1. Brložský potok aneb „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn…“

Nadmořská výška pramene (velký rybník pod Zábořím): 550 m n.m.
Nadmořská výška ústí (Chotěbořice): 368 m n.m
Délka: 28 km
Plocha povodí (v Dobevi): 104 km2 v Rojicích 21 km2
Průměrný průtok: 380 l/s v Dobevi v Rojicích 80 l/s
(k.ú. Záboří, Bratronice, Nahošín, Doubravice, Lažany, Sedlice, Rojice, Velká Turná, Malá Turná, Petrovice, Podolí, Brusy, Dobev, Kestřany)

„Pod kůrkovou střechou bývalého mlýnu Kabelíku tušíme nápověď renesančního sgrafita a na štítové zdi zašlý, rumělkou psaný nápis, jehož význam říká:Cokoli konáš, konej dobře a mysli na konec. Po vysoké mezi vstoupíme do lesa k jinému rybníčku stejného názvu, kde před lety sebrala voda mlýn. Pípání racků jako by naříkalo ještě dnes nad zmizevším životem uprostřed této tišiny. A ještě kus cesty pojďme mezi sosnami a spatříme balkón s balustrádou mlýna Pilského, v jehož šalandě prý vznikla známá píseň „Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn“.(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 85)

Mlýn Kabelík, mlýn Kořenský, mlýn Pilský, mlýn Brložský… Jen písnička o „sebraném“ mlýně zůstala na věčnou památku mlynářů a pilařů, usazených a pracujících kolem Brložského potoka, tvořícího pomyslnou hranici mezi krajinami Strakonicka a Blatenska a jejich spojnici s krajinou Písecka. Klapot kol a řezání pil vystřídal povětšinou klapot rekreačních a chalupářských dřeváčků, ale řemesla křtěná vodou, stále přitahují malé i velké pohádkovou romantikou a atmosférou. Vždyť čím by byla Lucerna, Pyšná princezna, Hrátky s čertem, ale i Babička nebo Na samotě u lesa bez mlýna? O Princezně ze mlejna ani nemluvě…
Brložský potok byl od středověku potokem pracovitým a zůstává jím dodnes. Pouze vážené starosvětské „pany otce“ nahradili otcové novodobí a s nimi rozvážní baštýři a rybáři, provázející jej téměř na každém kroku (vlastně vlnce). Nevzniká žádným pramenem v lesích nebo studánkou v polích, ale pravou kolébkou potoka je močálovité dno rozlehlého nebeského rybníka Velký, jižně od Záboří, spolu se soustavou bratronických a lažanských rybníků. Odtud se vydává na 28 kilometrový vandr krajinou, při němž stačí vyživit dvanáct větších či menších rybníků, nabalujících se mu na trasu jako kuličky svízele. Některé z těchto „přítul“ však neradno zvát kuličkami.
Nahošín s Kovašínem, rybníky hned pod Bratronicemi, nejsou totiž zrovna drobečkové a unikátní lokalita, přírodní rezervace Kovašínské louky, rozkládající se mezi nimi v údolnici potoka, dokonce nemá, co se botanického složení týče, konkurenci v celém jihočeském kraji, i když péče o její současný stav stále více pokulhává. Fialové hrdé vstavače, bělostné křehké tolije i elegantní trojlisté vachty pozdravují jarní potok při cestě směrem východním do tak protáhlého rybníka Kořenského, že mu silnička z Doubravice do Lažan musela, chtě nechtě, západní ocásek odříznout.
Kořenský mlýn přímo pod rybniční hrází je poslední výspou civilizace, posílající Brložský potok do temných, tísnivý pocit vyvolávajících údolních končin mezi lesními komplexy Hradec, Sosnovec a Křídlí, mezi které se přesto vtěsnaly dva nudlovité rybníky Zástavy, Horní (dříve Pilský rybník) a Dolní, podle jména zastavující potoční vody, rozběhnuté z Blatenska. Bohužel, při povodních není zužující se údolí nejideálnější překážkou povodňové vlně, navíc když Brložskému potoku přispěchá na pomoc Bílý potok z rybniční soustavy kolem Čekanic. Ničivá vodní energie se náhle musí vejít do relativně malé průtokové plochy, dochází k náporu na hráze a díky destrukci té „hornozástavské“, z června 1826, navždycky vstoupil do českých lidových písní „nemeloucí“ Pilský mlýn mlynáře Prokopce. Původně byl vodní pilou i mlýnem zároveň a ještě v devadesátých letech minulého století klidným rekreačním střediskem obklopeným lesy. Chtělo by se říci, že následná devastace a zkáza nemá v našim regionu obdoby a kdo ví, zda se někdy v budoucnu začne opět blýskat na lepší časy…
Než se stačí potok znovu rozběhnout z temných údolí do slunečních rovin a zamávat na pozdrav mlýnu Kabelíku, pohltí jej náhle Rojický rybník, se svými téměř 80 ha největší na Strakonicku. Brložský potok je tak jedním z mála, na jehož vlnkách, se mohou prohánět a také prohání surfaři. Samozřejmě na vlnkách spoutaných mohutnou hrází, ke které při obrovské povodni v roce 2002 upíraly pohledy s obavou i s nadějí v očích nejen Rojičtí, mající pod ní schoulenou svou vesničku a rybáři své sádky, ale celý kraj. Hráz vydržela, pevná jako romantické žulové skály, lemující další cestu volného potoka od Rojic až za Petrovice. Staly se zdrojem pověstí o dávném hradišti, připomínaném místním názvem Na Parkánech, přerušené neméně romantickým železničním viaduktem před Velkou Turnou, pod nímž jdou vody kamenným korytem hned vedle silnice.
Potok plyne klidně dál a v okamžiku, kdy se vzrušení předchozí trasy uklidňuje, přichází na samých hranicích s píseckým regionem vyřešení otázky, určitě se vynořující od úvodních vět, proč se vlastně potok jmenuje Brložský, když žádným Brlohem neprotéká?! Částečné vysvětlení může podat Ottova encyklopedie z roku 1908, uvádějící, že „Brložský potok vzniká u Podolí spojením potoka Rojického a potoka Mísníčku.“ Mísníček chvátá od severu ze soustavy rybníků Staroborských pod Sedlicí, nakoukne na Písecko a přes vesnici Brloh se vrací „domů“ na Strakonicko. U jedinečně zachovalého Brložského mlýna nad Podolím, pod zbytky slovanského opevnění, spojí svůj osud s potokem dnes Brložským, původně nesoucím přiléhavější a logičtější název Rojický. Další putování teď už opravdu Brložského potoka jihovýchodním směrem, nejprve ve stínu zalesněné Hůrky, později v malebném údolí, téměř kopíruje strakonicko-píseckou hranici. V Dobevi podklouzne pod památkově chráněným kamenným mostkem, protne rozlehlý rybník pod vsí, naposledy poslouží rybářům ve Velkém potočném rybníce (přírodní památka díky výskytu vodního ptactva) a v sádkách, pozdraví dvě obnovené a pro turisty znovu přístupné kestřanské tvrze a po splněném poslání splyne potok, nesoucí v názvu ozvěny hlubokých lesů s medvědími doupaty (brloh z německého bärloch-medvědí díra), v Chotěbořicích se zlatonosnou Otavou. Zcela v duchu úvodního moudra našich předků o konání a konci.
Moudrost, která zcela určitě nebyla vymyšlena jen pro potoky…

Soutěžní otázky č. 1 (na rozběhnutí :o)
1.1. Jaký je rozdíl mezi mlýnem, pilou a hamrem ?

1.2. Která bylina má druhové jméno „přítula“ ?

Nesoutěžní otázka: Co všechno, kromě mlýna, ještě sebrala voda ve známé lidové písničce o nemeloucím mlýně ?

Protože se jedná o první díl soutěže, je na otázky možno odpovídat až do středy 28. února 2024, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
14. února 2024