7. Zámecké parky Řepice a Strakonice aneb Vyrazíme na Panskou !!!

„ „Panečku, mít tak v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší, a psát si večer v některé z komnat verše. Což, žilo se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 276)

Zlatý kapr v modrém poli, erb rodu Hodějovských z Hodějova, byla v šestnáctém století vysoce ceněná značka. Jan starší Hodějovský, renesanční kavalír a předchůdce Petra Voka z Rožmberka, pod ní dosáhl roku 1537 funkce místosudího Českého království. Vzdal se jej roku 1555 a zbytek života věnoval rozvoji panství v Řepici, kterou pozvedl k nebývalé slávě. Starou tvrz přestavěl na moderní renesanční zámek se sbírkami a tehdy největší knihovnou v Čechách. Říká se, že zámek byl celý z červených pálených cihel, takže ohnivě zářil do krajiny. Kromě nových hospodářských budov a špýcharů jej doprovázela rozsáhlá, téměř čtyřhektarová zahrada, vytvořená nejen pro potřeby hospodářské a reprezentativní, ale i botanické a vědecké. Tehdy nevídaný jev, vábící na Řepici nejvýznamnější humanistické učence i básníky své doby. Učenci studovali „uspávačný papaver, zrak zostřující routu, život nadýmající tuřín či cizrnu všelikou“, básníci opěvovali krásu přírody kolem Řepice i laskavost a štědrost svého mecenáše, který tu zemřel roku 1566.

Samotná zahrada byla obklopena kamennou zdí s brankami a průhledy na vzdálenou Šumavu, doplněnou čtyřbokými baštami s vysokými jehlancovými střechami, z nichž dvě se dochovaly do dnešní doby. Podle popisu pamětníků šlo o zahrady dvě. Ovocnářskou, čili štěpnici, s rozličnými druhy dřevin (včetně moruší) a zeleninovou, jejíž součástí byla právě i zahrada botanická. Ještě začátkem 20. století tu rostly vzácné a neobvyklé rostliny. Závlahu obstarával drobný, středem protékající potůček s dvěma rybníčky. Součástí byly i domácí dřeviny, z nichž se až do dvacátého století zachovala Hodějovského lípa, pamatující založení zahrady. Nejpamátnější strom regionu podlehl krutým mrazům roku 1929 a musel být skácen roku 1936.

Historie se bohužel k řepickému skvostu zachovala zcela v duchu hesla: „Všechna sláva, polní tráva!“ a stačila ji k tomu jedna třicetiletá válka. Ohnivý zámek byl doopravdy vypálen, panství zpustošeno a zničeno, včetně zahrady, kde nakonec opravdu zůstala jen ta „polní tráva“. Žádný z dalších majitelů Řepice ji už nedovedl ani přiblížit renesanční velikosti. Dopadla však přeci jen lépe, než zcela zničený zámek, z kterého nezůstalo téměř nic a roku 1795 byl pozemek, na němž se nacházel, rozparcelován na domky. Za zbylými kamennými zdmi se zatím rozmanitostí hýřící botanická zahrada postupně měnila ve zdánlivě obyčejný hospodářský pozemek až k dnešnímu využití jako ovocný sad, pastvina a pila. Avšak opravené bašty, obnovené rybníčky, pasoucí se ovce ve stínu ovocných stromů pod kamennými tarasy, vše podmalované zvuky katru dovedou navodit atmosféru činorodé a přitom klidné a pohodové renesance. A přesně taková je dnešní Řepice, kde by se Janu Hodějovskému určitě moc líbilo.

Jeho „rybí“ kamenný erb z „řepického mramoru“ veškeré dění bedlivě sleduje od kostela Sv. Máří Magdalény. Jen pro úplnost, druhý pamětní kámen Hodějovského jsme minuli při procházce štěkeňským parkem. Původně zdobil vstupní bránu řepické tvrze a do štěkeňské parkové zdi byl převezen roku 1885. A pro úplnou úplnost. Poslední kamenný erb, datovaný roku 1555, je umístěný v průjezdu bývalé Komerční banky na Malém náměstí, kde Hodějovský vlastnil dva domy. A nás tím dovedl do Strakonic, k dalšímu zámeckému parku našeho putování…

Na soutoku řek Otavy a Volyňky vznikl v době gotické, na přelomu 12. – 13. století, pevný hrad (od roku 1995 národní kulturní památka) pro potřeby a reprezentaci mocných Bavorů ze Strakonic, aby následně přešel na sedm století do majetku řádu johanitů, jako centrum celého panství. Roku 1715 došlo k zásadní proměně okolí hradu výstavbou nové vrchnostenské rezidence – barokního zámku, velkopřevorem Leopoldem Dubským z Třebomyslic. Před zámkem byly provedeny zahradní úpravy, vysazeny kaštany a svou nezaměnitelnou parkovou tvář tím získalo prostranství Na Dubovci, pojmenované na počest oblíbeného velkopřevora. V roce 1925 získává jméno Husovo nábřeží, podle nově umístěného sousoší Mistra Jana Husa a v 50. letech je doplněno památníkem padlým obětem obou světových válek.

V sedmdesátých letech již nese tendenčně jméno Gottwaldovo a je realizován monstrózní projekt současného přemostění obou řek, včetně odstranění sousoší M.J. Husa, který charakter Dubovce navždy mění. Celková rekonstrukce jeho zbytku roku 2006, sice přináší do města znovu zajímavou a kvalitní parkovou úpravu, ale v srdcích pamětníků už navždy zůstane smutný pocit něčeho nenávratně ztraceného…
Od 19. století nastává ve městech velký rozmach a móda nedělních promenád. Ve Strakonicích je možno vyrazit na Podskalí nebo do vznikajících Rennerových sadů, ale největší oblibu si udržuje zámecká čili panská zahrada.

Přírodně krajinářský park vzniká v polovině 18. století založením užitkové zahrady s ovocným sadem a pokračuje o století později zavezením již zbytečných ochranných příkopů na západní a jižní straně hradu. Dolní park na zavezených jižních příkopech je doplněn tenisovými kurty a neplánovaně i sádkami pro Blatský rybník. Svou funkci parku prakticky ztrácí ve třicátých letech výstavbou silnice na Pracejovice, kdy je „odříznutý“ od horní části a zůstává již stranou, jako sportovní centrum Sádky.

Jméno Panská čili Zámecká zahrada přejímá horní část parku, vzniklá zavezením západních nefunkčních příkopů. Původně se rozprostírala až na dnešní Kalvárii, ale stavbou železniční tratě roku 1868 byla rozdělena a zmenšena. Sem směřovaly kroky nedělních návštěvníků třeba na partičku kuželníku nebo odsud začínaly vycházku na Zellerinovu stráň nebo Kalvárii. Po druhé světové válce čas promenád končí a zámecká zahrada začíná „chřadnout“. Přes dalekosáhlé plány na její kulturní „zhodnocení“ dochází pouze k vybudování letního kina a ke změně názvu na Park oddechu, ale atmosféra místa je stále opuštěnější.

Od roku 2005, v rámci celkové rekonstrukce hradu, naštěstí dochází k oživení zájmu. Prvním krokem je úprava zanedbaného hradního příkopu a nejvýchodnější části zahrady na moderní parčík, určený především pro maminky s dětmi, které si mohou pohrát v malé zoologické „příkopové“ zoo. Parčík je v srpnu 2014, v rámci zahájení XXI. Mezinárodního dudáckého festivalu, obohacen o bustu jeho zakladatele, Josefa Režného, dudáka a jednu z největších kulturních osobností města. Dochází i na zbylou část Panské zahrady, která se 2020 stává majetkem města a začíná se měnit na novou relaxační zónu, otevřenou o prázdninách 2021.

První návštěvníky vítaly nejen dendrologicky ošetřené a upravené parkové vzrostlé stromy, ale také malá hudební scéna, zastřešené posezení, velké kamenné ohniště a další nezbytné „potřebnosti“, vše ve vlídných přírodních materiálech. Nová destinace si rázem získává srdce místních i přespolních a během několika let se stává nedílnou součástí strakonické kulturní scény. Ať jí to vydrží co nejdéle. Takže, Vzhůru na Panskou !!!

Soutěžní otázky č. 7:
7.1. Kdo nebo co jsou „tuřín“ a „papaver“ z úvodu dnešního povídání ?

7.2. Jaký je význam slova „kalvárie“ a znáte na Strakonicku, kromě strakonické Kalvárie z textu, i nějakou jinou Kalvárii ?

Nesoutěžní otázka: Proč se první ročník Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích uskutečnil právě v roce 1967 ?

Na otázky je možno odpovídat až do středy 2. dubna 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 5. dílu:
5.1. Největší obory v ČR, kde najdeme bílé jeleny (celkem asi 300 kusů) jsou Žleby, Žehušice, Kopidlno a Janovice.
Seriál Území bílých králů se natáčel v oboře Žehušice.
5.2. Pootavský slavík Josef Heyduk (1835-1913), který byl profesorem v Písku, se samozřejmě mohl se Fráňou Šrámkem (1877-1952), píseckým studentem a autorem básně o otavských plavcích, v Písku na kamenném mostě setkat a pohovořit.

Nesoutěžní otázka: Dánskou královnou se pod jménem Dagmar Dánská, stala Markéta Přemyslovna (1186-1212), dcera Přemysla Otakara I a Adléty Míšeňské.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 6. dílu:
6.1. Večerníček (vysílání začalo 2.1. 1965) je starší než zahradnická výstava FLORA Olomouc, která se tak poprvé jmenovala v roce 1967.
6.2. Generál Laudon (1717-1790) zemřel, když Alfrédu Windischgrätzovi (1787-1862) byly tři roky, takže se spolu u vína rozhodně nemohli bavit o společných bitvách.

Nesoutěžní otázka: Kameny u stély K. Klostermanna ve Štěkni jsou symbolicky dovezeny z místa Klostermannova narození (Haag am Hausruck) a z místa jeho úmrtí (Štěkeň).

A jak zní kletba jemnostpána Trautenberka, v níž je ukryt generál Laudon ?
Většina zná Himlhergotdonerveterkrucajselement !!!, ale existuje i verze Himllaudondonerveterkrucajselement !!! Tož tak…

Výherci 5. kola: Leontýna Pauknerová, Sofie Baťková a Hana Křížková
Výherci 6. kola: Jana Kuboušková, Alena Košáková a Marie Žídková

Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 2. kola: Hana Mlíková
Výherci 3. kola: Věra Kontríková,
Výherci 4. kola: Eliška Žitná

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 26. března 2025