5. Zámecké parky Horažďovice, Střelské Hoštice, Střela aneb Po proudu řeky Otavy za bílými jeleny …

„Krásné pěšinky a cestičky na ostrově, v anglický park proměněném, kolikrát jsem obdivoval váš topol balzamický, hlohy, mukyně i lonicery, dřišťál a borovici vejmutovku. Veverky skotačily v rozložitých korunách a na rozsáhlém palouku ujížděl jezdec jakoby vystřižený z některé staré rytinky a do vln Otaviných vklouzla užovka, zasvítivší žlutými půlměsíčky. Nerušme milence a neplašme srn! Pod těmito krásnými loubími zadumaně chodíval i máchovský lyrik Rudolf Mayer. Což nevidíte padající hvězdu? Tolik miloval noc…“(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 254)

Básníci a v měsíčním světle plynoucí řeka (Šrámek Fráňa) nebo vlnící se jezero (Mácha Karel Hynek) k sobě patří stejně jako zámecké parky a voda. Pozapomenutý, v úvodním citátu uvedený básník okruhu májovců Rudolf Mayer (1837-1865) by mohl vyprávět… Při pobytu v Horažďovicích se mohl procházet za letních nocí nově zřízeným parkem anglického stylu, vyprojektovaným ve stínu starobylé Práchně zámeckým zahradníkem Schwarzem. Hlavně proto, že původní zámecké zahrady se stále zmenšovaly a zmenšovaly…Využil osvícenstvím probuzeného zájmu o volnou přírodu i umělého Ostrova mezi řekou a mlýnskou náhonovou stokou. Ostrov se původně nazýval Luh, tedy místo při řece, často zaplavované, sloužící většinou jako pastvina, protože naši předci dobře věděli, na rozdíl od nás, co způsobí rozoráním půdy až těsně k říčnímu břehu. Je zajímavé, že se zachovalo i jméno druhého zámeckého zahradníka, Haibla, který v úpravách parku pokračoval a vtiskl mu dnešní tvář, výrazně pozměněnou až rozvojem města ve druhé polovině dvacátého století.

Kde se vůbec vzal v Horažďovicích zámek? Samozřejmě opět z gotické tvrze či hrádku, založené mocným rodem Bavorů ze Strakonic. O následnou renesanční přestavbu se postarali Švihovští z Rýzmberka, mimo jiné známí držením nedalekého Rabí a barokně ji „dorazili“ Šternberkové. Zbytky původních barokních zahrad lze ještě najít, spolu s glorietem, před zámkem a v terasách spadajících k řece, resp. k mlýnskému náhonu, dříve úspěšně využívaného k chovu perlorodek. Dnešní oblast zámeckého anglického parku se vzrostlými lužními dřevinami nese krásné jméno Zářečí vycházkové pěšiny doplňuje řada sportovišť z nichž vyniká Aquapark. Mimořádná povodeň roku 2002 způsobila mnoho materiálních škod, perlorodky v mlýnském náhonu už jsou bohužel minulostí, ale řeka svou krásu neztrácí a plyne dál a dál, k dalším parkům a zámkům …

Střelskohoštický se architekturou i využitím horažďovickému hodně podobá. Barokní přestavba jej také oděla do střízlivé nenápadnosti, což nemůže zachránit ani několik ladných barokních štítů a v roce 2005 zřízené Muzeum voroplavby, přibližující zaniklé plavecké řemeslo, které Otavu proslavilo i básnicky, a také život na jihočeské vesnici v minulém století vůbec. Zajímavé zámecké osudy počínají drobnou šlechtou a pokračují vyšší šlechtou, Bílou horou, jezuitským řádem, finančními machinacemi, ozdravovnou pro děti a ženy dělníků Škodových závodů v Plzni, až k vojenskému využití pro Karpatský ženijní pluk, končící zde činnost roku 1991. Konec dalším deseti letům nejistot a dohadů učinila svou koupí až obec a určitě učinila dobře. Celý areál nabízí kromě muzea mnoho dalších prospěšných využití a díky odhalené podzemní chodbě i tajemství, lákající v létě národ vodáků.

Málokdo z nich asi ví, že kemp, ve kterém nocují, je částí bývalého zámeckého parku. Podobně jako v Horažďovicích se rozkládal po obou březích řeky Otavy a terasami šplhal pod zámecká okna. Původní barokní zahradu, jejíž zbytky s kamennou kašničkou a vzácným jinanem tvoří oázu klidu mezi řekou a zámkem založili, spolu s užitkovou zahradou, již jezuité. Rozlehlý anglický park v údolnici řeky, se datuje od roku 1810 a nesl roztomilé jméno „Gustávka“, podle majitele panství Gustava Obsta. Nacházely se v něm staré mohutné duby, ale již všechny podlehly civilizačnímu tlaku a prostor byl nejprve využit jako zelinářská zahrada, později zčásti pro čističku odpadních vod, zčásti pro zmiňované tábořiště. Jako mají Horažďovice Rudolfa Mayera, mají Střelské Hoštice Aloise Moravce. Akademický malíř tu prožil mládí a krásu Pootaví objevil i pro přítele Ladislava Stehlíka. Věčný spánek sní na hřbitově u Svatého Martina, nad údolím milované řeky.

Panství hoštické bylo po dlouhou historickou dobu spojeno s panstvím u zámku Střela, odtud pak vzaly název i Střelské Hoštice. Samotná Střela byl původně strategický hrad na návrší v jinak rovinaté říční nivě Otavy, jehož počátky sahají hluboko před polovinu třináctého století, snad ještě hlouběji než počátky hradu strakonického. Byly tu dokonce dva hrady, dolní a horní, ale třicetiletá válka přinesla bídu, zmar a na Střelu oheň a zpustnutí. Zůstala pověst o dvanácti stříbrných soškách apoštolů, uschovaných před loupeživými hordami v hluboké hradní studni. Až jezuité začali s obnovou, vystavěli nový zámek a část staré ruiny do stavby viditelně zakomponovali. Ze strategických důvodů nebylo návrší s objektem ozeleněno, ani zde nebyly budovány například terasové zahrady. Výjimkou byla stavba kamenného špýcharu „v podzámčí“. Až od poloviny 19. století bylo započato s výsadbou krajinářského parku téměř po celé ploše pod zámkem. Areál dosahuje výměry 2,4 ha a doplňoval jej rozsáhlý ovocný sad, který byl bohužel již zlikvidován.

Poté co objekt sloužil potřebám okresního archívu, byl v devadesátých letech vrácen původním vlastníkům a následně několikrát prodán. Smutno, přesmutno bylo při procházce zcela neudržovaným parkem, připomínaný pouze liniovou výsadbou lip podél točité silničky, procházející celou severovýchodní částí a kamenné základy tarasů, na kterých bylo poničené oplocení podél státní silnice. Přitom ještě v první polovině minulého století bylo v turistických průvodcích o Střele psáno jako o druhé nejvýznamnější dominantě kraje při jízdě dráhou z Budějovic do Plzně. Jen pro úplnost, první dominantou byl zámek Hluboká.

Ale doba naštěstí pokročila. Zámek ani park sice nejsou stále přístupné, ale zdá se, že posledním prodejem se přeci jen celému areálu rozsvítilo na lepší časy. Jejich symbolem může být stádo bílých jelenů z dánského královského chovu, uvádějící v úžas nejednoho řidiče na hlavní silnici a starající se svým osobitým způsobem o likvidaci náletů v neudržovaných parkových úbočích. Důkladné oplocení chrání albíny před vnějším světem, který doufá, že jednou se brány střelského zámku i parku otevřou a stanou se znovu ozdobou turistických průvodců Pootavím, které miloval a ve verších navždy zachoval Pootavský slavík, jak poeticky nazývali jednoho z našich nejslavnějších přírodních lyrických básníků …

Soutěžní otázky č. 5:
5.1. V kterých českých oborách se můžeme setkat s bílými jeleny a ve které se v roce 1991 natáčel televizní seriál Území bílých králů ?

5.2. Mohl se někdy slavný „Pootavský slavík“ potkat na nejstarším kamenném mostě v České republice s autorem slavné básně, počínající slovy „Po řece Otavě, za vorem vor…“ ?

Nesoutěžní otázka: Která pozapomenutá princezna z rodu Přemyslovců se stala dánskou královnou ?

Vzhledem k jarním prázdninám je na otázky možno odpovídat až do středy 26. března 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1. Jedle douglaska má pojmenování podle skotského botanika Davida Douglase, který ji 1827 poprvé přivezl do Evropy jako parkovou dřevinu a borovice vejmutovka se jmenuje podle vikomta Weymoutha, který ji do Evropy poprvé dovezl již roku 1705.
4.2. Hlavní hrdina povídky Proměna se jmenoval Řehoř (Gregor) Samsa a proměnil se v obří odpudivý hmyz.

Nesoutěžní otázka: Největší sbírku vycpaných psů na světě najdeme na moravském hradě Bítov.

Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 1. kola: Aneta Pechrová, Violeta Volšičková, Hana Herzigová
Výherci 2. kola: Hana Mlíková, Václav Lácha
Výherci 3. kola: Věra Kontríková, Eliška Šornová, Jana Kozáková

Výherci 4. kola: Alena Babková, Věra Brejchová, Eliška Žitná

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 12. března 2025