3. Cehnický potok aneb Kdož sú boží bojovníci…

Nadmořská výška pramene (nad rybníčkem v lese nad Skalami): 560 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Sudoměří): 374 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 186 m
Délka: 12,5 km
Plocha povodí: 34 km2
Průměrný průtok: 120 l/s
k.ú.: Skály, Kváskovice, Paračov, Cehnice, Mladějovice, Sudoměř

„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti. Mračna, ještě plna březnového sněhu, valí se nízko nad zemí ze všech stran, jako by chtěla zavalit i nečetný zástup, který se zde mlčky zastavil před vaším vnitřním zrakem…Kraj náhle probuzený z dum se rozpomíná a mluví……“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293)

Bitva u Sudoměře (25.3. 1420) byla sice z hlediska vojenského pouze menší šarvátka, ale oprávněně vstoupila do legend jako důkaz, že víra v pravdu někdy může, ve výjimečném okamžiku a na krátkou historickou chvíli, zvítězit nad hrubou silou. Započala slavnou epochu našich dějin, hledání „boží“ pravdy, silou zbraní respektovanou v celé Evropě. Dnes je snaha husitské hnutí spíše nepřipomínat a zlehčovat, ale historie ví své. V každém opravdovém Čechovi odkaz Mistra Jana Husa zůstává a z něj vyplývá pro cizince těžko pochopitelný rozporuplný vztah ke katolické církvi, jaký lze vyčíst i z tváře šestnáctimetrového kamenného monumentu Jana Žižky, držícího v rukou nejen palcát, ale i bibli, od sochaře Emanuela Kodeta, vztyčeného mezi sudoměřskými rybníky v roce 1925.
Jejich soustava tvoří nadneseně rybniční deltu Cehnického potoka, který svými dvanácti a půl kilometry nepatří v regionu k nejdelším, ale z hlediska výše uvedeného historickým významem určitě k nejdůležitějším. A myšlenky svobody a volnosti v různých podobách, jsou průvodním motivem jeho toku.
Pramen vyvěrá v lesíku nad širokým údolím, svažujícím se k obci Skály, obklopeným lesním komplexem Mlaka, nejsevernějším výběžkem šumavských hvozdů a lesem Brdo, připomínajícím, že jsme na Volyňsku, v kraji hrdých svobodných Králováků, zde patřících do rychty Milejovické. Privilegia získali ve 14. století, za Jana Lucemburského a přinesla jim po třicetileté válce podobné potíže jako mnohem známějším Chodům. Potoků konkrétně se týkalo privilegium volného lovu ryb a raků, zde, na počátku Cehnického potoka však bezpředmětné. Moderní doba pro jistotu potůček, vytvářející nejprve romantický lesní rybníček, v nedávných letech realisticky zrevitalizován, zcela nesvobodně uzavřela do melioračního potrubí a na světlo vypustila až vyústěním do dalšího, již mnohem méně romantického rybníčku na návsi ve Skalách.
Melioracemi poznamenané koryto potoka dále přijímá v Kváskovicích přítok z Kořenského rybníka. Jediného rybníka na Strakonicku, kde se voda mezi dvěma výpustnými hrázemi může svobodně rozhodnout mezi povodím Otavy nebo Blanice (v konečném důsledku, na soutoku Blanice s Otavou nad Putimí, je to celkem jedno, ale možnost svobodné volby tu zkrátka je…). Širými poli, pod dohledem vrchu Radovce unáší Cehnický potok své vody do „domovské“ obce, proslavené do začátku druhé světové války „světáky“, lidmi odcházejícími za prací do světa, než se koncem podzimu znovu navrátili do rodných chalup. Ve vyprávění muzikantů, tenťáků (cenťáků) i zedníků, kteří se jako kluci brouzdali bosí v malém venkovském potoce, ožíval v hospodách a při sousedských besedách svět cirkusů Kranz, Knie, Hagenbeck, Sarassani, velkoměst Mnichova, Vídně nebo Hamburku i brouzdání v mořských vlnách na písčitých plážích Holandska nebo Španělska.
Když se potok prosmykne Cehnicemi, kterýžto prosmyk se při velkých vodách, i přes revitalizovaný rybník/nerybník Třtí, neobejde bez skřípění zubů starousedlíků, neomylně míří do rovinatého území sudoměřské pánve. V Mladějovicích se spojí s potokem, protékajícím přímo obcí skalnatými průrvami pod Ovčáckým rybníkem, při povodních pro změnu důvodem skřípění zubů mladějovických starousedlíků. Za vsí malou odbočkou napájí Mlýnský rybník, pod jehož hrází u hájovny míjí hlavní proud obrovitý dub, s téměř sedmimetrovým obvodem. Na kmeni je sice zasklený obrázek Panny Marie ale jméno nejmohutnějšího stromu Strakonicka, Žižkův dub, jasně předznamenává do jakých končin potok pospíchá…
Pod mladějovickou hájovnou rozdělí své vody jako v pohádkách na tři části. Pravá se klikatí k rybníku Škaredému, levá obkružuje krásné lužní území mladějovické Bažantnice s již zmizelým torzem původního Žižkova dubu a pokračuje až k rybníku Potočnému nad Sudoměří. Největší skupinu rybníků sudoměřské soustavy pak napájí část prostřední, takže jméno prvního rybníka na téhle vodoteči, Prostřední, vůbec není náhodné. Mezi ním a nejznámějším (i největším, 35 ha) rybníkem, Markovcem, se Cehnický potok na několik metrů přibližuje k monumentální mohyle Jana Žižky z Trocnova v samém středu chráněné kulturní památky Žižkova bojiště u Sudoměře, hojně navštěvované turisty, zájezdy a cyklisty. Parkově upravené prostranství, obklopené kruhem rybníků, v zadumané krajině, kde ozvěna chorálu božích bojovníků našla svůj věčný domov, nenásilně láká k zastavení i k zamyšlení. A nejvíce ožívá při tradičních rekonstrukcích slavné bitvy, většinou koncem března. Jen nejslavnější výročí, šestisté, v roce 2020, muselo být z důvodu tehdy probíhající koronavirové pandemie přesunuto na červenec.
Pomalu se uzavírá i cesta Cehnického potoka. Rozdělené vody se soustavou kanálů a stok, v nichž nelze opomenout unikátní technické dílo, tzv. „Vodovod princezny Hedviky“ z 19. století, napájející Šilhavý rybník z výše uvedeného rybníka Mlýnského, znovu setkávají v Potočném rybníce nad Sudoměří. Proběhnou kolem šmolkově modré kapličky Panny Marie u sudoměřské chatové osady a pod dohledem rozervané skály nad soutokem vklouznou do náručí řeky Otavy. Je pravda, že v případě nutnosti může část vody zamířit díky malému rybářskému „přesmyku“ pod Markovcem i do rozlehlého rybníka Řežabince (105 ha) na Písecku, národní přírodní rezervace významné rákosovými porosty a jako hnízdiště vodního ptactva. I odsud však vede další putování opět do náruče řeky Otavy u Chotěbořic.
Voda hrdých Králováků se tak přes všechny překážky, nástrahy a vymoženosti civilizace nakonec vždycky rozplyne, stejně jako my, v rodné krajině „božích bojovníků“…

Soutěžní otázky č. 3
3.1. Mohl se autor pomníku Jana Žižky u Sudoměře zúčastnit odhalení jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově ?
3.2. Má větší obvod kmene Žižkův dub u Mladějovic nebo slavný Oldřichův dub v Peruci ?

Nesoutěžní otázka : Jaký den v týdnu (myšleno pondělí až neděle) proběhla bitva u Sudoměře ?

!!!UPOZORNĚNÍ !!! Z důvodu jarních prázdnin je na otázky možno odpovídat až do středy 13. března 2024, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1. Mlýn je zařízení, sloužící k mletí obilí, pila (nebo též katr) slouží ke zpracování dřeva a hamr ke zpracování rudy a kovů.
1.2. Druhové jména přítula má rostlina svízel (Galium aparine).

Nesoutěžní otázka: Kromě mlýna sebrala velká voda taky „všechny kola a tu pilu s vantrokama…“.

2.1. Ecce homo = Ejhle člověk. Slova Piláta Pontského, když ukázal davu zmučeného Ježíše.
2.2. Visící vrápenec je celý zabalený do blanitých křídel (jako visící hruška), visící netopýr skládá křídla podél těla.

Nesoutěžní otázka: Mezinárodní noc pro netopýry se od roku 1997 slaví z 28. na 29. srpna.

Výherci 1. kola: Justýna Majorová, Michal Mašek a Eliška Dvořáková
Výherci 2. kola: Jan Hrubý, Kristýna Králová a Matylda Rybová

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce budou k vyzvednutí od 13. března 2024, opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
28. února 2024