5. Potok Peklov aneb Elce pelce, do pekelce…

Nadmořská výška pramene (Pod Korytským u Zálesí): 750 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Němětice, ústí): 428 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 322 m
Délka: 18,3 km
Průměrný průtok: 360 l/sec
Plocha povodí: 80,5 km2

k.ú. Vacov, Zálesí, Chvalšovice, Dřešín, Čestice, Střídka, Nihošovice, Němětice

„Západy slunce mají v této krajině barvu zlatou a zelenavou s nafialovělými obzory, s hnědavou tichostí polí, vonějí rosami luk a vůní pokoseného jetele, kdy lesa na chvilku zapomenou šumět, brázdy dýchat a kužele dýmů nad komíny vesnických chalup předou tkanivo vyprávění, slýchaného za černých hodinek u praskajících kamen.“ (L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 219

Svým jménem je potok Peklov přímo předurčen k vystupování v černých hodinkách, kdysi běžných nejen na chalupách šumavského Podlesí. Pravdou je, že jméno zní mnohem romantičtěji než dříve užívané jméno potok Přečínský a další pravdou je, že samotné hledání pramene Peklova je zapeklitý, ba přímo čertovský oříšek, rozlousknutý ďábelským zjištěním, že hlavní prameny jsou tři. Za prvním nutno vystoupat až k Zálesí, pod hájovnu Korytský, za druhým právě do mokrých luk kolem Přečína. Za třetím, s trochu pohádkovým strachem, už musí Nebojsové až do zapomenutého Černého lesa v údolí slatinných luk mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi, na místo příznačně zvané V peklovech.
Abychom nepohádkově odlehčili, mezi Ptákovou Lhotou a Vacovicemi se postupně nacházejí : Peklo, V peklovech a Peklova. Ve staré češtině se podobnými termíny označovaly hřbety a hřebeny vrchů či hor, takže nepřekvapí, že tady zároveň nalezneme názvy: Na hrbech, Malý Vrch, Za vrchem, Kalený vrch nebo Čistá hora. Jsme zkrátka na šumavském Podlesí a potok Peklov si jej nese ve svém názvu od samého počátku s plnou parádou. Pro úplnost a spravedlnost však třeba dodat, že jméno si vysloužil i prudkými, strach nahánějícími výkyvy vodnatosti, například vlivem přívalových dešťů. Tehdy se během několika minut mění v bouřlivou, po čertech jankovitou říčku, se kterou si není radno zahrávat. V tom je podobný řece Volyňce, jejímž je také druhým největším přítokem, hned po říčce Spůlce.
Všechny tři potůčky se spojí až u Chvalšovic, kde zároveň přijmou čtvrtého do „pekelského“ mariáše, pramen, vytékající přímo z prameništních slatinných luk zvláště chráněného území Chvalšovické pastviny. A tím končí pohádkový úvod a nastupuje každodenní práce, původně spočívající především v pohonu mlýnů a pil. „Spojenému“ Peklovu začínala na mlýnu Bezděkov u Lepů rybníka, kterým potok protéká. Postupně do něj nanesl tolik materiálu, že odbahnění před několika roky bylo opravdovou zkouškou techniky i nervů všech dotčených. A informace, že v rybníce jsou možná zbytky munice ustupující německé armády z roku 1945, byla opravdu už jen čertovskou třešničkou na bahnitém dortu. Přes dnes rekreačně využívaný mlýn před Dřešínem a výjimečně zachovalý, bohužel nepřístupný mlýn Záhorský, spěje Peklov pod čestickou Kalvárií k soutoku s potokem Hoslovickým. Na něm se nachází po čertech populární zachovaný a rekonstruovaný středověký mlýn v Podhoslovičkách, od roku 2008 otevřený jako první jihočeský skanzen, navíc se statusem národní kulturní památky. S panem otcem, stárkem, mládkem, sekerníkem, krajánkem i vodníkem se sice ocitáme v pohádce, ale osud a život posledních majitelů by spíše vydal na strhující román o nespravedlnosti a křivdě.
Soutokem nad Střídkou se také zásadně mění směr toku ze severního na východní a navíc se Peklov stává opravdovou říčkou, jak dokládá název správce vodního toku, Povodí Vltavy s.p., provozní středisko Strakonice. Obec Střídka, na soutoku s Němčickým potokem, přitékajícím od pohádkového zámku, byla vždycky známá svými pilami i mlýnem, nyní již samozřejmě nevázanými na vodní sílu, stejně jako lokalita na Špicu svou zájezdní hospodou a dalším skvostným mlýnem za mostem, pod nímž údajně vždycky úřadoval vodník. Kdeže však loňské sněhy jsou… A vodník prý se odstěhoval výše po proudu pod mostek v Radešově. Nuzínský potok pak přináší pozdravy z Prkošína, osady opět pohádkového jména, o níž si někteří myslí, že ani neexistuje a do pohádek opravdu patří a Peklov se dál pomalu zklidňuje a zvodňuje.
Před Nihošovicemi je občas zneklidňován hukotem motokrosových strojů po straně levé a hned naproti pravidelnými odstřely lomového kamene, kterého si bohatě užívá ve fortelně částečně vykameněném korytě skrz vesnici, než se znovu rozběhne do němětických rovin vstříc řece Volyňce. Po mlýnech, pilách a lomech ještě zašplouchá u Konopice, další připomínky kdysi čistě zemědělského Volyňska. Konopice, nazývané také pazderny, byla malá stavení, stojící z důvodu možného požáru vždycky mimo vesnici o samotě u vody, v nichž se zpracovával, sušil a lámal len nebo konopí. Šlo o vysloveně ženskou práci, jejímž zakončením byla pouze u nás na Prácheňsku tak zvaná „konopická“, rozverná zábava žen a dívek se zpěvy a tanci. Veselé pásmo s vdavekchtivou Konopičkou a svobodomládeneckým Konopičákem, končící samozřejmě svatbou, ale také požárem, se hrálo v poledních letech a vždy s velkým úspěchem například v Kraselově, v Česticích nebo v Mladějovicích a jednou mimořádně i na výše zmiňovaném Hoslovickém mlýně. Blankytně kvetoucí len bohužel postupně zmizel z našich polí a jen čas od času nám jeho osudy připomene roztomilý krtek se svými kalhotkami s vééélikými kapsami :o) …
Je-li u Peklova po čertech zašmodrchaný začátek, platí stejná čertovina i pro soutok s řekou Volyňkou u Podhorského mlýna. Díky jezu pro mlýn se musí potok spokojit jen s bočním říčním ramenem, do kterého nenásilně vplyne a takto „naředěn“ se konečně dostane na místo určení – do řeky, která ještě chvilku bude sama řídit osudy vod tak trochu pohádkového potoka, než její vlastní osudy převezme ve stínu pohádkového strakonického hradu Otava.
Ale protože všechno jsou vody šumavské a šumavského Podlesí, kraje světáků, budou si mít ve svých „vodních černých hodinkách“, než dorazí do dalekého studeného Severního moře, stále co vyprávět…

Soutěžní otázky č. 5
5.1. Co je to „pazdeří“, podle něhož získaly název „pazderny“ ?
5.2. Mohl se autor „krtečka“, Zdeněk Miler, zúčastnit otevření rekonstruovaného Hoslovického mlýna jako národní kulturní památky ?

Nesoutěžní otázka : Které tři pohádky se natáčely na národní kulturní památce Hoslovický mlýn ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 20. března 2024, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 3. a 4. dílu:
3.1. Ano. Emanuel Kodet (1880-1955), autor pomníku Jana Žižky u Sudoměře se mohl zúčastnit rolu 1950 odhalení jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově.
3.2. Oldřichův dub v Peruci, s obvodem kmene 760 cm má cca o 60 cm větší obvod kmene než Žižkův dub u Mlýnského rybníka v Mladějovicích.

Nesoutěžní otázka: Bitva u Sudoměře proběhla 25.3. 1420, na svátek Matky boží a podle juliánského kalendáře bylo tímto dnem pondělí.

4.1. Čižbař lovil drobné zpěvavé ptáčky na následný prodej. Místo, kde pravidelně lovil se nazývalo „čihadlo“.
4.2. Denní spotřeba ryb u kormorána velkého je cca 0,40 – 0,50 kg, s velikostí nejčastěji do 30 cm.

Nesoutěžní otázka: Kniha Babička Boženy Němcové má takovýto začátek..

Výherci 1. kola: Justýna Majorová, Michal Mašek a Eliška Dvořáková
Výherci 2. kola: Jan Hrubý, Kristýna Králová a Matylda Rybová
Výherci 3. kola: Nikola Urbanová, Eliška Žitná, Jan Staněk
Výherci 4. kola: Zdena Hradská, Kamila Burianová, Jan Šustr

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
13. března 2024