždy a následné sebevraždy na vrchu Bratružel nad Třešovickým potokem. Každý z bratrů byl jiný, což plně platí i o obou bratřích potocích. Třešovický je po přírodním počátku výrazně svázán civilizačními povinnostmi, díky nimž se v prostoru rekultivované skládky teplárenského popílku nad Kuřimany, ukryje na několik stovek metrů dokonce pod zem a poté musí „skousnout“ nepříjemné narovnání a vydláždění toku, které se postupně, v rámci revitalizace, změní v přírodě bližší meandry a tůňky. Zajímavostí je, že i na tak malém potoce si v rybníčcích první části rekultivované skládky nalezla zalíbení vydří rodinka.
Mnohem mohutnější Sudkovický potok, který ironií osudu Sudkovicemi vůbec neprotéká, si po valnou většinu toku užívá přírodní svobody a volnosti v podmáčených údolních nivách a stihne napojit ještě několik menších rybníčků. Za Třešovicemi vstřebá svého menšího bratra a pospíchá dále k severu již coby Zorkovický potok, vstříc dalším, bohužel povětšinou tragickým příběhům.Však i jména doprovázejících míst jsou dostatečně výstižná, např. U Staňkových kříže, Šibenice, U kata nebo Na žalosti, přičemž v názvu posledního zaznívá přímo šplouchání samotného potoka. Mlynář v Zorkovicích totiž svým nezřízeným životem způsobil smrt své ženy i dítěte a jen boží muka Na žalosti, s malou studánkou, vzniklou údajně ze slz nešťastné mlynářky, zůstala jako vzpomínka na lidské neštěstí. Naštěstí je posledním příběhem tragika potoka vyčerpána, takže se dál již může plně věnovat svému hlavnímu poslání, opět příznačně vepsanému tentokrát v místech zvaných V rybníce, V potocích a Nad potoky pod Jinínem. Úpravnou vesnicí, která bylo v období před třicetiletou válkou dokonce městečkem, ale následné útrapy vykonaly své.
A Zorkovický potok plyne dál. Nejprve přijme značně rekultivovaný potůček od nebřehovických rybníčků, následně další potok Rybniční od cehnických rybníků a takto inspirován se nakonec do tvorby celé soustavy velkých rybníků nad Čejeticemi zapojí sám. Způsobem aktivně pasivním, znamenajícím, že rybníky Číšť, Starý, Nový, Trnov, stejně jako čejetické sádky sice vzorně napájí nátokovou strouhou, přičemž však neztrácí svou identitu a pokojně si je obtéká svým korytem. Mnohem méně pokojní jsou rybáři, protože zdejší rybniční soustava se stala snad nejoblíbenější, turisticky řečeno „destinací“ pro houfy kormoránů, kteří ji nikdy neopomenou při svých pravidelných jarních a podzimních tazích navštívit. Ani další zvláště chráněný živočich, vydra, byť říční, nepohrdne nabízeným jídelníčkem, nyní ještě rozšířeným zdařilým odbahněním rybníka Starého. Ambiciozní projekt odbahnění všech rybníků zdejší soustavy je na spadnutí a s ním spadnou, tedy budou pokáceny, i některé nakloněné stromy mezi hrázemi a Zorkovickým potokem, hrozící při vyvrácení poškozením hrází.
Poslední obec na toku, Čejetice, si Zorkovický potok doslova a do písmene „vychutná“, včetně elegantního dvouobloukového kamenného mostku a opravdového brodu, za což zaplatí výrazně zhoršenou kvalitou vody na posledních stovkách metrů před splynutím s vodami řeky Otavy, přírodním korytem, vymletým v mocných hliněných nánosech. Ke cti čejetických nutno dodat, že si jsou situace vědomi a výstavbou nové čistírny odpadních vod Zorkovickému potoku přítomnost v obci a svým způsobem poslední chvíle života určitě „zpříjemní“. Aby mohl pod kapličkou Svaté Anny, čistý a umytý, vykládat novým kamarádům příběhy o kapkách dobré vody, které si přinesl věnem z králováckých volyňských vrchů, o pověstech, které nebyly vždycky jen pověstmi, ale drsnou realitou venkovského života nebo o kormoránech, kterým tolik chutnají kapři, vyživení jeho vodou…
Ale to už je povídání určené jen řekám, říčkám a potokům…

Soutěžní otázky č. 4
4.1. Jaký byl výsledek úspěšné práce „čižbaře“ na „čihadle“ ?
4.2. Jaká je průměrná denní spotřeba ryb u kormorána velkého ?

Nesoutěžní otázka : Které slavné české literární dílo začíná slovy: „Dávno, dávno již tomu…“ ?

!!!UPOZORNĚNÍ !!! Z důvodu jarních prázdnin je na otázky 3. a 4. kola možno odpovídat až do středy 13. března 2024, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Výherci 1. kola: Justýna Majorová, Michal Mašek a Eliška Dvořáková
Výherci 2. kola: Jan Hrubý, Kristýna Králová a Matylda Rybová

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce budou k vyzvednutí od 13. března 2024, opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
6. března 2024