3. Zámecké parky Bratronice a Škvořetice aneb A čas se znovu zastavil…

„Kráčím pomalounku z luční pěšiny k hrázi, která je zastíněna alejí dubů, cvrká cvrček, hořce zavoněly puškvorce a z humen vcházím na nádvoří bratronického zámečku. Nahořkle dýchnou ořechy, nad nimi šedne mansardová střecha, štít pivovárku se zakudrnatí křivkami barokních říms a z hnízd na komínech zamávala černobílá křídla, zaklapaly čapí zobany. Vcházím do parku, jehož lavičky opanovaly lišejníky, na zarostlých záhonech rudne rybíz, vladaří lebeda a mléč… ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Místo, kde se zastavil čas, jen ty duby na hrázi rybníka Trávnického jsou o padesát let starší. Stejně rudý rybíz, břečťanem porostlé vysoké stromy, vážné přítmí, zbytky kdysi stříhaných buxusových špalírů, napůl zavezený rybníček, pohledy připomínající místy české pohraničí po odchodu vysídlenců… Bratronický zámek a park. Součást jižního Blatenska se stříbrnými rybníky, roztroušenými remízky, starými alejemi i čertovskými kameny na drahách, kde má čas opravdu jinou dimenzi. Kraje čarovného v každém ročním období a vnímavému návštěvníku neodbytně připomínající nejstarobylejší českou krajinu plnou víry. Však počátky bratronické tvrze a panství spadají do počátku 13.století (1227), patříce ke klášteru Svatého Jiří na Pražském hradě.

Přešla čtyři staletí a tvrz se změnila v mohutný renesanční zámek, vybudovaný podle vzoru mnohem známější Kratochvíle pánů z Rožmberka. Šlo o zámek purkrabský, neboť bratronický pán Jan Hořčice z Prostého byl hejtmanem tehdejšího Prácheňského kraje a potřeboval reprezentativní sídlo. Samozřejmě i se zahradou. Pro obživu hospodářskou užitkovou, čili zelinářskou a ovocnářskou, pro odpočinek i poučení okrasnou květnou s oranžerií plnou pomerančovníků a citroníků podle italského vzoru. Dohromady o výměře přes dva hektary byla ohrazena zdí se zachovanou renesanční bránou v části východní a soustavou hospodářských budov s pivovarem, sýpkou a rybníčkem v západní. Ovocný sad se zbytky dodnes zachovanými zabral prostor severní.

Vypadaly tak ještě v polovině 18. století, kdy je nekompromisní baroko mění v pozdně barokní, následně klasicistní třístupňovou zahradu francouzského typu se stříhanými špalíry, oválnými bazénky, zahradním domkem se skleníkem, geometrickými tvary záhonků a kamennými piniovými šiškami. Války Marie Terezie o dědictví rakouské, v jejichž rámci proniká do relativně zdrsnělých Čech jemná francouzská elegance tedy měly i svá pozitiva. Kromě parku budiž důkazem i v celém regionu naprosto ojedinělá mansardová střecha zámku, dle vzoru slavného francouzského barokního architekta Julese Hardouin-Mansarta (1598-1666), který se například podílel i na přestavbě královského Versailles.

Poslední úprava před sto dvaceti lety obohatila park o částečně exotické jehličnaté dřeviny (douglasku či vejmutovku) i místní listnáče (kaštany, buky, duby), ale barokní charakter setřít nedokázala. Za vlahých podzimních večerů ožívají ve stínu stromů i na listím zapadaných cestičkách vzpomínky na Talacka z Ještětic, pamětníka napoleonských válek, kterému Alois Jirásek věnoval úsměvnou povídku z doby před rokem 1848. Když kvůli inspiraci životem rázovitého vlasteneckého šlechtice navštívil Jirásek Bratronice, určitě se tu potkal i s posledními, neméně rázovitými majiteli z rodu italských benátských Battagliů, synovců rytíře Talacka. Avšak až jiný spisovatel, Ota Pavel, nechal Christiana a Blanku Battagliovy vstoupit do literatury, když v povídce Baroni na kolech, díky nimž strávil na Bratronicích několik dní, zaznamenal neuvěřitelné cyklistické osudy obou sourozenců. Kéž by se i jejich osobním životům dostalo podobného literárního zpracování, i když by to bylo čtení přesmutné a určitě ne o spravedlnosti. A už vůbec ne o té porevoluční…

Skromní a pracovití zůstali oba po druhé světové válce (těsně po jejím skončení se zde chvíli skrývala a parkem bloudila filmová superstar Lída Baarová) jako nájemníci věrni svému rodišti a v nejtěžších dobách padesátých a šedesátých let ,je živila v potu tváře zahrada, proto ty keře rubínových rybízů, která měla původně sloužit k odpočinku a k procházkám písčitými cestičkami kolem zurčících vodotrysků…Vydrželi, protože Battaglia znamená „boj“. Dočkali se ještě řešení a vyřešení svých restitučních nároků po roce 1989, ale vysoký věk již nedovolil znovu se o majetek začít řádně starat a divoké „devadesátky“ vykonaly své. Christián našlapal na kole za celý život téměř milion kilometrů a také smrt jej zastihla v cyklistickém sedle. Pomníček na bratronické návsi vše připomíná a stal se cyklistickým majákem regionu. Snad z nebeské výšky oba sourozenci vzpomínají jen na ty hezčí chvíle svého života a na tatínka, slavného chovatele kaprů, který miloval rybníky a zemřel při práci na poli.

Vidí, že majetek byl prodán slavnému šlechtickému rodu Lobkoviců, začalo se s opravami, znovu prokoukla mansardová střecha, možná měl přijít na řadu i park, ale potom se cosi u Lobkoviců zadrhlo… Dnes celý areál znovu spí. Jen čáp už nemá své místo na opravené střeše a do zahrady pobořenými zdmi znovu chodí srnky a zůstává v podobě z dnešního úvodního citátu a v podobě, zachycené v méně známém posmutnělém českém filmu Případ pro začínajícího kata. Majitelé se objeví jen občas a všechno znovu usíná… Tak snad zase za patnáct let…

O několik kilometrů severovýchodním směrem leží Škvořetice. Zajímavá obec středního Blatenska, uváděná již v roce 1299. Na staré obchodní stezce, jedné z odboček slavné Zlaté stezky, mířící dále až na Prahu, byla nejprve vybudována vodní tvrz, chráněná močály a příkopy naháněnými vodou z rybníků. Opět za renesance došlo k přestavbě tvrze v „modernější“, dokonce třípatrové sídlo, s nezbytnou užitkovou a parkovou zahradou. Během staletí dostaly podobu menšího volného krajinářského parku, ozdobeného jen kamennými tarásky. Zámek byl kolem roku 1800, to již Škvořetice patřily do rozlehlého blatenského panství, přestavován ve stylu pseudorenesančním, čímž ztratil hodně ze své historické hodnoty. Totéž platí o parku, jehož část byla dokonce v druhé polovině 20. století přeměněna na fotbalové hřiště pro potřeby odborného učiliště, později školícího střediska Českých drah.

Uplatňované restituční nároky přinesly změnu, v posledních letech pokračuje rekonstrukce bytů v zámku, nově je opraveno oplocení, ale jinak parkové douglasky mají svůj klid. I když třeba v loňském roce rozčísnutý vydařenou návštěvou vojáků klubů vojenské historie, v rámci připomenutí konce druhé světové války jízdou po demarkační linii (vedla po hlavní silnici přes nedalekou Sedlici).

Ve Škvořeticích se stále něco děje. Například po mnoha letech byl vkusně obnoven zdroj vyhlášené léčivé vody zdejšího poutního místa. A možná se návštěvníkům zatím stále podřimující zámecký park se vzrostlými duby, lipami, douglaskami i vrbami, tvořícími živou kulisu zámku a udržovaný pracovitými nenáročnými ovečkami, jednou podobně otevře také…

Soutěžní otázky č. 3:
3.1. Proč slavný architekt Julese Hardouin-Mansart nemohl mít rád ještě slavnějšího císaře Napoleona ?

3.2. Kdo je u ovcí „jehnice“, kdo „bahnice“ a kdo „skopec“ ?

Nesoutěžní otázka: Který známý šlechtický rod s nejpohádkovějším českým hradem, má erb výrazně podobný erbu Talacků z Ještětic ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 5. března 2025, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1. Lněná kytle (kytlice)byl svrchní mužský nebo ženský oděv, zpravidla halena, později spodní sukně nebo blůza.
1.2. Libosad je historický park o rozloze 2 ha nedaleko města Jičína, známého pohádkami o loupežníku Rumcajsovi.

Nesoutěžní otázka: Nejznámější český Minaret stojí v lednickém zámeckém parku.

2.1. „Per angusta ad augusta“ znamená volně přeloženo Přes překážky k vznešenosti (také Přes těžkosti k slávě nebo Úkými cestami k velikosti).
2.2. Adelaida Desfours tragicky zemřela 1846, takže se nemohla stát členkou Sokola, který jako organizace vznikl až 1862.

Nesoutěžní otázka: Trochu chyták. Ve znaku města Blatné se nenachází žádná růže. V horním zlatém poli je černá doprava hledící kančí hlava s červeným jazykem a s velkými bílými kly, v dolním červeném poli je doprava hledící stříbrný jednoocasý lev.

Výherci 1. kola: Aneta Pechrová, Tadeáš Matějka, Violeta Volšičková
Výherci 2. kola: Hana Mlíková, Václav Lácha, Jiřina Dobešová

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 26. února 2025